OCR Interpretation


Hlasatel. [volume] (Chicago, Ill.) 1891-198?, January 06, 1920, Image 5

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn82002636/1920-01-06/ed-1/seq-5/

What is OCR?


Thumbnail for

O ženách ženy
Kapitola pro ženy.
Tak tedy ješt«% jednou šťastný a
"veselý - Nový rok! Nastal naiu hned
•>e čtvrtek ráno, sol vaze zakončila se
středa, a dul se čtverák do běhu. že
mnozí lidé budou mi^ co dělat, at.y s
Cilm udrželi krok. Běda pak těiu. kte
ří se zpozdi a nestačí mu! Nedohoní
ho už nikdy a na konci jeho saini po
znají důsledky toho. až budou nuceni
skládati účty z práce, kterou za něho
vykonali. Sám nečeká, ale stále sine
se ku předu tempem rychlejším a ry
chlejším. aby jím sáiu pobádal nás
k tempu stejnému, každodenm připo
mínaje nám. aby každý člověk to. co
muže vykonat! dnes. neodkládal na -
zítřek, poněvadž zítřek sám ulo;:i mu
zas práci - jinou. Řiďme se proto po
dle toho a hleďme si život upravit!
tak. aby sám v práci udržoval co doj
řasu stejný tok >e stálo ku předu ši-'
noucim se rokem, který ode čt\rtka
nastoupil svou vládu nad nánu.
Vládu tedy nastoupil. Ký proto d.\.
že nejedna z nás - po přikladu lidí o
statuích - položila si v duchu jiz otá
zku. co asi vládu jeho nám přinese.
Odpověď na to mohla by si v zápětí
dáti každá z nás žen sama. Přinese
nám to. o co se v první řadě posta
ráme - samy. Aby pak nám dobré při
nesla. buda na nás. abychom se o to
přičinily jedině my a to ze všech si!
svých, poněvadž o to spatné a nedobré
postarají se b»v. našeho přiěim-ni již
okolnosti a pak naši - "přátelé'*, kte
ří na ústech maji sice pro nas med.
ale kteří proto přece v jedu. který
chovají pro nás v srdci, nejraději by
nas utopili. Takový je již světa b« h.
který nepřiděláme. Záleží tedy jedině
na nás. abychom pracovaly a to ze
všech sil jediuě k tomu. aby prácc na
še výsledky svými přinesla nám to.
o cení hyciiom nu šmouhu toku mou i v
vici. že bylo pro nás - dobrán. Ne
nadarmo «e říká. že strůjcem štěstf
svého bývá zpravidla každý člověk
sám. J;i v to věřím. Jsem proto proti
všem náhodám, na které má se člověk
spoléhat i nejméně. a jsem i proti víp
mu spoléhaní se na anámé a na píá
telv, poněvadž zkušenost sama nau
čila mn*» věřiti tornu, že člověk sam
je přítelem svým nejlepšim stejně,
jak někdy dovede být sobě i největslm
nepřítelem. ť
Hned na počátku této ponovoročm"
úvahy přála jsem všem ještě jednou
šťastný a veselý Nový rok. Přes to.
že přáni své mydlím upřímně a pocti
vě. není niěini jiným, než frási. které
naučil nás život. Připomínám proto
hned k tomu. že každý člověk, který
si přeje, aby nový rok skuteču*' byl
pro něho šťastným a veselým, musí
k tomu. aby takovým pro něho se tok
ten stal. sám pracovali, poněvadž prii
ti ve směru tom nevykoná za neho ni
kdo jiný. A nový rok sám o sobě je
bezmocným. Ten tu práci za něho ne
vykoná taky. Zdůrazňuji proto ještě
jednou: pracujme a žijme tak. aby
chom všichni šťastnými a veselými
se cítili, a pak v sylvestrovský den r.
192u budeme moci sami říci, ze k
sklonu svému chýlící se rok byl pro
nás opravdu veselém a šťastným. Ne
počítám ovšem s raznými nahodilý
mi okolnostmi, kteró i tak mohou nám
v roce tomto přinésti mnohé sklamá
hf. mnohé utrpení a mnohou bolest
J*rinesotj-11 však. saii^i budeme miti
alespoň hiuine sv»-aomi. ze se ihk sia
lo bez na>»-lio vlivu a našeho vlastní
ho přičinění, což bude pak pro nás
mít i rovněž cenu nějakou.
Povšechně vzato nový ml: šťast
ným a veselým pro nás as nebude.
Lidstvem v Americe ukazuje na to
lined samý začátek jeho. Pro*'? Posta
rá se o to - národní prohibice. Ivaidá
z na^. která čteme noviny, jistě po
všimla si v posledních dnech zpráv o
stale rostoucím počtu oběti dřevěného
a jiného špatného, jedovatého lihu.
který se do trhu dostává u většin;
stále množství od doby. kdy v plat
nost vešel zákon, zakazující výrobu,
prodej a přenášeni lihovin řádných a
neškodných. Kazda z nás jistě se v
duchu zhrozila té /.ávratné vysoké čí
slice. udávající počet osob. jež byly
požitím lihu usmrceny. V několika
dnech - prosím! Nemá se člověk za
takových okolnosti sebp samého tá
zati. jak to bude dopadati dále. když
smutné, velice smutné dopadá to s
válečnou prohibici dnes už? Jaké čí
slice dostoupí počet ten do konce ro
ku za okolnosti, které přivodí prohibi
ce národní, která v život vejiti má už
dne 18. ledna?
Jak se snad čtenářky pamatují. Já
sama byla též uro prohibici. Přimlou
vala jsem se za ni také. Před rokem
Ještě. ("Mnlla jsem to pak proto, jioné
Vadž tím. k jakým koncům zavádí pi
tí nestřfdmé. Vždycky však měla jsem
na zřeteli prohibici rozumnou, nixoli
fanatickou, prohibici, jaká v platnost
vejiti má zákonem stávajícím, který
zemi a lidstvu přinese daleko více
škody a sla. než dobra, které se pů
vodní obmýšlelo. Přimlouvala-li jsem
se Já sama za prohibici. měla jsem
na zřeteli jen obmezeni piti. nikoli
naprostý zákaz téhož, poněvadž vím.
jako každá jiná z nás. že člověk po
tom, co se mu zakazuje, touží obyčej
ně nejvíce. Ohtěli-li prohibičáci pro
kázat! Americe dobrou službu, proč
se ze všech sil nepřičinili o to. aby
kongresem prosazen byl zákon, v je
hož důsledcích byla by obmezena vý
roba kořalky, v jehož důsledcích pro
dej kořalky v saloonech byl by únl
né zakázán, y jehož důsledcích byl>
by odstraněny báry, v jehož důsled
cích byly by trpěny pouze hostince,
"é byly by zařízené po evropském
- restauračním, a v jehož dů
•lo by konečně zakázáno
'^vání?
obmeziti pouze na
být i výrobou ob
•tě medicinální
'ilka to byla.
'více. Pi
nadprů
» s pt i
^liš
pak
u velké miře ještě častování. Kdyby
Hchto dvou zel nebylo, pivo a slabé
víno mohlo docela klidně stávati. A
mohlo by stávat i i dnes a to beze
vši obavy, poněvadž lidé by se s nim
spnkojili a našli by dostatečnou ná
t rudu za kořalku. L$ert?-li se však nvni
lidu všechno, pak není se čemu divili,
že lid utíká so k různým náhražkám.
\ nichž bud' se pro nevědomost vyra
bitehi nebo kriminální vypočítav ost
tčchže nachází buď dřevěný nebo ji
ní jedovatý líh. aby po požití jich buď
oslepl nebo zamřel. Může nám všau
být i taková prohibice lhostejnou? Ne
může a nesmi. Bylo by proto dobře
kdyby kongres dostal rozum a v čas
učinil nějaké opatřeni, tak aby hneo
na počátku roku zabránil tomu. co by
se pro celou zemi mohlo stát i pohro
men. která nejbolestněji dotkla by se
celé řady - žen v řadě nejprvnějsi.
I ^ ~*
* * *
Weatherford, Texas.
Ctěná redakce! —
Prosím uveřejněte mně tento dopis.
Právě jsem přečetla dopis z Lyra,
Tex., podepsaný C. V. Marně vyroz
umívám. která to může být paní. neb
jich tam dosti znám. Pise, že ač že
na dělníka, je proti jinému dělníku.
Zapomněla ona paní, že já jsem psa
la. že nejsem proti děinikům. Já sa
ma jsem ženou dčinrka. strojnika.
který dělal v různých továrnách za
plat malý i velký, práci lehkou i těž
kou. A tak jsem napsala jen ze zku
šenosti svůj dopis. Milá paní, čím ví
re hodin dělník bude pracovat, lira
větší blahobyt v zemi nastane,, neb
málo hodin práce a velké platy zna
mená zmatfcy. Jsou různé obory prá
ce. kdo se musí pracovat více nuu;u
než jen šest. Nemyslím na farmáře,
ten pracuje třikrát 6 hodin denně,
práci těžkou a vím ze zkušenost!,
když farmář horníkovi práci nabídne,
že řekne: "A mně s- nechce péci se
na slunci. Mně lépe slouží v té díře,
kde není horko ani zima. Udělám sl
>vou práci a mohu jít domu." Máme v
l.yřo. milí přátelé, horníky. Byli jsme
u nich na návštěvě týden v létě. ti-dy
znám jejich poměry. Ano. kteří r.iaí
šetřit a pracovat, ti si dobře stojí,
maji peníze na bankách, kolem doma
ohrady, zahrady zařízené, v domě vše
čisté, až radost mezi nimi být. Ti lidé
si dopřeji na jídle, tedy je ani ta těž
ká práce neunavuje. A znám tam lidí.
kteří maji řemeslo zde dobře place
né a na naši otázku, proč se ho nedr
ží. odpovídají, že se jim v této díře lé
pe líbí! A pak kdyby ta práce tam
byla tak velice těžkou, myslíte, pa
ní. že by to vyd;\':oi dělat muž, kte
rý váži jen TVi liber a pak dědek 60
let starý? Oba tam dělají; já je do
hře znám. Já jsem vždy proti kaDita
listúm. ale na ty se musí jinou zbra
ni. než se stávkami. Pie 1 lety byly
stá/ky k dobru dělnictvu, ale dnes
jsou k jeho rkáze. Vím Jtstě, že sotv.i
se doly otevřely, šli dělníci hned do
práce, neb živobytí drahé je a z hoto
vého to ubývá. Ano. ti kapitalisté pár
centu píidaji a na všem Vím to hned
přirazí. A tím trpi i jiný dělník, bra
tr uhlokopa. A ve velkých městech
lid tím více. Jsem jista, že moji .přá
;elé mému dopisu lépe rozuměli, nežli
vy. paní A. V. Možná, že se tam brzy
vypravím a pak st mú/pm o tom po
hovořit. My již mánie královnu se
oránu i vse prooann. vu>si;wu« m: ivu
stěhování, ale kam? O byty je velká
nouze a to farmařeni se nám tak moc
nezamlouvá, neb jsme též nakaženi
velkým platem a krátkou dobou praco
vní. edy asi co neviděc budu šlapal
městský prach. Však raně so lépe libí
na farmě, ale na svojí. Na rentecli
ílověk někdy hodně zkusí. Dávám za
pravdu ct. redakci, že si dělá podmiň,
ky. jak máme dopisy psát. Jen aby to
neodstrašilo r.ašo dávný milé dopiso
vatelky. Jak se těšíte na svátky? T
čeho upečeme kejky a různé mlsy.
když nemáme cukru? Kdo jo tím vl
nen? Já my-sJiai, že tuíe vláda, kte
rá jen vyši; žu; y a je to čím dálo Nr
sí. Končím dáni nu dlouho ;:okoj.
neb byc:i noradi rozhněvala ivojc
známé. Svůj úsudek si nechám podru
hé pro sebe. S přáním veselých svát
ků a šťastného Nového roku C3'é re
dakci a všem čtenářům so znamená
celým jménem Antonie O nd ruš ková.
* * *
Wymore. Neb.
Ctěná reítíc.;!
Doufám, i2 :ni otisxnť:e tente do
pis. a za ovi.M] chyb mnoho dekuji.
Už jsme si v našem tnilěm Hlasateli
pohovořily o lo'ii5*nv>, ale iistě málo
o ženských šatech, o mulách. jak b<"'
valy a jsou teď v "'echách. Mánie ve
zvyku si nioc naííkar, pos:S2ovat, tře
bas nemínir.ie postavit věc do nepra
vého světla. Znám csooně lidi. kteří
říkají, že v ('echách nic neužili, ne
žli hodné dřiny. Někteří našetřili hez
ký majetek a někteří nic. Slyšela
jsem jednu pani, jak svým dcerám
vypravovala, co se nadřela, ale ne
směla mřt lepší šaty nebo jít někam
do zábavy, že nic neuzfla. Jen do ko
stela prý směla jít. Teprv když přije.
la do Ameriky s manželem, užívala.
A taky na hospodařili majetek. Nen!
potom divu. že my některé, které
jsme v Čechách net>y]y, se domýšlí
me. že tam nemají ani pěkných šafít.
anebo že nesmí si dopřát rozdílné zá
bavy a musí jen těžce pracovat. A
přece tomu není tak. Snad je pravda,
že si někteří nedopřáli, ale zasé je
j*ch dost. kteří si dovolili vše a říka
li: "Jaký kroj, tak se stroj!" Já vím.
že naše matka měla z Čech moc pě
kné věci. Pravda, já se nepamatuji
na její šaty, neb jsem z míadších dě
tí. ale dobře •■e pamatuji na šátky na
hlavu. Dva byly malé. k vázání pod
bradou, a dva byly velké, které se
uvázaly vzadu za hlavou. .Bviy vše?
chny hedbúvné. moc Krásné a musely
stát hodné zlatých. Jíela dya veliké
šátky. Někde jim Hk/aly "salupy." By
ly přes ramena a také oba byly moc
hezké. Jeden byl harfy smetanové s
věncem růži. asi 14 palců širokým,
koiem celého ěitku. Hezčí růže suad
ani nerostou. Ten nosívala na jaře a
na zimu měla velký, teply, tmavý šá
tek. také pěkný. A. což ty fěrtochy!—
Měla dva, na které se pamatují. Je
<>n b\l více :!o červemi, celý květo
vaný a uvázán byl mocrou pentlí.
Stál 8 zlatých -Joket. Druhý byl sva
tební. modrý a červeny. více modrý,
a stál 9 zlatých, loket. MG la též pěkný
čepec, černý, bedbávný, s krajkami
kolem do kola. Navrch byly krajky,
korále a květinky modré a drobounké
— moc hezké. Skoda, že jsme si těch
pěkných věci nemohli zachovat a'/- do
nynějška. Ale ty. které Je maji, by je
měly každému ukáza? a rozhovořit se
o nich. Jak teď vidíme r.a podoben
kách z ("ech sem došlých uz po válce,
jsou tam mody venková*:ých obyvate
lů víc než podobné zdejším nynějším
módám. Ovšem, nejsou tam výstřední
s živůtky u krku trochu vystřihnutý
mi a nenosí se tam jako dětičky zdej
ší v šatečkách krátkých a s vlasy
hezky uvázanými pcntlemi. jak nám
maminka říkávala. Tenkrát, před pa
desáti pěti roky, se strojPy trochu ji
nak. ale přece hczkv. S úctu čtenář
ka A. L.
Millvale, Pa.
Ctěná redakce!
Včera, dne 8. prosince, byl v zdejší
síni sehrán kus. který byl hrán již
po celách (''echách. Jest vzat ze živo
ta v Čechách za války. Kus sem při
vezl z Čech časko-anie. :eký dobrovol
ník pan F. Šeda. Je to velice krásný
a při tom i smutný obraz. Pojednává
se v něm, jak byli dva bratří, z nichí
ženatý musel na vojnu. Zůstavil her
kou panímámu a otce a bratra, mlad
šího, doma na Htatku. Kratr jeho měl
známost s dívkou, která jej měla ve
lice ráda. Mezitím se ale zamiloval
do ženy svěho bratra. Když pak zra
zena dívka na něho naléhala, by se jí
ujal, neb se obávala hanby, jelikož
se mu cele poddala, tu odstrčiv ji pro.
hlásil, že jeho ženou nikúv nebude,
neb prý ji nikdy nemiloval. Tu zraze
ná dívka žalem a hanbou přemožená
skočí za vsi do rybníka. Panímáma,
když viděla, jak se zachoval k té dív
ce, začala jej nenávidět, ale bylo již
pozdě, neboť se následky dostavily.
Tu celá nešťastná si uvědomuje, co
učinila, a myslí na svého muže. co to
mu řekne, až se z vojny vrátí. Dosta
ne úřední list. že její muž padl v bo
ji. Pantáta nutí ji, aby si teď Jana
vzala a smyla tak hanbu, neboť ditó
musí mít otce. Tu poslechne, ale pří
sahá, že za pokání za hřích bode že
nou Jana jen před lidmi, ale doma že
si budou navzájem cizí. Nepomáhaly
prosby ani bití, aby ji k povolnosli
donutil. Nenáviděla jej a trápila se,
v duchu odprošujíc padlého muže za
zpronevěru. V tom slyší z dálky píseň
"Kde domov můj?" Poutník přichází.
Kdo však to jest? Vojín, vracející se
7. boje. U vši se zastaví, náruč roi
přáhá. jako by celoU tu vesničku k
srdci chtěl přivinout a zulíbat. Kam
pak to spěcbá s takovou touhou? —
Hle, zaměřil právě do našeho statku.
Již jest v zahradě, stane a rozhlíží se.
Co pak asi jeho draná žena řekne,
až jej uvidí? Jak zas on bude šťastný
s Marii, kterou tak dlouho neviděl!
Jak se na ni navzpomínal, co nocí ne
spal a teď jest doma — ano. domu!
Ona byla jeho hvězdou, která mu ten
těžký boj ulehčovala. Na ni jen vzpo
mínal, a dekoval bohu. že tak zdráv t
toho vyšel. A teď je u cíle svého stó
stí. Jen někQlik kroku jej dělí od Je
ho drahé ženy. Avšak jakási tíseň na
něho padá a jakási zlá předtucha, že
se něco hrozného stane, Jej zdržuje.
V tom slyší pricházetl někoho a po
zná hlas svého otce. Skryje se za
strom a náš pantáta přichází s jiným
pantátou a mluví o panímámě. A tu
otec jeho praví, aby uchránil stateř:
hanby, že donutil MarJf, aby si Jana
vzala, že dí-tě musí mít otce. a že my
slí, že jsou šťastni. Tu ten druhý pan
táta odejde a náš Václav před otce
předstoupí a praví: "Otce. řekni, ze
to není pravda, co jste si povídali!"
Otec za hlavu se chytí, do pláče se dá
— ale když přisvědčí, že to jest pra
vda, -Václav tasí meč a chce jít bra
tra svého, který mu ženu svedl, za
bít. Tu otec prosí, aby to odpustil, a
zastoupí mu vchod do domu. ftíká, ;i
by raději zabil jeho. on že ji donutil,
by si Jana vzala. Tu Václav, zdrcen,
odpouští, a na cestu se chystá, neb
nechce, aby jej někdo spatřil. Otec
však jej prosí, aby hned neodcházel
Václav projevuje přání, že tak rád
by Marii spatřil, než odejde na vždy.
Žádá otce. by Marii přivedl. Otec se
1 zdráhá, až posléze mu v posledním
přání vyhovuje a jde volat Marii. —
Václav skryje se za strom. Marie při
chází celá bledá a táže se, co že /afí
i nek jí chce. Otec na ni pohlédne a
povídá: "Stalo se ti něco? Nebo jsi
[nemocna?" Ona odpovídá: "Nic se
mi nestalo. A co že. tatínku, se ne
.přijde na svého vnuka podívat? To
! je má jediná na světě radost." On jí
povídá: "Což nemáš jinou radost?
i Vždyť se zdá, že jsi s Janem šťast
na." Ona praví: "Zdá ue." A teď mu
! o tom štěstí vypravuje, i to, jaké po
; kání si uložila za svůj hřích. Jan že
j ji bije, aby ji k poslušnosti donutil.
; Zatne zuby a při tom myslí na Vá
I clava. Otec jí povídá: "Což, kdyby se
| tak Václav domu vrátil?" Ona smu
! tně k němu vzhlédne a povídá: "Ten
1 se jíž nikdy více nevrátí. Vždyť mám
i úřední list, že padl." V tom vystoupí
; Václav, který vsev yslechl. Jeho žena.
' padá před ním na kolena a prosí za
; odpuštění. Zvedá ji, aby neplakala,
mluví a jen aby ona byla šťastna s
Janem, že on jest pro ni mrtev. On
. musí pryč a půjde zpátky do boje,
nechť ona je šťastna. Dojemně tak
se spolu louči a opona padá. — Kus
tento byl sehrán členy Sokola Říp.
kteří to krásně, všichni uměli. Mezi
hrou bylo vi^ět šátky u očí, neb to
bylo tak dojfmavé. že každý v duchu
zalétal do drahé domoviny, kde taLo
i vých případů bude Jistě na sta. A
i jak pak je asi těm otcům v Sibiři, o
které, jak se zdá, se nikdo nestará?
j Jak se teší na své ženy a dítky, které
I tam v té milé domovině zanechali!
'Jaké to bude asi shledáni? Děti tatí
čka již ani nepoznají, vždyť byly tak
malé, kdys oo odaházel. A k tomu ta
travná jeho nejistota, zdali hlady ta*a
neiemřely! A zprávy mu nejdou, ne
jdou! Kdyby aspoň věděl něco, ale
tak ponechán jest osudu. Mučivá tou
ha trápí jej dnem i nocí. Kdy on se
bude moci domů navrátit? Ale takhle
jako by ani v té zlaté Jeho domovině
nikdo víc o něho nestál. A on přece, s
takovou láskou se bil. aby vlast ze
spáru Němce vysvobodil. Mohl .dáti
víc? Což nevidíš, necito, že už nemá
ruku? A tak mlčky k jeho trápení
koukáš? Tak jsme někdo necitelný,
že když se najíme, myslíme si. ať
druhý zdechne, jen když my budemo
mít dost penčz. Bratr sem nebo tam,
to je pro nás věcí vedlejší. Koupíme
si letohrady a budeme žít vesele. —
Jsou zvláště krásná k tomu místa ve
Švýcařích nebo třeba ve Prane i i a
při tom si zazpíváme: "Vždyť jsme
její jednou na světě!" — V duchu ti
sknu všem těm mně drahým legioná
řům niku. Vážím si jich pro jejich čí
stou lásku k vlasti, která tak často
bývá všelijakými falešnýim lidmi
zneuvěcována, neb není vždy po krá
sných chvalozpěvech o té drahé vlasti
vše tak, jak by se zdálo, totiž když to
tak hezky lidem napovídám, že to
musím myslet upřímná. Toto! Dle
skutku suď a na řeči nedbej. Když tě
zklamu, mohu ti pořád povídat, že tft
mám ráda. Věříš mi? Ne, viď? A já
tobě také tak. Tak tedy upřímný po
zdrav všem legionářům a ct. čtená
řům. Na zdar! Prokůpková.
* * *
Chicago, III.1
Cténá redakce!
Ponévadž mně nebylo možno prát i
všem ct. čtenářům a dopisovatelkám
šťastné a veselé svátky vánoční, tož
chvátám nyní. bych nezameškala práti
všem. šťastný nový rok a zvláště ctě
né redakci přeji mnoho zdaru a ště
stí. Též vřelé díky vzdávám za celo
roční uveřejňování mýcb dopisů a
mých proseb za nešťastné a trpící, [
kteří pomoci potřebují. Též děkuji I
všem, kdož přispěli a vyslyšeli moji
prosbu. Vybrala jsem pěknou částku
peněz za celý rok pro trpící. Nevý
slovně blaží mne vědomí, že přímlu
vou svou učinila jsem aspoň na clivil
• ku šťastné ty všecky trpící, kteří o
pomoc volali v bolu a zoufalství. Sli
buji i v novém roce, bude-li mně to
dopřáno, že co bude v mé moci, mile
ráda s láskou k bližnímu trpícímu a
to každému pomohu. Třeba jen slo
vem dobrým, když nebude mne mo2
i no ničím jiným mu pomoci. n*b cítím
s každým trpi-cím a pomoliu, jak mo
hu. Prosím též všechny předem, by
byli mně nápomoci a mojí přímluvu
neoslyšeli, neboť jest povinností na
ší to svatou pomáhati trpícímu bliž
nímu svému. Paní Dragounové sešlo
se přes 10 dollarů, ktere jsem jí hned
zaslala, by mohla míti veselejší vá
noce, než jaké ubohá paní má. Paní
Šenkyříkové též pošlu, jak se jí 10
dollarů sežene dohromady; již málo
schází. Pí. Elmanové též zaslala pí.
1 Ptáčková ček na 11 doll. a něco též
j jsem vybrala. Kdo bude chtíii těm
' třem ještě pomoci, ať laskavě zašle;
co může. Přeji ještě jednou všem do
bré v nastávající roce. S úctou
G. Zeteková. 2128 již. Troy St.
• • •
Fu* Lake, III.
: Ctěná redakce!
J Předně přijměte srdečný nifij dik za
správně zasílání mi tak milého listu
"D. Hl". Jelikož mi předplatné dochá
zí. tak si zde zasílám zuovu na rok
1920 a sice $5.50 na "Denní Hlasatel"
a 50c pro sirotky na Moravě. Ctěná
redakce, doufám, že mi tento první
dopis uveřejníte, neboť už přes deset
i let odbíráme "Denní Hlasatel" a ni
kdy jsem se neosmělila do něho pár
í řádku napsat. Milé dopisovatelky, já
se vždy na Vaše dopisy velmi těším,
j I všechny romány mne moc zajímají.
• neboť jsou všechny poučné. Co Vy,
krajanky od Valašských Klobouk? Co
je s Vámi, že žádná nenecháte o sobě
vědět? Vím. že asi všechny tento mi
: lý list odbíráfe, tak dejte také jednou
aspoň o sobě vědět, neb máloKdy s-c
od některé Moravanky nějaký ten do
! pis objeví. Nyní nám přichází radost
| ná doba vánoční. Zajisté si, milé čte
nářky. každá 7. Vás vzpomínáte, co
j to bylo radosti v té naší staré vlasti,
co zpěvu o Štědrém večeru pod okny
! a po těch našich vesničkách. O. pře
šťastné doby z mládí! Ctěná redak
; ce a milé čtenářky a čtenáři, všem
Vám přeji šťastné a veselé svátky
vánoční a Nový rok. S pozdravem
Cecilii Ku:í§ková.
* * *
Stuart, Nebraska.
Ctěná redakce a ct. dopisovatelky!
j Nemám sice času nazbyt a jsem
• mezi Vámi neznámá dosud. Ale snad
■postačí, řeknu-li^že mám trošku pro
' tekce paní Tomanové. Víte, co mně
dnes mezi Vás vede? Něco, co asi ka
ždou z Vás píchlo ,když jate řetlv v
ženské stati dne 16. prosince dopis
paní Marie Motlové ze Saginaw, Mich.
Protiví-li se Vám čisti něco — nečtěte
to! Každá řádná žena-matka má mít
jen tolik dítek, kolik je s to řádně vy
chovati, aby byly užitečnými členy
! společnosti lidské. Není u mně ma
j tkou ta. která jich porodí třeba tucet
a ve špíně, hladu, nechá Je vyrůstat,
ale čest buď té. která vychová řádně
tři neb čtyry. Píšete, že se Vám líbí,
že lidé z Moravy nežebrají? Proč tak
pišeře a tupíte lidi své krve? Dopisy
1 z Čech i Moravy všem čtenářům srdce
i lidského, totiž srdce soucitného, jsou
j drahé a milé a čtu je ráda. A Vy pí
šete. že jsou na jedno kopyto všecky!
Ctěnou redakci prosím, by mné neza
zlívala můj ostrý ton, ale nemohu si
, pomoci, když vidím takovou duševní
chudobu! — S pozdravem na všecky
čtouef znamená se co čtenářka Vaše
z Moravy z Jaroměfic
Marta M. Zeman-Piskačová.
• * *
. Maxion, Kansas.
Ctěná redakce!
Zasílám předplatné na milý "Hlasa
tel" a prosím o kalendář. Obnos $3
zaslán na money order. Též pro ubo
hého synáčka pí. Elmanové co.milodar
obdržela jsem od pf. Filomeny Macko
vé z Texasu $3 a od p. Jos. Bezděka
zde z Marion, Kansas, $1, aby to bylo
donlněno. Já zasílám 16 co dárek od
mého synka mrzáčka, který to easílá
svému malému soudruhovi v utrpení.
Kéž bych mohla, ubohý hošíčku, pro
tě více učiniti! Jak ráda bych tak u
činila. Smilujte se, prosím, ostatní
drahé dítky zdravé, a dejte ubožáčku
aleapoň malý dárek. Bůh Vám to o
platí. Vžijte se v život toho hošíka,
když musí díry opuštěnosti tráviti v I
uzavřeně světnici, co vy zatím můžete !
ve výkladních skříních shlíželi ae na
dárcích k Ježíšku určených. — Nuže,
zda splníte prosbu mou?! Budu se tě
šit, že v brzku uslyším, že Jste tak uči
nily. Příspěvek jak mé přítelkyně, tak
p. J. Bezděka i svůj zasílám na pí. Gl»
zelu Zetekovou. která laskavě matce
hošíkově, pí. Klmanové, to odevzdá,
o čež ji prosím! Mnoho psáti nebu
du, bych nezabrala místa, určeného
pro jiné dopisující. Též jsem chura
va, tak myšlénky, které tíži hlavu
mou, špatně se v soulad staví. Venku
sychravá noc, půlnoční severák hude
svou píseň a meluzina mu přizvukuje.
Tak je i člověku smutno. Četla jsem'
dopis slč. Kamily Nepilové a kývala
jsem při čtení na souhlas hlavou, žeť
vše to trpkou pravdou a že my Če*i
málo té lásky pospolité, lásky přátel
ské k sobě chováme. A říci nutno:
Bohužel! I mne. milá slečno, velmi
mnoho sebezapírání stálo, než zvykla
jsem zdejším poměrům. — Já nikdy
nehleděla jsem,.bych se jim přizpůso
bila. arci. samozřejmo. k mé škodě. Vy
alespoň se těšíte, že ty sve drahé Váni
bytostí spatříte. Já jen rovy jejich
nechávám opatrovat, neb drahná léta
tlí již v hrobě. Jsme nevelkým náro
dem my, Čechové, ale ani v cizině
mnozí nezapomínáme na svárlivost
mezi sebou. Jen ten všemohoucí dol
lar jest jim modlou a za ten by zapro
dali i svého přítele i dobrodince. Nám
se stal případ ten, proto o tom se zmi
ňuji. Lidská zlomyslnost jest vyna
lézavá, tak že to k uvěření není. Co
z toho tací lidé mají, když bližního
^htějf o kolik tisíc připravit a neštítí
s<? ani křivě přísahat a za hříšný peníz
zaprodávat. toho, který kromě dobra
křížem stéblo jim nepřeložil. Co potu,
co úmorné práce stálo nás. než jsme
z dluhů vybředli! A nyní opět se dři
na lidi zlomyslné! Nyní by si tací li
dé nemohli za-zpfvat, jak předkové na
ši pčli: "Jak slavným býval český
lev. jak poctivá jest jeho česká krev!"
Mizi láska, mizl mrav, s nim mizí i ta
krásná staročeská poctivost a svor
nost. Pište, milé dopisovatelky, za
mne. umíte to lépe. Všem Vám přeji
veselé Vánoce a šťastný Nový rok
1920. Buďtež šťastnější, než Ptáčko
va, které každá radost jest zkalena.
A Vy, pí. A. Šafářová, Vaše přítelky
ně čeká marně na zprávy od Vás.
Hleďte, ať ji potěšíte. A Vám, ctěná
redakce, děkuji, že laskavě jste uve
řejnili poslední dopis můj. Doufáni,
že i tento otisknete. Nehleďte, že pí
srno nerúhledné, jsem ještě churavn.
Přeji Vás. pánové a redakcc, veselé
svátky a šťastný Nový rok a hojni
předplatitelů. S pozdraveni i úctun
Marie Ptáčková.
Vernon, Texas.
Ctěná redakce!
Osměluji se zase napsa" pár řádků.
Z naší osady nikdo nic nepíše, ale ne
divím se tomu, neboť inkoust Je za
mrzlý. — Počasí tu már.ie všelijaké.
Když neprší, tak je zimu. Pikování
jde pomalu. Kazdj má ješlě polovinu
bavlny v poli. Na nižinách stála bavl
na ve vodě, tak ještě není pikována.
My také máme 16 balů venku a polovi
nu máme pikovat. Od pikování tu
platí 3 dollary beze stravy. Tak do
brý pikovač může denně vydělat 7 až
8 dollarů. Tady se bude ještě pikovat
na jaře. Kdo má pikovúče. ten bude
mít dříve opikováno. Také si pochval
te. milé hospodyňky, co Vám Mikuláš
naložil. Naše dcerky zavěsily na noc
punčochy a do rána tam měly nalože
no. Já jsem zavěsila džbán, ale nic
v něm nebylo. Mikuláš rozdává je
nom mladým. Milé hospodyňky, hoj
ně dopisujte do "Hlasatele", neboť
jsou večery dlouhé, aby bylo co čí.-?t
Prosím za uveřejnění dopisu a též za
opravu chyb A přeji všem čtenářům
šťastný Nový rok a redakci hojně od
běratelů. S pozdravem
Amálie Jakelová.
• * *
Z klubu "Letem-Světem".
Opět jeden rok uplynul do věčnosti.
S mnohými nadějemi hledíme vstříc
novému roku. Co as mnohému z nás
neočekávaného přinese? — Nebude-li
horším předcházejícího? Každý z nás
zajité doufá v nejlepší, ač se častokrá
te dožijeme sklamání. Avšak osud
je silnější, nedbá na přáni jednotlivců
a proto nám nezbývá, než se mu po
drobiti a vzíti za vděk s. tím, co nás
potká. Po skončené vřavě válečné mo
hli bychom skutečně doufati v lep*í
společenský život, neboť po takové
zkušenosti, jaké se lidstvu přičině
ním několika výše postavených ztře
štěnců dostalo, jsme k tomu opráv
něni. Proto doufejme v nejlepší. ne
boť jinak by se nám život na tomto
světě znechutil, což si žádný z nás za
jisté nepřeje. V myšlenkách zalétám
do doby přede dvěma léety. kdy klub
náš byl též zmítán různými nesnáze
mi. z kterých vyzíral zánik celého tě
lesa. Přece však po neúnavné práci a
přátelské svornosti členstva vytvořili
jsme přátelský kruh, z kterého se již
můžeme těšiti a který též nese ovoce
užitku pro naše bližní trpící. Pěknou
sumičkou členstvo naše pamatovalo v
tomto roce na různé humanitní účely,
z čehož vysvítá, že jsme nepamatovali
jen na své radovánky neb obohaceni
spolkové pokladny. Po dvě léta sko
ro bylo mně svěřeno vedení klubu a
přiznám se. že jsem s výsledkem své
práce spokojen a s potěšením hledím
k tomu, jak klub vzrůstá a jaké nabý
vá obliby. Proto s uspokojením po
stupuji úřad svůj nove zvolenému
předsedovi, jímž se stal pan Václav
Krásný, a věřím, že jako mně, tak i
jemu budou členové nápomocni ve vy
konávání jeho povinností, aby mohl
dostáti svým závazkům, jimiž jako
předseda jest klubu zavázán. V po
slední schůzi jako na rozloučenou s ú
řadem měl jsem tu čest uvésti v kruh
náš pět nových členkyň, jejichž jména
budou ve zprávě pana tajemníka uve
řejněna. Jest mou povinnosti poděko
vat! všem členům, kteří jakýmkoliv
způsobem mně byli nápomocni ve vy
konávání mých povinností a budn hle
děti, abych svou pomocí příštímu před
sedovi jaksi služy jejich oplatil. Srde
čný dik za vše! Též děkuji jedné
člence, za dárek a vzpomínku. Jen to
ho želím, že nemám tu čest jméno *
bodnout!. Kalendář byl pékný. ale
knížka je tak poutavá, že u ní vydržím
vseděti do 12 hodin. Proto ještě jednou
srdečný dík mé neznámé, které bych
rád oplatil oba mně milé dárky. V
poslední prosincové schůzi se člen
stvo usneslo jako každoročně,, tak i
Nový rok ae ujal vlády
ve čtvrtek zas nad svétem,
novými by řídil rády
z jiných také naši zem....
Jisté má je připravené....
Nezná zde jich nikdo z nás....
To, co na nás jím se žene.
ukáže nám teprv čas
Sami sobě bychom přáli.
by nám jenom dobré dal.
poctivě pak zde i v dáli
aby všem nám kraloval.
Hlavně aby Ameriku
rozumu zas navrátil
bez humbuku, beze křiku,
ve který se starý kryl - • • •
Amerika v Americe
nechť se sama přesvědčí
národní že prohibice
bude humbuk — největší....
Dneska už to kol jo vidět,
jenom, páni, oři mít,
na pravém se místě stydět,
že se dále bude — pít....
Snesou-li však strašnou tíhu
pánové ti, neláská,
j obětí těch různých lihů,
to je jiná — otázka
Proto na počátku rok®
voláme k těm pánům vSem:
I "Více dbejte svojich kroků!
Xevrhejte v zhoubu zem!"
letos uwpořádati přátelský večírek,
který se odbýval v sobotu večer, dne
3. ledna 1920, ve Dvořákové parku na
20. a May ulici. Některé členky se
nabídly upéci nějaký zákusek, žen
ský náš výbor uvařil dobrou kávu,
mužský výbor obstaral hudebníky, tak
že večírek byl opravdu zábavný. I ně
jaké komické výstupy výbor připravil.
Tudíž žádný na večírku nescházel. —
Vstup byl pro členy a jejich přátely
úplně volný. Též při onom večírku
byli vítáni naši Členové-vojíni, kteří
se navrátili z československé armády.
S přátelským pozdravem
Jan Zetek.
* * *
Chicago, III.
Ctěná redakce!
Prosím o trochu místa v ženské sta
ti. '•Hlasatel" také odbírám, ale je
ště jsem do něho nic nenapsala. Při
měl mne k tomu dopis jedné paní, jak
si stěžuje na své příbuzné, že jí pod
rývají její spokojenou domácnost, tak
že až musela proti nim hledat nějaký
zákon, aby je umlčel. Našla jej. ale za
velké peníze a je na tom zrovna jako
dříve. Na takové věci si já stěžovati
nemusím, poněvadž k tomu nedám pří
ležitost, aby mi někdo mohl znepoko
jovat moji domácnost. Takovým pod
rýváním Je sl každý vinen sám. Také
pláe ta paní, aby každý byl rád. když
je vzdálen příbuzných. To má prav
du. Já taky mohn něco vypravovat, co
jsetp zkusila u své sestry a £vakra.
když jsme u nich zůstávali a to jako
na výletním místě, na půdě. Hezky
se nám tun vedlo. Nemám ničeho
proti tomu. Pro vodu jsem cliodila k
nim do kuchyně. Když byli doma, by
lo dobře, kdy* ne, tak jsem musela jít
pro vodu k pátému sousedu. To se mi
líbilo, aspoň Jsem se proběhla. Ale
jak to potom dopadlo! Víte. jak se ří
ká "z cizího koně doprostřed moře."
Tak to bylo s námi. loňského roku
právě na Sylvestra sníh padal, pršelo,
ale to se nedbalo, jen se stěhuj! To
jsem měla zábavu. Starý přišel z prá
ce a mě hledal na starém místě. Já
už byla pryž. Co mu to dalo práce,
než mne naáeL Pomyslete si: Šest
baráků na jedné dvě míle dlouhé ulici,
že tnu to dalo starost, než mě našel.
Tak to je s témi příbuznými. Nikdy
nž, co budn živa, nechci u svého zůstá
vat. Tak nž musím přestat. Srdečný
pozdrav na ctěnou redakci i na všech
ny čtenáře a čtenářky. S úctou
Terezie Bučeková.
Phillips, Wis.
Ctěná redakce!
Hledám od loftska etrzenku mezi do
pisu uschovanou a kouknu se a vidím,
že je už trochu přes čas. Tak lionem
si musím tase nanovo předplatit, aby
nebylo pozdě. Já bych se cftila bez
"Hlasatele" jak bez jedné ruky. Po
řád by mi véco srházelo. Nemyslíte,
milé čtenářky, taky tak? Když tak
si přečítám ta milou stať, tak jsem
hned jaksi veselejší a jde mnč práce
od roky. A. při tom se cítím, jako
bych přišla odněkud z besedy. My,
totiž ženy chudobné a začátečnice,
jsme r zimé odkázány samy na sebe.
Musíme všechno dotna poklfzet, ale
to nle. My to každá s radostí zasta
neme, jen když jsme zdrávy. Za to
ti naii mužíčkové musí jít do lesa
na práci, kácet stromy a při tom se
musí koukat, na kterou stranu poletí,
aby ho do čela některý netrefil. Bylo
by to smutné pro rodinu, které by se
to týkalo. Váak my beztoho kaidá
v sobotu totriebně očekáváme, zda se
náš živitel zdráv domů navrátí. Oni
— totiž každou sobotu přijedou do
mů. Když si pomyslíme, milé druž
ky, jak ti chudáci tam za mořem,
svoje miláčky a iivitely očekávali tou
žebně. ale, bohužel mnon marné, ne
přála bych si být v jejich situaci. Tak
na přiklad moje sestra měla 4 syny ve
válpe a vátehpi ee sdrávi navrátili.
Naopak druhá naše sestra .- své syny
náftledkfm války ztraUlv Může tak o
vé matce při toni srdce pukpouti. A
není divu! Tato válka, myslím, ne
vymizí nikdy z paměti lidstva, co
svět světem bude. A při tom vSeni
světě rozvráceném není Vilémovi ani
vlas na hlavě zkřiven. A ještě se ho
při tom drží humor, jak jsem onehdy
četla, že on si nepřál válku. Ale ra
ději ho necháme už na pokoji, však
on tomu. co zaslouží, zajisté neujde.
Poěasí máme tady jako v zimě. Již
dávno jsou naše farmy zakryty bílou
peřinou, ani si ji nemění. Farmáři
na saních se projíždějí, jen to praiíS
pod nimi a rolničky vesele zvoní. Je
při tom veselo, totiž když se tak z te
plé kuchyně divá ven oknem. Nám
tady pranic-ta paní zima nepřekáží.
Dříví máme dost a to zuarmu. svoje,
jen trochu se s pilou musíme ohánět.
Horší je tam v městě, kde se někteří
asi málo ohřejí. A přece mnohý by
na farmu nešel. Raději bude pána zo
sebe dělat, třeba povrchné, jako mo
je krajanka mi řekla, když jsme mí
nili jít na farmu. Pravila: "Já bych
na farmu nešla! Raději přijdu do sta
rého kraje. Tam jsem se nadřela
dost. A ještě i v Americe bude dřít?"
O něčem podobném by re dalo moc
psát. A možná, že ta jistá ještě ráda
jednou na farmu půjde. Což je to ně
jaká hanba v poli pracovat? Některé
se to zdá být odporné, ačkoliv mno
hý muž by rád na farmě pracoval.
Jeho žena raději židovské spodky
prát bude. To jí není odporné! Pý
cha však předchází pád. Milé druž
ky chtěla jsem Jen zaskočit s před
platným a při tom jsem si i trochu s
Vámi porozprávěla. Ctěná redakce,
buďte tak laskava, je-li Vám to mož
né, tak bych prosila, byste mrtj kra
sopis vřadili do stati "O ženách pro
ženy, začež Vám srdečný dík. Milí
čtenáři i čtenářky tohoto listu, přeji
Vám šťastný a veselý Nový rok a cf.
rpdakcí stejné. Při tom Vám zasílám
$2.50 na "inasatel".—S úctou
Anna Fojtíková, R. 1, B. 96. A.
00*
Seymour, Texas.
Ctěná redakce!
Osměluji se psáti do Hlasatele. Či
ním tak na dopis jisté panf, na jméno
se již nepamatuji, jež píše o rentýřích
a farmářích. Ano, jest to pravda, co
vypisujete ohledné těch rentýřů. Ta
ké jsem ji/ poznala rentýřství, ale
ani jedno stavení nebylo dobré. P.en
týřské hausíky vypadají jako ve sta
ré vlasti stodoly. Když již jsem zde,
tak vám povím malý pflbéh. Přijela
sem jedna rodina ze staré vlasti. Ves*
li s sebou synka 10-letého. Když byli
skoro již na místě, ta se otec toho
synka obrátí s otázkou, jak se mu ta
Amerika líbí. Tu synek se rozpačité
ohlíží a po chvíli řekne: "Xu, já Jsem
si ta Ameriku docela jinak pFeÓeta*
voval. Já jsem si mysli, že jsou v A
merice domy jako z pohádky. A to
jsou takové malinké dřevěné domky."
Zároveň dodal: "U nás na-,vesničce
jsou krásnější domky." Tak vidíte,
páni farmáři, již v té malinké hlavé
toho synka se to nechtělo nějak srov
nat Jak se to má líbit rentýři, když
v tom nemá žádné pohodlí, vée se
mu tam kazí a děti mu tam majt
zmrznout. Proto se nedivte, že si na
to naříkají. Znamenám se s úctou
A. J. K.
• • •
Wllber, Neb.
Ctěná redakce!
Musím Vám napsat, že se učím
psát á číst z novin "Hlasatele." A lí
čím se číst dopisy. Jsou hezké. Tak
jsem rl vzpomněla psát také dopis do
našeho "Hlasatele". Jsem 12 rokúÉ
stará. Co toto pišu, tak nevím* sda
přečtete moje škrabání. Jestlfie se
Vám to nebude líbit, tak to vhoďte
do koše. Uř musím pfostat, neb nS
se mi dopis natahuje. V "HlastUlf
je mop hezkých dopisů. Ddufám, te
se Vám můj také bude Ubit, Ut mw
sím ukončit. 6 pozdravem
l_, v. Bwale AjcktcflU

xml | txt