Newspaper Page Text
O ženác^kP- ženy Bannister. Mici. ťtěná relakce a milí čtenáři: — Nejprve Vám jednu zar.pkám, afcv *te védéll. odkud vlastně vítr v£je. Ted> hc^kv zvolna: "L" ěábelny na Kopečku rostou brambory: pantátové 7. Vystrkova na né choději. Monymár je varuje, chodí okolo pole: jen si hoši. nakopejte, vždyť nejsou moje." >.'u, jak se Vám libí? Pěkná je. co? Tu jsme zpívávali, když jsem byla je *tě v našich krásných Poděbradech. Já vím. '.e pan redaktor řekne: "Už jest tu zas ta Poděbraďanka." A jak by ne. když na můj poslední dopis jsem dostala od krajana z Poděbrad kartu, jenž mi připomíná, že mne do bře zná. Inu. vždyť jsme ještě jako malé děti spolu cvrkávalt špačka, hrá li iniO a nodobně. Nechci na něho ža lovat. ale on jako hoch byl tak tro chu prudké povahy, tak že jsme ko-j likráte vyšli z naší hry s modrým okem neboli s nějakou tou berber-] skou na zádech. Většinou to odneslo to slabši pohlarl. Ale domů Jsme s i>Tá?em nesměli, nebo jsme dostali Je Stě víc. Myslím, ze je*t tu více kra janů. kteři hy o sobě měli dát vědět. Kde pak jsi Ty. .Mařko Třešňáková, je/ jsi přijela k nám. když jsme je ště bydleli v Antigo. Wlsconsin? Ma minka tu tě doby též měla bratra Jo sefa Jenika. který ještě s jinými pra coval v Jennings. Neshville. Že tu byl srrýf-ek o nějak? ěas dřivé, nežli naše rodina, chtěl nás překvapiti tim. ve Oblavime čtvrtého "Julaje". A tak fce raky stalo.. Bylo ještě šero na ten slavný den. když tady jede vlak a před našim domem jede. co možná, •pomaloučku. My J.sme zůstávali od upáliv, co by dohodil. A proto, že ma mink* si nedá nikdy zaspat i. tedy mo li la všecko pozorovat. A co vidi? Ta dr lačnou nějací hoši seskakovat s v'uku dolů. Ona je při tom počítá: j dvanáct, třináct, patnáct. Pro Boha! i Mys* si: to je nějakých trempů. Mě lo to být překvapeni, proto ti "t-rein ®ť»vě". A co ten první, pro Boha. ne t-r okrouhlého na rameně a míří zrov- j na k našemu baráku? Maminka při J tmě nemohla z povzdálí poznati své ?»o vlastního bratra. Potom, když již ne poznali, to teprve bylo vítání! Ale • všechno se dělo jen po tichu, by prý nas, děti. nevzbudili. To za;.e jsme mó Ir my děti radosti, když jsme se rá »o probudily, a strýček mezi námi.: Vy jsme ho měly velice rády. Tedy | abych Vám nezatajila, co bylo to o Itrouhlé. tedy to byl soudek piva. ně ho li jak říkali ho*l (štěně). Nesl jej tenkráte na rameně Alois Mucha. My- j Biím. že si dobře vaponi^ne. jestliže ř<>to bude cist), že ano? Teniráte byl v AnMgp. Wis., veliký den. Strýček ' nám da?. mně a mojí starší sestře. m mašle, nn a my nemeškaly a šly mašle hned za tepla koupit. Toť se v i, že to musely být červené. Tedy J^me při té příležitostí zůstaly v« mé ctě. jelikož jsme viděli, že stroji něco slavného. Lidu bylo k uraačká-. ji i a ze všech stran bylo slvšeti rány. A což pak potom, když tady šla iaua i vojska a na povel zaěla střílet! Toť se tI, že do vzduchu. Ale strachu nám to nahnalo dost. Já jsem v tom ru-J jnlu ztratila pěťák i s kapesníkem. Že to byl Déťák americký, tedy jsem bo YPlire želela, vždyť byl přece jenom větší. než-li náš český, jichž jsme mč-' 11 nakolik. A tedy za samého rámusu, oslavování a pití nadešel večer, kdy zase nám strýček nepostačil dávat '"šprdUfcy". jak on nejraději říkával ceitfůui nebo li krejcarům, s kterýtr.l isme to uhánčli do města pro boucha čky a za.-*e domů. Doma jo teprve hc šl vybouchali. My. menši déti, jsme *»e toho přece jen bály. Maminka 2a-. se říkala, že jest to jen pro zlost. Je to pro americkou mládež včru zá-, chranně. že již takovým čtvrtým Ju 1 lajňru žádný moc nevčři a raduji bou chačky nechají bouchačkami. Přišlo při takové os!avé vždy mnoho lidu k zviMtf noho k zmrzačeni. Tr» u nás v dechách, když oslavují Boži Télo. jest Jíná podívaná. Já jsem byla též V ' áenkráte za družičku a proto jiz do , předu jsem st sháněla nčjaké to kví tí Pivoňky, achich!, ty byly krásné! T>o takového troušeni namíchané, jen že se muselo vždv « takové vzácné i k vl*í prosit, kdo jich sám nepéstoval.; Prořo jsem *adéji zab^hia na louku ( h natrhala krásná kvítka, ktorá Jrem zde ješté nespatřila, slzičky Panny Marie. Tak jsme jim říkávaly. A co? pak sedmikrásky a jiná luční kvítka! Jak to všechno « jara vonélo! Když ■přišla jarní voda. co pušl.vorce voiia-1 vého zanechsta! A což pak ty krásné a veselé projíždky na pramici, s ní2 se rpěv rozléhal daleko široko při do provodu harmoniky, na kterou můj strýček umél tak mistrně písně vylu rovat. Ach. jak se rozléhala píseň zde tolik známá "Kde domov můj?*' Vě ru. ty časy již se navrátí a škoda jich. r.ehoť já bych pro krásnou <'echii život dala. Jest pravda, vzala jsem si muže "Englika". Mám jedno ho chlapce a po sestře, po naši drahé Martč malou Miladku. ale uřím jo če sky. seč mé síly stačí. Až povyro stou. o vlasti moji jim budu ? láskou ■vypravovat. Mám dobrého muže. kto rý mi nikterak nezakazuje, bych d*ti čéšky učila. Též mé nezapomenutel né sestry muž jest "En*lik" a ten mi sám přikazoval, bych jeho Miladku česky učila- by někdy, až bude velká, věděla že měla českou matku. Není 11 to hezké? Škoda, věčná škoda, že ses'ra musela tak br<v se s nim roz loučit. neboť jesc to člověk zlatého srdce. Již jest tomu přes rok. co jsmo drahou pochovali, ale její muž nezapoměl. že to bylí její rodiče, a proto je chodí doátí často navštěvo vat. ačkoliv rodiče anglicky mnoho neumějí. Maminka Sj- však dlouho ne rozmýšlí. spustí na něho če^ky a má te vidět, jak jim to jde. Mihulka. j<* lio malá dcerka, je teprve íffínfá. ale to máte vidět, jak ona umí ^překládat tatínkovi v augličině. co Jf babička Volková poví v češtině. Tedy nezaz*í ' vejie Čeáce. když má muže "Englika" a opáéně. Jsou rodiče Češi. jak se říká. jak poleno a přece jejich děli česky neumí. Ku konci ještě. paue re daktore. Vám zasílám předplatné ra moji osobu, neboť bych se bez Hlasa tele ar.i nenajedla. Dříve jsem čeila "Hlasatel", jejž odbíral tatínek, ale tatínek se mi odstěhoval i s "Hlasa telem". a proto tedy jsem tu. bych nezameškala ní jedno číslo. Pana z Kondelík je^t mi opravdu líto. Tak být ještě na svobodné noze. hned bych mu šla za kuchařku, protože vím už předenu že mu to ta Kacena pěk ně semele dohromady. Tedy $2.30 ra dvoutýdenník a jsem-li oprávněna k nějaké té prémii, přála bych si kalen dář. Zdravím celý personál a též mé ho strýčka, jenž odbírri Váš "Hlasa tel" a zajisté toto bude čisti. S úctou Božtna Mooreová. * * » Chicago. 111. Ctěná redakce! Prosím, nežahoďte tento dopis. My slím. že je na místě. abych připomně la panf Ančiěce z Pošumaví, která nv ni bydli v Aťbuquerque. X. M., a má svou kritiku v nedělním Hlasateli ze dne 21. břema 1920. když něco v této rubrice čte. aby nejdříve si všimla, co čte. a nekritizovala jednu z nejlepších dopisovatelek, jaké dnes máme. a sice paní X. Ctěná paní Ančičko! Všim nete si. prosim, že ohlaveni této ru briky nese název * 0 ženách pro že ny" Paní X. má zase své dopisy ozna čeny • Kapitola pro ženy". Už ty ná zvy by Vám mohly vnuknout, o čem se asi má vřtšinou psát. zda o ženách nebo o baxná<-h či o kravách. Já jsem jista, že většina dopisovatelek s dopisy pani X. souhlasí, neboť jsou to jedině věcné dopisy, totiž takové, ze kterých si člověk, který není úpl ně omámen sebeláskou a domýšlivo sti. může vzít příklad. Přemýšlela jste. ct. pani Anči z Pošumaví, co zua meuá slovo "napadat"? Proč neřekne te "upozorňovat" něžné Evino pohla ví? Já aspoň dopisům pani X. rozu mím jinak a myslím, že správně jim rozumím a při každé příležitosti, kdy by mě chtělo napadnout něco hlou poučkého učinit, vezmu se za svůj no sánek a řeknu: "Počkej, holčičko, pa ní X. řekla, že se to nesluší"", a oby č«čn»,' udělám dobře, když se tak roz myslím. Napadat znamená, toť se ví. ( podle mého rozumu, hrubou rukou ne lítostně bezbrannou nic netušící oso J bu zadržet, zatřást jí. až z ní hadry lítají, proto že je na té něžně Evě vše pouze přišpendleno, a říci jí: "Hej. o sobo. m£š rozparek otevřený." Tako vý způsob upozornění by ovšem zněl jako napadeni. To ale panf X. nečiní. Ona řekne slušnými slovy krásné blondýnce r WIs.. která všecko ví a pro svou neodolatelnou krásu nemůže se nikde v práci udržet: "Slečno blon dýnko. prosim. háčky na Vaší sukýn re vzadu povolily. Dovolte, já Vám je zapnu." Tomu já říkám něžné v čas upozornění, za které máme být vděěnv nrotože chyby, které se nám tak těsně přimykají, obyčejně samy nevidíme. A je zcela správné, když se najde n^kdo tak ochotný, kdo je vidí a nás na ně upozorni a sice zdarma. Ano, za to máme být vděčny, že se vyskytla tato ochotná paní. která ve svých dopisech hledí poukazovat na chyby, kterých se dopouštět nemáme a které to něžné Evino pohlaví hyzdí. A nota bene. ona paní jde svou ce- ; stou svými dopisy a nikoho svou kri- 1 tikou neírhá. kdo má náhodou jiné náhledy. Když už jsem tak v té naM • milé besídce, tož Vás prosím, paní X.. j dejte mi nějaký dobrý recept na de- j sert, který by byl dobrý a nedal moc ' pnice a byl, abych tak řekla, na ruce Jako na zavoláni. Ráda bych ho své-! mu panstvu připravila. Jsem totiž pra- ; obyčejná kuchařka a protože nejsem; k zbláznění krásná, jako ta blondýn-! ka. jsem už tři roki* na stejném mf- ! stě a máme tři mladé pány. s ktr- ' rými se dost často pobavím a někdy Je 1 musím z kuchyně i mokrým hadrem \ vyhánět. Pani o tom ví. že mne nav i štěvují v kuchyni; sama je někdy naSí, lekracl přítomna. Nedávno jsme se spolu učili tar.ěit nové tance. Starší j vzal paní a mladší mne. Tak vidíte,! slečno blondýnko, ono to docházeni pánft do kuchyně nemusí mít vždy "erné pozadí, když si děvče chce a u mí udržet respekt. S pozdravem na ct. redakci a ct. čtenářky se znamená Mařena z Pošumaví. * • • Brookfield, 111. Ctěná redakce: — Paní Božena Kovačová z Oak Park žádala v únorovém čísle Hlasatele o radu siran její dětí. Jelikož jsem do-' sud neviděla, by oné paní něk^o od pověděl. tedy já se osméluji. Ctěná paní. Vy píšete, že jste dala děti pro hlédnou*. totiž, že byl hoch prohlížen loni. Milá paní. za rok se mnoho i změní. Pročež Vám radim, byste u-, poslechla onu ošetřovatelku, neb ony konají stoji povinnost. Ano. jděte k lékafl-dborniku. Máme několik Co ských dobrých odborníků, jsou svědo mití. Sama jsem k jednomu chodila tento rok. Po chřipce mi růstal ná sledek v krku. Budete uspokojena. Víte. za rok že mohl i jeho zrak se slábnout. Proto se uklidněte, i kdy byste musela dáti vyřezat mandle/ což dnešní dobou není nic nemožného i ani nebezpečného. Ostatně Vám lékař; řekne, zdali je to nutné. Mám dvě ne-j teře vdané, ty obě daly dětem řezat i mandle a teď jsou děti zdrávy. Já Vás nenutím, jenom Vám odpovídám! na Vaši žádost. Dále píšete: Co sou-; dite. ctěné řtenářkv. o těch Školních j prohlídkách dětí? Víte. milé Čtenářky, proč je ta prohlídka tak přísná?: Pře»lr>ě v době války se lékaf! pře sv^dči;í. mnoho mladíků muselo bCt odmrštěno. Jen proto, *e hv*l. bod-ř zanedbáni. Toiií jetích zrak.! .- . < h zubv. A í»:m 'ak-; j*,í!e*i e*»!ú j fPle«-.á soustava iaksi za^jrělá. N'ej- j menší procecio bylo odmrštěno našich chrabrých Sokolů, na které můžeme býti vším právem hrdi. Kam jsem to až zaběhla? Je vidět, že jsem se pro zradila. že jsem Sokolka. Dále píšete, že prý mají děti pít mléko. Ano, milá pani. mléko je teď sice drahé, ale pro spívá dětem při jejich vzrůstu, což jim nemůže nahradit káva. Též moje ne teř musela pro svou dcerušku kupova* pajnt smetany denně. Holčička byla sice dost vyrostlá, ale příMá hubená. Lékař nařídil ji nechat doma i? ško ly. by hodně běhala venku a pak pit tu smetanu. Měla jste ji vidět aa pár neděl, jaká to hyla změmi! Proto, mi lé ěčenářky. raděj na jiné věci hleď te ušetřit a dopřejte dítkám dost mlé | ka. Víme všechny, že. když někdo stůně., lékaři vždy radí mléko pr;) ne mocné, poněvadž se lehčeji stráví, než co jiného. A každému radí jet na ve , nek a pit dost mléka. Nu tak vidíte. A jist má mrkev? Ano. a hodně mrk ve. Ať se jí naučí jíst syrovou. A též jim jí vařte s mlékem. Vaří se takto: nakrájí se na nudličky, dá se do nádoby s trochou vody dusit, do mléka, pak rozdělat trochu mouky, pomalu lejt, míchat, až to zhoustne, osolit, dle množství se musí řídit ku chařka sama. K tomu dát dětem chleb máslem namazaný. Dětem je zapotřebí máálo jisti. Lékař radil na mazaný chléb posypat cukr, zvláště žluirý cukr. Já vařim polévku z cele ru. z cibule ze špenátu, totiž když va řím špenát*, dám pod něj dost málo vody. Ale ona se z něj přec dosti vy vaří, že se může dělat polévka. Dě lám ji takto: lžíci másla nechám na hřít. k tomu dvě lžíce mouky se do hromady smíchá, přilévá se mléko dle potřeby, by bylo půl vody z one zele niny. kterou právě vařím, a půl mlé ka; dohromady svařit, udělat bustou, dle libosti, osolit naposled, by se to nesrazilo. Nikdy ne pepřit jídlo pro děti. jako je zvykem v mnohých ro dí- ách. aneb dávat dětem kečap. Mě la bych toho ještě víc na srdci, ale že jest to můj první dopis, tak si ne troufám, by pan redaktor neřekl, že jsem na ponejprv smělá. My bydlí me v malém, ale rozkošném hnízde čku Brookfield již kolik roků a ještě jsem nedala o sobě vědět. Též máme malé hospodářství, totiž zahrádku a slepičky. Letcs mně hojně nesly va jíček celou zimu. Měla jsem jich 30 tuctů naložených ve vodním skle, pro tože loňskou zimu nenesly 3 měsíce. Za to letos mně to vynahradily. Milé hospodyňky, jestli pak pečete na tyto svátky bochánky, čili bochníčky? Dě lají se z těsta jako houska (vánočka), mažou se žloadkem a posypou seka nými mandlemi, neb též celým má kem. Já tuto památku držím po mo jí matce, neb ona nás tomu učila, u držovat ty české staré zvyky. A což tu sekaninu, jež se též dělá na tyto svátky! To jsme se my děti na ni těšívaly! Když se na Bílou sobotu přišlo z kostela, íak se už smělo jist od masa něco. To můj otec s sebou přivedl pai>a učitele a maminka tu se Iraninu neb sekanin přinesla. Ti\ jsme děti dostaly po kusu. A což ta vajíčka! To bylo radosti. Zde se tak nedrží tyto památky, proto se též ne mají děti celý rok na co těšit. Vidí te, milé Čtenářky, kam mě vzpomínky na dětství přivedly, že nemobn ani přestat. A tomu je již padesát let, když moji rodiče s námi dětmi jeli do Ameriky. — Prosím, pane redaktore, nechte uveřejnit brzy, ano? Za čež předem děkují. S pozdravem, Vám všem přeju veselé Velikonoce. Čtenářka. • * * Ctěná redakce! Především odpusťte mi. že Vás jdu zase zlobit, neb vím, že řeknete: "Slí bila, že dá pokoj, a je tu zas! To že našla dopis uveřejněný, třeba po mě síci." Ale přece se dostal po řadě na světlo. Cekala jsem trpělivě, neb vi dím, tolik dopisů! Jiná* bych ani já nedělila, než po řadě. To je správné. Jinak ani být nemůže, jak ona paní se* jistě ukvapila. Takový list a vypo vídat! Oh, jen to ne! Vždyť to je látky ku přemýšleni v těch dopisech. taJv *e se všechny chmury s nimi za plaší. Jeden farmář z Texasu psal, abychom my farmáři také stávkova li. To již Jeden časopis z Texasu dáv no íkavrhoval. Ono by to bylo dobré, ale nevím, zdal! by to pomohlo těm. kdo nikdy nedělají a dobře se mají. Já mysifm. *e by to odnesl ponejví ce dělný chudší lid a ten boháč by si nadělal zásoby. Jak sí nadělal mo krých zásob, tak že on by to vydržel déle třeba, než ten farmář. Nemyslí te? Vždyť ve skladištích je Jích mno ho a ty Jsou boháčů. Zavčas by měli zásoby a dělný lid by pak nic nedo stal an! za veliký peníz. A to by mno-' ho nám neprospělo. Spiše by s» měl dělník a farmář spojit a se nedat roz dvojit. jak psal pan t Orepronu, že by se spojili, se obávali t? vyšší. Proto musí Jednu stranu proti druhé po štvat. TTi to Je tu. To jest, čeho s« obávají. A Vy, dělníci, nemyslete, že Je farmář keťas. Posuďte sami, kde Je příPfna. čtu Jednou v našich zdej ších novinách oznánvku: přineste sme tanu. platíme nejvyšší ceny. To Je dobře: rkusím to! Nač se budu dvít se stloukáním. Tedy vezmu salon s»ietanr a Jedu s ni do města. Při nesla ml $1.30. Tak jsem tomu ne chtěla aut vS^t. anií jsem honem sa hala po penězích. Myslela jsem, že se zmýlil. On myslel, že se mi to ně Jalc nesrovnává v hlav?. Travi: '"Ya fie smetana testovala najvvšM procen to. Jaké Jsem kdy vidčl. Dobrá, jsem if pravila v duchu, co bych si škodi la! Vždyť mně stlučené smetany pra lon doma pMnesl 2 libry másla a pla til za máslo po vánocích 2*c. že ho má. hrůzu a že víc nemůže platit. To též bylo s vejci. Platili *de kol vá noc 45c za tucet. Asi v půli ledna Jich měl toUk. že je neměl do řeho už dát. Přijdu tam a vejce prý ztra tila cenu 25c. No co mám s nimi dě lat? Dal je kflřdý. dala jsem je těž. On ještě dnes dostává 40 centů a má slo prodává ?.a nOc. Tak posuďte, kdo Je keťas? Určovat si farmáři ceny. to by pomohlo. Jako s bavlnou ie to toí*?2. Umluví se a kupuje jeden a s cenou dolů o n»jnfře. A pak se o t#»n tučný výdělek d^lejí a vydělají takto víc. než kdyby kupovali 2—3 a pŤeplácf*' se. Vv fl urěuje'e v městě ceny za práci. ale farmák lest n*j to"i iminížším stupni jako žebrák: fekí. co mu dají za almužnu! Oh. kdybych byla muiem a dobře se mohla sxilu vit! Sedla bych do vozu a všecka vejce a máslo bych skoupila za při metenou cenu. A vsadím se, že by i ten dbchodnik musel platit víc, až by mu nikdo nic nedovezl. Dosři se xy dělá i s malým výdělkem, a tak má , dlověk i více odběratelů a je na tom ještě lépe. než ten, který bere veHtý výdělek, protože jdou lidé tam, kSe levněji a dobré zboží nakoupí. Vždyť ten obchodník je za chvíli boháč. Za měsíc březen už ten obchodník poií-' tá, že za «<n£tanu vyplatí 500 dolarů,' kdežto v lednu vyplatil bez něčeho! 200 dol. Jo, dnes už každý trochu u-1 mí pofiliat, Minulý týden mi vzkázal,! ať mu přinesu máslo, ie mi dá 45c.! Vida, z 25 na 45c. Ale ještě to neu dělám. Jsem si myslela, pravil, že by j to dal jen mně. protože málo kdo má tak pěkné. Chytrák! A druhému to ■ řekne též talc. On myslí, že nevím, ie chtějí jeho konsumenti v městě má-; slo a on že ho nemá. Abv si Je neroz hněval, chce jim je zaopatřit. Ale to bych se ješté ošidila. Co ta blondýna? Tá má štěstí, že má tak často vánoce. Ta dosíává asi často "krizmusu". Já nebyla tak šťastná, když jsem v 13 letech šía za chůvu. To jsem nevědě la, 2e až mně bude 17 let, že si pro mne maminka přijde a řekne: "Konec služby, musíš domů." Děti plakaly, selka plakala nad dětmi a prosila, a bycn v neděli se nezapomněla na ně přijít podívat. Ale ani nedočkali ne děle: hned druhý den byli u mne, neboť to bylo blízko. — No. já my slím. že se každý potěší zprávou, že tl neb oni v Evropě bednu dostali. Též já jsem zasílala, ale nevím dosud j nic. co je s ni. No. snad též na mne: dojde. Ct. redakce, odpusťte, že Vás' tak obtěžuji. Jak vidím, každý dopis,! ať je. jaký chce. musíte přizpůsobit. A to jest asi hrozná práce pro Vás. Za to Vám přeji pytel trpělivosti, ho dně odběratelů a ještě více tak vzá cných dopisů, což je opravdu velmi lákavé. Zdravím celé čtenářstvo. Dej te své náhledy, jak se má spojit far mář a déínik. To by pak lépe pokra čovalo. S úctou "též jedna farmářka" z Texasu. • * * New Prague, Minn. Ctěná redakce! Musím si postěžovat na mého mu žíčka. jak nás ženské uráží. Přinesla jsem Hlasatel z pošty a dám mu jej a jdu něco "rychtovat" na oběd. On chvíli čte a pak slyším do kuchyně, jak povídá: "Zpropadené třaperandy! Ty toho tu zase naškrabaly!" Tohle bylo pro mě moc. "Cože to povídáš o našich dopisovatelkách? Což pěkně •nepíší? Vždyť mně se jejich dopisy líbí." On na to odpoví: "Ovšem, mně se taky líbí takové dopisy, jaké píše "Paní X." a slečna Nepilová a podob né. jako na př. psala ta paní z Chi caga. jež odpovídala pí. Bartayové. To bájí statečně Československo a české školství. Vždyť jí i ctěná redakce děkuje za její dopte. Praví, že nám dala. i Americe, Husa, Komenského, Masaryka, Dvořáka, Smetanu, Macha ra. Němcovo* a jiné. A můžeme být na to hrdi. Ale teď prý musíme taky psát Vojta Beneše a Národní Sdruže ní. Ti si teď dělaií celé právo na Československo a na republik?, to že byli oni, kteří ji vybojovali. A dokon ce 'jsem četla, není tomu dávno, ve "Svorností", že žád-né české noviny ta dy tak nepodporovaly váiku, jako oni. A dávaH asi 18 nebo 20 otázek jinému, listu, můžou-li prokázat se jako oni, co všecko udélali pvo českou zem a pro válku. V té jedné otázce stálo: Kdo to byl, že šel do té jedné velké ši:oly a vytrhl taní z čítamky kaisra? Brr! Oerínger prý to byl a rozmačkal jej na cimprcampr. Toť se ví! A pro to i:ž si taky zaslouží, aby se o nich v historii psalo jako o h^Jinech. Ale. ale! lřam jsem to až zaběhla! Ctěné dopisovatelky, nezlobte se moc na mé ho nvužíéka. 0«i io zrovna moc zle ne mysleJ. Jen píste dál. když je pan ra (laktor tak hodný a otiskne nám to. A jestli se některá, cítíte být uraženou a chtěly byste jej kritisovat. tak pro- j ním Vás, dejte mu všechny najednou ! n '* jednom ěísle, aby z toho nebyla ( věčná debata jako o těch dětech. To j už bylo hrozné číst. Já bych už ue-. směla nikdy nic prozradit. Tak zdia- i vím všechny ctěné dopisovatelky i do-i písovatelv, obzvláště p. Vávru z N. D.; Jeho dopisy jsou zajímavé. Psal. zda' by mu některá dop'5ovatelka zaslala i sasenfčtau rozmariny. Jistě mu ji na-j šlu. S úctou Mrs. L. Wrabeková. • Uiiíty Stat., Pa. Ctěná redakce! Prosím předně za prominutí, že jsem se, milé čtenářliy, vloudila me zi Vá.s. Ale nemohu nechali nepovšim nutou debatu, k níž jedna paní dala podnět, píšíc, že jsme, asi <]le jejího mínění, národem nevzdělaným. Milá paní. ano, byly doby, kdy se naši ú hlavní nepřátelé, Němci, o to pokou Seli, by zníříH naše vzdWání. Samí však si pomalu osvojovali, co jen se jím <lalo. Ano, Němci jsou nazýváni národem filosofů, cle svůj iui a vě du černali od národa našeho. Jak ra še dějiny píší. byly doby, kdy na ve řejnosti se nesmělo mfuvki naší ma teřštinou. Všude převládala němčina; jen pouze lid selský a chudý mluvil česky. Jiv. si Némci myeSDl, * naše řeč sanikne. Ani tenkráte se jim to nezdařilo. Bylo mnoho srdcí česky cítících a ta to nedopustila. Psali če ské knihy, kde mohli povzbuzovali lid. že nastane obvat. Naše matička Pra ha byla v zuboženém stavu, jak o tom ve svých básních píše pan Kollir. Na zývá jí "městem hořkých památek", i Dílem našich slavných mužů se opét vše povzneslo na nejvyšší stupeň slá vy. Toť ví kaádý jen trochu uvědo mělý. který aspoň částečně zná naše písemnictví. Proto zajisté, milá paní, mají daleko rozsáhlejší fysiologii, než Vy si myslíte. Ze všeho, co jste na psala. vysvítá pramálo, že byste znala naší krásnou "Čechii". Snad jste si vzala úsudek z takového člověka, kte rý jest sice Čechem, ale skvrnou na českém jménu. Jak se říká: "Všude koukol mezi pšenicí." Ale pro jedno ho člověka nesmí se odsuzovali celá země. A dle mého náhledu muže se i bez řysiologie žiti a býti užitečným členem &polečnosti lid3ké. Pročež o této věci končím. Sflečalo Nepilová, věřím Vašemu rozhořčení vůči zásil tám do naií vlasti, neb jest to oprav du barbarské tak zahrávali si s na& mi city. S jakou láskou každý spě chal. by byl mezi prvními, kteří chíč ;i pomoci svým milým tam za mo ře, a býti tak hanebnými činy skla* mán. t> úctou Emma Fottová. Unity fltat., Pa., Box 131. * « • Temple, Texas. Gíěná redakce! Prosím za uveřejnění mého dopisu. Kalendář jsme obdrželi, za který Vám srdečně děkuiem. Dnes venku prší; je mně dlouhá chvíle, tak bycfc se chtěla s milými dopisovatelkami trošku' po bavit a U« seznámit, neb toto je můj první dopis. Vfeeclty dopisy se mně libí, jen to k*iiteování by se mělo kra pának zanechat, neb každá někdy chy bíme. Vždyť nemůžeme být všecky ehytré. Některé též musí být hloupé. Já se též počítám mezi ty hloupější. Můj starý mně říkává, že jsem hlou pá jak bota, a mě to moc mrzl, že mě Pán Bůh stvořil tak hloupou. Někte rým dámám se nelíbí úzké sukně. Já jsem toho náhledu: komu se to nelí bí, nemusí se dívat a si to tak šít. Já mám všecky sukně též úzké a jen prot«. že na široké mně nezbývá, neb je to výhoda v tuto dobu. kdy je lá tka drahá. Asipoů, milé dámy. máme pár centů ušetřeno. Ono se dá moc ušetřit. Já svému klukovi šiji šatečky 11a všední den ze starých mojich suk ní. (ovšem širokých staré mody), pěk ně vyperu a vyžehlím. IPak dlouho v nich chodí, jak v nových. Již bych měla ukončit, neb vidím, jak pan sa zeč kroutí hlavou na.l mojím dopisem. Jistč si i*r»ví: "Ta také mohla zů stat za pecí." Ze života bycfc něco psala, ale jsem tady v Texasu od ma ličkosti vychována a vlastně mezi ba vlnou v poli. jak mně mt^e maminka říkávala neb v Texasu íeny vycho vávají dítky většinou na poli. Do mě sta bych nešla, neb já ráda pracuji na farmě. A dojit k»ávy je moje ra dost. Též ráda pikuji bavlnu. Ted' se vjuplatí bavlnu pěstovat, neb je až za 40c libra. S pozdravem na celý personál Vaše Neznámá čtenářka z Texasu. * • o Dallas. Texas. Poněvadž vidím ženskou stať v ta kových rozměrech, nedá mi to. bych i já se ne.ptídružila vzdor zásadě, že již nebudu psát, neb též kdysi před léty pan redaktor zle řádil svými nůž kami v mém dopisu. Hlavně ku psaní mě přiměl dopis slečny Nepilové. Chfl pu Vaše rozčilení, neb s těmi zásil kami to Je k zoufáni. Já vždy říkám, že ipan Vosfca mě připravil t půl voku mého života, neb můžete počítat za život to každodenní rozčilování, když celé ráno čekáte na listonoše. zda-li Vám přinese zprávu, že to ko-nečně dostali? A ono stále nic. Po dlouhých 3 měsíců! Kdykoliv jsem dostala do pis, vždy jsem myslela, no snad již. Ale četla jsam stále totéž: "Bednu je ště nemáme." Ještě štěstí, že to tak přfllš nepotřebovali. Až konečně v li stopadu přišla zdráva, že bednu *iž doslali a v pořádku. To ovšem vše Je velice nenkilé a chyby jisté byly. Zvláště velice rádi bychom zde v Te xas věděli, na čí útraty jeía ta komise z Chicaga do New Yorku. %úa. na ú traty Národního Sdruženi? Myslím, že asi ne. neb na Národní Sdrníení přispívala eahi česká Amerika a kowl se owa vyšetřovala pouze, co se uííilo se zásilkami z Chicaga. Aspoň o tom ■podávali z.právy v novinách. Byla jsfm ^'"f.iemně překvapma dopisem •paní Škaloudové. Přec jedna krajan ka. Vždy jsem myslela, že zde žádif z okoli Nové Pakv mimo nas není. Já jsem ze staré Páky. ale do Olešnice ;is«m chodívala často k dědečkovi Mládkovi. Jisté Jste ho znala, že ano? Zvláště na pouť na Všechny Svaté Jsrni ia«n rnda chodívala. To se celá rodina sešla. Příští léto pojedem ao Cech: to xa.se bisdu chodit do Olešní <"■> '/#»!. /.»% w vřichni již nesejdeme. Dědeček s ba bií tou Jsou již dávno mrtvi -a st~ýíek v Příbrami zemfel r létě. Mfij bratr Arnošt zemřel v za jetí a bratranec Adolf Medlfe je bra tranec mého tatínka. Též j?em mu psala na Sibiř, dosrd jsprn však ne dostala odpověď. Paní, jež psala o ka belkách. Ji«tě nečetla dopisy od vo jínfi ze Sibiře, kteří píší. že uebylo kr.belek pro všechny, tak se sprave dlivě rozdělili a každý dostal něco. Nevím. Jak se tímto dopisem zavdě čím. Nerada píši kritiky, ale když napíSl, tak jsem všestranně přesvéd Cena. abych z neznalost* poměrů zby tečně někomu neubližovala. S pozdra vem M. Tůmová. • • • Lyra, Ter. Ctěná redakce! TT2 Je tomu dlouho, co jsem do ctě ného "Hlasatele" nic nepsala. Děku jeme Vám za nástěnný kalendář. Ne šel dosti dlouho, ale už je v sednici veseleji, když tu visí kalendář "Hla satele". Prosím Vás, pane redakto re. opravte moje chyby. Já vím, že jich bude hodně. A neufikněte zase tohoto dopisu kus. Když mně bylo 12 let. tak jsem vařívala v létě polév ku. Navařila jsem jí plnou latušku se dvěma ušima. Musím napsat, že v kraji přes uši dal se šátek a dítě— kojenec—vzalo se na záda a haldy do pole . za rodiči. To byl oběd. A pak ta ruční práce! Já jsem háčko vat nesměla. Maminka říkávala, že raději se učit šít pro bratříčky košile. Tak když měla bít ruční práce, babi čka mně natrhala z plátna na ko&jli a na ručník Ve škole se šilo. Přise dla si nějaká kamarádka a já se čini la, abych hodně našila. No jo. dojdu domů, chlubím se: "Mami, to jsem hodně ušila, oba rukávy Jsem přiši la." "Ukaž!" maminka povídá. Tu Je to. Ony byly ty rukávy na rub vštty. Co jsem dostala to si můžete1 myslet. Milé čtenářky, dostala jsem dopis od legionáře. Tu ho uvádím. í Ale, raP.é čtenářky, on mně uvádí, co vše dostal. Ale Je toho málo. Více toho podárku není jako za 80 centů,' kdežto my poslali za $3. Proč tito chudáci tak moc byli šizeni?—"MIM krajané! 'Piijměte od mne srdečný( pozdrav z daleké Sibiře. Předem co nejsrdečněji děkuji Za. podáiky, které jsme dnes (29. listopadu l&fS.) obdr-t žel i. Mnoho jsme se na ně těšiU, ale' nebyly takového obsahu, jak jsme če tli r českých novinách amerických.; Vécí >rme dostaji málo, ale dnes, když Sibiř se nachází v tak kritickém po ložení, nic není k dostáni ani za vel ké peníze. Dnes sibiřaký kurs ruble klesl. Sibiřský náš legionář dostává měsíčně 240 rublů. Proto podárky Vaše Jsou nám cennou památkou. Jsme od vlasti a Spojených Států ti síce mfl vzdáleni. Naši krajané, a meričtí Češi, však na české legionáře nezapomněli. Budu mít z toho velkou upomínkv. Nejvíce mne těší, že psa ní jsem dostal skutečné od krajanky pi. Měsíčkové z Hovoran. Já jsem také z Velké Blatnice u Uher. Ostro hu (Bzenec) Pisek na Moravě. Též mám někde v Americe v městě Chi cagu strýčka, tedy mojí maminky bratra. Františka Vyskočila. U naše ho pluku máme též strýčíka z Ameri ky, jak my mu říkáme. To je od spol ku Křesťanských Mladíků a jmenuje se Vančura. Český legionář Frant. Mičulka, strážnický oddíl, o. pluku Jana Žižky. Sibiř." Tak. pane redak tore, už jsem to namaltvála. Jen s tím na světlo a ne do kose. Tu *v Lvře také nás áržela "flu". Jen kdy by bylo toho pivečka dosti, Jisté by nás ani žádného nechytla. Měli jsme tu na vánoce zábavu a 14. února ta ky, tak jsme si při tom smuíku a zá rmutku vyhodili z kopýtka. Posílá me Vám ve známkách na toho p. Špi ku 50 ct. Odevzdejte mu to. ctěná redakce. Dopisy se mně moc libi. S úctou se znamená Marie Měsíčková. ♦ » • fihlner. T«as. Ctěná redakce! Prosím, promiňte, že Vás tou svou škrabaninou obtěžuji. Cbct poslat ma lí* dárek panu Josefu Spikovi. legio náři. Velmi mne dojala jeho jfcpée nost a útrapy a velmi by mně t«pf. kdyby, kdo můie, sebe menším dár kem ho podporoval. Tak budem jtjti, že to dostane ten, který to pofltebuje. Tlak když už jsem tady. zajdu i n»e» neše besíďká*ky, jestliže mne totiž tak starou přijmou. Už mně leze sed mý kMžek na záda. Ale nemyslete si, že zasednu malé místo. To by jste se mýlily. Stodevadesát liber něco za sedne. Tak už jsem se Vám trochuf přtdstavila. A že už zas La "íta" za čala řádit, to už zas se piče. co je to za chytla?ou nemoc a jak se ji vy hýbat. Ale na mne nijak ten strach neúčinkuje, třeba jsem byla ve dvou rodinách, kde na ní leželi všichni. Jedna pani .psala, kdp zemř&ly dítky, žéft Pán Bťflfdal & 8ůh vml. Tak při tom jsem si vzpoměla. jak musí i brát. Bylo to asi před 30 roky. Byli u nás lidé na bytě a měli koupeného mladého nwláka. Děti přišly volat k obědu, tak ten pán váže toho mulá ka. Má dcerka mu praví: "Strýce, nevažte sí ho. On se Vám zaškrtí." On na to, že ne. Ale až za. půl hodiny byl mulik v pánu. Tak fcs také řekl: "Pán Bůh dal. Pán Bůh vzal.' A taW Vám je#tě povím, jak mne jednou můj chlapec štrafal ze lži. Už se nepama tuji. kolik měl tehdy roků. Jak to bývá v obyčeji o vánocích, totiž dal Je žíšek. Ale my jsme pravili "krismus." To není žádné bytosti jméno. Tak si myslím že te nebyl tak velký hřích. Tak. jak se chlapec dověděl, že jsem] to dávala já. chytli mně do náručí a moc mi domlouval, proč jsem mu lha la. že mu pravím. že se nemá lhát a sama, že Ihu. Ták Jsem se vymlu vila, že mi to tak druzí také dělaH. Ale za pravdu jsem mu dala. A <$£je se to po celém světě. Tak přiložen# posílám dva dollary a odpusťte moje chyby, neb je jedna na druhé. S po zdravem Vaše Anna Malinová. | * * * Shiner. Texas. Ctftiá redakce! Prosím o laskavé uveřejnění mého dopisu. Vím. že je ted' dopisů dosti, •ie téměf- každá dopisovatelka si na říká. že jejích zásilky do staré vlasti nedošly. My jsme bylí šťastnější, ne boť naše zásilky správné došly, třeba že po;zdě. V srpnu minulého roku o deslaii jsme ze zdejšího okolí několik beden. Později jsme zaslali několik balíěků. Balíčky došly dňíve. ač byly podány o tři měsíce později. Naší pří buzní mají velkou radost. Doufejme, že všechny přijdou na svá místa, dřív nebo později. Velmi nemile se mne dořkl dopis paní. jež hanila naši krás nou Čechoslováku. Přála bych jí, aby tam přišla v květnu. Pak by se její mínění jistě změnilo. Nemyslíte, milá paní. že je to nádherné, jiti po bílé silnici, po jedné straně les plný kvě tin a ptačího zípěvu a po druhé stra ně řada kvetoucích třešňových stro mů? A jakou omamujícf vůni třešňo vý květ vydechuje a vzduch ji plní. Vskutku: "Zemský ráj to na pohled." Pan Jančfk z Taylor správně oné pi satelce odpověděl. Naše stať dostá vá příspěvky taky od děvčat. To je hezké. Jen s chutí do psa«í. Ukažte, že taky děvčata dovedou psát. Dnes s! v našem milém "Hlasateli i jeden "datel" zaťukal. Těsí-nás a, poněvadž je na severa více lesů, tedy jisté 1 více "datlů", doufám, ie budou ted' častétfl přehlížet nás "Hlasatel" Mož né, že za kůrou nějací "červi" se na jdou. Pan E. Kohout um( pěkně "ko krhat", Jak ft sám Jednou napsal. Mu sela jsem se smát při čtení Vaieho dopisu. My »de žádný Javorový ayrob nevaříme. Musíte nám tedy napsat ní- j oo jiného, oo bychom mohly uiít. —' Vždyr.ky se Mká, že skromně oděná dívfca Je vzácnější. Žel, fe tomu dnes již. tak není. Na příklad v taneční zá bavě točí se pp. mladíci nejvíce ko lem hedválbí. Dokonce se Vám pochlu bí, že jeho tanečnice má diamantové 1 prsteny, sikni t hedvábného satinn. živtVtek r hedvábného "Georgetta crepe". To Je skutečná událost. Mno zí se práátají víc. než děvčata a do konce jsem viděla mladíka, který měl — nabarvené rty! Čtanáři a čtenář ky, kteH byli ve staré vlaeti rození, jistě se pamatují ná krásné večery, kdy se dulo peří. My ted' taky dere me, ale sami, fcdeéto tam nás bylo vždycky dflst. Děvčat# drala a chlap ci zase vyprávěli rúvné své příhody. To bývalo veselo. Pfí>ďte nám pomo ci, kdo rád se taií bavíte. T«ky p. bečláci nechť pf^jrloa a vyloží nám své kuchařské zkuřeaůstí. Bude ná« zajímat. Někdy se divím, kde se jen t&m bedákám poděje rozum, když při stoupí k plotně. Vždyť obyčejně vše mu roeumí, až na to nešťastné vaře ní. Dříve jsme naříkali na mokro teď již musíme zavodňovat zahrádkař* nechceme-11, aby nám váechno uacblo.* Zahrádky u nás se již začínají zele nat. Taky kukuřice se již řádkuje. Si«né£to mile hřeje, stromy se Již ze- • lenají, všude vidčt, že je jft liro. — Abych p. sazeči nevyčerpala vftochntti* trpělivost, radéji do#I« skončím a po roučím se. Děvče z Texasu. • • • • • • Louisville, Colo. Ctěná redakce! iFrosila bych Vás o uveřejnění těčh to pár řádků. Obdržela jsem 5. bře mul dopis z Čech z Plzně od bratra a sestry. Tak mi sděluji, že koneč ně po tak dlouhé době věci obdrže li. My jsme jim poslali *ři sestry a matka bednu se šatstvem v srpnu 191íi, kterou v úplném pořádku obdo želi. Pak sestm ze So. Dakoty po slala sestře v červenci 1919 bednu s potravou frostřednictvím Jedné íir-,4, uiv, ale právě že je vdovou a má dvě dítky, neb její muž padl ve válce hned prvním rokem, tak chudák do;' stala bednu vykradenou. Není to lum páctví, milé čtenáři a čtenářky? Já zase poslala bratru bednu s potravou za $40 v srpnu 191Í prostřednictvím íirmy Acker Merril a Condit Co. v Neiv Yorku, kterou bratr v pořádku obdržel, jeu že musel planit 218 koruu polatek. Ráda bych věděla, zač mu sel tolik platit. To přec je awlý chané. co vše se lam tftje, jakr tam ten chůd# lid dřou. Nu, jen když přec ty věci obdrželi, neb už jsme po chybovali, že co obdrží. Tak. allé čtenářky, hodně pište, f^áda čtu. ale nerada píšu. tak jak mnohé ftoucí. S krajanský pozdravem na celý per sonál Hlasatele pak i čtenáře a itc nářky L. L. Raeitie. Wis. Ctěná redakce: — 1 Myslfcn, nebudeme inft nyní co ji ného psát. nežli o té ncšťantjié zá silce. Jelikož vše ostatní sc kritisuje, zůstávám při tomto, ačkoliv už to ta ké brzy omrzí. Chci jen vědět, kotit je nás asi. které věří humbuku, zefř. ifcám píší ohledné toho potopení. Já Lomu nevěřím, ale věřím, že naše ,bedny byly prodávány, aaiž by se jich voda dotkla. Proč některé došly na místo, ačkoliv vyrabované, které na téže lodi jely? FYávě jsem dostala dopis od moji přítelkyně zde ve WIb eontiau, která se mně táže. zda moje bedny došly na místo. A to je přičina. že dnes píši. Chci Vám sdělit, jak Je jí zásilka se adresátům dostala. Její beJna měla cenu $200.00. Byly v ní nové látky a 15 párii botek. jfUkož mají obuvní obchod, 15 liber felené kávy atd. Nebudu celý obsah vepiso vat. Byly to samé nové věci. Nyof ob držela od své seatry dopis z Čech: "Dostali jsme malou bedničku a v ní statí, plyšový kabát, trochu rýže; nějaké krabičky a na dně trochu roz troušené pražené kávy." Ona paní tc nechtěla přijmout, že má vypsaný celý obsah bedny. A tak prý ji řekli: "Chcete to snad poatot ajátky?" Tak co o tom sotdíte? Mdfcí by obyčejný • zloděj si to vzít, aby přeyisoval adre su na jmou bednfltai. To ínasí se tam, hde mají1 na takové manipu lace dost ortn. A tím se ty zásilky zcA tak j»em st my£ík, že by bylo záhodno. až ta sokoMJCfi. výprava pPYjede do ftrahy, aby tam vi»cbni. kdo maji zWáiu zástte*. šli do Hole šovic a ten vyhoř cbf flli -m límec a třepali jím Ufc dlouho, až bf z nieb' ' vytřásli nriznáw, kam se partykuje, co mi odtud' zasílány. Já jsem též zaslala 3 bedny v a#n: každá ála ji Dam. ale až dosud Zrádný nic nedostal. Potom se pořád hlásá: "Pomozte svým náiým v ťecbáahl" V listopadu jsem poslala b»Hk pošlou a ncciostali též nic. Tak to uí přejde chuť a trpě livost. Musela jsem se smát, jak tu ptai přešla trpělivost, že redakce ne uveřejnila její dopis za 2 týdny. MHi pani. to někltrý dopis leží kolik ne děl, nežli na něj dojde; to jde podle pořádku. "Sak u> dělejte. Jako já. Dne# pohlaďte pa«a ralaktora ně jakým předplafcBýrn a on snad dopis dřív uveřejní. Tak já. přikládám předplatné na rok pro mébo švakra. A nyní mně ani mně nezbude ani trochu místa na nějaký aávod na va ření. Nechám si to až na podruhé. Bojím sp, abych nerozlobila redakci. á úctou Marie Matoušková. • • • Interlochen, Mích. Cténá redakce: — Předně prosím za otisknutí tohoto dopisu. Milé čtenářky, chci si Vám postěžovat, co se stalo s mojí zásll* kou. Poslaia jsem bedničku mému bratrovi 5. listopadu balíčkovou po štou. Dne 2. ledna již byla bednička na místě. Ale když beaaffkn otevřeli, tak prý byla pian. papíru. Pouze 2 kousky tam byly, osialni bylo pryč. Já zaslala bratrově doeři selské mo mvské šaty svoje. Kdyl jsem odjíž děla do této nové vlasff, tak jsem si vzala dvoje pěkné žaty, ačkoliv jsem neměla příležitost do zábavy se do niob ustrojit. Tak jsem se rozhodla poslat je tam, Me Je jich třeba. A teď nemají chudáci nic. Švakrová pí še. že se musefli komusi. Mbit. když je ukradl. Kéž bych mohla, vědět « při jet si k tomu. Mo je má, zajisté by se jětm pani do mojích šatů ne strojila! Mařeno Pingerová. zasmála jswn » tmu, když jsem čela Tvůj defis, že by patřilo poslat bednu fei vy tomu, kdo ty bedny vykrádá. Ale teď nné nebylo do smíchu. Byla bych si přála, aby něco podobného na bed ně sedělo, ale hedoě kurffného. a t® nu, kdo ji vykrádal, dobře se zakou slo do dloqbých, lepkých prstů, aby se mu znechutifo datlí vykrádání* Divíte se, milé čtenátky, že Vaše zá silky nejsou posud na místi? Nedivte se. Tolik beden a přece tt úřednici chtějí vědět, co Je v nich a něco st vybrat pro sebe. A tafc to musí čekat, až na to přijde. Nemyslím však ředníky americké. Píšeš. Katigko O. Srámková, že jste poslali stařečkovi bednu? Jestliže fl obdrží vycpáno®: papírem, to se eliudák málo oblékm®M Už se nám pomalu to jaro blíží; flá;, stane Jitá práce a starost. Jaké léto* bude počasí? Nechť jenom není aás^: suché, jak bylo loni. To st nepřtfo me. Srdečně zdravím krajany t LffdtJ ra. S úctou se znamená Marie Tomialoisá. **