Pokrok. [volume], November 28, 1874, Image 2

About Pokrok. [volume] (Chicago, Ill.) 1867-1878

Image provided by: Ohio History Connection, Columbus, OH

                
í iěí
TRPITELOVÉ A ODPADLIOI.
JLi( A!freda M" e i hs u a. na jaz\I
český uvedl
V. Vftvi ii Ha»tal»kv.
flLlltha CtTřttt,
Obťti Mlrany.
to
I a v a i n á á
Uvádí čtenáře do země, kde kvetoa
poinoranče,
v
(Pokrajování)
I
Mí í
mm*
ib
I
1
é
li.
Jednoho dne byly přítelkyně vrátily se
plavby na člunech u seděly v malém sa
lont markýzky. Korrelie byla právě
I.ydii se vyznala, bylaf ji pověděla jmé
no svého milence a vypravovala své pří
telkyni, že jej v těchto dnech očekává.
Markýzka, opírajíc hlavu o ruku, naslou
chala účastenstvím, po té povzdechla
sobě a pravila zádnmčivě: „Tys ještě
šťastna, ty miluješ a můžeš milence
svého vidět, ty jej očekáváš, já. i n-
'nilkla.
„Nuže, LydieP tázala Kornelie
zlehka se zapýříc. „Mluv dále. By
lo by hrozno, abych musela míti za
„Jsem ti vy
8
vět lení povinována," vako
čila jí markýzka do řeči ,,neboj se pomě
ru trestného. Nemysli, že stojí plod te
tou hříšnice aneb že pohrávám sobě my
šlenkou cizoložství. Nosím v Brdci lásku
ale láska tato jest pouhý bol."
Toť bylo překvapující a záhadné.
„.Tak mám tomu rozuměti?" tázala se
Kormlie.
„Jak?" odvětila markýzka. „Miluji
mrtvého. Nemohu toho, Jejž j-em
milovala, nikdy a nikde vidět, než
tuto....**
I vzala do niky skřínku, otevřela ji
Mlčkem, jejž na šúáře na krku noci la, vy
táhla pouzdro a upřela dlouho zrak na víč
ko, aniž by je otevřela, kdežto z očí
jají bohaté slze kanuly. Po té spustila
péro
do
V tuto chvili byly ve vedlejší komnatě
kroky slvSet. Markýz objevil sc na pra-
sila jsem se této podobizny."
„Proč?" tázala se markýzka překvape
ná, „či není to nejkrásnější tvář, jakou
kdy možná vidéti ť1
„Nevím, zdali je obraznost moje cliorob
ná," odvětila Kornelie, „nevím zdali
se
oeklamn viděla-li jsem dobře byla
Ío [odobizna mladého muže s dlouhými
étrnými kadeřemi, ale zdálo se mi, že by
la malována co mrtvola
i
n
Markýz ko nic neodvótila.
bi slzy
Utírala
a zabočila hovorem
so­
k jiným před­
mětům.
Několik dní po té, když přítelkyně za
se pospolu seděly, jaly hovořiti se o pomé
politických. Markýzka byla velmi
rtcli
rozinrzelá. Pravila, že má v Anglicku
přátele a že od nich nijakých zpráv ne
dostává. Na poňtě že není jisto. Dopi
sování Italiana neb Italky do Anglicka je
prý samo sebou podezřelé.
Kornelie chvíli se zamlčela, ]o t«- ale
pravila: „Tu mi coei na mysl připadá.
Nemohl* by psaní
tobě
pod
mou
adresou
docházeti?"
„Arciže by mohla," pravila markýzka,
jejíž oči zazářily, jevíce velkou radost
.,ale píinni na svého otce
„Na mého otce," odvětila Kornelie, „ne
padá ani nejmenší ]odezrení uřadu.
Mám některé přátele v Anglicku a dochá
aejí mne psaní od nich. Kromě toho ob
držuji od Bruna psaní za paním, anii
%v otec o tom zvěděl. Můieé býti bez
Haroe»ti."
Přítelkyně domluvily se stran adresy
od té doby Kornelie tčhodné v určitý
4en markýzce psaní donášela.
Bylyť nastaly poslední dny masopust
ní a dodaly němému polekanému město
trochu éilosti. Moc zimy byla ochalena,
Únorové slunce hřálo tak jasně a, teple jak
měsíci květnu, ani chmerička nekalila!
H^navomodrý blankyt. Večery i uíkíí by
přívětivý. Policejní dekret dovoloval'
11# [Mjslediiich třech dne!h svobodu zaku-1
sklení a tak zbývala aspoň jedna ujKmín-|
ka na bývalý masopust benátský, arciže
taková, nad niž Benátčan z dob republi
vy vstav z hrobu, jwdivně by hlavou
ftyl vrtěl.
Bylť pondělek
masopustei. Hrabě
Bartstein byl přijal jK.zvání na ples u né
iieckého prince, přes zimu v Benátkách
•icákajícího aniž by Komelii byl mohl
yÉeiuiuviti, aby v zábavě této 8e účastni
la.
Markýzka byla po několik dní na
rak se nehodilo.
Ačkoli byla slíbila, že příštího dne *ase
přijde, nebyla se dostavila. Dnešního rá
na byla arci zaslala nuirkýzce psaní z
Londýna došlé, avšak jakkoli je byla da»
la do obálky a novým nadpisem opatřila*
přece nebyla ani řádky k němu připojila.
To vše bylo nadmíru neobyčejné. Když
konečně i večer Kornelie očekávání mar
kýzky sklamala, odebrala se tato z domu,,
aby přesvědčila se, o vše to má známe
nati.
Bylo již pozdě, as k deváté hodině.
k*lyž člunck přistál u domečku, jejž hra
lě samojediný obýval. Bez všeho ohla
šování spěchala markýzka zvěděvší, ž*1
Kornelie je doma, po schodech nahoru.
Chovaní Kornelie příchozí markýzku
nemálo zarazilo. Tu nebyjo už nijakého
jedla sobě na pohovku.
dalo to velmi podivné.
ty
tam pocozeny, jí
do bvtu se přistěhovat!
vati.
(Pokrajování
i'isk'1 M'U'JIV,
„Pane
tmnile
jeho
.-iram,^
n
vznc
hn. ale ihned zase so^»dstranil. Markýz- překonati její milostnoetí, před
ka spustila víčko a strčila podobiznu zaee
ní na
skřínky. (^\je, ale styďte se pane Yokáči, han
„Tvs zděsila se nvjí neprozřetelm*tí,"
0řé přítelkyni zvláštní změnu pozorovala, otce nynější paní Vokáčové, když vidél
pt i padala jí Kornelie nad míru rozčilená, váženého pana řouseda v módním fraku,
fCiztriitá a nepokojná, kdežto zmínéuá je
li tvá# vnitřní jaký«i loj patrné vvzrazo
.1 K„l«
vala. As před pěti dny Iwla v
f'Sguatelli najjosled se objevila, a
jen ně-
kolik minut se tam posdrida a sp&li valf, ie m©» alin a panem Vokáčem jc
svůj takovými malichernostmi omlouvala asi tak nehorázný rozdíl, jako ku příkla
že to k jejím obvvkl^ui spňsobůtu niktc- du mezi nelem a dudami, když sc °zv
radostného uvítání, nijakého objímání ja-1 velká chuť paně
ko jindy. Naopak uo.nvla Kornelie o (halení překvapující zprávy, že panna A
několik*7 kroků a ve zvláštním rozpaku u- inúlie jest
jeho
Iv
pokoji
vypa-jdělc
Rozličné
a
lici, pak chvílemi volala:
níiu
A pan Isidor? Bylo mu jí náramně
líto.
Ostatně žili spokojeně.
Pan Isidor Vokáč byl poctivý,
před.né milostpaní
šatstvo atd. byly v nei»ořúdku sem A nyní již
jakoby právé měl kdosi manželem
neb odstěho-
Zmatek nad zmatek.
///v A.slř/".
v i .iréhn mola co nejzdvořileji *e
tjuMVodli, dáMi um mladoň Semt.
Hřilhth (eisal
Paní Vokáčová byla mladá, hezká
žínka. Buclaté tváře a modré oči s tím
aristokraticky ohnutým nosíkem dodáva
ly jí výrazu náramné roztomilého, a když
se zasmála, kdo by to bral za zlé panu
Vokáčovi, že říkával: „Jsi jako anděl!"—
Yokáči, nedopalujte!" říkával roz
v.iena klesl, dala se do smíchu,
ba VaŘe
pravila markýzka, pohlížejíc na Korné- nu nil i ^-^-ejte, lined ji zavolám
lii a [xxiivně se nsuúvajif. „Neboj ee ai- Sprchla pak tio svého i»okojíku, a pan
čabo i Vokáč zvedal sc pomalu v přesvědčení
„Ne to jedině," odvětila Kornelie. „Zdě' j^val to vid veky že jc „reztomil \,
]iUť}iaí.iia by víís méla viilčt
dél, že si pan Vokáč jho manželství nésti
předsevzal a jednu z jeho tří dcer si vy
hlídl.
„Rychle, Rosino pan VokáČ —(t
volal do komůrky šťastný otec a po
hlédl na pana Vokáče. Tento kroutil
však hlavou na zantnoní, že ne ta jest jo"
ho vyvolenou. „Ne ty Karolínko!"
i Také ne, neb ]an Yokáč i tentokráte
i kroutil hlavou. „Eh chci říci Amá-j
lie!', zvolal zoufale p. Mrkvička však u
sinání pana smiseda znplíiftilo rychle vy
stálé chmury.
i „Pan Vokáč moje dcera Auiá
ilie," představoval pan Mrkvička.
Amálie udělala „pnkrle".
„Zs\jisté bude ti náramným potěše
ním, jakonám velikou ctí zvědéti že-" až
konečně z té dlouhé řeči se vylouskla ta
v*e
„an.Klí.-ck". Bylo to dany !a k kolo.n krku vrhla
siné: chci dáti spásu své duše za to, že to 1 ílilo dostal tehdy závrať a byl om
pan Vokáč co nejupřímněji myslel. Za
takových a jiodobných řečí doveilla si
sené tváře dodati a když
náramně roztomilá, přeioztom.la. úg|a
AIil"val ji jestó th».
radamej. i
ným dodal hlasem: „Jaké bych přinesl ,ineKiitu' jtainjvi, «j jinjuv, »mj '"""J
olěti, kdybveh jenom doutat směl, že mne ne)nrf o\ a že mne i a\a r7. ioe«i a
U
I
Yokáčova k ženitbo a od
vyvolenou-- a za tři ne­
byla Amálie Mrkvičkova váženou
Amálii
V okačovoii.
íU lota nudí se se svým
liylo to jednou po parném dnu čer
vencovém, kdy se paní Vokáčová najed
non pozvedla a postoupila k svému man
želi. „Mužičku, drahoušku, mám k tobě
n i-1 u."
„Aj, Amálie, ne]ros, poronfte}, má
duSe, mé srdce, můj jedináčkul"
„1'děláš mi néco k vůli.*4
„Všecko, všecko!" volal pan Isidor
a obej'nul to štíhlé tílko. „U mého sva
tého patrona a všech Ixthft přísahám,
vyplním, co v moci mé
Ach těch strastí? Paní Vokáčová
vyprávěla, jak bídný život to na venkové
jak dávno již Praze touží, a když se
ÍC
AÍ
jednou budeš míti ráda, jedináčku!" jscrn ulehla. ^('cl^
„Zlomyslná žena!" opakovala paní Yo- ^c *''In pf'koji. v
káčová. „Pamatujte si to, pane Isidore!" příhodu.
Pohrozila mu, stoupla k oknu a dívala se
I
A
Jíiky' to
hezký muž ten jeho zrak zdá se,
že se na mne dívá zajisté na mne
tak, tak, pan městský rada jak
galantní jsou ti páni!" Byla vskutku
zlomyslná.
„Pojď, usedni ke umě," prosil on,
„mám tě tolik rád!w
„Skoda, že jsem se za takového mrzou-1
ta provdala bože, každý z těch mladých
mužů a rUton u«il!" Skidlil.! Pf
stick v.
,/iys ze zlata mužíček!" zvolala paní
Vokáčová dopálená, zakryla »vé *»či šát
kem a odešla.
A
a dů­
chodů Jijící soukromník a miloval svon
Amálii „nehorázně", Byl to kus pocti
vé duše. Když ho ve společnosti „nabí-,
rali," říkával ve svaté trjiělivosti: „V i
pravdě, udělal jsem tu největáí hloupostí
na světě byl to ,krach' v mém mozku,
že jsem se oženil." A když pak na čer
stvém vzduchu plzeňské poněkud se vy
kouřilo a on do sebe přišel, litoval ji: „U
božák, ona předce není tak zlá."
Bože nebyl on prvním a nezůstane
posledním, který se tehdy oženil, když 54
jara přešla přes hlavu jeho, a pojal děvée
s 18 roky za choť pravé dítě.
to čest, kterou
dneska
pod naši skromnou střechu zavítat*?" di
vila se prostá duée pana MikŠe Mrkvičky
žlutvina rukaviékama,
s
napáleným
cjlindrem, bílou vestou, slovem „zcela v.e™'''
diveni dostoupilo nebeské výée poeliopo-
II
Služka čekala. Bylo k jedenácté ho
dině, když někdo zaklepal a na služčino
dále! muž ve ve dveřích se ukázal.
„Jest paní ve své ložnici?"
„Již ulehla, a ráčila říci abych vás rá
čila prosit, abyste ráčil se do svého jk
koje odebrat i, že se její hlava ráčiia roz
Iřoleti, a neráči více burcována býti." Vy.
i řízeno. A s lehkým srdcem, pro dobré
v ,, vyřízení, ulehl ten služebný dneh. Vše
ona.
„Jsi také vskutku náramně roztomilá, I kuchyně vstoupí jiný muž. V lože služky
než aby někomu napadlo toho nedělati," !za8tílvil ee 11a chvilku, a když viděl, že
dodával pan Isidor Yakáé poněkud sarka- jtllt"
dJwífé,[0
Kl'5'
„Jaké podezření
totu naváti vil.'*
Y tom vstoupila paní Vokáóová.
nové', zde panuje omvl."
že
je| im
Colo i
dlení blízek, nehvlo možno řání odepři ti.
Yai mé3Ícselěla paní Vokáčová v no
vém bvtu v Prase.
II.
Bolestné okamžiky, co strávila ta ubo
háv toužení po svém panu manželi! Ode
jel, a ona již ti i lni toiiU po
něm.
zoufalé okamžiky
Nyní odhodila „Antikrista od Kd. Ju
sta," v kterém byla právé čtla,
-i' vzdech ale jenom z plic—vydral se jí!
í'7lJinv «11,iiely
O
kem rozhlédla
Uo izu[vým zm
Před ní stál mladý muž s elegantním
vzezrenini. „Ano, zde panuje omyl/' pra-
vil „já zde neznám žádného, ani vás, pa
ne* ani vás slečinko.''
„Prosím paní," opravovala „slečin
ka."
„Ale račte nám vysvětlili naléhal
pan Isidor.
„S radostí," pravil mladík." „Zde je
můj visitní lístek přicházím na prázniny
na jx"»zváni své tety, jako každoročně, kte
rá již osm rok A tento byt obývala. Bez
pochyby se teiT vystěhovala, zapomenuvši
mi změnu svého bytu oznam i ti. Yčera
večer vstoupil jsem a byl jsem beze v se
ho od vaši služky vpuštěn s poukázáním,
že se niAiu do ložnice odebrali. Cekal
jsem Jo rána, al^eh svou tělu překvapil
a zatím
„V pravdě," vpadla paní Vokáčová,
„mám novou služku, kterfi mého pana
manžela uezná. Již ioznávám tcnomyl,
í ty oňklivý muži." Pak jKtkročilak panu
Isidorovi. „Nikdy ti nebudu moci
„Pane Isidore, vy mne strašně nudíte!''i o ji ve ct. z .í i i bv Bylo to v úterý'dno 22. a vc středu! S čí á n i šle o 1 n í dí o k V 18
„Jsi zlomyslná žena!" zavolal najednou bělostné ráme po zvonku, a za chvíli povětrnost věštila již záhy wardách našeho města jest, 44,502 dítek
dopálen pan Isidor,
I
A MN II*A /LIIA^NLR
nlelme pro dnešek
»ak čekejte jeho
jeho
hluliokč vrásky
pak se vzchopil, sejmul bambitku se stě
ny ne, on nebyl schopen myšlénky.
Otevřel okno, aby vsál čerstvý vzduch, a
zíral do chladné noci. Byl to pan Vo
káč.
Čelo jeho pálilo, každá jeho myšlénka
zdála se zimničností rozpálenou býti, jen
větřík chladil ty tváře, sálající plamenem.
„Po všem veta Aj ty pokolení lstivé
pokolení Evino, ďáblovo plémě!
Pak klesl vysílen do křesla. Jaké by
ly jeho myšlénky?
Jitro rozbřesklo se nad Praliou. Paní
Vokáčová procitla z libého sna, ba více,
°na
b*la
I,rob,lzeKU
w
dávi. tojZ milost" rteill^i6'"
lv6nia
hla»y
Pani Yokáčová vycinkala svému man
želi, a ten ubožák pozoroval, že si u svého
I „srdce" všecko, všecko zbryndal. „Od
puštění!" sténal pod tíží svých přečinft,
a když pan doktor připojil prosby své ku
I prosbám jeho, tu roztavilo se srdce paní
AmSlic
pak hnedle j»okor- í Vstoupí a s užka. ráno 1k»uíí tlakoměr značně klesl*. Oko* i mezi šestým a jedenadvacátým rokem
,Řekněte panovi, ai přijde, aby »nne|u
1S
]l0(|
0
n
e
vo vo 1
nhniž
"v'^
1
8 ovu
I' tf, vie
JaIi
l'rRvim' vál, tai,
^ala" do svých dvéří vstonpiti. A jeho vaSi milostpaní." I sti nabízí buď doživotní }en8Í v obnosu
vichřici rozburácel. Mezitím hřměl
1
"^vaj.cí ho-
dine dnchu, když se dveře otevrou ado
^brumlal něco o líné čeládce a
i šel do svého jwkoje, kam byl první vstou
pil. Přiblížil se k posteli, pohlédnul níže
ne, on sc nemýlil, a přece ne, ne,
zde ležel již někdo jiný. „Zráda!" zvo
lal dušeným hlasem z těch sklíčených pr
sou, a jeho zrak byl neodvratný, jeho oko
upřené, nesmírně upřené u vytržení.
Zděšení rylo na čelo
Z v á n í v S n o 8 á k o v a k
bývalému učiteli svému. V těchto
dnech dlel v Jindř. Hradci p. S. D.
Shvvarz (Sevvards), doktor veškerých
práv, advokát a notář v New Yorku vo
Spojených státech amerických, navštivív
svého bývalého profesora a ředitele na
gymnasiu Klatovském, p. J. M. Růžič
ků, nyní ředitele c, k. gymnasia jindřicho
hradeckého. Dr. Shvvarz pochází z IJp
kova blíže Klatov. Vystudovav 0 tříd
na gymnasiu klatovském, odebral se do
Prahy, kde alwolvoval 7. a 8. gyrii. třídu
a dva ročníky práv os^t.ií dva roky
práv dokonal na vídeůské universitě, kde
i za doktora práv povýšen byl. Po ně
™thorta'Jříkolikaltópr«xi přestěhoval se do Ameri-
hlas svého manžela rozeznávala. ky, kde stal sc v Xevv Yorku advokátem,
„Pane, vy půjdete ne mnou na policejní' j.jak
„ti,řel„
n
mdl»
,Tá přece jenom svou
4
„Pá
tuto
tvou žárlivost, která přesahovala vo svém
jiodeziívání meze slušnosti, odpustit!!
Panu Vokáčovi stály kapky ]otu na
čelo. Sklopil oči „6 sladkosti ženské
ho pantolle! myslel zajisté u sebe.
Pan doktor byl ]w»zván k snídaní. Pa
ní Vokáčová byla skorém rozlobena.
„Jsi mi ty muž, jdi. jdi, ty zlý, ty oškli
vý! Jaké pokezrení můžeš proti mně
chovatž Ani té nechci více vidět mne
tak zahanbit
a l«m Vikářovid.*t«lo eo íá.ln-
ného odpuštění. Paní Yokáčovo byla
toho dne velmi, velmi líbezná a plná
zornosti.
Pan doktor navštěvoval ji potom ča
stéji.
ZajimaYOsli
vcl,m
Jevátoi.. „Tak ,x«dvj
v
íilubokv Času zvěstoval telegraf že v JI on o Kong,
řístavním městě čínském v němž jest
ť'títml
kol,m a zírl. jako tygřice i.K»ýehoduvJř,'rkíin-.:NJl,,,1'fa l"fa
„Me drahé srdce, co b)ch dal za lásku San I rancisco s velice zajímavými po-.
tvoní Jen trochu, jooon. tr«iiiko ",ne
,,r0,"'f,mi ftl'""«tócl''»»
,, sohených.
,lo|
orkí"ra» "l"v
když chudého žáka Shwarzo podporo
vál, aneb zřízení nějaké nadace pro chu
dé sludujieí, kteráž by jméno pana ředi
tele měla. Pan Růžička vzdal bo dobra
vlastního ve prospěch chudého žactva
přeje a žádaje si jen, aby nějaké stipend i
um pro chudé studující jindřicho--hradec
kého,^klatovského a táborského gymnasia
zřízeno
nmto
?»r !jBhi«
cn v
bylo. Dr. Slnvarz přistoupil k to
šlechotnému návrhu a složí k tomu
cíli 2h zl.
co
večer zvedl se prudký vítr, stáří, a sice 21,851 mužskéh) ,.
g© po dvfu hodinách v hrozitánskou i ženského pí»hlaví. Kromě toho návštěvu
a v povětří znělo praskání n traskání, ja- vek jest o více neá chlapců.
ko od střelby z ručnic anelw) prskavek.
(Jasem zavzněl vzduchem srdcorvoucí vý
křik některého nešťastníka. V píístavě
byly všecky lodě a plavidla poškozeny.
Nejvíce škody utrpěly lodě curopské ne
bot! Číňané, kteří orkán předzviuali, dopra
vili funky (čluny) své na bez|cčná místa
IIongKon^ vyhlíželo po bouři jako mě
sto ]o dlouhém obléhání a bombardová
ní* Vo všech Čtvrtích byly střechy do
mft smeteny, mnoho domů bylo zbonřeno
u i e y y n a n n y s s u i n a i o z i i n a
mi lodí, vyvráceními stromy obrovské i
velikojti, telegrafy na ostrově bv!y strhá-1
ny, podmořské lano do Shan^ajo vedoucí
bylo přetrženo, plynové roury byly zkaže
ny a všude byly vyvrhovány mrtvoly na
břehy současně zastavily sc všecky hodiny
v městě, z čehož sc soudí na zemětřesení.
K zvýšení těchlo pohrom vypukl na ně
kolika místech oheň, který velké škody
spůsobil. Nejméně GOoO osob přišlo v
Ilong Kong a Wacao o život a škoda na
majetku spúsoliená páčí se na l,»Oo šter
lingů.
-J
.tatkúřem. Dr.
:í nyní
ůJtad .uadnopocKpite, že tímto Hhwara dlí po níjuký se bvoi. rodí
l»ir, nqlípe dohodnemej
ním ve VUlli a fK]lu(1 nedil
vnem p. řediteli Rňžičkovi list, v
.n
mll
-Ale to podezření, ktavé aa vóe padftf1 služnélio, jakéž pan ředitel v Klatovech
némi
,141^2
5 vdWno-
nu
8T(
jistinu nadační, z které­
hož úroky co nadaci bráti bude jeden
nob dva žáci. Nadace tato bude se jme
novali „Rftžičko-Sewardsk á."
llbtui /piavy.
S o i i i v o á i u e v n e a i
29. listopadu v síni Y. Rychlíka:
Fai'rti'ftTft Kuchařit ft.
Obraz /.c života ve jednanírh od Ber
ga, pro české divadlo vzdělala Ji-liska
Pešková. S úctou činí pozvání
4|
Budivoj.
DO CI.KVELAND1T!
Oehotnietvo .Slovanské JJpy bude v
nedéli dne 2í». listopadu dávati v síni
Slov. Lípy divadlo ve evuj prospěch ]od
názvem
K o
a
1 6
veselohra v pěti jednáních od
J. N.
šité-
pánka. Jest vol mi zajímavá veselohra,
která zde ioprvé provozována bude.
Pročež činíme uctivé ]ozvání víem našim
přátelům a rodákAm, kojíce se nadějí na
hojnou návStévu.
Oehotnietvo Slov. Lípy.
l)áleSo připravuje na den 33. prosin
ce: „Staročech" veselohra ve 2 jedná
ních a „Študenti na svátcích", JVaška v 1
jednání a pak na svátky velmi zajímavá
i truchlohra v 4 jednáních pod názvem:
,itoarjsý
1{(vl Sr
i'0- Pr\siliottl*
Jana Aubrechta ze siné spolku „Peruna"
do místnosti Vácslava Bohutínského
i Cn»ton Str., č.'132
v niž tutéž živnost provádí. Doafá, ác
přátelé jeho věrni mu zůstanou, an vše
vynaloží, aby jim dobrými nápoji a dout
nikv
posloužil.
V s a a
Nížepsaná tuto veřejně prohln&uje, ív
za nezletilého syna, Vácslava Rychlýho.
žádné dluhy nebude plfttiti.
Anna Rychlá.
«im oi.Rf.1 ,»n*skéh» a 22,741
ft
1
hrom
je .školy obecné 411 dítek černé pletě. l)i-
O á v i a e a n S e a o e
manová, bydlící vč. 8ft, v ulici Prospect
vypila v jablečníkn značnou dávku mor-,
fia a iiBmilila se. Samovražednico byla i
již po více rokft sklíčena nezhojitelnými
neduhem.
řemesla svého krejčí, střelil so v bytu p.
Ravensteina, naproti ústřední tržnici, z
revolveru do ucha. Kulka vjela mu do
chřtánu, avšak neiismrtila jej. Služka
Ravensteinovie nalezla jej ráno v ]»ostoli
v krvi. Christie pravil, že to jiá sedmý
nezdařený pokus sainovraždy a vyslovil
své pevné předsevzetí zavraždili se při
nejprvnější příležitosti. Byl hned
na
dopraven do městské nemocnice.
i v a a V y í k o v é s í n i a e
v neděli u i v o veselohru „Farářova
Kuchařka." V^lovanské Lípě dává
sbor ochotník A vesvňj
prospěch veselohru
„Kmotr Matěj."
e s I K O V A v o o k n o
bývaný v předvečer amerického posvíce
ní vydařil se skvěle. Síň p. Pint nora
byla téměř přeplněna hosty, což patrně
svědčí, že mladý' ten spolek přízni obe
censtva ee těší. Zábava byla nenucená
a jará.
Týž spolek se usnesl, že každý člen je
ho přispívati bude k sepsání dějin americ
kých Čechů 23 centy.
S e v a i s e i v e s e e V u
lici Irvin slavil český párek veselku, pH
které se vybraná společwist hrozně serva
la. Kejvíce ran si utržil ženich. Věru
zlé to snaméot
o k o k y e i n a s o i s k e
ve čtvrtek, v den dík&vzdání vyáel. To
ho dne, jak známo, si v celé zemi noviná
ři. sazeči a tiskaři i»ohoví.
rf.i-tJt
v*-*
u i i K y o s i n s k á pí K á í
aová, na Woodland Ave. zavírala hospo
du, vrazili dovnitř tři chlapi a žádali na
ni, aby jiní dala píli. Když se zdráhala*
pokusili sc o uktsidoní jhhioz, jež paní ta
v bedničce doutníkově jkuI piždíoi drže
la. Ona se jala vol at i o pomoc, nač«ž
darebové vzali do zaječích.
I' JI. Krfjrilio ualmjiw^aii
to
i 4
pánii.
F. llorold
Joí. Knnp
V.
Mazáč
Joe. Polák
Jttn Proliant
Wil. Polák
Jo i Smrčina
Ant. RáŽ
Fr. Skalu
Fr. Stach
A'. Votava
Kluzák
V
O/juiinky.
O. WBNHAH.
-s Mři"win Sir. r\ i hiM-l, 3i
velkoobchodník kovrnářaký,
syrtipu,
rybách
ř^adřevéném
zboží a
uémcekéni imjvortovaném zboží. 20-52
,IOI1\ HFJtlG & S«\«.
\'y i\ib\ tv!'• obchodníci
Prodává stoly, Židle, nostele atd.
Dvé
ře, okennice, okna se sklem atd.
Sklad: 150 & 152 Woodland Ave£
13-13 Cleveland, O.
FTeoltz,
O' 1 pi1 ''i i1 i i i s i i z\''I-Vný xá\-«n| CK
krář í ký cténému oÍ»ecenst.vu. 1«—
I stricc, káva, éiy, čokoláda,
nejvýbornější jakosti vždy k dostání.
|2gr* Krám a síň pro hosty v neděli
všední den otevřeny, až do půlnoci.
K A E A N K E
o i i á i z a n í k
má vidy hojný vý
hřr
hodinek,
prstenft,
nauSnio,
a jiné zlaté i stříbr
né potřeby.
ulice Glevoland, O
i K1
i
Cis. 76, Croton
Jlýtll© a vodička
na čištění
•l
skvrn odévních, aťsi od vosku,
oleje, mastnoty aneb jiných látek pochá
zejících. Vlastní vyrábitel mýdla a vo
dičky jest
KAltRli FRANKE,
čis. 7 Croton Str.,
1 výrobky ty jsou k dostání.
11 11'ii'
Prodavači obdrži sluSná pfoceata]
Cena jcdnolio Hagonn 3)ctů.
i mýdla 25
Za hodnotil
zbc»ží
sc ničí. S7-
FOREST CITViii
RlOgera llu^l]^
vyrábitelé všeho druhu
ALU A PORTER^
pm |x»třebii domácí i k zásilkám.
itah ulic tteneea ér OanaJ. \n\n O k a n v I I o n K o n S v é i
s o z a i o n i s i e
Jan Btčka
/an Batista
F. Batista
Mik. BuSék
Fr. Chvátni
Jan iležal
Jan FaMík
M. Jar »š
Jog. Janeťtek
Job. Koryta
M.
V n á y k u o á e i n
210 & 212 Ontario Street
BREWERY.