Pokrok. [volume], December 26, 1874, Image 3

About Pokrok. [volume] (Chicago, Ill.) 1867-1878

Image provided by: Ohio History Connection, Columbus, OH

                
V. Vátra IIniMal»ký,
Klillift Clvrt/i.
•kli utrnaf,
HLAVA SEDMNÁCT A,
Uvádí řtcnúro zato do K rasnie.
(Přikračování)
Kornelie mluvila v chorobě své zhusta
a mnho ze spaní. IIrnl»é ři toho k zár
mutku svému se přesvědčil, kterak dcera
jeho í^v chování jeho k ni posu
zuje.
llrabd odhodlal so tudíž ku kroku, jejž
by píeii několika tébodny byl jiokládal
za nemožný, i |sal Hranoví, dávaje mu
zprávu o chorobě Kornelie a žádaje ho,
aby seč inolná brzo do Krasnic přibyl.
Paní Brandová dožádána, aby z}*nenáhla
piipravila Kornelii na tuto návštěvu co
nu překvapní, jež otec její iKxItnií jí u
y s á v á
4
liylo to za raniho úsvitu. Plamének
v noční svítilně bvl právě uhasnul. V
ložnici Kornelie panovalo ticho a tma.
Kornelie tvrdě spala. Po boku jejím se
děla paní Brandová, již hrabe před delší
lobon zase své dceři za s|Klečnici oée
trovatelku byl získal.
Paní Brandová byla se vzchopila a vy
táhla oj)onu, aby záře raniho slunce do
komnaty padala a iozorovnla s bolest
ným'úČn«tcn*tvini nepravidelné a prml
ké dýchání chorobné.
V brzco |o té vzbudila gi* Kornelie a
zjiozorujic pani Urnndovou, tázala so sla
bým hlasem:
„Jste vy toí"
„Jsem to, tulíc dítě!" zněla odpověď.
„Jak je Vám, je Vám volnějií"
„Ano, rozmilá!'' pravila Kornelie,
„hlava má je lehčí a dychátn s menší ob
tíží. Měla jsem právě velmi livý
sen
vlastně to nebyl sen
„Upokojte se,'* vzkočila jí paní Brando
vádo íVi, ucliopivši jemné bledé ručky
chorobné. „Předovším se zmužte. Ne
inoc j»omine a vy budeto zdráva jako jin
dy. Bfth je dobrotiv. Vase utrpení bu
de iníti dobrý následek a zajisté překoná
odpor vašeho otce."
„Myslíte:" tázala se Kornelie ned&věfi
vě, ale předce na djověď Čekajíc.
„Ovíem žo myslím!" pravila Brando
dová. „Proč bv byl psal Brunovi, aby
bez prodleni sem přišel. To stálo otce
vašeho zajisté přemáháni. Známe
jej
bé. Jc to významný krok."
n počítajíc na pratcch, zabrala se v my
ftlonky. Koiie ně pravila čile: „Mám to
za jisté, že by Bruno psiáel neb už tu byl
kdyby psaní otcovo bylo ho došlo. A
třebaa to uemčlo jinélto účele, než aby
mneaspofi ještě jednou viděl. ííení liž
pravda?"
„O zajibté," konej^ila jí přítelkyně.
„Avšak což mluvíme tak opravdově o
torn!" 7volala Ktirnelie hlasitěji. ,,l»y ať
to IjezjKXíhyby jen útěcha a otec mu ani
nepsal, ba ani na to nepomyslil."
„Otoťjsto volnu neddvéřiva!w přeru
šila jí řeč panf Brandová.
„O znám svého otce," pokračovala clio
robná. „Seznala jsem joj lezd6ky. U
hlídáte, že budeme jeátě celý týden oče
kávat i Bruno a konečně piejde olee trpé
livostaon íuufc vzkaznt,žo ještě jednou
naléhavěji tyl psal. Jstnef příliš lehko
věrné, milá Brandová!"
o-
Hlava KojneUe sklesla jako uovou tíží
uchvácena na jtoduftku a oči její vážně, ba
ekoro děsně tkvěly na jednom místě. Tak
to strávila mlčkv dlouhou dobu a nebylo
možná slovo z ní vvvábiti.
Najednou vzchopila se Kornelie na lo
ži, tak žo paní Brandová i*děá#tu! při
skočila aby poptala se, co se -Ulo.
„Neslyšito kroků zvdala Kornelie
„Kdo to přichází ve vodlejším pokoji O
tevřet« iv poílírejte se!"
„Bude to některý sluha,"
„Kikoli tvolala chorobná v rozčíleni.
„On je to
Páni Brandová otevřela dvéře %4 podí
vala se ven.
„Zámecký dozorce," pravila. „Ale což
se tak rozčilujete, vždyť chcete se sama
zavraždit!"
„Jen um# notné vy»p!lejte!w odvětila
Koruolie hlasem zkormouceným. vy
sluhuji toho. Ale nyní se více nerozdí
lím. Nehušvala bych se ani na otce, kdy
bych věděla U Bruno jo nyní n» avobo
dě a váel# stUiání prost."
„Kdož mohl by jej stíhati?" vskočila jí
Brandová do řeči
'í
„Prrjč tedy Bruno nepřicházíí" odvětí- stíral, houstnul a černal vždv více a hro-
1
prstech „Bruno mohl by již dva
la Kornelie. „Kolikátého máme dneaí živěji, nž jposléze tia perutích ledového
Třetího června. Otec psal prý sedmadva větru sněhová lx»uře divoce přiletěla
a ja
cátého kvútna."
i
jala se počítali na
llMOtňtí? mumlala chorobná
rozhodné.
luAžete se uzdravit, když sama sebo stále
mučíte! Mám zavolati otce, abysto to
slyšela z jeho vlastních ústí"
dová vážně.
„Bohužel rozčileni její stále se vzmáhá.
Byloby bývalo lip, kdybychom jí o při­
hledem.
„Tuší..,, íe iic|K.«elivlmjcte .. tom. F.ttl
jsc.n.jaksosluíclo ulo kouzlo.., jo,
mohu gem přivábit," dodal zontale.
„Musí so něco stát?"
„Poradte tnně!"
„Nevím co!"
„Mám mu jeátéjednou psátí Zatim
Jtahyne! O můj bože!" 1 zakryl sobě oči
rukou.
„Ncpřijdeli
pájdu k ní!
Bozeňli se.
Paní J'randovn ustrašena stála chvíli' sněhu, který jej kolkolem obklojK»val a
vedle ni u vzdálila se po té ztichonnka. střechu jeho z výší několika etop pokrý
Vysedňi na chodbu, spatřila hrabtte, val. Obyvatelé jeho nebyli v tom lépe,
jenž v županu se blížil. Přicháxel poptá' než jako tonoucí, kteíí v malém élnnu na
i s e o z a ví s v é e y v y s o k é oř i s e n a é z a i i e n a n o
,'Jak se vele ptal se již zdaleka. neméli někteří ani sousta v ústech, kdežto
„Pořáde stejné!" odvětila paní Bran
cIkmIu IJrunově ničeho nebyli říkali, neb žové ])ostiti se museli. Palivo také na
nedočkavost jí mysl rozrývá!" dobro vvňlo, takže několik kusft nábytku
„Po nějakou dobu," pravil hrabě, ude
řiv si 8 neolyčejnou prudkíistí do čela
v e s e n n e a í o v u i v
pomysli Kornelie «o-
v
„1 rud no, tnidno! 1
1
„To tnusnne sobfc rozvážiti. Prozatím ^ifr!Í
ne/.l,vá „ii-,no« aUyclion. ji prtMili
(Pokračování)
Pod snéhcin
}\Cnlla
k|l8 lto
inn' viif -•/,íj.U prérii.
(ItClolil
V. k
Dokončení.
vodí111
a ledem krajinu a vzaly sebou chatrná na mne, Kaile i"—
přístřeší nových osalníků na pastvinách
i
AVinthrop do domů plukovníka Stewarta }j
bylo to naprosto nemožné.
pohřbeny jsou v závějích sněhu pastevci „Ke, nehněváni. Vv, milé dítě nemůže
i se stády dobytka, jejž aby před bouří te za to, že jste v Parnellovi viděla to, co
zachránili, života svého se odvážili. Voz jste ve mne nemohla nalézti. Však na
kové nemohli s místa, ncboťdobytek i ko-1 práhu hrobu na toin málo sejde, co jsme
a o v o z u o k o z a a y o s n u
i
Ýk !J*«vila Kornelie výf Hodina nesedla se kolem Spatné híeji-, ak-co ten jonák dokázal, věru, to jsem
nepřátele.' cích kamen, chvějíc se zimou. Smrtelná jakživ neviděl. Všecky nás zahanbil, o
o jsou jjřeludv," odvětila přítelkyně ázk^mt zíraju jitu z očí věděli, že jen po- každou pid" cesty zápasit rheproniknutel-
Netrapte ho, andílku, neb ne moc z venku je zachrání před jistou smrtí' ným pněhem, ledovou vichřici a unaveností
Nikoli, nikoli!" zvolala Kornolie prudí ka sudy podepřeli. Stav jojich byl hroz-1 éitkon: „Nochf fee kdokoliv vrátí ne
w. „Nechte mne na pokoji. Odbyflto ka ný, hroznější líným míjením hodin. Sil-: i)f)|lé bezbranné ženy hroznému osudu po
ždého, kdoby chtěl kemně, I.ékařo i otce.1 ní, zdraví, plní naděje do budo:iemcti se
sobé o*lpočinonti. |délizle— v K*ek íVúní timrti. mojediný o zachránění jejich se jokusíti.
I odvrátila *c tváří k stěně, twrhopila Klyž tak rékolik hodin byli vysedéli! Ten ale? který mne opustí, nechť se přede,
vénec zo žlutých jantarových kuliček, ktc objeví se vo svfttniei jeden polní nádenník mnou mezi ioč
rý na ntolečku ležel a nechala jej v pr*. Stewartfl, přináiíeje zprávu, Že bonře ústa
tech zvolna sklouznouti. la. Dftin podobal se veliké liromadé
druží jen tak málo pojedli, že hlad svftj
tím neukojili, ale naopak jej podráždili.
Zbytky potravy, které dosud v domě by
ly, uschovány jsou pro ženské, kdežto mu
prolomit! tlustý a vysoký val
práce ta dařila so jim ]K-itnál
jeftté několik hodin ťizkf»stlivého čekání ti-
i phnosl zlou novinu, že sněhová bonřú oiět :7
,,Anoh
ft 9 v
yell vl(ljick
k
ti řwli,
pěa i větru v ohlušující burácení řídký právo val i se na smrt. Metella a Karel vložil ji do silné pravice A Iborik^y,
oblakový závoj, který západní oblohu za-'
k,ečeli velltí
e»ho
u
n.aPrr
et0
OZ
v
i
ven, neboť za těch málo hodin napadlo! jxjhovku. Když procitla, spatřila u seb®
ho tolik, že člověk bez památky v něm své rodiče a Hirania Powella, starého
mohl zmizeti. A stále ještě úpěl ten děs-1 lovce. Stůl byl pokryt pokrmy, jež ši^
ný sněhový křik, stále ješto sypaly so ce-1 chetní osvoboď tělové byli přinesli. Ale
I lé spongty tlustých, těžkých vloček tta Metella na hlad svftj zatměla spatřila
scm* i
Děsnost postaveni toho zvýšena teštěl^ ....
hrozícím hladem a nedostatkem pali- ?I)arK,.Vř
vu, M61i je.i maló zusoly oliého v mlnv,! rtarý lov*:
a ven odvážiti se nesměli, šloť tam o ži-1 -,Mně noděkujte, plukovníku, ne, já ta
vot. Již dříve stálo to obrovského nama i lik díků nezasluhuji, ale jemu —já my
háuí přinésti ze dvora několik |*)len,
nyní
1
1
a sice smrti dvoinásolmou: hlady a zmr jako obr. Když byla ioč. o tom, že nania
žnutím. Kromě toho báli se ještě, aby «e |,«ní
ro2ntii»áno nt'weln. „l.y "I.e., v kam- •mo|l]a
nerh b)*l i.ilríon.
.... ,.im I*"""- Sn#.l io li.lé v mWí pi»,
r.«id
a nepřichází. ochyhuji sam že přijde, bty něhu ani na iKmoc priiiti neiQoliii. .. .
,,i sal iste mu v skutku naléhavě'" tá» tí i i i* w». Nežli domluvila, objevil se Karet
„i out jaw mu BKiHjtu řobas so dóm nival i, ze se Ntewartovc je
žala se pani Brandová s nedůvěřivým po
v
př-e] strašlivou Ijohíí do někte­
rého města zachránili? V tomto případe
(0 nejdHvc Mni
zhn01l z
,lhvnnl,fi,
nyní hrůzou zachvělo se srdce všech, ne- %l
f.
PolestatHccti hfxlinácb rcMsmohloae ú-1 nuly zase aši dvě holiny. Všichni pii- P1*^' ^Rre]'
na .«,
neprolomila střecha, ji? jakž takž nikoli- své v šanc dáváme, pravil Alberik vý-
Ijec
K.u,iri ilustv a wsokv val í »»«ic milá slečno Stewartovi
i Ale práeo ta dařila so jim i»oináln, neboť I ^vř'T'l něžné. Byl jsem vám |k» celý ten
bě o mně a najK)8led i o vás
„Což pochybovala již o mém slovnf*
„Naixilo!"—zněla odpvčď. .i--- této chvíle ze závazku, který extra Mes^
1 1
1 plynulo, načež venku opět vítr tičeti
4
lAuv
v
,.( o mám sobě počít 1 1 '-i 'i cely život ztrpctl. Poíh-jte ruku svou 1 cukru 121—0. Přední U ctu sytek .1: í i
n
začíná a že vzduch jest pln a plný veli-
,IHvo
,i,lsli?
A ink
modlili se vzduli se řka:
na1^í'žt *ftutek
8vftJ
nR této
ko lítice řaditi počala ,,Musím se vám s něčím aveřiti Karle v očekávání smrti učinila, mezi vás a Al
Z oblak sypaly &e velké sněhové vloč-•. nechci odebrati se im pravdu boží s tak lerika co ákůdec se. vtíral." Aíw^, který
neb tři dny tu býti." í ky a vířily divoce ve větru a při tom tičel, t^kým tajemstvím. Milovala jsem vás,! jsa na cestě do Eiutipy na ]touhou f^věst
„Snad joj i^aní hned nezastihlo a rnu- vítr tak mrazivý, že až bůvolinon proni- miluji i»osud, ale nikoliv jako ženicha že vám od divoké sněliovč Iwíiiře hrozí no
»eli je za ním poslat i," odvětila paní Brn knul a do k»sti se vdíral. A prudčeji a svého, lee jako bratra. Klamala jsem e lez]»ečí, se vrátil, a nas všecky před smrtí
nová. jed»»vatéji tlčel vítr od severozápadu a šatna, myslíc, že náklonost moje k váni zuclirutul, jest vá liodncjsí než já. Drftbjcř"* ái^ Jcultvta aalHirfi 11
hustěji sypal se sníh v celých chumáčích jest láska milenky. Nikoliv, duse má Metella nemolila pron tin viti afrt slova., jirocanv n
On ji něžně ioceloval na čelo a pravil:
bylf již kolkolem obklíčen vysokymi zá-1 na^cž plukovník přiskočil ko dveřím a do i ty obličeje jeho křečovitě skul nit i* ua tek? ,,
vějcini. Dva čeledínové, kteří byli jtoslá-] kořán je rozcvřol. Ve vysokém sněho-, vy vstal mň smrtelný i*»t, oči obrátily se
ni, aby přihnali k ťarmě dobytek, so no-
polo zmrzlý zpátky se dovlékl. Hl. Za otvoH'in objevil se obrys nilnéboi lAřti vyléčen, posledními trampotami byl
Nyní sc Metella přesvědčila, že starý muže, který kopáčem svým mocně v pra- zjitřen a usni nil je.U
lovec měl pravdu. Ona a rodina její po- vo a v levo mlátil, až se konečně probil k
znali ponejprv, co jest krutá, nelítostná a. samým dveřím. Byl to Alberik a teo
neúmorná sněhová bouře. Plukovník Ste* jenž za ním následoval, byl starý, pocti- «pr
ward, který zprvu v žádné nel»ezpečí ne- vý lovec. Jfiram Powell, za nimi pakdral |*1 (•u^1
věřil, nahlídl nyní, že zde jde o víc, než o se zbytek šlechetných osvoboditelů.
ztrátu ovcí, krav a jiného dobytka. Sníh Výjev, jenž nyní následoval, nelze slo-: hudební nástroje \šcho dráhu,
již zatemnil přízemní okna, pod tíží jeho vy vypsati. Metella, spatřivší Alberik®
prohýbala se již a praskala střecha všec- vykřikla a zavrávorala a byla by snad
ky hospodářské stavby byly jod sněhem sklesla, kdyby ji silné rameno jeho neby
již nebylo lze proklestili si cestu sněhem
io zachytlo. Ve mdlobách položili ji na
zase Alberika, a tu mocná láska celou by-
§|í,m Parnella, tomu jste životy svými za-
vázáni. Já myslel, že vím co je srdnatoat
j^t "marné, a že sami živo*y
há, j,\ se nevrátím a byf bycb inM sa-
pocestnými lidmi geuká/.e.
Každý dollar který mám, rozdělím mez
ty, kteří mne j)ornohou."
A on a já a ti druzí, povzbuzeni jeho
slovy a jeho příkladem, dali jime so do
díla a přemohli konečně předce sněhovou
bouři *ale, povídám, nebyl to ládný
žert."
Metella slyáela každé slovo. Srdce její
bylo rozvlněno radostí a rozáířeno nad
•rdnatístí a šlechtností Alberika, který
měl spíáe příčinu nenáviděti ji, než život
svftj za ni v áanc dáti.
Paní SteM artová jifídtonpila k ní,
,m
s Kwl(
nopricteck 0,-ekávú tř
I(||(h
,„„^1 m,,".
)|ět uplynulo několik hodin^
žádna pomoc. AvSak, na^íonctiofte, rá
na a za ní druhá a nyní i hlahol lidských -í^ ''^lu věrnou ženou, věřte, věrnou že
hlasů. Srdce každého zachvělo se v těle Nebožák, zjomela si, že mu ná
nevýslovnoa radostí. Snad, že pomoc kta'Kwrt svou k All»erikovi vyznala, kd}á
jest blízáká.
A a k o n u y o Z v e n k i učiněn ro-! t)ť
1
Parwellorf.*
ra
tllk
„lll1? Ja]i_ srdce své ton.u^ejá milnjet^. Allwpkw^ -r)0 ctu, znaenc hověli 1.
vcl,,,i
»lti I
1*0 jx1lednách znamenala Metella z
I věnčí cvrnkot žele2nýcli kopáčů a lopat
blcd-f'
Cl*
v co?, se mísilo buráceni sněhového vichru. setkat i. Podivno^ podiví*» JbietelUm
Než druzi nemohli zaslechnouti ničeh snad jsi mu ublížila í"
takže Metelili snadno ptesvédeili, že jest, „,lá vám zóliadn tu sám vv«.větlim,"
to iřelud její obrazotvornosti. Tak upiv-•! -i i'- i ai ..m .1
lof ani střelba, ani lidské lila.-v ner»zýva- "1© Metella odvětiti mohla, vkmřila 23.50—24.50.
ly se více z vonku, z čehož nesťastní věz. paní Stewartová s Allierikem a pravila: S a 1 o v městě převařené 14 etů při
ňové wiiid'h, ze přátele, kteri je osvokk1i-j „Tento mladý pán rhtěl právě našim! soudku. 11a sudv Ui na venku převařo.
f»l., obnovonin. re l.vl, whn.'u,,. ,M
„„,nfttnBt
/ft
a
l,.lílv
zemi budou slavit.. [caivého. liyl by to hřích, ano zl^in
Po chvíli šeptala dívka Karlovi: kdybych jk» vyznání va»em, jež jste mne
z nevyčerpatelných oblak. přilnula již dávno k jinému, jehož obraz Mlčky vrhla se A11 erikovi 11a prsa a br*
Vysoké závěje zavály a pohřbily *a stále mi tane na mysli: jest to Alberik zo bylo slváeti její Žtkání. V blaženém *í t. prav cidrovy 12—Uc Gall,
nedlouhá každou stopu lidského obydli. I Pamel 1, který ze zármutku, že se stanu i zanícení nepomyslela si, že každé slovo,
Již docházely hrozné zprávy o spoustách vaší ženou, odjel. Já jej nikdy více no- i jež Karel pronesl, jako dýka srdce jeho 8 1: wi sud, Saginovaká a Onoiida^r
jež tato sněhová bonře dále v prériích spatřím. On na mne zapomene. A já, proklálo. Výkřik matky její vytrhl ji z ]»ěkiui
spůsobila. íleky a jKitoky se rozvodnily Karle, budu seč jsem se vynasnažovati, blaženého opojjnS. Karla Winthropa o- kuchyňská 2.í??l.'
a vystoupivše z břehů, zaplavovaly
abych nan také zapoměla. Hněváte se
kde jim hrozila jistá smrt, nedostane-li se však, co toí Neslyšíte hlomc*?w
jim xl nékud brzské jomoci divoká zvěř| A v pravdě, venku panoval hlomoz.
i Indiané utíkají do hájů a skrývají se v Éinkot a cvrnkot k ]áčň a lopat byl tak
horách a skalách, aby zachránili životy zřejmý, že nebylo p»chybiiosti, žcslechet-| ni jej v té chvíli oMonpli. TUy jeíto u
své. Jen s těží prodral se ještě Karel, vysvoboditelé jsou jíž blízko. Za chví-! směvavě se pohnuly, ale ani hláska vire,
... powder jhi
sva-
5 2(t
it
p«pí*y
10-40
nové
tňzá-
iícse: ,^Jsi Metellko dosti silná, abvs
iuvitií
0 vHné v&ji prolI1
Kvé 'svétnici. On [.ravil,
V
Winthrop sám u jejího lože, na smrt ble
dý ale s láskyplným úsmévein kolem
rtft.
Ona se vachopila a s ohnivým rAicěn
Wm na lících /.volala:
,'() proHÍm viw, Karle, nepl»něle mne
oba, domnívajíce se že na [irahu hrubá, nejiepwí (Máldhngs) jR.oo.
wmi kl«8oli ....Hllíce »e. i Son ft:' Timntcjsk. n:i Ararl.
slechetnost ío1k
Meteliku za ruku,
i »Vu«tc šťastna, sestro s vyvoleným srd druh
pustili smyslové. Starý lovec a pluko
vník Stewart odnesli jej na tutéž pohovku
na níž před chvílí Metella ležela v mrá
kotách.
Metella fc němu přikleld% Kdví pro
citnul z mmkot, pohlídnuf na ňi okem
jíl
se kalícím a pravil k plačící dívce:
„Neplač sestro bude lépe, kdyžseroz
loučím se světem. Polib mne Ještě na|o
sled."
Metelím štkajíc, pocelovala ja|. Tškh-
valy se z venku hlučné lidské hlasy, z nich nevyšla potom začaly »ebou iřsk' 1.ÚU 11W» jíí
ém náspu zpozomval otvor, který jod sloup a již, již nebylo ho více.
vrátili, kdežto treti, který šel za nimi, na- pudnými ranami kopáčů vždy více se ňi-! Starý srdeční neduh, od něhož mni! zažhnu Íír»- S
8Prftui®*
1
i Í 1
n í í k a
Mew Yorský peuéžiif trh*
New Vork, dne 22. pros lHTt.
Zlato kupuje 1(M6 prodává.
é á a í a i v
1 Hí| 6 pre*
1 6 pre
I í pre."
lSfía 0 pic.
pÁ.'
i s(7 pre.
1-Í08 6 pre.
pre.
5 pre.
5 pre.
*Ex-fnt.
tfiIin
eas bratrem a nikoli milencem propou- stale a jKiptavky dobr#\ 00.00lo/
—y.i
vain bvl tak krutmv a který snad l»v vam, ze ne maso šunky nuložeiu v
,lUi.i
On si netrr»utal ještě jednou teVou
i
un
11 Í
K u k u i e 7 s
O v e s či s I 5 í čí s 2 5 4 e
i o 9 5 0 8 u e
e e n 1 2 5 1 5 0 uč e
o u k a 7 0 0 7 2 5 z a s u z e v e
né neb z bfíc zimní přeníco mlota v
v iněsté saiii tné druhy na venku mle
to o 50 ctft. méné jarní pšeničná mouka
3.75—#5.50 za ?nd.
i n á o u k a 5 5 0 Í 2 5 z a u
í e z a u n u o u 2 1
NH^ol e
iu o y nové 05—Sie buseJ.
V. i 11 Te nová za Imvnu 3.25—«.4ó
a z u 1 e 2.10—225 za bnsel nejlepší
rn"
i
117
117?
117*
117f
1U
1123
Clevelíiiulsky trh.
Cleveland, dne 22. prosince 18^4.
Následující ceny jsou ve velkém. Obil
ni ceny jsou ve skladech (Elewator). z vý
minkamy zvláště poznamenanými.
i e n i e čí s o 1 e v e ní jí n ní
1.12 čís 2. 1.0#.
A
é
1
v é
)2
fb
Hv* thtomluvil: než1 ký rness 22.&0, krátké 22.5n, extra 1.1^
dle jakosti.
V in a s o U-'z-
za libru
jmi za hu*el, j.
I
rý drobný v zrnkách 11Í-J 2 eitra 10
105, žlutý í»—»íi, 1'orto f»i-
ct
l- ft.
l..5,#
hmbá C. Ž80
nílio a New Vorkského.
81 a 1 za 2.00 buscl, nemletý,
8 y o in it e 1 —1.25 za Gal 1.
u k a e 1 0 1 2 z a i
é í dle jakoatř 50—ct u za libru.
Vápno: 1.15 za snd.
e e n
1
J)Uisnlhj 1.^0 sud.
bílý Hi"il*«M/(íhio ohnevzdornv Í1 í c.
ii á v a
o e
libra.
51'
Harmoniky, běloba Sodová i*—5 Cansťíc Soda 6J—
housle, 1
kvtarv
1
llio 24—25, Java íi4—35 ctú
nové 1
lysou 50 -13o, (tnn
135, .la]aiu:ké 7 •—1.10
o 11 a s e s za gallon N. í )rU anský
i 8—80,Porto Kico •!."»—7, Kul»a .•:»—H5
Rozinky nové „Lavers'" baxua
hi iií libra
s
kánský castile 12—13, pravý castileJlO
j^í —18 etů.
1
^1 ]otash 60 etů.
pfcílwvú Olej: lněný, převahmý »8 a.G.1
nejlepSi vlaské struny, atd. 'on' nepřevařeny^ ítitj omastkovrý olej
Všecky iiiUtruj« púkně a
aobře' ®xtTft ^1
ctl°l.
liře vil i rli#
Zu skladu jni' ítú sc. tiic rilřev, I. 1 pa
palec Čisté 4-ÍMKI, plaiik čís. 2. 1 p. fOjn)
1 1 či s té 4 O O či s té a n k 4 7 0
čisté 1 palec 4JAM\ Box 1 palec
e n i ii i •5.00. 6i*. f." Stoks 12
paleft Široké 2O.O0. Čís. II. .(». ("'jsic
»mi i ions 0.00—20.00.
S a y e n i o e y o i s s a n
ling a trámy, kratší než IS střevíců IMjW)
20 stř. dlouhé cena dle délky dfe\ i.
o 1 a a o o i n o o o
i'onunon ÍJO.OO, druh?f*Common 24.!o
Nurway Í30.00, Siding (Sajtin^í) ~H0.im'
šindel XXXlH palců řezaný 5.1»
1 čí». 1. ?ieb čistý Butts 4.50 čin. 2. 2.ň
8.(»0. A. 1. lrt palců řezaný J.
Laťky 2.25—2.50 tisíc.
e o v é o 81 y fnak^20 etft. pi'o
^tře«l ití 25 ctú.,
velké 30—4'i cti i km
K.
j.
wmmM,
2 8 e w i n S i e v e a n O i o
vellowhflKNlník kořénářwký,
čaj i,
»yrupuf
rybácJi
a dřevěném zi »o«í a
německém importovaném zbo/í. 2*j-
v á y já u 1111 1111.
1'i'tdává stoly, židle, pu-telc atd., D'
ře, okei|i^-(| «krfHs' |kíé| 11W I
F. BGtTZ.
ti 0 & 212 On :i i o S ctet
Od poručil je svůj zvétseiiv' i\o! ,-i,
krář^ký ctěnému obeceristvu. 1-
I střice, kn\s. í*aj, čokoláda,
nejvýbornójs! jakosti vždy do-iání.
pjfT" Krám a siň pro host v
vsedni den otevřeny, až do půlnoci.
í
u íichož výrobky
ft
íiwiem šve*tkv
146 ctu.
18—20, hřebiček .—((», pe[f 8-1—32,ct.
zázvor
20—25,
135
Irtiť
muškátové oríškv 1
»0—
Ameri-
rí
1 8 i U i e
I
^^řtar 20, lojové 18 etů.
S o a í -k a n n á 7 1
soda3i~éct
obyčejný
uč e 11 i: Sodový prášek 81—81,
I a a k
V
it
řH
ii v v
11 •.
JlřUI
zlaté
i
1.1
1 Mír.
l'fs. 70, í-roton n:i( ,- ír\,'!íumI, u
na éiStění skvrn orléví:
10{kostK„]cio.I„n!itn..tva.,!l,i
zejíc ict 1.
iičky je
'at ní
k
II
A W
CIS,
i»".
Prodavači
ťena indnoli
15
-Imí
Za
á- 7r
ST.
e t*r o I o 11 přií-clé teáře ftaad|rd |.
1
V
rt
4
w
rt
ps
n
2»!
y
Z?
i
rr
Rís-Í
K
s
ps
bM
v
T.-
O
P"™"
91
C3
1
r,
X"*
íp
¥*i 2 'Z
lA
9
I O I i
K i n v 1 i v
Rogers Hughes,
.vyraoiteie vx-ln. ilniínť
A U A O K i U
pro potřebu domácí i k zásilkám.
J^)h ulic Seneca óc Canal. \n\n TRPITELOVÉ A-0OPAW,!Ct,
Dl o Alt red ti i i t, ii o ii uii jazyk
í»'^ky usiiii
V v a a e e n ní k k e s e v e n o v á i
o y i n e a e v e i A
1 i 1 v i y 1 i V 1 1 1 I í I é I 1
N a s o e n é o v z í a s o e n v
S lilen á a hj k a
S e e n a i i n o y
telni? 5,ď0-«-á.&o.
u k A 11
á s o n e e í
V e e e s v é i n a s u y o
čítané.
S a z o v á n y 1 5 1 6 z a i 1
a
U o ílagrMta 8í—.itů. Karolt-,
na 94—Ui ctú.
jH k o ]ettrl Si-—H etů., oislý
Silver Clos J^bílý Ontario lo ctú. *~T
o o y e n é u té
5^,
S v í k y S e a i u e
O n a 1 1 1 K y
I O I I I I I K í &
Y\rabyt.'!'- .. ..v,- :...!!, ,-:
S k a 1 5 o A- W o o a n A v e
K I I I i i n i
li o i! i n i n
14
—146 ctu. i i
K o o »\*í Ifll 4:».^V«éM-lrti1
nui Vz
ber
i' n i i n 1
V i u a o i k a
e Í 6 3 0 z I I i z á u d-