Newspaper Page Text
l§ ÚTERÝ, 1é LEDNA- 19ft# René pokynul mtr a ofrá* n chýlili »e do jednoho koutku, pojedli. Jiří a Ctadié Mezitím, co René Moulih zu ří! takřka ve vězení Sainte Pé lagie a netrpěliovetí stával se nervosním, jiná osoba v posta vení velice rozdílném trávila dny ve větších ještě úzkostech a ve větších mulkách duáeb ních. '. 'Máme na mysli, jak čtenář ad uhodl, vévodu* i Li To-ur Vtfudien. ÍSpraven byl policejním agen teln Thěferem o tom, že Renc Moulin zdráhá se' udati adre trpce neopatrnost svou, kteréž to se dopustil, kdytž- nedovo lil agentům policejním, aby sledovaii strojníika až do je ho bytu a abv ho zatkli teprve až by byl jeho byt už znám. "Jednoho dne ovšem tresla jfic přeruší asi své mlčení, v němž si nyní libuje,' právil si senátor v duchu. "Budu ale po tom zpraven v čas o tom? Budu moci potom vniknouti do bytu jeho ještě před osobami soudními a budu se moci' po tom zmocniti kletého toho do kladu, jehož pouhá existence kalí můj klid a ruší mčlj spá nek." A Jiří zachvácen jsa opět di vo úzkostí po^al- se chvěli na celém těle. Dal tedy nTzkbate ínspefctorO Vi* aby bdčl nad bytem paní lieroyerové. Policejní agertt tento věděl, zé vdova ona bydlí v ulici No tre-Dame des Champs, i prove dl přesné, avšak bez jakého koliv výtiedku rozkazy moc ného a velkomyslného přízni v ce svého. Mimo mladého lékaře Ště pána Loriota nikdo jiný vdo nikdy nenavštěvoval. Titul inspektora dodával 'ate Théferovi veliké pravomoci, a no i jisté důležitost! a vážno sti jak ms policejním* řiditcl ství tak i v paláci soudním dovoloval mu, aby dle libosti dotazoval re a vyzvídal ve \tae likých kancelářích při různých epiboreeh služby. I hleděT vyzvědět! každého rána, máli Rená býti povolán během dne před vyšetřujícího soudce, jemuž záležitost tato byla svěřena, k výslechu, ob držel ale vždy odpověď zápor nou. Průtahy tyto, o kterýchž o •liitně již dříve jsme se zmíni ly, zdály se být teď již puna hi i jemu nevysvětlitelnými, i HO počaly ho i ziiepokoj/vati. Byl by dal mnoho zá to. kdyby byl mohl pořádné čísle na aktech, René-a se týkají cích, změniti, aby véc ta* do Miila .se dříve na řadu i Konečně v sobotu zvěděl že 'Bfenc Moulin má býti v pondělí předvolán před soudce. Odebral se tudíž neprodleně do vévodského paláce v u lei -v Hbminika. Snad zdálo by ,«§ čtenářům, že tento inspektor policejní'vy konával slepé jen rozkazy vé vody z La Tour-Vaudien, ne maje vlastně tušení,- oc jde-: Utbyío tomu ale tak.' Zmínili jsme se jit o neoby tejném jeho bystroizraku a ob aVlájjtních schopnostech poli fauních. Vévoda- nesvěřil* mu*£4oe• avé cfttevy anfi i.- &é' žfottfty, aikrVtié -J". j. cáM Pf%r V' .§! u iitťňic«vi K O A N 'Napsal Xavier da Mantépiit "René MouMn!" Stroj nik pokročil ku předu 1 obdržel koš, obsahující různé potraviny, kteréž před tím o všem byly důkladně prohléd mikM jžaláiní4cem. Jan Čtvrtek, když potravi* iiy ty» uzřel, byl by nejraději již otřěma rukama po nich e& hl. rfttfti Vévoda Jiří cMel právě doma když policejní in#pektordal se k (němu ohlásí ti. I dal rozkaz komorníkovi sVěmu aiby policistu okamžitě k němu uvedl. "Nuže pane Théfe%» ^áizal se hó senátor živě, '^můžete lili tédy sděliti něčo nového?" "Ano, páně'vévodo." "A co tó?" "René Moulin bUdé v jJondě-« \i vyslýchán." "Ťo trvalo dlouho a tiudé to ještě dlouho tlivfeti." "Zajisté pane vévodo, a*^ak neměli jame než jediný pro.' středek, jímž bychom mohli zkrátiti tyto průtahy: To jest doznati přímo zájem,, jakýž pan vévoda1 na t&o afěiSfe to iste nechtěl." Jiří přisvědčil, ale dodlfi iJ hned: "THéfere, obávám se jédné věci." "Jaké?" "Že René-u Moulinovi podaři lo se snad přece již potají po Hati list oné ženě." "Nec^ť sie pan vévoda uipo cí učenec, vev ěku 55 lei. kojí. Dal jsem na jeho přáni a rozkaz střežliti dotyčný dům i jsem si jisit, že po tuto chvíli jiikdo paní Le Monesterovou nenavštívil."* i*, feř uhodly že- jedná sie o- v&c skutečně velmi důležitou, Znaje ode dávna* již, jaké hýřivě mládí- měl starý teď' vé vod* a1 jřflký život plný neře sti vedl, poJitMa pochbpil, že záležitost tato jest nepochyb-1 ně odkaa bourlwé a- pověrtné minulosti Jiřího. v "Pod tímfee- jménem jel!# o na vdova známa ppane vévc odvětil Théfer i dodal potom: "Nikdo, jak pravím^ ji nena vštívil mimo mladého lékaře, kterýž' ji o&attffcval syna její ho a- který nym* také matku ošetřil jei" "JeřA churáva*?" "Nejen churaA'BV a»e skorém již umírá. Sousedé tvrdí že co nevidět' život její zhasne do cela." "Kéž^bfr pravdu děli," svo lal bídný senátor, i po chvíli tázal se opět: "Myslíte že ani matka ani dcera nepokusily se spatfiti trestance ve vězení v Snfinte-Pělaiga?" "Mohu dokonej ikrrdltii it nevědí ani, kde se nalézá a že vůbec nikdo nežádal na policej ní prefektuřé, aby směl býti k vězni připu&ěm. Kdyby se ta kový krok později stal, byl bych o tom ihned zprwven, i Neopomenul1 byťh pana vévo du okamžitě O' tom zpravit. "Výborně, pttne* Théfere!— Vicřím, že jste velke byefcrý a oddaný, děkuji vám." Policista pohlédl důvěrně na senátora i dodal pak hladem zdlou-havým a'odměíeným! "Činím jen, co mohu, pane Jiří ar z La Tour-Vaudieif. Vím, že partu vévoddvi hfOí5í: nebez jptjíl'. vážné'nebezpečí a myšlenka ta povzbuzuje mne ku bdělouti a k horlivosti." Vévoda, sveden tímto důvěr ným tonem, sám'byl teď kvéti ží důvěrnosti nachýlen. "Ano, máte pravdu,až pří liš," odvětil, "nebezpečí jest vážné, velmi vážné* draze mohl bych tu záplatítl'pošetilý jeden kousek svůj v mládfe. mám mocné nepřátele, kteří odhodláni j&ou zneužiti důvč ry, kterouž měl jsem k niím." "Budeme bojo\ati proti nim, pane vévodo, a smaříme jejich nástrahy." "Provedl tie taky druhé je ště pátrání, kteréž jsem vám uložil?" tázal se senátor a 'hlas ge mu až nájpadně'chvěl. "Totiž pokud se týée Clantdie Vešiliové? 1 *. y V 1 y t4 tg tJ jisté y *W '.tf.:i' 1 Ovšem pane vévodo, a pro vt?dl jsem pátrání'to co nejpo drobněji á niejdůkladrtěji." "Azvěděl jste?" "Zvěděl je«m, ano- oabyl jsem plité jistoty, Vždor opáč nému mínění pana vévody, že žádná žena, ježto by se jmeno vala Vláidie Vertiiová nebydli v tomto okamžiku v Paříži." "Já ale právě ji podezříval, že Mdí úklady, proti mně na mířené," mumlal vévote. "Nemáme příčiny souditi tak/' "NebyícMl anaiď v Anglii?" "Podle zipróv, které jsem ob držel, osídlila se v Londýně asi před osmnácti roky od té do by z-trácejí se ale úplně stopy jeji". "Avšafe u*všech véutíy," zvolal nůčemný senátor skoro hněvivě, "co jest to tedy za li^,'o kterémž René Moulin mluvil? Odkud pochází list ten? Kdo ho psal?" "Jen trpělivosti Zvíme to!" "Jak?" I• ''Strojní^ onem- fetift Lon dýna přibyl, nemůže již dlou ho odpírati adresu svého bytu vyšetřujícímu soudci, ač-li ne chce věznění sivé prodloužiti fic nekonečna. Jakmile a dresa ta bude i mně známa, budeme jedaati. i zaručuji se, Že se nám podiaří vniknouti do bytu dříve nežli soudtam pro hlídku dá vykonati.. Nyní ale fiovolí mi snad pan vévoda, a frvch mu uctivě předneel jednu radu*? ..." "Učiňte tak jen!" "Zdá s,e mi, že by pan vévo da jednal opatrně, kdyby se na nějaký čaa vzdálil." "Co pravíte? Opustiti bo jiště v rozhodné chvíli!" zvolal Jiří z La Tour-Vaudien. "Nikoli, nýbrž jen provésti strategický manévr, to'jest vše. Jsou-li nepřátelé, jichž vyhle dáváme v Pařřži, mohou se po kiísiti o nkandál nějaký, ktérý ale nepřítomností páně vévodo vou učiněn bude nemožným DOKTOR ZBUDOVAL SI :i'2 4-,''A i twn^wfc-- i»jy^"y«r -Y^7?r-' .•: Oéstatně nepřítomnost ztišuje hinohý záirněf, sttnírAujte irtno hčueáát' ..." "I- vidím buirie o tom pře mítati," odvětil prostě jen se nátor. "Jest ale především nu tno, abyeh sám prohlédl si byt René-a Moulina ..." "Pan vévoda^ nehodlá ttřf Pouhý již pud jeho pravi mu, že ona. ať již o své vůli či nikoli, zapletena jest vtajupl né předivo piklú. jež nepřáte lé jeho proti němu osnují. Nířiisiti, nedala-li'tiatna •*$**&* NOVOROZENÉ "1MMT HA SE JAK NALÉZT K SVtTU. SOSH'. HOW 1M" ati iff &ZD\tí\N& už dáti žáiných notvých pokynů?" táza! re ještě polkiíta. "Nikoli* ale prosím, abyste přijai toto co us&áflí služeb va i A vévoda podáVal policejní mu inspektorovi dvě nové ban kovky po tisíci frmich. 'Théfer zdráhl se chvilku, ale jen chvilku, jakobv jich ne chtěl přijti, načež vstrčiv ban kovky do kapsy, odcházel s pitnými poklonami, ám záre radostí, senáitoíra však zane chal ve velikém nepokoji. I Z rozmluvy předí hoaí vy s ví i tá jasně, že vévodí z La TOMT Vaudien nepozapomněl na ^Claudii Veiinierovou, ano, že teď veškeré myšlenky jeho ohi ralv se právě jí. pod nět k pikrlům těmto, dopustil: se nějaké neopatrnosti a vtisk la snad nevědomky ztbraň Re né-ovi do ruky. Zprávy totiž, kteréž*ani po dal Théfer, ač obsah jejich byl sám sebou celkem příznivý, vé Voda nijak neuapokojiil^ Vévoda1 zabýval se tedy v my álenkách stále Claudií Vernio •voK, ale také ona1 měrou ne imenší ifiyslila* stále na' muže jehož byla kdysi milenkou i spoluvinnicí. Ctěla znáti podrobnějších určitějších zpráv o jeho va votě soukromém a rodinném, ieho okolí a aavlášti o jeho sy "u- Pokračování OlBYDLI VE STROMEtH Xří Chai-les F.^Dight, lékař z' Minneapolis. MÍijiíí^ posta vil si oby dlí "ve Víchplcích strom Ur kde dle jeho přesvědčeni je»t jiejzdravěji. V kopuli na stavení zařídil si svoji labo- -I lrT. ,y Jit: i' w Olga Fasťrová: TANEC LÉTA PANř 1084 Kdo pak na světě b$r řáď ne tančil? Všecky doby a všich ni národové, co jich kdy na syétě bylo, tancovali. Tanec měl kdysi velmi vážný vý znam Prováděli jej i kftěží a kněžky na počest bohů tanči lo se v chrámech egyptských, indických, řeckých a jiných, a dosud tvoří náboženské tance součástku bohoslužby někte rých národů na zeměkouli, na př. Singalců' na Ceyloně, nebo černochů v nitru Afriky. Také určitý mnišský řád mohame dánský, tak zv. derviši tančí cí, dosud přivádějí se několi kahodinným rychlým otáče ním v kruhu do stavu jakého si náboženského blouzněni. O neblahém "zlém duchu" rus ké carské rodiny, pověstném líasputinovi, vypravuje se, že před svým příchodem ke dvo ru petrohradskému založil na Sibiři sektu, která podobnými tanci, za nOci prováděnými, přiváděla ae do exaltace. A to bylo už ve 20. století! Ale dávné časy neznaly jen tanců náboženský také lid o slavoval již od šerověku růz né světské události rodinné veřejné tancem. Tanec je cosi člověku vrozeného. Zaslechne li člověk hudbu, nutká ho co si, aby rytmicky pohyboval nohama, rukama, hlavou, ce lým tělem. S podobným pu dem shledáváme se také u ně- """v"^-" *V" ho století, asi tak zrovna do' roku 1900. Tehdy je tenčilo jen pro zábavu. Nebyly to ani mystické tance východní a bar bardké, ani dekorativní spole čenské balety frarcouzského krále Ludvíka XIV., ani dvor né menuetty a quadrilly z dob copu. Nic takového! Byly to jen docela obyčejne valčíky, polky a mazurky, iři kterých dědečkové a babičky, otcové a matky nynější mladé genera ce se točili jen z pouhé bujno sti' a radosti, nemyslíce ani chvíli na mystický význam tance, nebo jeho dekorativ nost. Tancovalo se jednoduše jen pťoto, aby se tancovalo. Bylo to-velmi prosté, velmi pri mitivní, ale velmi veselé. Stej ně tehdejší divadelní balet ne byl ničím více a ničím méně nežli baletem byly to umélé kroky a pohyby, jirrtiž taneč nice či tanečník zdánlivě hra vé překonávali zemskou tíži a těšili oko svojí obratnosti a lahodnými postoji. Kdb by si byl tehdy pomys lil, že generace následující se vrátí k onomu pojmu o tanci, jaký o něm dávný šerověk tajemný Orient? že vytvoří tance znova celý kult? A přece se to stalo. Co se děje s tancem nyní, to je už bezmála skutečná modlosluž ba. Začalo to v Rusku už před válkou. Najednou byla ruská inteligence a zejména mládež baletem přímo očarována. Pře konána byla poesie, překoná na byla hudba, překonáno ma lířství a sochařství. To všecko nebylo nic, to bylo passé. Na místo těchto umění vstoupí balet, jenž je všecky v sobě slučoval. Chcete-li věděti, jak šířilo ruské studentstvo obojí ho pohlaví ruský'balet na po čátku 20. věku. přečtěte si ro mán Verbické "Klíče ku ště stí". Tam to máte vylíčeno ve r»i sytě. Nic neillustruje tak jako toto modlos^užebné šílen ství, které v ni rozplamenil nový ruský balet. Bylo to ně co podobného tomu, co se na západě Evropy tropilo se slav nými pévkyněmi a pěvci v do bách, kdy vysoké tenorovo nadchlo obecenstvo k šílenství a kdy se vypřahovali primado nám koně z kočárů. Bylo to rozhodně pouhé šílenství a nic jiného v tom mají pravdu An gličané, kteří takových hlou postí nikdy nedělali, zachová vajíce si mnohem střízlivější a zdravější názor na umění. Ruské šílenství pro tanec ne zůstalo omezeno jenom na Ru sko šířilo se i na západ, a s kterých zvířat. Je známo, že jevišť přešlo i do tanečních na některé tropické hady má- síní. Už se tam netočily a ne hudba téměř magický vliv. poskakovaly párky jako ztřes Připlazí se, slyší-li ji, vztyčí těné začalo s tancem jinak, hlavu do výše a kolébají se. tanec změnil se opět v kultus, Na tohle však nemyslil svět v modloslužbu, kterou bledé v druhé polovině devatenácté- hysterické dámy a vyzáblí V UNIOVÉ TISKÁRNĚ SE ZHOTOVUJI TISKOPISY VŠECH DRUHŮ S MODERNÍ ÚPRAVOU A S NEJVÉTSf PftESNOSTI. ZADEJTE NA VŠECH VAŠICH TT SKOPJSEGH UNIOVOU ZNAČKU! i Ale to •'i-'fF--, i «»».* je I neurastbenikové- u$foo£!"AfMř ditoi. 4 Jak se nyní tančí? Taneč* nik a tanečnice dívají ae so* tě zblízka do očí pohlectetft, který má fascinovat, tváří s4 smrtelně vážně, ba skoro zou« fale. Tanec vyjadřuje milost* né okouzlení a vášeň. Taneč* nice z povolání to nejsou že* ny, to jsou jacísi bezpohlavnt tvorové, spíše těla hadí nežli ženská, -r- Takový je ideál tvaru ženského těla' v době, kdy přelidněná Evropa neví, jak uživit své obyvatelstvo* a kdy tedy žena-matka nebývá žádoucí. A tanečnici z 'profe se? I to jsou bledí, velmi ble dí muži, hubení na kost, smui ní jako kandidáti sebevraždy. A1 tak se ty párky spolu točí a prohýbají bez úsměvu* s tvá řemi strnulými, jako by tan čily ze zoufalství a obecenstvo je napodobuje napapaní sy náčkové a napapané dcerušky, jimž nic na světě nechybí, a[ kteří si mohou zoufat leda- je* nom někdy nad utrženým áfíi rovadlem u bot, točí se s tý miž zoufalými, strnulými tvá řemi, jako by už ve čtyři ho diny ráno chtěli se běžet- uto pit. A právě to nové umě ni. to je nový tanec, kultus, modloslužba. A k tomu tuneč ní bár, tonoucí v polosvětle hedvábím zamřených žárovek, hudba sladká, teskně jásavá á jásavé žalostná, exotické hu dební nástroje věťu to sko ro připomíná nějaký orientál ní chrám, v němž se provozu je na počest neznámého bož stva tanec vážný, mlčenlivý, exaltoval & tofik^vý áí k smrti. Má to svůj půvab, svoji krá su proč ne. Ale veselé to není, o il# lidičky, veselé to není! ••••HUÉMHMMUl Prodal, koupit aob vyměnit DOM FARMU nebo LOT obstará pečlivé ciaHonainniia -y. U U K pohrobnický ústav a invalidní služba 5335 DOLLOFF RD. Automobily ku všem příležitostem. ílAIS- £T \n\n VČELA REALTY & INVESTMENT CO. 5733 BROADWAY Union 953 W Broad 890 Tel. Union 881-W Broadway 372/