Telegraf. [volume], December 08, 1917, Image 4

About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951

Image provided by: University of Maryland, College Park, MD

                
i Filosofska historie 1
g od Aloise Jiráska. . jj|
“To tam, já to už přestála,” začala p"> chvíli a na rtech
jejích zjevil se truchlivý úsměv. “A vám se to mlá Lenko,
neustane!” dodala. Děvče pohledlo na ni tázavě, pak sklo
pilo oči, když spatřila Vavřenu kvapně se blížícího.
“Ten knězem nebude!” zašeptala Elis, sklonivši se k
mladé své sousedce.
“Aj, už je po čtverýlce? Co to, pane Vavřeno? Vždyť
ještě hrají!” “O, neštěstí, slečno Elis! Pospíchal sem
odtud jako jelen, abych ještě v čas přišel.* A byl bych ta
ké, kdyby ta neštastrtá Rollerka do cesty mně nepřišla. To
víte, zastaví mne po svém způsobu, zapřádá hovor, já se jí
vytrhl, omluvil se a běžím k sálu. Když jsem tam přišel,
bylo pozdě. Tančilo se již a Lotty seděla trochu opodále s
matkou.
“I pro pána pane Vavřeno!” zvolala slečna Elis.
“Já vás zdržela!” a Lenka hleděla starostlivě na mladé
ho filosofa, jenž však odhodlaně rukou mávl a usmívaje se, j
pravil:
“Už sestálo! Ničeho se nelekeite. Dovolíte-li, zůsta- !
nu u vás je tu tak pěkně —”
“Mám strach o Fricka, pane Vavřeno.”
“Odevzdal jsem jej spolehlivějšímu studentovi.”
“Budeli však teta na vás opravdu se hněvati?”
“Je s to, aby vám dala proto výpověď —” mínila Elis.
Na ta slova pohledli na sebe Lenka a mladík a oběma
kmitla se stejná myšlénka, Která je zarazila.
Pak by se denně nevídali.
Ale Vavřena vzpamatovav se, zakroutila hlavou. “To
se nestane!”
V ten okamžik zašustělo opodál křoví.
“Zase! Jestřáb krouží nám na blízku!” podotkl a
všichni pohledli v tu stranu, kde nedaleko zjevila se nevelká,
obstarlá již paní, na travnatý stezník vystoupivši. Nabyla
ani suchá, ani zavalitá; na svadlém jejím obličeji nejvíce
vynikaly pichlavé oči bystře a rychle vše pozorující a pře
hlížející.
Na levé ruce visel jí nezbytný váček na klubko, dráty a
punčocha.
Stanuvši nedaleko na lavičce sedících, za okamžik hle
děla nědivně se usmívajíc.
“Ah, ah, pane filosofe, už je po čtverylce?” spustila
po němečku. “Proto jsme tak pospíchali? Ah
slečna Elis dobrý den!”
Změřivši je všechny pichlavým poohledem, pozdravila
ironicky a nečekajíc na odpověď, kráčela dále.
Vavřena byl prudce vstal, než Elis zachytila jej za ruku
a Lenka, pravé oko před jedovatým pohledem paní Rollero
vé sklopivši, prosebně vzhledla k rozhorlenému mladíkovi.
“Zasloužila by, abych jí řádně odpověděl, té klepně!
Myslíť si, že je pořád ještě půimistrovou, že může do
suvi tak mistrovati a poroučeti, jako to chodívalo za času
nebožtíka muže!”
“Ale vždyť ji znáte, pane Vavřeno, vymstí se vám ”
chlácholila Elis.
“Ba že znám! Obchází všude a sbírá klepy! Avy ji
také znáte, tu Čečku-Němkyni, o které jste mi vypravova
la, že nebožce Rettigové mnoho na příkoř činila.”
“Ale tu panna Lenka —” vpadla slečna Elis do řeči.
Ach ano, k paní aktuarové také dochází,” dodal mí
něji student. Napadlo ho, to že dobré děvče zas utrpí.
“Chodívá a znám jí tak dle řeči. Ale nechť si přijde
a žaluje. Já už to snesu,” a Lenka se usmála, “ale ne
vím, jak vy!” Pohled, který na Vavřenu upřela, dopově
děl “Teď však musím jiti —”
“My vás doprovodíme,” a Elis vstala.
Vavřena, jako by náhodou obrátiv se, hleděl ke sta-ému
stromu. Náhle zvolal. *
“Hle, panno Lenko, teď ten ptáček vyletěl!”
“Vzpomněla jsem prve, že, přijde-li vichr nebo bouřka,
že by to jeho hnízdečko* snadno mohly sraziti.”
“Vyčkáme a já vám za nějaký den povím, co na tom
krásném místečku nového,”
“O, to budete míti semnou práce! Přes ten “Mo
stek”, který jste mi zapůjčil, také dobře nemohu. Mnohé
mu jsem nerozuměla. Těžko býti filosófkou. ”
“S radostí vám ruku podám. Ale dnes přinesl jsem —”
“Dnes mi půjčíte, jak jste pravil tedy jste nezapom
něl —”
Vavřena vyňal z náprsní kapsy malou tenkou knížku.
“Tu se podívejte ajá zatím přivedu Fricka.” Odkva*
pih
Děvče zvědavě nahlíželo na první stránku. J
Slečna Elis hleděla Lence přes rameno.
Byl pozdní večer . . . první máj
večerní máj byl lásky čas
stálo na prvních řádcích.
VL
Nedošínský háj zvučel hudbou, zpěvem, žerty, smíchem
a veselým hovorem a křikem. Nejvíce lidí skupilo se u tan
čírriy, pak v dolejší části u restaurance. Než po všech ces
tičkách, i odlehlejších, bylo viděti procházející se, nejvíce
ovšem mladé lidi. V tichém zákoutí, hluboko v háji kráčel
zvolna, jak na filosofa se sluší, Špína všecek zadumaný. Měl
na sobě černý frak po nebožtíku strýci, který byl na dnešek
tak cídil a připravoval; na filosofské hlavě trčel dosti sluš
ný kastor. Mladý muž bojoval se svou neodhodlaností a
bázlivostí. Viděl prve Márinku v kole krásnou, zářící, a
•oheň jeho srdce rozplápolal s? žíravým plamenem.
Chtěl také té rozkoše užiti, aby jí mohl v tanci přivi
nouti než poněvadž byl tak nejistým v tanci, rozpakoval
se až najednou z kola zmizela a darmo se po ní ohlížel.
Teď pátraje po ní, umiňoval si, že ji přece provede, a
kdyby stůj co stůj! Nyní zastaviv se přemýšlel, jak ji
osloví, jak ji Q taneček poprosí, nahýbal se, zkoušel se v
komplimentu —v tom vzpřímil se, jako by jiskra tělem mu
proběhla,
Za houštinou ozvaly se stlumené hlasy. Naslouchal.
“Vyhrál jsem kytičku takovou jako ta na schodech,
víte?”
“Tu máte kytičku —”
“A tu —”
Více neslyšel; než viděl, sám nejsa viděn, jak Frybort
k Márince se sklání a ji líbá.
A ona nebrání se, nekřičí!
Štastní milenci u šepotu a líbání kráčejí dála. Jako
ohromený stál Špína a upřeně hleděl na místo, kde ten úsil
ník to děvče jako jahodu svěží, tak směle líbal. Procitnuv
z ustrnutí, loudal se odtud, maje hlavu více skloněnou a za
mračenou, než by se na filosofa slušelo a patřilo.
* *
• ❖
Paní Rollerová, \dova po bývalém purkmistru, přísněj
ší a mocnější než sám “pulmistr”, domnívala se, že dosud
moc její v rukou, a nevzdala se proto svého úřadu vyzvě
dačského. Nic nezatajeno před jejím bystrým zrakem, vše
stíhala svou ostrqu i zlou kritikou. Zbrousivši nyní háj,
zastavila se u paní aktuarové, s kterou ihned důležitý hovor
zapředla.
Lottynka tančila i nestála téměř ani chvilenku. Nic
méně byla nějak nespokojena. Sklamalať se ve svém oče
kávání. Vavřena, ten sličný, rázný student, o němž jen
chválu slyšeti bylo, vzbudil v ní náklonost, o níž se domní
vala, že to láska. Přála mu a lichotilo jí, že kní povždy
zvláště pozorně se choval. Lotty nejsouc prosta marnivosti
domnívala se, že příčina toho v jeho srdci je a to tím spíše,
an mladý filosof jinak lhostejně, ba nevšímavě se k dámám
choval. Bylo by jí tak zalahodilo, kdyby se mohla pochlu
biti, že ten chladný mladík před ní se pokořil a o lásku pro
sil. Ana to právě dnes se těšila. Za dnešní slavnosti mělo
se přání její vyplniti a proto se jí dočkati nemohla.
A jak byla sklamána !
Vavřena je sice uvítil.ale za nedlouho odešel a nevracel
se, jako by jí tu ani nebylo. A což neslýcháno!
Nepřišel ani v čas ke čtverylce, na kterou se s ní zadal.
To už nebyla nehoda, to bylo jednáno! Byla
hluboce uražena. ,
. Náklonost její k Vavřenovi rázem byl ta tam zraně
ná samolibost zavládla.
Ó, již si ho nevšimne, toho hrdého filosofa! Ať ucítí —
Než pořád ještě čekala, # že bude žadoniti ale on o
mluvil se, odešel a nevrací se. Snad jej to bolí, snad se ne
odvažuje byla by mu křivdila?
Tak přemýšlejíc, šla ze sálu k matince všecka od tance
i rozehřátá. Právě odcházela od pani aktuarové Rollerka.
“Pojď, Lotty, pojď, pojď, milé dítě! Považ si jen!
Tahle Leny!”
“Co se stalo?”
A již sdělila matka, co byla paní pulmistrová jí pově
děla. Dceruška hněvem se zarděla, a když matka dokonči
la, zkřivila Lotty pyšně pěkné své rty a pohrdlivě se zasmá
la.
“Ah, tu je —” zvolala náhle Roubínková, spatřivši
blížící se Lenka.
“Gratuluji, gratuluji!” oslovila úsměšně Lotty svou
příbuznou.
“Vida, tichá vodička!” dodala máti a jízlivý zrak sti
hl Lenku, kteráž tu klidně, neodpovídajíc, jako na všecko
připravena stála. ’
Čekala smích, bouři, všecko protivné: mnohé již v do
mě strýcově snesla a příštího se nestrachovala. Ba uvnitř
zajásala vždyť ona vlastně zvítězila; nechť se děje co
koliv není již sama, opuštěná. Září jí tolik teplého svě
tla, že nelekala se bezcitného, ledového úsměšku.
* *
*
To byly majales!
Den se již nachyloval k západu. Poslední paprsky roz
proudily se hájem, posouvajíce se z travnaté půdy po kme
nech ku stinným korunám. Dosud neochablo veselí. Hud
ba téměř nepřetržitě hrála, smích a vtip nemdlely, zpěv roz
jařených studentů zazníval veseleji a hlučněji.
Dole v háji rozložen byl houfec studentův. Někteří z
nich seděli na hrubě tesaných lavičkách, ji ní v trávě pod stro
my a každý z nich často a důkladně nahýbal džbáne k kústům.
Zpívali, smáli se a vtipkovali. Jeden z nich byl jaksi zaml
klý. Seděl na kraji lavičky, opíraje spánky do dlaně. Ka
storový klobouk seděl mu v týle, dlouhé šosy, jako vlaštovčí
křídla, visely mdle, jako zlomená peruť, přes lavičku.
“Tys nějaký zoufalý, Špíno! Co j ti?” volal jeden ze
studentův.
“Nech mne” odtušil mrzutě dlouhý filosof a chopiv
džbánek, pil dlouhým douškem.
“Kde je Zelenka? Toho jsem tu ještě neviděl!” tázal
se opět první. A jiný mu za Špínu odpověděl:
“To víš, ten tu není, ten doma dře baba. Bojí se
výslechu, je příliš opatrný ”
“Jestřáb! Jestřáb’!’ zvolal náhle jiný a ukazoval džbán
kem na Rollerku, která majíc na ruce váček opodál vyzvída
né kráčela.
Všichni se dali do smíchu.
“Ať žije komisarka!”
“Ať žije doktorka!”
“Ať žije Xantipa!”
Studenti připíjeli “paní komisarové, veleučené —” ana
paní Rollerová co rok ku veřejné zkoušce filosofické chodí
vala, kdež vedle učených pánů přísedících a pozvaných se
dala’, autora v ruce držíc. vv , Vl .
Rozumí se, že zkoušení z toho male potesem meh, po
něvadž Rollerka neřídila se starým pravidlem, aby to, co ve
škole připraveno, se tam snědlo. Za nedlouho po zkoušce
věděly i báby na podsíni prodávající, který z filosofů
propadl. „ v, ,
Zdálo se, že paní pulipistrova porozuměla, komu ty
hlučné přípitky svědčí.
Zastavivši se nedaleko, hleděla na hlučné a rozjařené
studenty svým pichlavým zrakem. ♦
(Pokračování.)
„TELEGRAF,” BALTIMORE, MD. DECEMBER 8 , 1917.
i! i8
k m
mm
1 Z DOMÁCNOSTI |
8 8
Z knihy přísloví.
Víš-li mnoho, mnohým lidem můžeš poraditi.
Rozum jest okrasou řeči. —-
Dávej s rozumem a ber s pamětí.
Nejrozumější lidé umírají nezřídka snejméně přívrženců.
Síla bez rozumu sama se kazí.
I blázen mlče, za moudrého jmín bývá.
Koho rozum nevede, škoda ho povede.
Z kuchyně na stůl.
Ryby zadělávané
1. Různé ryby (zvláště štika) se řádně očistí, v několika
vodách vyperou, na kousky rozkrájejí a .osolí. Na rendlík
nebo pekáč naleje se procezená rybí polévka (také i proceze
ná jiná postní polévka), osolí se, přidá se něco vína, různá
zelenina, štika neb jiné ryby se do toho uloží a do měkká
se společně svaří,načež ryby opatrně a vkusně narovnají se na
mísu. Šťáva, v níž se ryby vařily, se procedí, přidá se ble
dá jíška a máslo, vše se svaří, jakož i přimíchá se roztřený
česnek, marjánka, květ, pepř, vše se společně rozvaří a pro
cedí. Z jemně usekaného masa rybího, ustrouhané housky,
vajec, roztřeného česneku, másla, pepře, rozkloktaného vej
ce, marjánky a květu, když se to důkladně promíchalo, udě
lají se knedlíčky a v procezené omáčce uvaří, načež vše na
lije se na ryby.
11. Různé druhy ryb, zvláště pak štika v kolika vodách
oprané, očištěné nasekají se na kousky, osolí a do měkká se
udusí s rybí neb jinou postní polévkou, do níž se přidá ci
bulka a chřest. Maso z ryb (zvláště ze štik) se jemně use
ká, přidá se máslo a přimíchají se očištěné, oprané vnitřno
sti z ryb spolu s rozmočenou houskou, vše se důkladně zpra
cuje a společně rozetře, až z toho povstane hustá kaše, z níž
se udělají knedlíčky, jež se buď uvaří v polévce, nebo dří
ve usmažené přidávají se do omáčky. Na mísu dá se do pro
střed ryba, kolem knedlíčky, karfiol, ocásky z raků a vše se
polije omáčkou.
Bramborové lívance.
Vezme se 8 prostřední velikosti brramborů, oškrábou
se, pak rozstrouhají, přidají se 2 celá vejce, na špičku nože
květu, spárek česneku, trošku pepře, mouky as tolik, aby
těsto stalo se tak řídké, jako na obyčejné lívance a pak se
na rozpuštěném sádle upekou. Teplé chutnají znamenitě.
Švestky a ořechy.
Vyndej pecky z vařených pěkných švestek a do každé
vlož buď praženou mandli aneb jádro z jiného ořechu, potři
pak každou švestku s bílkem z vejce a obal buď ve strouha
ném kokosovém ořechu aneb jen v hrubém cukru, předlož
jen tak, aneb se smetanovou pěnou.
Původ odévu khaki.
Látka kávové barvy, z níž nyní hotoví se vojenské uni
formy, poprvé použití došla v britické Indii roku 1848 a to
nařízením síra Harry Burnett Lumsdena, by zvědové a prů
vodčí anglického vojska na severozápadní hranici Indie odě
vem z látky té opatření byli. _ Tehdy byla to lehká, ale při
tom pevná látka bavlněná, hodná pro podnebí Hindustanu,
jíž dostalo se pojmenování “khaki” z urduského nářečí, v
němž khaki znamená zemní prach. Domorodci indičtí vy
slovují jméno to “khejki”, než Angličané pozměnili výslo
vnost na “khaki” ata za správnou nyní se pokládá. Po
zději oblekem z látky té vybaveno bylo veškeré anglické voj
sko v Indii; oděvy ty zavedeny ve válce búrské 1899 —1902
a dodávány všem anglickým i osadním vojenským sborům v
Africe. Poněvadž však látka bavlněná nebyla dosti teplou
pro africké horaly, zaměněna byla za vlněnou látku serdžo
vou téže barvy, ale původní pojmenování khaki jí zůstalo.
Ve Spoj. Státech přijata byla khaki uniforma za války špa
nělsko-americké pro vojsko na Kubě a Filipínách, a po té i
v Soustátí.
Prvá nevěsta v Bílém Domě.
Prvý sňatek v Bílém Domě, sídle presidenta Spoj. Stá
tů, při němž dcera presidentova byla nevěstou,konal se před
devadesáti sedmi lety, kdy slečna Marie Hester Monroeová,
nej mladší dcera pesidenta James Monroea, provdala se za
Samuela Lawrence, gouverneura. Nevěsta byla teprve 17
roků stará, krásná a jak historik tehdejší uvádí, líbezná,
když stála před reverendem Hanleyem na koberci, v němž
vetkán byl americký orel. Sňatku přítomni byli pouze čle
nové obou rodin a kroužek nejdůvěrnějších přátel, ani čle
nové presidentova kabinetu a jich rodiny nebyly pozvány.
Po sňatku mladý párek stráví ti měl své líbánky v různých o
kázalých slavnostech a tanečních zábavách k tomu chysta
ných, než nedošlo k nim, neboť krátce po sňatku kommodor
Decatur zabit byl v souboji a úřední Washington uvržen
tak v hluboký smutek. Ač sňatek byl jednoduchý, přec na
tehdější dobu osvětlení Bílého Domu bylo “skvělé”, sto dol
larů zaplatil otec nevěstin.president Monroe, za voskové sví
ce, jichž k osvětlení domu třeba bylo.
Dřevěná loď spuštěna na vodu.
Tichomořský jeden přístav, 1. pros. První dřevěné
plavidlo pro vládní obchodní loďstvo bylo spuštěno na vo
du. Loď ta, 4000 tun hrubé váhy, 290 stop délky, byla
zbudována v světové rekordní době 120 dní. Paní Wood
row Wilson, manželka presidentova, udělila lodi jméno a
společensky vynikající jedna dívka poktřila plavidlo za ob-
I řadů, při nichž se zúčastnil guvernér státu a členové fe-
I derálního dopravního sboru.
emil k Škrabek
Zvétšený a nove otrávený .
departmen tu obchod
Kdo do Vánoc neivíce nakoupí,
obdrží ZIATF HODIN*V!
V íisle 733 N. Colllneton Avenue
roh Madison ulice.
HBSENOT.D fc SOV
Obchodníci
S VEPŘOVÝM
* MASEM 0
VŠECH DRUHU
Sausage. Bo-
logna salám v.
sádlo, špek atd. Stany: 53 Point >rž.
a 19sev. vých. trž. 'N. E.
Obchod a obydlí: 808-10-12 N. r he^ £^
J.-J.BBNIM
JEDINÝ ČESKÝ FOTOGRAF V
BALTIMORE.
zhotovuje všec r u práci do toh tc
oboru spadající, jako rodinné o
brazy, skupiny pro spolky atd.
Fotografu ie se i večer.
č. 2426 E Monument ulice.
Telefon, Wolfe 3391 W
Vojtěch Březský
český kuchař
Oznamují ctěnému obecenstvu,
že jsem zařídil prvótřídní kuchy
ní, vařím obědy i večeře v mé
místnosti i přes ulici. Pořádám
hostiny svatební i po pohřbu,
též i bankety. Přijímám pány na
byt a stravu.
číslo 2106 Ashland Ave
Andrew Heck Ph. C.
zkušený lékárník
Pečlivost —zdvořilost — vědomost
správnost.
Zvláštní pozornost se věnuje lé
kařským předpisům.
Telefonujte nám co si přejete a
my vám to dodáme.
Telefon: Wolfe 2886 a 2137
roh Patterson P’k. a Ashland Ave.
. Trpíte bolestí očí?
aneb bolí vás neustále hlava?
Nechte mně prohlédnouti vaše oči, a já
vám hned řeknu zdali potřebujete brej
le aneb lékařské pomoci. Pakli potře
bujete brejlí, já vám je zhotovým ve
své továrně za cenu levnou.
B. MAYER, registrovaný optometrist
532 N. Gay ulice. Založeno r. 1597
Frant. Kuchař
český obuvník
2331 Ashland Ave‘. roh Montford A^e-
Vykonává veškerou obuvnickou práci
Zakázkové práci věnuje £e zvláštní po
Veškeré správky vyřizuje rychle
a levně.
Krajané podporujte kraiana!
PRO VLAST A NAROĎ!
Cyrillo-Methodéjsky fomocný
hond
založen byl p ; oK>, aby pomáhal vál
kou nevinně Ke pícím krajanům v Če
chách, na Moravě a ve Slezsku.
Národní Svaz Českých Katolíků
založen byl proto, aby pracoval k
dosažení nej vyšší svobody národu
českému, jak to síly iniwzin a ob
čanské naše povinnosti dovolí.
Příspěvky pro oba jmenované ú
čele budtež zasílány na puk lad nika
Cyrillo-Methodějského Pomocného
Fondu pod adresou:
JOS KOPECKÝ,
3205 W. 32nd St.. Chicago. 111.
Dotazy a dopisy vůbec, národní
akce se týkající, buďte adresovány
Národní Svaz Českých Katolíků
2601 St. Louis Ave.. Chicago, lil.
Zkusili jste již léčbu bez všeho
zlaru k nabytí zdraví? Možná, že
jste byli již léčeni bez žádoucího vý
sledku,tím Ztratili jste všecku nadě
ji na vyléčení. Musíte uváži ti, že
dnešního dne pouze práce specialistů
je hledána v různých případech ob
zvláště při léčení nemocí. Uznavše
prvdu tvrzení, . trpíte-li nějakou
zvláštní nemocí, toto jest zvláště
pro muže, proč nejdete na poradu
specialistovi, který má pověst zku
šeného poctivého lékaře, který má
patnáctiletou zkušenost v léčení
mužských nemocí. On vám hned
řekne po důkladném prozkoumání
zdali vás může vyléčí ti, a který vás
vyléčí v krátkém čase s dobrým vý
sledkem. Takového specialistu naj
dete, když přijdete se poraditi s
doktorem Hamrickem, který má
svou úřadovnu v čísle 408 E. Balti
more ulice. On vyléčil mnoho mu
žů, kteří hledali léčení u jiných bez
výsledků. Co učinil pro jiné, učiní
pro vás. Jeho ceny jscu levné
platiti se může dle úmluvy pacienta.
oz.