Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951, December 08, 1917, Image 5

Search America's historic newspaper pages from 1770-1963 or use the U.S. Newspaper Directory to find information about American newspapers published between 1690-present. Chronicling America is sponsored jointly by the National Endowment for the Humanities external link and the Library of Congress. Learn more

{
                  title: 'Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951, December 08, 1917, Image 5',
                  download_links: [
                  {
                   link: 'https://www.loc.gov/rss/ndnp/ndnp.xml',
                   label: 'application/rss+xml',
                   meta: 'News about Chronicling America - RSS Feed',
                  },
                  
{
    link: '/lccn/sn83045434/1917-12-08/ed-1/seq-5.jp2',
    label: 'image/jp2',
    meta: '',
},
{
    link: '/lccn/sn83045434/1917-12-08/ed-1/seq-5.pdf',
    label: 'application/pdf',
    meta: '',
},
{
    link: '/lccn/sn83045434/1917-12-08/ed-1/seq-5/ocr.xml',
    label: 'application/xml',
    meta: '',
},
{
    link: '/lccn/sn83045434/1917-12-08/ed-1/seq-5/ocr.txt',
    label: 'text/plain',
    meta: '',
},

                  ]
                }

Telegraf. [volume], December 08, 1917, Image 5
About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951

Image provided by: University of Maryland, College Park, MD

Image: of 8.

Page

All Pages Issues

All Issues Text | PDF | JP2 (8.5 MB)

Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.), 08 Dec. 1917. Chronicling America: Historic American Newspapers. Lib. of Congress. <https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn83045434/1917-12-08/ed-1/seq-5/>

Newspaper Page Text

i Nevěsta z Moře 1
g Příběh z Občanské války. Napsal Jules Verne. g
Zcela dobře Crockstone, pokračuj.
Nuže, budu-li jedenkáte v citadele, kterou . . . mi
mochodem řečeno . . . znám v rub i v líc, uvidím, jak se
tam zachovati. Buďte však jist, že zařídím to dobře. Me
zitím budete se starati, abyste doplnil náklad Delfínův.
Oh, pravil kapitán záležitosti obchodní mají pro mne
nyní malou důležitost.
Docela ne! Co by řekl strýc Vincent? Nechrne jen
city své kráčeti ruku v ruce s obchodním podnikem; to vzdá
lí od nás veškeré podezření. Jednejme však rychle. Může
te být hotov v šesti dnech kapitáne?
Ano.
Dobrá, nechť tedy je nakládání do dvaadvácatého skon
čeno a Delfín připraven k vyplutí.
Budu hotov.
Večer dne 22. ledna pošlete člun s nejspolehlivějšími
svými lidmi ku White Pointu na konec města, počkáte až do
devíti hodin a uvidíte, že nejponíženější váš služebník Crock
ston přivede s sebou pana Halliburtta.
Jak to však zařídíš, abys dopomohl nejen panu Hal
liburttovi k útěku, nýbrž uprchl také sám?
Budu si už vědět rady.
Drahý Crockstone, zvolala Jenny, i svého života se
odvažuješ, abys spatřil mého otce?!
Upokoj se, slečno Jenny, neodvažuju se ničeho, můžete
mi věřit.
Nu, dobrá, Crockstone, pravil James Playfair. Kdy
tě mám dát zavřít?
Ještě dnes, kapitáne. Pomyslete si; pobuřuji vaše
mužstvo! Neztrácejme času.
Máš potřebí peněz, Crockstone? Mohou ti být v
citadele prospěšný.
Peníze, abych podplatil žalářníka? Je to předně vel
mi drahé, za druhé . . . odpustíte, pane Playfaire . . . vel
mi hloupé. Uchopí-li se kdo takového prostředku, špatně
pochodí! Žalářník peníze sice vezme, ale vězně nechá si ta
ké. A má dobře! Nikoli! Mám na mysli jiných, vydat
nějších pák. Ostatně několik dolarů škoditi nemůže; sklen
ka vína chutná právě tak dobře v podzemní díře jako na čer
stvém vzduchu.
A chceš opiti žalářníka?
Nikoli, opilý žalářník všechno by pokazil. Nikoli.
Pravím vám, že mám svůj vlastní plán, nechte mne jednati.
Zde, statečný můj Crockstone, zde máš deset dollarů.
Toť více, nežli potřebuju. Nu, však zbytek vám už
vrátím.
Dobrá! Jsi připraven?
Jak na pořádného taškáře se sluší, ano.
Pak vzhůru.
Crockstone pravila mladá dívka pohnutím třesoucím se
hlasem, Crockstone, tys zajisté nej lepší na celém světě.
To si myslím,odpověděl Američan, samolibě se usmí- %
vaje. Abych však nezapomněl, pane Playfair. Ještě něco
neméně důležitého.
A to by bylo? ~i
Kdyby se generál nabídl, že dá vašeho taškáře obě
sit. . . víte že vojáci dlouhých cavyků nedělají . . .
Tedy, Crockstone?
Tedy mu řekněte, že si to ještě rozmyslíte.
Slibují ti to.
Téhož dne k velikému podivení mužstva, jemuž ničeho
nebylo svěřeno, byl Crockston na nohou i rukou svázán a v i
průvodu deseti námořníků vysazen na zem.
Půl hodiny po té, když James Playfair dožádal si svole
ni generálova, byl drzý taškář na vzdor svému odporu a pro
testu zapsán do seznamu věžňů charlestonské citadely. Po
tento den a dny následující pokračovalo skládání z Delfína
velmi čile. Parní jeřáby spouštěly, aby poskytl místa ná
kladu domácímu.
Obyvatelstvo charlestonské hromadně objevovalo se na
nábřeží, aby dosyta vynadívaio se tomuto zajímavému diva
dlu. Neobmezovalo se však na pouhé zevlování, nýbrž tu i
tam dosti účinně anglickým lodníkům pomáhalo.
Odštěpenci měli Angličany ve velké uctivosti, plýtvali
zdvořilostmi a ochotou, ale James Playfair nepopřál lidem
svým pokdy, aby Američanům přátelské službičky a podob
né pozornosti opláceli. Byl jim neustále v patách, pobádaje
k zimničné činnosti a spěchu, čehož příčiny námořníci Del
fínovi marně snažili se dovtípiti.
Tři dny později dne 18. ledna,uloženy byly první balíky
bavlny do lodního skladiště.
Jakkoli neobíral se James příliš obchodní otázkou své
výpravy, učinil nicméně pro dům Playfair & Co. výborný
obchod, zakoupiv za faktu veškeru bavlnu, již charlestonská
skladiště obsahovala.
Posud nebylo o Crockstonovi ani slechu.
Aniž by komu se byla svěřila, byla Jenny zmítána nej
krutějšími obavami; obličej její nestálý nepokoj prozrazují
cí mluvil však za ni.
James Playfair nelenil, aby těšivými slovy dodal jí od
vahy z naděje.
Důvěřpju Crockstonovi úplně, pravil, je zajisté nej
věrnějším služebníkem. Znáte jej lépe než já, slečno, mohla
byste se tudíž tím spíše na něho spolehnouti. Nejdéle za tři
dny spočinete v náručí svého otce; věřte mému slovu.
Ah, pane Jamesi! zvolala mladá dívka, mohu-li vám
kdy býti dosti vděčnou za obětavost takovou,naležnemeli kdy
otec můj a já, prostředky, abychom službu vaši vám oplatili?
Naleznete, slečno, zaji3téže naleznete, odpověděl ka
pitán. Jakmile budeme opět ve vodách anglických, neopo
rtienu sám a odměnu svou se přihlásiti.
Jenny pohlédla letmo na mladého muže, po té, sklopivši
slzami naplněné oči, odkvapilado své kabiny.
James Playfair nadál se, že toho okamžiku, kdy Halli,
burtt bude v bezpečí, mladá dívka ničeho nezví o hrozné si
tuaci, v níž otec její se nachází.
Posledníoho dne však zvěděla mimovolnou prostořekbstí
jednoho námořníka, s čím až dosud kapitán jí se byl tajil.
Odpověď ji hánské vlády z Richmondu došla večer zvlášt
ní estafetou, již podařilo se proniknout! linii krajních strá
ží obléhatelů.
Odpověď tato obsahovala rozsudek smrti nad Johnatha
nem Halliburttem a neštastný tento občan měl býti již druhý
den ráno postaven před hlavně povstaleckých pušek.
Novina o blízké popravě rozhlásila se po městě a done
sena byla záhy jedním námořníkem i na Delfín.
Muž tento zpravil o tom kapitána, aniž by tušil, že
slečna Halliburttova je na blízku.
Zaslechši tuto zvěst, vzkřikla mladá dívka srdcelomě a
bezvědomí skácela se na palubu.
Kapitán odnesl jí do její kajuty a bylo třeba nejstarost
livější péče, aby jí vzkřísili.
Když opět pootevřela oči, spatřila mladého kapitána,
an prstem na ústech přísně ji přikazuje, aby nemluvila.
Byla dosti silnou aby se přemohla a potlačila v sobě
všechnu bolest.
James Playfair, klidně k uchu její se skloniv tiše za
šeptal ;
Za dvě hodiny, slečno Halliburttova bude otec váš v
bezpečí a u vás. Chci jej osvobodit, kdybych při tom měl
ztratit i svůj život.
Vyšed po té na stropeň, pravil pro sebe:
A nyní musím jej vyprostit za každou cenu a kdybych
jeho svobodu měl zaplatit nejen životem vlastním, nýbrž i
životy celého svého mužstva!
Nadešla chvíle činu.
Již ráno doplnil Delfín náklad bavlny; komory na uhlí
byly plny a za dvě hodiny mohl odcestovati.
James Playfair odvedl jej ode skladiště a vyplul na širý
přístav.
Zamýšlel využitkovati přílivu, který po deváté hodině
večerní dostoupiti měl nejvyššího bodu, aby vyjel z přístavu.
Když James Playfair mladou dívku opouštěl, tlouklo
sedm hodin a James nařídil přípravy k odjezdu.
Až posud bylo o všem mezi ním, Crockstonem a Jenny
zachována nejpřísnější tajemství. Nyní však měl kapitán
za přiměřené zasvětiti v ně i p. Mathewa.
Neotálel a učinil tak ihned.
K vaším rozkazům odpověděl zástupce Mathew, aniž
by nejmenší poznámky ku sdělení kapitánově byl dodal. Te
dy k deváté hodině?
K deváté hodině. Dejte neprodleně rozdělati ohně
a nechť uvede se žár k nejvyššímu stupni.
Stane se, kapitáne.
Delfín spočívá na vrhové kotvě. Přeřízneme lano a
odplujeme, aniž bychom ztráceli okamžiku.
Jak pravíte, kapitáne.
Dejte pověsiti na velkém stěžni svítilnu; noc je tma
vá a mlha se zvedá. Nesmíme vydati-se v nebezpečí, aby
chom zpáteční cestou na loď zbloudili. K dovršení prozře
telnosti dejte o deváté hodině zvoniti na lodní zvon.
Vaše rozkazy budou zevrubně vykonány, kapitáne.
A nyní, pane Mathewe, dokládal James Playfair,
dejte připraviti gygo (lehký člun, jehož oba.konce vybíhají
v ostré špičky) a přidejte k ní šest našich nejsilnějších ve
slařů. Odjedu neprodleně ku White Pointu. Za mé nepří
tomnosti odporučují slečnu Jenny vaší péči a hecbť bůh nás
opatruje, pane Mathewe.
Bůh nás opatruj, odpověděl zástupce.
Dal ihned potřebné rozkazy, aby ohně byly jak náleží
rozdělány, člun připraven.
V několika minutách byl tento spuštěn se závěsu k boku
parníku. -
James rozloučil se s Jenny a vstoupil do člunu.
V okamžiku, kdy tento odrazil, viděti bylo, jak černé
kotouče dýmu z komínů parníku vystupující ztrácejí se po
nenáhlu ve tmavé veče r ní šeří.
Bylo hluboko temno,vítr ulehl,němé ticho vládlo nad ne
smírným přístavem, jehož vlny jako by pokojně dřímaly a ně
kolik jenom světel jedva rozeznatelných třáslo se mlhavým
nočním soumrakem.
James Playfair chopil se kormidla a rukou jistou zařídil
člun ku White Pointu.
Byl to převoz délky téměř dvou mil.
Během dne obeznámil se James dokonale se směrem, ku
dy by se měl dáti a byl nyní s to dosíci krajního bodu
charlestonského v přímé linii.
Když člun přistál u WhiteJPointu, tloukla na věži ko
stela svátého Filipa osmá hodina.
Zbývala tedy ještě celá hodina do okamžiku Crocksto
nem naznačeného.
Nábřeží bylo pusto a jako po vymření. Jedině stráž při
obou batteriích, východní a jižní, procházela se zdlouhavě
a odměřeně as dvacet kroků od místa, kde člun stanul.
James Playfair nespouštěj oka z minutové ručičky; čas
neubíhal mu dosti rychle a zdálo se mu, že každá minuta
prodlužuje se ve věčnost.
Bylo půl deváté, když zaslechl zvuk kroků.
Dal svým lidem rozkaz,aby chopili se vesel a byli připra
veni k odjezdu a sám vyskočil z loďky a kráčel ku předu.
Po deseti krocích setkal se s pobřežní stráží sa o dvace
ti mužích.
Jame3 vytáhl z pasu revolver jsa odhodlán v nutném pří
padu ho použiti.
Čeho však mohl zmoci proti, přesile vojáků?
Patrola sešla až na nábřeží.
Vůdce přistoupiv k Jamesovi Playfairovi a spatřiv loď
ku, tázal se kapitána:—
Co je to za člun?
—Je to gyga náležející k Delfinu, odpověděl mladý
muž*
A vy jste . . . ?
Kapitán James Playfair.
(Pokračování.
„TELEGRAF,” BALTIMORE, MD„ DECEMBER 8, 1917.
Jak se cikán věšel.
Napsal dr. F. Sláma.
“Ty galganě!” ozve se se stromu vážný a hrozivý hlas
Adamův. “Tys mé neštěstí! V hrobě nebudeš míti poko
je, neboť jsem tě proklel. A pokud se sám neoběsíš, všude
stavětí se ti budu před oči . . ,”
V Golasokém stydla krev.
“Pane bože, smiluj se nade mnou!” sténá sedlák.
“Žádná milost, jen peklo, peklo,” odpovídá mrtvola.
Golasowski bez vědomí klesl. Ráno z dřímoty se pro
budiv, bojácné pohlédl ke stromu. Oběšenec už tu nevisí.
Rozhlédl se potom po iese a utíkal, pádil ku svému pří
bytku. Za hodinu na to se ženou a jiným sedlákem spěchal
jinou cestou do města, aby tam prodal chalupu. Tam by
dlet nebude. Vyprávěl i četníkům, co se mu přihodilo.
Četník uvažuje chvilku, prohodil: “Čtyřikrát se ne
oběsil. Mýlite se. Byl jste jí ustrašený. Ale možná, že
se ovšem jen jednou oběsil, cikáni ho odřízli a bezpochy
by někde tajně pochovali.”
- Po dva měsíce nezočil Adama nikdo tomto kraji. Četni
ctvo po něm již ani nepátralo, domnívajíc se, že skutečně
skončil samovmždou.
Jaké bylo tedy překvapení četníka, kdy kráčeje dva mě
síce po oběšení Adamově Koňským lesem, zahlédl tam Ada
ma živého. Nechtěl svým očim věřiti. Spěchal za ním.
Adam mu však unikl v houští. Četník marně ho hledal.
Chtěl již dále jiti, když pohleděv maně na strom, překva
pen stanul. Adam visí tam, jazyk vyplazuje.
“I ty galganě!” zvolal četník. “Slez dolů!”
Ale Adam ani se nehýbá; zdá se však, že na povel čet
níkův “slez dolů!” jazyk Adamův ještě zjevněji se obje
vil z úst.
“Jak neslezeš, střelím!” hrozil četník.
Adam visí, nemluvný svůj jazyk vyplazuje.
“Jedna, dvě —” zvolal četník a mířil po oběšenci, kte
rý nechce odpovídat]*.
Tu jazyk Adamův rychle ukryl se v ústech, jež počala
křičeti: “Ježus Maria, nestřílat!”’ Cikán počal se ve
vzduchu houpati.*
“Slez tedy dolů!”
“Kdybych mohl!”
“Střelím! Jedna —”
“Dvě!” vzkřikl cigán a zamhouřiv oči, objevil klidné
mu lesu a méně klidnému četníkovi krásy svého jazyka.
“Střelím opravdu!” hrozí četník.
“Nebojím se,” odpovídá cikán. “Bál jsem se, ale
už se nebojím. Bylo by škoda prachu.”
“Jedna, ětyry! Nechodil jsem do školy, ale jedna dvě
—to je hanba bych já trafil a nechodil do školy. Však cí
sař pán škoda, že nemám nic na hlavě, abych se panu cí
sařovi poklonil však císař pán neplatí šandárům, aby
křičeli jedna dvě, ale —”
Četník vystřelil a z úst cikánových objevil se jazyk.
Cikánova tvář-nabyla výrazu kyselého. Počal hněvati
se na svět. Že prý půjde až do Vídně že žalovati bude na
četníky, že marní prachem. Proč prý je císař pán živí,
když neumějí ani stříleti, jen za cikány běhat.
Četník hrozil, klel ale cikán vyčítal mu hříchy, o nichž
se četníkovi ani nezdálo. Potom počal mluviti i o takových,
o kterých se sice četníkovi zdálo, o kterých však nerad sly
šel. Začal mluviti o Maryšce tam za horami.
“Galgane, mlč!” rozhněval se četník.
Tu Adam počal četníkovi hroziti, že nesmlčí nic, všech
no že poví svátému Josefovi. Je prý tam v nebi k němu
dvě míle, ale Adam tam půjde i všechno poví, co ví. Se
svátou Annou prý už mluvil, a ta prý se na četníky hněvá
též, že oni nebrání lidi nevinných a pronásledují jen cikány.
Pravila: “Kochaný Adame. Dobře ti, žes už tu v nebi,
tam dole pořádný člověk neobstojí!”
Četník počal se usmívati: “Tedy tys v nebi?”
“Či já žiju?” táže se cikán.
“Tedy ty nežiješ?” vyptává se četník.
“Ani bych nechtěl na 3větě žít. Tu v nebi je lépe, tu
nemám žandárů!”
“A jak jsi se dostal do nebe?” počíná se baviti četník.
“Kdybych byl člověk zlý, nebyli by mě do něho pustili.
Pane žandáre, tu u nás je lepší život než tam dole. Tu
možeme chodit, kdě chceme, a žandárův tu nimá. Ani bych
dolů nechtěl. A ten galgán je v pěkle ajá v něbi —”
“Který galgán?” táže se četník.
Který mě oběsil.”
“1 co pravíš!’
“Či nevisím? Spal jsem pod stromem a ani jsem nevě
děl, až to bylo. Otevřu oči a visím na stromě. Ale jak ho
chytnu, zabiju ho, já mu dám basamaterentete —”
Četník nyní do opravdy hrozil, že střelí do Adama. Ci
kán však vymlouval se, že nemůže slézti, jsa silně obvázán
provazy. Nezbývalo tedy nic jiného, než že četník vzpom
něl si, že, nechce-li hora k Mohamedovi, musí on k ní, počal
lézt i na strom.
Dolézal už na blízko onoho místa, kde Adam se nalézal.
Tu Adam, vymrštiv se rychle z provazu, zachytil se silné
větve a spustí v se dolů, pádil do hloubí lesa.
Četník übožák obtížil své svědomí hříchem, neboť hně
vem jat, zaklel přenáramně.
KONEC.
Kdo učí plovati tulené.
Když statný 'tuleň usadí se na skalnatém útesu a shro
máždí kolem sebe celý harém samic, odhání zuřivě každého
druha, jenž by do hájemství jeho vniknouti chtěl a o lásku
tulenic s ním děliti se pomýšlel. Následkem toho v okolí
útesu zdržuje se stále tlupa slabších tuleňů, roztoužených,
ale přec o kůži svojí se obávajících. Tuleňům těmto při*
padá později zvláštní úkol. Ač voda jest tuleňům druhým
přirozeným živlem, přec tulenní mlád* po zrození svém plo
vati neumí a tudíž musí se plování zaučovati. Povinnost
učitelů ochotně na se přejímají “svobodní” tuleňové, ko
lem útesu se zdržující, kteří s opatrností dobrých, svědomi
tých chův mlád* s útesu do mělčiny svádějí a prvé lekce v
plování jím udělují.
* ***** *
| DR. EDW. .1 .vOHRNA j
í Český zubní lékař í
2311 E. Monument ulice
4 Úřední hodiny; OJ í) hod. rá
£ no do 7 hod. večer mimo pátí
ku. V neděli, dle úmluvy, fa
5 OO £-0 ' iX> <X> OO O O <3^o
I Doktor Grove |
| český lékař |
t, 1304 N. Caroline Street Ž
WEBER BROS.
obchod s DRŮBEŽI
nejlepší jakosti. -
817 N. Castle uline.
Ku přání je drůbež hned čištěna
Stan čís. 58—60 v N. E. tržišti
Zvláštní pozornost se věnuje
poštovnín ->bjednávkám.
Telefon Wolfe 3214
Emil C. Vacek
plumbiiř
číslo 726 N. Chester ulice
Vykonávám všechnu plumbařskou práci
vytápění horkou vodou, zavádění kana
lizace, plynu a vše co do toho oboru spa
dá. Dále vykonávám též práci pleohař
skoti a sice pokrývám střechy, upravují
plechové stropy a kamna. Za veškerou
práci ručím.
German Bank
of Baltimore
sev.-záp. roh Baltimore a
Holliday ulic
AUGUST WEBER, předseda
Čech zvolen mayorem.
Krajan John Beníšek zvolen byl
mayorem města Antigo, Wis., v nej
těsnější volbě, jaká se jen dá mysle
ti, většinou jednoho hlasu. Porazil
H. F. Morsona, který dostal 431
hlas, Beníšek pak 432. Celkem bylo
odevzdáno 867 hlasů. Výsledek byl
znám za půl hodiny po volbě, ale k
vůli jistotě městská rada ráno hla
sy úředně sečetla a volbu potvrdila.
Pohřeb Pavelkův.
Edgarů J. Bouligny aviatický ser
žant, který pochází z New Orleans
u a nedávno dlel na balkánské fron
tě, poslal popis pohřbu slavného
aviatika Pavla Pavelky, který přišel
o život 12. listopadu, když naň padl
kůň na solunské frontě. Pohřeb od
býval se na hřbitov soluňský. Pa
velka byl všeobecně oblíben u vojska
na frontě soluňské. Mnoho fran
couzských britických a jiných dů
stojníků přišlo ku hrobu. Čestnou
stráž tvořil prapor cizinecké legie,
k níž zemřelý na počátku války ná
ležel. Také srbští vojáci ve zbrani
tvořili čestnou armádní gardu. Ob
řady provedl britický armádní kap
lan a francouzský kněz pak krátce
promluvil nad hrobem. Zmínil se
o statečnosti zemřelého a velikých
jeho zásluhách o věc Francie, dodav
několik slov o přátelství francouz
sko-americkém. Na hrob bylo polo
ženo několik krásných věnců, ačkoli
jsou květiny v Soluni nyní velikou
vzácnosti.
Lék, po jakém toužíte,
Některé léky pomohou jen někdy,
některé léky pomáhají zvolna, ale
lék, po němž vy toužíte, jest ten,
jenž pomáhá jistě, vždy a rychle.
Pro žaludeční potíže takovým lékem
jest pouze Trinerovo Léčivé Hořké
Víno,jež nikdy nezklame vaše očeká
vání. Odstraní všechny škodlivé
látky z vnitřnosti, udržuje žaludek
v čistotě, pomáhá trávení a umož
ňuje odolávací síle přírody, aby ob
novila opět pravidelnou činnost za
žívacího ústrojí. Při špatném trá
vení, zácpě, bolení hlavy, bezesno
sti, nevrose, povšechné malátnosti a
v jiných případech, spojených s po
ruchami žaludku, poznáte záhy neo
cenitelnost tohoto léku. V lékár
nách. Trinerův Liniment a Trine
rův Mírnltel Kašle mají býti usta
vičně v domácí lékárničce. První
z těchto léků jest nevyrovnatelně ú
činný při reumatismu, neuralgii,
bolení v kříži, polámanináeh, oto
cích atd. druhý lék poskytuje rych
lou úlevu při nastuzení, kašli a
chrapotu, zánětu průdušek, záduše
a pod. V lékárnách. Jos. Triner,
velkovýrobce léku, 1333-1343 S.
Ashland ave., Chicago, 111. advt.

Telegraf. [volume], December 08, 1917, Image 5
About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951

Connect with the Library

Find Us On

Subscribe & Comment

Download & Play

Questions

Telegraf. [volume], December 08, 1917, Image 5 About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951

Connect with the Library

Find Us On

Subscribe & Comment

Download & Play

Questions

Telegraf. [volume], December 08, 1917, Image 5
About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951