Telegraf. [volume], February 16, 1918, Image 4

About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951

Image provided by: University of Maryland, College Park, MD

                
| * Maia víska. * 1
P , Sa ' a ® ože,ia Vihová-Kunětická.
Přemýšlím, jak vní nyní jest asi p isto, mrtvo, jak
zima a nevlídno. Přédstaviti si jí ale v pozdním podzimu,
kdy tráva je uvadlá, stromy holé, cesty tvrdé a bílé a le3y
v mlhy zahalené, tak představit! si jí nerríohu, ať se namá
hám jakkoliv. Neustále ji vidím v záplavě pestrých květů
a takové stkvostné zeleni, jak to vídáme jen na obrrzich
Chetussiho, bychom mohli uvěřiti; že skutčeně kdesi je po
dobné jezero živé, mladé oslňující zeleni s těmi intensivní
mi květy v ní, před nimiž stojíme, u jehož obrazu zamlklí
a nedůvěřiví
Mnohokrát vzpoměla jsem si na slavného mistra našeho,
jdouc stezkami, kolem nichž vlnil se překrásný smaragd
luk, a vždycky v duchu prosila jsem ho za odpuštění, že
nevěřila jsem těm jeho úchvatným lukám v nichž .vše se ji
skří, svítí a oslňuje.
A teď neustále vidím malou vísku v tomto božském
jezeru a nemohu si jí představtii bez hrůzy a bolesti tak,
jak jí podzim ohlodal. Ta cesta travnatá a milá, která ve
dla kolem sošky Bohorodičny k tajeplné lesní kotlině, oh, ta
je teď žlutá, tráva na ní vlhká, odumřelá a dosti možná, že
už siřbírné hvězdy sněhové ne na ní v poledním slunci
jiskří.
Vždycky jsem si přála býti básníkem, kráčejíc po této
stezce k lesní kotlině, kde bylo tajemno a smutno, jako
když hledíme na jeviště při opeře “Čarostřelce” a čekáme,
brzy-li se objeví nestvůry, dodávajíce si síly, abychom ne
zavřeli oči v bázni před nimi. Balvany mechem zarostlé,
kapradí nádherně dekorované, temné a bizarní, potůček,
jenž dutě zvonil, jezírka v kterých nebylo světla, stromy
rovné s korunami nedohlednými, v nichž stěží slyšeli jsme
ptáka hvízdat, šum, který ticho zvětšoval, klid, mír holé
tmavé straně, nad touto kotlinou, plnou démonické krásy,
ach, to všecko vzrušovalo duši a rdousilo srdce úžasnou
silou. Nikde nebylo života, jen mohutné kořeny stromů
splétaly se v síť a plazily se po balvanech v mechu a ka
pradí se ztrácejíce. V této dolině nikdy nic nezavzdychlo,
nikdy nezakvílelo, nikdy nezaskříplo, nikdy se nic nepohnulo
vše bylo jako přibité, zkamenělé, nehybné a děšilo ti
chem, v kterém vše zanikalo. Oblohu těžko jsme hledávala
nad korunami vysokých smrků a jestliže kdesi zableskl se
její cípek modrý, vypadal jen jako květ který nepovědom
nou náhodou byl zavát do té temné vážné klenby korun sta
rých stromů. Ale když se vyšlo & kotliny, nevím, jak bych
ten kout jinak nazvala, bylo venku plno vůně, plno záře,
plno oslňujícího světla a před námi moje malá vÍ3ka ležela
jako svinuté kotě, lesklá jako ze stříbra roztomilá, tichá a
slunce odrá želose od ní v tisícerých ohnivých paprsich.
Jak tam je teď asi smutno! Slunce nesvítí, zem je holá a
ve vzduchu plno šedých par. Tam jistě z Jizery vystupují
bílá oblaka a spojují se s oblohou, zachvacujíce malou vísku
,že se zdá, jakobys nimi plula k nebesům. Ach, jak
sychravo a smutno jest v ní. Vzpomínám si taky na svůj
p>kojík v podkroví, z něhož viděla jsem Kozákov, jak v
dáli s oblohou se spojoval, a připadá mne opuštěný, üboný,
poněvadž jistě z jeho maloučkých oken není vidět nic jiné
ho, než hustou, bílou clonu, kterou utkala Jizera a zavěsila
na oblohu jako oponu, která všecko zakrývá. Je v něm
nízký strop, dřevěné stěny polepené modrým papírem,
úzká dvířka s divnou závorou, knihovna s lacinými spisy,
pohovka, která v něm vypadá jako kolos, stůl, postel, u
mývadlo, a stolek toilettní mezi okénky o šesti titěrných
tabulkách. Pokojík při každém kroku se hýbe, třese,
nábytek skřípe a šramotí. Kolem do kola pod ním, nad
ní vedle něho jest plno vrabčích hnízd a vrabci časně z rána
klovají do oken. Je jim asi teď taky zima, když na jabloni
u staré školy není ani lístečku a když růžové keře isou o
baleny slámou! ,
V letě švitořili od tří hodin z rána, ale nyní jistě ještě o
šesté spí, zalezlí ve svých děrách a jsou schouleni do klu
bíčka. Všechno tam je změněno, v mojí malé vísce, z . je
jichž komínu letí po celý den kouř. , Topí zajisté i u Ha
vlů, i u Kouřilů, i u Koníčků, --všichni sedí schouleni u
veliké plotny, která zabývá půl světnice! Starý Havel stě
ží asi chodí bos, bez kabátu, o jediných vykasaných kalho
tách a stěží mýje se ještě nyní u.studny z oková. Na po
lích nebučí již krávy, nezpívá si oráč, a jen tu a tam zbyla
ještě ohořelá košťata, zastrčená, po noci svatojanské mezi
hlavatici, která se jim ale neurodila! Snad někdy jde kdo
si z vesničky na dříví do lesa a nese ho potom ohromnou
otep na zádech, až se pod ní prohýbá. Děti nehrají si ven
ku, psi třesou se po hubených tělích, sedíce na zápraží, a
v neděli v kůželníku je mrtvo a na něm je plno bláta anebo
pivního sněhu. Tak to asi vypadá v tiché vsi na velikém
kopci; avšak mně je při pomyšlení na ni teskno, neboť je
mně jí líto zrovna tak, jako malého děcka, s kterého náhle
kdosi oděv strhal a ono stojí opuštěno, zapomenuto, samo
prostřed lesů, z nichž vane k němu chlad v stesk a hrůza!
Kdo o něm ví, kdo se oně stará? Ach můj Bože, kdo ví o
té malé vísce, k níž je v letě cesta neschůdná a k níž v zi
mě nikdo za žádnou cenu na světě se ned )stane!
A teď tam stojí v studeném větru těsně pod šedými,
sněhovými oblaky, a nikde kolem ní není Květin, tepla ani
lásky. Je jako utonulá loď, uvízlá na ostrůvku, k němuž
nikdo nemůže a o němž nikdo neví.
Pozvolna zahaluje se v beránčí kožich, stesky jsou za
váté, nastává všude ona tesklivá, bílé, oslňující rovina, v
které vše zaniká: stromy, vesnice, celé lesy. vody, a která
jen na horách se vlní jako v/.edmuté bílé moře.
Ale vždyť si vzpomínám že jsem svojí malou vísku
viděla už jednou bílou, tak bílou, jako nyní asi počíná být,
že tenkráte zmocnil se.mne týž pocit truchlivý, jako nyní,
když vidím v duchu zapadající jí do jemného, lehounkého
chmíří, jež tiše a volně se na ni snáší s oblohy těžké, šedé
a neproniknutelné, s obzorem malým, za kterým už nelze
život tušiti.
A bylo |o v lfH* * červenci, za dne perného oznamují
„TELEGRAF,” BALTIMORE, MD. FERRUARY 16, 1918.
čího, V němž chvěly se lesy jako vr vášnivé muce a vzduch
byl naplněn oním zvláštním tichem, jež pohlcuje každý
zvuk, sotva že se kdesi zrodil. Na .obloze .modré, hluboké
vyvstaly, bílé chumáčky jako krůpěje, jež tím vedrem povs
taly. Lid na polích ustával v práci, maje prsa rozhalena,
ruce obnažené a dýchaje uryvkovitě a prudce, jakoby dlou
hou d.-bu utíkal.
Pole byla posečena a v řádkách leželo tu krátké obilí s
malounkými klásky, které sucho předčasně nechalo uzráti.
Ještě kdesi svištěla kosa, v nestejném tempu, ale z větší
části byla již pole posečena a lidé z vísky smutným zrakem
přehlížely řádky skrovné a chudičké.
Někde v lese kukaly kukačky, dvě nebo tři, a to jejich
kukání ve vesničce se jasně odráželo. Ostatní všechno
bylo v líné přírodě, skleslé, mlčící a jaksi vzdorné v té své
muce, plné žáru a horoucí bolesti.
Květy na lukách byly pocuchané, jako dítky v plesovém
šatě, na nichž vše už je v nepořádku, stužky, záhyby, na
nichž vše je schlíplé, neladné a pomačkané.
Na lukách tkvěla ona šedavě bílá mlha, kterou není
možno si vysvětí iti v tom žáru, který vše vysouší spaluje.
Písčité stesky se leskly leskem špinavých kamenů" a některé
chvíle se zdálo,že po nich víří zcela jasně viditelné paprsky
sluneční. Bylo veliké vedro.
V trávě válelo se mnoho košilatých děti se psy, kteří
supěli, jazyky majíce vypláznuty. V jabloni u staré školy
cvrlikali vrabci líným přerývavým způsobem, načechráni,
! s peřím rozhrnutým, poskakovali ve stínu a neodvažujíce
; sek delšímu letu. U mne v podkrovním pokojíku vše
sálalo, hořelo, že se mi hlava točila a ruce chvěly. Na
nic nebylo lze sáhrtouti bez úzkosti, žě se spálím. Ruce i
rty mně nabíhaly, tak že nebyla jsem Schopna k žádné
práci. A najednou tím vedrem,tím unavujícím tichem pro
létl hvizd chladného, skoro mrazivého větříku, který rozký
val větve na stromech, rozvlnil trávu a rázem smetl všecky
ty chvějné zlaté a ohnivé paprsky sluneční, jež na stezkách
vynořovaly se jako titěrné bludičky, a rázem rozehnal se
bělošedou, uvěřitelnou mlhou nad lukami. Ženy na
polích zachvěly se a zahalovaly udiveně nedopjaté jupky
na prsou. Slunce na obloze stálo jako ohnivá koule, ale
jeho světlo se více soustředilo, neroztříšťovalo se *z něho
v podobě milliard oslňujících paprsků, bylo více hmotné,
přesně ohraničené a mělo určitou bílou barvu. Větřík ne
ustál, ale vzrůstal. Harašil v listí, zvedal dětmi okolními
odházené papírky, předčasně sváté listy, ztracené chomáčky
drobného jetele. Jakési dítě košilaté zvolalo hl-sitě!”
“Zima! Zima mně je!”
Od Krkonoš pak valil se divný kovový mrak, z ,něhož
bylo slyšeti zvláštní šum,jako ze vzdáleného vodopádu. Kra
jina naplňovala se mlhou, jakoby závoj věšela na svou šiji
Mrak valil se jako nestvůra, přicházející vše pohltit.
Ve vísce nastal shon a hluk. Někteří lidé vraceli se ry
chle s polí, kde drobounké obilí v úzkých řádkách zachví
valo se v mrazivém větru. Táhlý hvizd jako ston poraně
ného zvířete letěl nad lesy,než v neklidu se zachvívaly zvláš
tním šumem a šeptem. Starý deděček Končíkův pospíchá
s povřísly a jeho bílé rukávy u košile míhaly se při tom s
úžasnou rychlostí.
Malé políčko žitné, čerstvě posečené hraničilo těsně s
vysokou třešní, pod níž povřísla dělal a která byla obalena
malounkými, červenými, teprve dozrávajícími plody.. V
nastálem mrazivém větru cvakal chudák starý zuby, jakoby
ho kdosi studenou vodou poléval, ale pracoval neúnavně a
všecek bez sebe dál. Touž dobou volala na něho stará žena,
pospíchající klopýtávým krokem odněkud z lesa, neboť na
zádech měla loktuši plnou chrastí a uvadlých větviček ze
smrkových stromů:
“Pán Bůh s vámi buď a vám pomáhej! Pospěšte duše
zlatá, co domů dostanete, to bude mít. ’
“Je krátký čas k tomu,” odpověděl dedeček přece pos
píchal, tak že se mu ruce třásly a povřísla z nich mu padala.
V kovovém mraku zahučel hrom. Brzy na to zas se za
blýsklo a zase hrom zahučel. Z tůní z lesa, z roklí, z malé
ho údolí u Bohunoveská dutě opakovala jej ozvěna a za ne
dlouho nebylo možno jí rozeznat i, co bylo hromem skuteč
ným aco jeho táhlou, smutnou, jako dutou ozvěnou. Vše
chno Oplývala v hlukotu, jako když moře se valí přes hráz,
kterou prorvalo. Byl to neslýchaný hukot, při němž oblo
ha blížila se k zemi a spojovala se sní v studerém, skoro
ve zločinném objetí. Ve vise** zmizel skoro poslední člo
věk a poslední pes. Na polích nebylo nikoho jen titěrné
klásky, s chudičkou úrodou ležely tam na pospas mraku,
tyranu, který zachvátil nebe i zem, a smutně šelestily, jako
by o pomoc volal. Malé klásky chudého lidu malé vesnič
ky. Šero zahalilo celé okolí a naneslo do příbytku smu
tných stínů. Lidé seděli schoulený ve svých čistých světni
cích, spínali ruce a šeptali modlitby. Potom všichni štl
uměně vykřikli a pokřižovali se. . Ta velká vítězící nest
vůra s tím leskem tekutého kovu chrlila na ně svou spoustu
a svůj vztek.
Tenkráte jsem viděla svojí vísku pod samým nebem
taky tak bílou, jako je3t asi nyní v beránčím kožichu.
Krup napadlo tak vysoko, že nebylo vidět cest ani mezí. Ry
chle převalila se přes ní vlna , ale její bílá ničící pěna, na
ní zůstala. Mrak letěl dál, narazil na Kozákov,ba roztříštil
se.
Z oblohy mdlé jako po vysilujícím výbuchu vášně dro
bně ještě pršelo do krup, jež jako bílá plena na zemi ležely.
Ženy vybíhaly z domu bosy, zahaleny do tenkých svých su
j kní, děti košilaty vrátiii se ven, kde se jim červené nohy
I bořily do ledu, a mužové vážní s prsy rozhalenými dívali se
za mrakem, který zničil jim vše, na čem od jara s takovou
námahou pracovali. Divila jsem se tenkráte podivnému ob
razu který přede mnou se jevil za posledníchdrobných dešto
ových krůpějích, a věru nemohu na něj tak snadno zapome
nouti.
(Pokračování
f i
| 2 DOMÁCNOSTI |
liMHWliiHiiiii
V dešti.
Nad lesem mraky kupí,
prší, prší, jen to šupí!
Ať si prší, my jsme rádi,
déšť nám líce, nožky chladí,
ať jen padá deštík zlatý,
již jsme blízko naší chaty.
S deštěm padá požehnání.
Obilí se k zemi sKlání,
šťastný kvítek v louce plesá
vonná pára stoupá z lesa,
čile v trávě žába skáče,
čerstvou krůpěj loká ptáče,
v hnízdu potom tiše pěje
ať se třeba z oblak leje!
Filip Hyšman.
Z kuchyně na stul.
Polévka žemlová.
Rozkrájej čtyři neb šest krajíčků bílého chleba a nech
je ovařiti ve slané vodě as čtvrt hodiny. Pak rozkloktej 3
vejce v sladké smetaně a smíšeninu tu zakloktej s kouskem
másla do vařící polévky. Tuto okořeň troškem květu a dej
na stůl.
Pečená štika.
Opatrně zabitá štika se vykuchá, v několika vodách vy
pere, důkladně osolí, v oblouk sváže a položí se na pekáč
na dřívka, by se sama nedotýkala dna. Vytře se vně i zev
i
ně sardelovým másle aneb sardele vpíchají se přímo do ma
sa jako při špi kování,načež se stále zalévá kyselou smetanou,
až jest upečena do měkká. Upečená dá se opatrně na mísu,
okrášlí se citronem, nakrájeným na koláčky, různou zeleni
nou aneb vejci osazenými na másle a vrchem se pro okrasu
posype jemně nasekanou petržilkou.
r . . ———-
’ Vejce vářená na mžkko.
Vejce se ve slané vodě čistě omyjí, načež nakladou se
do vařící se vody, ve které nechají se po 3 minuty vařiti.
. Necháme-li vejce vařiti po 5 minut, budou na hniličku.
Vejce na měkko i na hniličku chutnají dobře osolená s na
strouhaným křenem, neb se okoření i paprikou. Vaříme-li
vejce 8 až 10 minut, jsou vařená na tvrdo.
—"**£&(***<—
Pí •oč dívky klesají.
V posledních několika letech věnují naši lidumilové ví
ce pozorností otázce klesání dívek v propast’ neřesti, a ob
čas konají se ohledně toho vyšetření, při nichž své dobro
zdání podávají lidé různých zájmů, jež týkají se hlavně vý
dělečné činnosti dívek a žen, neboť klade se velký důraz na
nízké služné, jako jednu z hlavních příčin této situace.
Před několika málo lety odbývalo se podobné vyšetřová
ní komise k tomu stanovené, při kteréž tehdejší místo-gu
vernér illinoiský o’Hara pravil: “Shledali jsme, že stává
spolku, jehož účelem jest kupčení ve velkém, kupčení dívek
a žer, po celé zemi. Ve většině případů, jak jsme vyšetři
li, dívky byly získávány z velkých departmentních obchodů,
a dle mého náhledu, nízké služné jest příčinou jich pádu.
Mnohé krámy platí od tří do pěti dollarů týdně mladším
dívkám. Kdyby po celé zemi se ustanovila zákonitá mini
mální mzda, mě o by to z následkem zvýšení mzdy mužů,
což se mělo za následek, že by mladí muži se mohli ženiti,
otcové m ;hli by se o dcery své lépe starati a tak by dohro
mady odpadla _ do jisté míry potřeba dívek vydělávati si ži
vobytí. V Chicagu samotném jest přes 50,000 dívek a žen,
jež vydělávají méně pět dollarů týdně. Bydlí v laci
ných světničkách a málo kdy se do sytá nají. Mnohé, ba
polovice tohoto počtu, žijí o dvou jídlech denně, a to jídlech
špatných.” ...
Naproti tomu udí Herbert z New Yorku pravil, že dle
své zkušenosti shledal, že velká většina kleslých dívek nik
dy nepoznala pravé bídy. Dle jeho odhadu, padesát pro
cent takových přichází z venkova. Podobně soudí slečna
Heardová, řiditeika ústavu pro kleslé ženy ve Philadelphii.
Praví: “Z mé zkušenosti vím, že skorém všechny dívky, jež
k nám přichází z polosvěta, vydělávaly si mzdy, jež umožňo
valy jim slušně žiti. Služek je větší a větší nedostatek, na
bízí se jim stále vyšší platy, a dokud to jest pravdou, není
příčiny, proč by dívky měly voliti neřestný život.”
Mnozí jiní badatelé tohoto problému tvrdí, že nikoliv
národhospodářské poměry, nýbrž vábení a zrada mužů jest
pravou příčinou pádu dívek. A konečně, bylo, jest a bude
vždy jisté procento dívek lenivých a smyslných, kteréž se
podobným životem dají zvábiti, třebaže pak, když jest již
pozdě, toho litují.
Némci o potopeni Tuscanie.
Německé časopisy netají se radostí nad torpédováním
Tuscanie, první americké transportní lodi, již podařilo se ně
meckým ponorkám potopiti.. Koelnische Volkszeitung ku
zprávě o potopení Tuscanie připojuje následující komentář:
“Dosud ještě nikdy loď, vezoucí tak velký počet vojska
do Evropy, nebyla zasažena. Toho příčinou může být okol
nost, že velké transporty dosud nepřepluly Atlantic anebo
jen v počtu omezeném.
“Americké vojenské oddělení ve Francii je poměrně malé.
Poněvač americké transporty jsou patrně provázeny s nejvě
tší opatrností a péčí, výkon našich ponorných lodí jest tím
obdivuhodnější a musí vzbudí ti potěšení. Tuto událost
nebude wjistá mltl žádný dobrý účinek na Američany, n
EMIL K ŠKRABEK
Zvětšený a nove upravený
departmentu! obchod.
Kdo do Vánoc nejvíce nakoupí,
Obdrží ZIATE HODINKY!
V čísle 733 N. Collington Avenue
roh Madison ulice.
HEINOID & SON-
Obchodníci *
S VEPŘOVÝM
y MASEM 0 YÍMŽjĚk # Jllk.
VŠECH DRUHU
Sausage. Bo
logna salám v.
sádlo, špek atd. Stany: 53 Point trž.
al9 sev. vých. trž. 'N. E. jViaifext.'
Obchod a obydli: 808-10-12 N. fhesu ?
J. J. BENDA
JEDINÝ ČESKÝ FOTOGRAF V
BALTIMORE. /
zhotovuje všecku práci do tohoto
oboru spadající, jako rodinné o
brazy, skupiny pro spolky atd.
Fotografu je se i veěer.
č. 2426 E Monument ulice.
Telefon, Wolfe 3391 W
Vojtěch Březský
český kuchař
Oznamují ctěnému obecenstvu,
že jsem zařídil prvotřídní kuchy
ní, vařím obědy i večeře v mé
místnosti i přes ulici. Pořádám
hostiny svatební i po pohřbu,
též i bankety. Přijímám pány na
byt a stravu.
číslo 2106 Ashland Ave.
Andrew Ileck Ph. C.
zkušený lékárník
Pečlivost —zdvořilost —vědomost
správnost.
Zvláštní pozornost se věnuje lé
kaíským předpisům.
Telefonujte nám co si přejete a
my vám to dodáme.
Telefon: Wolfe 2886 a 2137
roh Patterson P’k. a Ashland Ave.
Trpíte bolesti očí?
aneb bolí vás neustále hlava?
Nechte mně prohlédnouti vaše oči, a já
vám hned řeknu zdali potřebujete brej
le aneb lékařské pomoci. Pakli potře
bujete brejlí, já vám je zholovým ve
své továrně za cenu levnou.
B. MAYÉR. registrovaný optometrist
532 N. Gay ulice. Založeno r. 1897
Frant. Kuchař
: český obuvník
2331 Ashland Ave. roh Moctford Ave-
Vykonává veškerou obuvnickou práci
Zakázkové práci věnuje se zvláštní po
zoruost Veškeré správky vyřizuje rychle
a levně.
Krajané podporujte kraiana!
PRO VLAST A MAROD!
Cyrillo-Methodéjsky it omocný
Pond
založen byl piot >, aby pomáhal vál
kou nevinně pícím krajanům v Če
chách, na Moravě a ve Slezsku.
Národní Svaz Českých Katolíku
založen byl proto, aby pracoval k
dosažení nej vyšší svobody národu
českému, jak to síly ur.w.uí a ob
čanské naše povinnosti dovolí.
Příspěvky pro oba jmenované ú
čele budtež zasílány na pokladníka
Cyrillo-Methodějského Pomocného
Fondu pod adresou: * -
JOS KOPECKÝ.
3205 W. 32nd St., Chicago. 111.
Dotazy a dopisy vůbec, národní
akce se týkající, bud*te adresovány
Národní Svaz Českých Katolíku
2601 St. Louis Ave.. Chicago, lil.
nu ■■ ■ I "I- ■ * --
Zkusili jste již léčbu bez všeho
zdaru k nabytí zdraví? Možná, že
jste byli již léčeni běz žádoucího vý
sledku, ti rp. ztratil i js te všecku nadě
li na vyléčení. Musíte uváži ti, že
dnešního dne pouze práce specialistů
je hledána v různých případech ob
zvláště při léčení nemocí. Uznavše
prvdu tvrzení, trpíte-li nějakou
zvláštní nemocí, toto jest zvláště
pro muže, proč nejdete na poradu
specialistovi, který má pověst zku
šeného poctivého lékaře, . který má
patnáctiletou zkušenost v léčení
mužských nemocí. On vám hned
řekne po důkladném prozkoumání
zdali vás může vyléčí ti, a který vás
vyléčí v krátkém čase s dobrým vý
sledkem. Takového speciál istuna j -
dete, když přijdete se poradit i s
doktorem Hamrickem, který má
svou úřadovnu v čísle 408 E. Balti
more ulice. On vyléčil mnoho mu
žů, kteří hledali léčení u jiných bez
výsledků. Co učinit pxo jiné, učiní
pro vás, Jeho ceny jsou levné
pl&titi 8© múš© dle úmluvy paejmta,
uz,