Telegraf. [volume], February 16, 1918, Image 5

About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951

Image provided by: University of Maryland, College Park, MD

                
1 akrobatka i
I Novela. Napsala Gabriela Preisová. 1
“Nikoliv, jmenoval jsem výslovně bratra Jiřího a ona
sama tázajíc se na tvou choť, pronesla její křestně jméno.”
“To je podivné. A což ti neřekla, kdy a jak mne poz
nala?”
“Ne. Tázal jsem se jí šetrně, ale neobdržel jsem odpo
vědi. Co mne však nejvíc překvapilo a pomátlo, je okolnost,
že měla při té kratičké, praobyěejné zmínce, zvlhlé oči
ty krásné, modré oči: Jiří, jak živ jsem podobných nevi
děl.” .
“Pro Boha Richarde, ty skutečně blouzníš! Nyní již mi
tvůj ideál stojí za přání, abych jej poznal! Jakého je půvo
du, z které vlasti?”
“Nevím. Osmělil jsem se jí zeptat, ale obdržel jsem
zádumčivou odpověď: “Prosím vás hrabě, takovému stvo
ření patří celý svět, ale domoviny na něm žádné. Slyšel
jsem, že je Angličanka, kdosi zase tvrdil, že je Němkyní
aco mi. ještě více představu zamotává, že mluví čistě čes
ky.”
“Snad je to naposledy domácí květ?”
“Ano, hádej. Se starou paní, která je její společnicí a
gardedámou, hovoří přede mnou vždy polský.”
“Tož je zcela jistě Polka. Ale vypravuj nai raději,
jaks ty přišel do její milosti?”
“Od pravého okamžiku, co jsem jí spatřil, toužil jsem
po její bližší známosti. Bůh ví, jak jsem si dodal smělosti,
že jsem jí poslal lístek, dnes bych jí věru neměl. Byl
to tehdy jen pokus; nenadál jsem se, že mi odpoví. Chtěl
jsem rychleji dosíci nějakého konce, abych nabyl starého
klidu.”
“Odpovídá snad jen bohatším kavalírům?” znovu se u
smál rytmistr, nepozoruměv smyslu jeho posledních slov, v
nichž se skrývalo závažné vyznání.
“Prosím tě Jiří” vece Richard popuzen, “pak-li ji
skutečně neznáš, neopovažuj se ji křivditi To není žena, ale
anděl. Myslíš snad, že přijala jiný dar, kterými ji zároveň
s růžovými dopisy, obmýšleli její zbožňovatelé? Ona Pol
ka, o které jsem se prvé zmínil, odbyde každého posla již u
dveří. Pouze kytice přijímá, co dovolený umělkyni hold,
ale vadnou v Luciným předpokoji nepovšimnuty.”
Jiří ukrývaje nový úsměv, potřásl hlavou, tak jako se
němě dopovídá na úvahy bláhovců, neb dětí. “Dobrý, nez
kažený člověk. . .” soudil v duchu o bratrovi a nahlas kladl
novou otázku: “Čím jsi, ty získal její náklonnosti?”
“To je mi samému hádankou. Prvé mne neznala a ny
ní jsem teprvé přesvědčen, že pro mne, jak pro každého ji
ného, nechová jediného vřelejšího cílu a slova. Ale na ten
lístek jsem dostal okamžitou odpově i’. Hled” můžeš si ji
přečisti.”
Richard vyňal z náprsní kapsy vyšívanou tobolku, dar
švegruše úzkou malou yisítku. Nebylo na ni tísného jmé
na. Obsah byl český, rukopis úhledný a vypsaný.
“Psals jí česky?” prohodil rytmistr.
“Ne, německy.”
Jiří přelétl zrakem skrovný obsah visítky. Zněl:
Pane od jedenácti do dvanácti hodin dopoledne budete
mi kteréhokoli dne vítán. Luci Germandrée.
“Germandrée pomněnka; po jméně by to nemohla
být Francouzska. Ale nač si o její původ hlavu lámat; já
bych ji raději seznal. Věř mi, celá moje minulost, bouřli
vá poručíkova léta nevyjímaje, nepamatuje mne na známost
s dámou tvého popsání, ale k vůli tobě bych ji alespoň rád
spatřil.”
“Pojď dnes do cirku,” navrhl Richard, po tiché poml
čce; má dnes večer o osmé první číslo v představení.”
“Půjdu, ale prosím tě, nezmiňuj se o tom před Jindřiš
kou. Ona úzkostlivě nenávidí veškeré krkolomné umění a
proto jakživi cirkusy nenavštěvujeme; snad by mne i dnes
přemluvila a to bych nerad. Myslím, žeb y bylo nejlépe,
kdybys se u nás asi do sedmé hodiny zdržel a pak bys mne
mohl za nějakou záminku odvésti.”
“Nu dobře.”
V tom vešla Jindřiška s oběma dítkami, chůvou a sleč
nou Josefínou, která nyní vypadala mnohem vážnější než
před sedmi léty. Za nimi přinášel sluha láhev s vínem a
zákusky.
Jindřiška se zúmyslně déle pozdržela, aby se bratři
mohli nerušeně vymluviti. Záležitost’, kterou měl Jiří na
srdci, byla jí do dnešního oběda též známá a věděla, že jí
bude její manžel Richardovi při nejbližším setkání předha
zovat; nicméně z jemnocitu nechtěla být svědkyní důvěrné
bratrské rozmluvy, která by snad Richarda v její přítom
nosti přiváděla do rozpaků.
Pokoj se najednou oživil. Duchaplná a roztomilá Jin
dřiška vedla celou zábavu až do sedmi hodin, kdy se pánové
chystali odejiti.
‘ ‘Kde strávíte * dnešní krásný večer? ’ ’ tázala se hraběn
ka a vyčítavým přízvukem. “Doufala jsem, že ho zažije
me v naší zahradě, neboť tak krásném u počasí se již dlou
ho těšit nebudeme.”
“Má drahá, zajisté dovolíš, abych bratra v jeho výz
nsmný den provodil do kasina? děl Jiří a odvraceje od
Jindřišky tvář, stáhl obočí, aby podržel vážné a neklamné
vzezření. “On si to již dávno ode mne vyprosil; mimo to
ho jsem se umluvil s jeho přátely.”
“V zimě tě bude již často, věrným hostem. ..” Ri
chard, líbaje švegrušinu ruku na rozloučenou a dítky na
tváře.
“Nenecháte si zapřáhnouti?” otázala se Jindřiška;
to byste se mohli ještě chvilku pozdržet, když máte schůzku
až o osmé umluvenu. “ V které ulici je ono kasino?”
“Hle, Láda již zavírá očka. . .” pravil rytmistr, celu
je chlapce na dobrou noc a vyhýbaje se okamžitě odpovědi.
Jeho přímé, ryzé povaze se každá lež protivila, ale nyní byl
již nucen úlohu svou dohřátí, nebot Richard se k pomoci
neměl.
“ My půjdeme pěšky Jindřiško. , rozhodl se,
obraceje w k manželce.
“Kasino není příliš vzdáleno, ulici jmenovat ani ne
vím. Buď s Bohem! Já se dlouho nezdržím.”
“Půjdeme opravdu pěšky?” tázal se Richard bratra,
když se octli na ulici. “Je to malá hodina cesty a mohli
bychom přijít pozdě; máme nyní hned půl osmé, v osm je
začátek a Luci má první výstup.
“To je ovšem oprávněná starost.” usmál se rytmistr,
zapaluje si doutník. “Tož si najmeme za rohem nějaký po
voz; mého jsem nechtěl použít, abych se před kočím neponi
žoval zápovědí, která by ještě náhodou přišla na jevo.”
V následující ulici vstoupili bratří do drožky, neboť
fiakru po ruce nebylo. Chvilku ujeli mlčky. Konečně si
vzpomněl Jiří. “Všiml jsis Richarde té bídné herky, jež
nás veze? Haha, jaktěživ jsem hůře nejel! —” A zasmál se
tomu pomyšlení z celého srdce.
“Ty jsi bratře vždy veselého rozmaru. . .” ujal se
nyní slova Richard; skoro ti závidím,”
“Nebýval jsem jakživ sentimentálním snílkem. . .”
odvětil rytmistr; ale šlak vězí v letech. Jindřiška tvrdí,
že se ze mne stává bručivý člověk. Ona se zamilovala do
svižného poručíka a přála by si bezpochyby, abych věčně
zůstal tak příjemným.”
“Ale tys š’tasten!”
“Jak bys mohl pochybovat?”
“Nenapadlo mi, že známost tvá s Jindřiškou měla také
rozumové podklad.”
“Ovšem, přisvědčil Jiří —, vidíš mně by byla jak
živo sličná akrobatka neokouzlila-.
Richard neměl odpovědi.
“A odpusť Richarde ...” vzpomněl si Jiří, vyhodiv
nepohodlný mu doutník oknem ven že se zase vracím
k tvému ideálu. Buď upřímným; vlastně zamýšlíš?”
“Doiíci její náklonnosti.”
“A pak?”
“Pak bych si ji vzal. . .” odtušil Richard ztišeným
hlasem. “Prve však bych ji odvedl rád do soukromého
života. ’
“Pah, to je smělý žert!”
“Nežertují!...” odvětil Richard hlasitě a určitě.
Ty víš, bratře, jak tě mám rád; že před tebou tajností mít
nemohu. Také víš, že není pěstování milostných pletek v
mé povaze; Luci je moje první láska.”
“První láska! .. .” opakoval Jiří. Mimo mne by to
nikdo tvým čtyryadvaceti Jrokům nevěřil. jsem ale ta
ké přesvědčen, že se zní yybouříš; jinak měl nadporučík
Laubnitz přece, pravdu, když včera veřejně tvrdil, že jsi se
zbláznil.”
“Nadporučík Laubnitz je hlupák, jehož Luci odbyla
jako mnohého jiného” odvětil Richard trpkým hlasem.
Můj bratr by ale neměl po něm opakovati, že nej význam
nější záležitost mého života je bláznovstvím.”
“Co by ti řekl otec?”
“Budu za dvě neděle plnoletým.”
Mateřský podíl a moje úřední příjmy dostačí v nejhor
ším případě k skromnému rodinnému životu.”
“Bratře. ..” vece Jiří táhle takového neštěstí
bych se byl v naší rodině jakživ nenadál.”
“Jiří. . .” zvolal Richard prosebně a mocně, “tys
jediný v jehož dobré srdce jsem věřil, jehož jsem měl od
dědinství vroucně rád. Nedopusť, abych se v tobě kla
mal.”
Dobrý, vnímavý Jiří byl zaražen a pohnut. “Moje
Jindřiška” děl po chvilce trapné pomlčky konějsivým hla
sem, “kuje vždy plán s tebou a naší Filipinou. ”
“Ach, hlouposti!” přerušil ho Richard.
Povoz sérsastavil před divadelní budovou a drožkář o
tevřel dvířka. Jiří ho odměnil, a rozkázal mu, aby hned se
klidil. Po této rozmluvě se'nuceně zasmál a uchopil Richar
da Za rámě.
“Máš lístky?” vzpomněl si, když již byl na schodech.
“Mám předplacené lože,odkud je nejlépe vidět na jeviš
tě,’ ’ odvětil Richard.
Vstoupili do prvního poschodí vysoké divadelní
prostory. Návštěva obecenstva byla četná; zvučná hudba
hrála nejnovější valčík.
Hraběte Jiřího objala zvědavost a veselá jakási nálada
zuajala místo prvější vzrušené mysle. Nebyl opravdu po
celý čas svého manželství v nijakém cirku, ač za svobodna
býval jeho milovníkem; nyní byl tomu povděčen, že si ho
zase jednou vede do paměti a očekával něco nového, příje
mného.
Konečně zvonek zacinkal, opona se vyhrnula, hudba
počala hráti jakýsi veselý pochod z opery, a z kulis z té
strany, kde byla Richardova lože, vyskočila náhle drobná po
stava v modrém atlasovém oděvu a botičkách, a páskou po
mněnek na způsob diadému v tmavých kadeřích a červeno
bílou, dlouhou stužkou na rameni. Hlučný potlesk vítal
ten zjev.
Jiří pohlédl na Richarda a zvěděl ihned, že netřeba
otázky, ani přisvědčení; to byla Germandrée.
Uklonviši se na právo i na levo přikročila uprostřed
jeviště k rovně nataženému, drátěnému provazu a chopila
se ho levou rukou. Jako kdyby okamžik váhala, přelétla
prvé ještě zrakem obecenstvo; pak změřila špičky svých bo
tiček a již se šplhala nahoru.
“Věř mi, bratře,” zašeptal Richard a v jeho obličeji
se zračil cizí, úzkostlivý výraz jejž Jiří před tím nikdy na
něm neshlédl. “Bůh ví, cobych za to dal, kdyby ta
dívka jakživa se nevydávala do tohoto nebezpečí.”
Luci se zatím posadila nahoře do závěšky, pohlížejíc
dolů s hlavou poněkud nakloněnou, jako ptáče s větve.
Rytmistrovou duší mihla se nesrozumitelná vzpomínka..
“Kde již viděl tyto visuté nožky? Ba nikde; ženské pro
dukce, takovéhq druhu po*ud neviděl.”
(PukraěovánU
T&LBGRAF,” BAIViTMORE, MD . PBBRUARY 16, 191.8.
Za dvěma zajíci se nehoň*
A. P. Cechová.
Odbilo dvanáct hodin a major Ščelskolobov, máji tel tisí
ci desetin země a mladé ženy, vysunul svou lysou hlavu z
kartounové pokrývky a hlasitě začal nadávati. Kdo nyní
nenadává? Včera, když kráčel kolem besídky, slyšel, jak
jeho mladá žena, majorka Karolina Karlovna, více než mi
lostivě besedovala se svým bratrancem, a nazývala svého
muže majora Sčelkolobova beranem. S ženskou lehkomy
slností dokazovala při tom, že svého muže nemilovala, ne
miluje a nebude milovati pro jeho hloupost, sedlácké způso
by a náklonnost k šílenství ake chronickému opilství. Ten
to ženin názor divil, rozlobil a dovedl v silný hněv majora.
Nespal T:elou noc a celé jitro. V hlavě mu kypěla nezvyklá
práce, tváře hořely a byly červenější než vařený rak; pěsti
křečovitě se tiskly a v prsou byl takovýmitr a tlukot, jakýs
major ani v bitvě pod Karsem neviděl a neslyšel. Major
vyhlédl z pokrývky na boží svět, rozčílil se, vyskočil z po
stele a hroze pě .tmi začal běhat po pokoji.
“Hej, pařezí!” vykřikl.
Praskly dvéře a před majorovým zrakem objevil se jeho
komorník, kadeřník a kuchař Pantelej, v šatech odložených
od panstva a s koštětem pod ramenem. Opřel se o veřeje
dveří a úctivě zamrkal očima.
“Slyš, Panteleji”, začal major, “chci s tebou, pro
mluviti jako s člověkem, po lidsku, > upřímně. Stůj pří
mo! Nezevluj! Tak! Budeš mi odpovídati upřímně, srdečně,
nebo ne?”
“Budu.”
Nedívej se na mne tak hloupě. Na pána nesmíš se di
vati tak hloupě. Zavři hubu! Jaký jsi to vůl, hlupáku!
Nevíš, jak se máš chovat vmé přítomnosti. Odpovídej ni
upřímně, bez oklik! Tloukl jsi někdy svou ženu, nebo ne?”
Pantelej zakryl si ústa rukou a hloupě se usmál.
“Každé úterý, vaše blahorodí,” zahučel a zachechtal
se.
“Tak. Aco se směješ? S tím není možno žertovati!
Zavři hubu! Nedrbej se přede mnou; nemám to rád.”
Major přemýšlel chvíli. “Myslím, že kromě sedláků i
druzí bijí ženy. Co si myslíš o tom?”
“Toť se ví, že i druzí, vaše blahorodí!”
“Víš o někom?”
“Ve městě jest soudce Petr Ivanyč. Ráčíte ho znáti?
Byl jsem u něho před deseti lety domovníkem. Oprav
du byl to dobrý pán, ale jak se napil, tak se raději schovej!
Jak se opil, tak začel pěstí mlátiti do milostpaní. Ať se
provalím na tom místě, nemluvím-li pravdu. A aby to ne"
bylo i mně líto, ijá jsem dostal. Tloukl milostpaní a kři
čel: Ničemnice, ty mne nemiluješ, tak tě za to zabiju a
skončím tvůj život!”
“Nu, a o ona?”
‘ ‘Prosila za odpuštění. ”
“Ale? Opravdu? A to je výborné!”
n A major radostí začal mnout si ruce.
“Božská pravda, vaše blahorodí! A jak je netlouci, va
še blahorodí? Tak, na příklad moje. Nemůže býti bez
bití. Harmoniku mně rozšlapala a panské buchty snědla.
Což je to možné? Hm!”
“A co ty, pařezí, rozkládáš. Nerozkládej své rozumy!
Ničeho rozumného říci neumíš? Nemíchej se do cizích vě
cí! Co dělá milostpaní?”
♦ “Spí.”
“Nu, ať se stane, co se stane! Jdi a řekni Marii, a
by vzbudila milostpaní a poprosila ji, aby přišla ke mně.
Počkej! Aco řekneš? Jsem tak trochu podoben sedlá
ku?”
“Jak by to bylo možno, vaše blahorodí? Kdo by si
směl mysl i ti, že pán je podoben sedláku? Ani trochu!”
Pantelej pokrčil rameny, dvéře opět zapraskaly. Pan
telej vyšel a major se starostlivým výrazem ve tváři začal se
mýti a oblékati.
“Dušičko!” řekl oblečený již major nejjizlivějším to
nem k majorce, která k němá přišla. Majorka byla hezouč
ká, dvacetiletá panička. “Nemůžeš mně darovati ze své
ho, tolik vzácného času okamžik.”
“Velice ráda, příteli!” odpověděla majorka a nastavi
la své čelo k obligátnímu polibku.
“Dušičko, chci podniknouti malou projížďku po jezeře.
Nemohla bys mi učiniti ze své rozkošné osoby velice pří
jemnou společnici?”
“A nebude horko? Ostatně, miláčku, souhlasím. Bu
deš veslovati a já budu u kormidla. Což, kdybychom si
vzali s sebou i něco k jídlu? Mám strašný hlad.”
“Připravil jsem ti již uhostění,” odpověděl major a
ohmatal si kapsu, kde měl důtky.
Za půl hodiny po této rozmluvě major i majorka již
pluli po loďce uprostřed jezera. Major se potil, neboť ve
sloval se všech sil a majorka seděla u kormidla.
“A podívejme se na ni, jak se umí přetvařovati,” my
slil si major a zuřivě se podíval na zamyšlenou ženu a hoře
netrpělivostí. “Stůj!” zahučel, když loďka dospěla na
prostředek.
Loďka se zastavila. Majorova tvář byla brunátná a modré
žilky vystouply na čele.
M Co je ti, Apollonku?” otázala se majorka, udiveně
pohlédnuvši na muže.
“Tak já jsem,” zahučel, “bera-a-an? Tak já jsem. . .
kdo jsem? Tak já že jsem hloupý? Tak jsi mne nemilova
la, a milovati nebudeš? Tak ty, tak já —”
Major zařičel, pozvedl ruce, zamával se vzduchu kara
bágem a v loďce o tempora, o mores! začala strašlivá rvač
ka — taková rvačka, jakou nejen že vylíčí ti, ale ani před
staviti si není možno. Stalo se, čeho si nedovede vymysliti
ani umělec, který byl v Itálii a vládne nejhoroucnější fan
tasií. Major Ščelkolobov náhle pocítil, že mu zmizela s
hlavy paruka a to ve chvíli, kdy majorka chtěla použiti ka
rabáče, který mu vyrvala z ruky. . .když tu loďka se převr
hla.
V tu chvíli na břehu jezera procházel se bývalý klíčník
majorův a nyní vesnický písař Ivan Pavlovič v očekávání
oné chvilky, kdy vesnické mladice přiidou se koupati do je
zera; pohvizdoval si, kouřil a přemýšlel o účelu své prochá
zky. Náhle uslyšel křik rozrývající srdce. V tom křiku po
znal hlas svých bývalých pánů.
'•PWW'-" KHSeli major i majorit*.
(PokrtJovíni)
iv. OrrW^
i DR. EDW. J. WOHRNA |
ž český zubní lékař 5 '
£ 2311 E. Monument ulice J
Í Úřední hodiny; od 'd hod. rá- 2
no do 7 bod. večer mimo pát ®
Jí ku. V neděli, dle límluvy.
| Doktor Grove |
| český léKar |
LI 304 N. Caroline Street Ž
Telefon Wolfe 3214
Emil C. Vacek
plumbar
číslo 726 N, Chester ulice
Vykonávám všechnu t-lumbařskou práci
vytápění horkou vodou, zavádění kana
lizace, plynu a vše co do toho oboru spa
dá. Dále vykonávám též práci pleehař*
skou a sice pokrývám střechy, upravují
plechové stropy a kamna. Za veškerou
práci ručím.
German Bank
of Baltimore
sev.-záp. roh Baltimore a
Holliday ulic
AUGUST WEBER, předseda
Věc Československého národa
před presidentem.
(Tisk. kane. Č. N. S. a S. Č. K.)
Kongresník Sabath z Chicaga byl
včera přijat ve zvláštním slyšení
presidentem Wilsonem v Bílém Do
mě a měl 8 ním dlouhou poradu *o
česko-siovenském národě a jeho tuž
bách po samostatnosti, jakož i o
práci Čechoslováků pro osvobození
svého národa.
Kongresník Sabath vyložil presiden
tovi velmi vhodně a obšírně celou
situaci v českých zemích a v Evropě
vůbec a seznal, že president nejen
je výborně o stavu naší otázky a o
bětech našeho národa informován,
ale má také opravdový zájem na
tom, aby československému národu
stalo se po právu stejně jako Jihosl
ovanům.
Kongresník Sabath v interviewu
poskytnutém zástupci Českého Ná
rodního Sdružení, p. Perglerovi,
prohlásil, že není naprosto příčiny
k nějakým obavám, naopak, že po
kračováním v práci dosud vedené ji
stě československá větev americká
dosáhne ' úspěchu, setrvá-li ve své
loyálnosti k americké yládě a zvýši
li činnost posílenou naprostou soli
darito československých řad, jakož i
souladem a pevností našeho hnutí.
"Industriálni dělníci v Sacramen
to, Kal., v obžalobě.
55 osob dáno v obžalobu pro spik
nutí sW. Haywoodem pro překá
žení válce s Německem.
46 obžalovaných bylo zatčeno tam,
devět v San Franciscu a okolí. Hood
a Voetter jsou vedle toho žalováni
také z proti zákonné dopravy dyna
mitu.
Zatčení jejich provedeno ve spo
jení s vyšetřování dynamitnického
pokusu,podniknutého proti residen
ci guv. Stephense, 17. prosince.
Brzy potom, když tito dva zatčeni,
policie přepadla hlavní stan I. W.
W. a začala zatýkání, až jich měla
55.
Udává se též, že obžalovaní měli
jednání s Frankem Littlemjenž byl
loňského roku lynčován v Butte,
Mont.
Reily a Tori musí do Chicaga k
soudu. Klade se jim za vinu hla
vně, že pracovali proti nucenému
odvodu a naváděli ku stávkám a sa
botáži. Záruka určena od $2,000
do $5,000.
Zvláštní upozornění!
Oznamuje se ctěným spolkům, že
sestavujeme nový adresář se změna
mi úředníků. Obyčejně kolem no
vého roku se konají roční schůze
spolků spojené s nějakými změnami
úředníků. Žádáme ct. pány tajem
níky, by nám takovou změnu zašla
li, bychom mohli hned na počátku
roku adresář patřičně zrněni ti. Zá
roveň žádáme i ty ctěné spolky,
které svůj spolkový adresář ještě v
Telegrafu nemají, by tak učinili.
Jest to velmi důležité, když někdo
chce spolku psáti aby znal adresář.
Podívá se jen do adresáře v Telegafu
a snadno najde adresu tajemníka
spolku. Spolu jest povinností pod
porovat]' místní český list. Popla-
I tek jest pouze $2 ročně. Doufáme,
že ctěné spolky to laskavě uváží a
nám svůj spolkový adresář pošlou,
bychom na počátku roku jej do a*
imlH v Telegrafu zařadit! mohli.
Vydevatelitvft "Telegrafu.**