| ŠTĚPINOVÉ. S
P . . Povídka. ■.. - Napsal J. A. Vížek- - ||
VI.
Dohazovač Smoláček dostál svému slibu. Hned příští
neděli rozběhl se do Svatoňovic, zašel k Čihulovům a po ne
dlouhé úřadě a rozprávce s hospodářem vynutil na něm, že
dal svolení, aby ho Václav příští neděle navštívil. Předsta
voval si onoho hocha ve velmi pěkném světle, ba dle Smoláč
kova popsání byl to junák, jakých aby pohledal v celém krá
lovství českém. Zvláště se mu líbilo, že má Váciav statek,
zadlužený sice, ale “Aha! Ana toho jsem ani nepřipadl!
A scházíme se přece na úřadě tak často!”
Kačenčiny peníze odpomohou a ješte snad něco zbude.
A kdyby i ne, jen když bude holka dobře zaopatřena.
Vždyť jí šlo již na devětadvacátý rok, a příčinu toho, že se
dosud nevdala, bylo lze čisti na jejím bezvýznamném obliče
ji. Místní hoši říkali o ní, že je hloupá, výminkářky tvr
dily totéž a dokládaly, že není k ničemu, neboť kam prý ji
ráno postaví, tam ji večer najde.
Z důvodů těch byl Čihulovi každý jen trochu obstojný
ženich velevítaný, a po hochovi ze statku vztáhl tedy obě
ruce.
Znal jeho otce, že si rád popřeje, ale sám byl též ta
kový, Myslil si, vynášírli to, proč by nemohl vypiti něja
kou skleničku piva? Více jednalo se mu o Václava, jaký ten
je. Leč zprávy o něm byly vesměs pěkné, a zmínku o po
měru jeho k Bětušce Roubíčkovic vymluvil mu Smoláček ja
ko klep.
I byl příští neděle Václav přijat velice vlídně. Také
Kačence se zalíbil od prvého pohledu, a dohazovač mnul si
radostí ruce v naději na hojnou žeň. Zdrželi se ve Svatoňo
vicích do pozdního večera, a když odcházeli, provázela je
celá Čihulovic rodina do polovičky cesty k Mískovu. Zába
va byla velmi živá, srdečná.
Václav šel s Kačenkou pozadu, šeptal jí sladká slova a
zabezpečoval si u ní pevného postavení i pro ten případ, že
by ho příští úterý odvedli.
“Ty tři léta byste snad na mě počkala,” tázal se jí při
1 )učení.
“Třeba do smrti,” odvětila mu celá uzarděná a dlouho
ještě za ním pohlížela, když již se Smoláčkem dávno zmizel
za kopcem. Paprsek pozdní lásky vlétnuvší rychle do jejího
srdce opuštěného, zapustil tam hlubokých kořenů a dívka to
nula v nepoznaném dosud štěstí a blahu. A podobně šťas
ten byl i její otec. Přímá, poctivá jeho povaha nedala mu
nikdy domýšleti se o kom čeho zlého; Václav se mu zalíbil,
viděl v něm venkovského hocha poctivce, kterého poměry
stísněné nutí hledati peníze a neohlížeti se při tom na stáří
i krásu vyvolené. A když pozoroval jak se něžně ku Kačen
ce chová, naplnilo to jeho otcovské srdce pýchou a radostí.
Vzbudilo tav něm domnění, že snad Kačenka,jeho drahé dí
tě, není tak zlou, opovržení hodmu, jak z’é jazyky o ní tvr
dí. Byl přt-svědčen, že má dobré srdce po své nehezce mat
ce, a když pozoroval, že tichá a srdečná její povaha na Vá
clava dojem učinila, tonul v blahu a přál dětem’svý n v du
chu mnoho štěstí ku kroku dnes předsevzatému.
Druhého dne bylo v Miskově o čem hovořiti a znělo za
jisté nejen Štěpinovům a Čihulovům, ale i Roubíčkovům v
uších. Ženské na poli nemajíce dosud dostatečných a zaru
čených zpráv, jen domněnky své projadřovaly, opodstatňují
ce je celou řadou bedlivých pozorování a kořeníce je místy
i vtipem a jedovatými narážkami a poznámkami. Mnohé z
nich nemohly Václavovi odpustili, že pomíjí domácích děv
čat a hledá štěstí v jiné vsi, ale stará Kopecká tu opět roz
hodla: “Nechte ho, však on ví, co dělá. Spíše najde děvče
v cizině, 'kde neznají ani jeho otce; u nás by se mu to těž
ko ženilo, viděly jste, jak brzy ho u Roubíčků odbyli.”
U Roubíčků dozvěděli se ještě téhož dne, jak záhy Vá
clav na Bětušku zapomněl a byli tomu rádi, jen Běta chudá
ček proplakala několik nocí ve své komůrce, nemohouc ža
lem a lítostí usnouti.
“Ten necita,” zastekla si někdy, leč běda,uslyšel-li to
otec a zpozoroval-li na ní smutek.
“Nezlob mě,” říkával. “O takového ženicha není co
státi! Rač t? dám našemu volákovi za ženu, než jemu.
Aspoň by si tě vážil. Jsem rád, že tak brzy vše skončilo, á
škoda, že nevěděl jsem dříve o vašich schůzkách, byl bych
vám lásku vaší dávno přeťal!
“A neplač,” dodával potom jemnějším hlasem. “U
--vidíš, že s hochem tím to vezme někdy smutný konec. Ne
má ani kousek srdce, ani kousek citu. Takoví lidé, kteří
podobně dovedou kiamati nevinné děvče’, jsou všeho schop
ní!”
. .. * * i '■ i '-
~' * *
V úterý hned od časného rána bylo ve vsi velice živo,
Sotva se rozední váti začalo, vycházeli z domků a statků
hoši odvodem povinní s kytičkami za klobouky. Scházeli se
na návsi, kde očekával je starý harmonikář, abv jim zahrál
po smutné cestě do okresního města. Hlouček jich na návsi
rostl, neb přidávali se k němu mnozí otcové i matky, sestry,
a bratří a matky mladých a starých jonáků, aby jim dodali
odvahy. Nescházela ani mnohá milenka s tvářemi od pláče
zarudlými a očima nevyspalýma po dlouhém, těžkém loučení
večerním. A všude tajný a dušený pláč, nikde žert ani
smích. I hoši, budoucí vojáci, potají stírali slze, za které
se styděli, a dali se dělati od matek křížek na čelo, aby vše
dobře dopadlo. Snad ani na vojnu, ba do války nejdou mla
díci naši s těžším srdcem, než k odvodu.
Zvláště ti ze čtvrté třídy byli letos smutni. Každý z
nich měl již skorém před svatbou, a najednou přijde nový
zákon branný a volá ty, kteří už třikráte odvodní komisi se
představovali a odvedeni nebyli, po čtvrté pod míru. Z
Misková byli čtyři tací rekruti, ak nim přidružilo se cestou
ještě několik hochů, které tentýž osud postihl. Měli s po
čátku hlavy svěšené, ale když jim starý harmonikář Rachota
zanotoval veselý vojenský pochod a když posilnili se v hos- ;
podě několika sklenicemi, mizel znenáhla smutek s tváří je- .
jich, oči zajiskřily a veselí čím dále bujnější rozhostilo se 1
mezi nimi. Po celé cestě do města nevynechali jediného
krámku s houskami neb lihovinami. Všude posilovali se na
i krušnou audienci před odvodní komisi, ba mnohý tak byl
• posilněn, že sotva na nohou stál.
i S mnohými otci, kteří syny svék odvodu letos tak opoz
■ děnému doprovázeli, šel i Štěpina, jenž jako starosta obce
• 'přítomen býti musel. Šel z veselá za ostatními, vytloukl s
■ nimi všecky hostince, povzbuzoval do pití a nic nedbal úřad
, ního nařízení, že má předvésti brance střízlivé. Cestou dá
! j val Václavovi pokyny, jak při odvodu zachovati se má, aby
tím snáze proklouzl. Byl té pevné víry, že Václav za nes
chopna uznán bude, ani nepodal reklamaci za něho, jediné
ho syna. Doufal, že páni sami již vezmou na to ohled,
; zvláště z důvodů že je to syn starostův. Myslil, že úřadem
■ svým nemalý na ně učiní dojem a rozmýš'el se, nebylo-li by
■ pod jeho důstojností promluví’ti s panem starostou okres
í nířn, který v čas nutnosti dovede a může slůvko na pravém
místě ztratí ti.
Leč všecky výpočty jeho se sesuly, nezdařily!
• Z Misková odvedli ze čtvrté třídy dva, a Václav byl
mezi nimi. Ani se ho odvodní komise na nic neptala; jak
■ odešel zpod míry před pana plukovního lékaře, poklepal mu
■ na rameno, usmál se a prohodil chladně: “Takových kdyby
i bylo, tauglich!”
Otec tomu přítomný i syn zůstali zaraženi, jakoby je
• vařící vodou polil.
Všecky jejich naděje a plány se tu zakalily: starostovi
i zjevil se před očima buben, žebrácký ranec a hůl, Václav
i potácel se ze síně bez ducha jako opilý. Ale tu již stál čet
ník, uchopil za ruku, velel mu co nejrychleji se obléci a za
• vedl ho k ostatním odvedeným, kteří ve zvláštní místnosti
> byli střeženi, dokud by nesložili přísahy předepsané.
Usadil se mezi ně do koutka, svěsil hlavu do rukou a
i nesúčastnil se ani jejich veselí, ani jejich žalu. Na nikoho
; nepromluvil,na oslovení neodpovídal.
Štěpina, který v něm předvedl posledního brance své o
i sady, neměl také v odvodní síni více co čfniti. Vytratil se
odtamtud do nejbližší hospody, poručil si sklenku piva, ale
) netkl se jí ani. Vystřízlivěv ránou, která ho odvedením
I Václava potkala, z opojení ranního, cítil pojednou takovou
> tíseň a strach před něčím neznámvm a přece hrozným, že
■ ho až mráz obcházel. Bylo mu asi tak, jako když před ně
kolika dny obdržel onen list z berního úřadu. Nemohl uto
i piti žal ve sklenici, jak od dávna uvykl činiti, nechutnalo
mu ani kouři ti a celý doutník sotva zapálený odhodil do
kouta.
Pak se vytratil ven, přecházel po malém náměstí se zra
! kem sklopeným, myslil na všecko a na nic, počítal kroky, a
| niž věděl proč, svíral pěsti a hlasitě vzdýchal. Do očí ztr
haných draly se mu slzy, hlava ho pálila, jakoby dlela ve
výhni, domy a lidé kol něho tančily. Posléz usedl na pat
ník hostince, v němž se odvod konal a zahleděl se tupě do
■ dálky.
Když ho tam Václav po vykonané přísaze našel, byl ble
dý jako smrt. Vstal zvolna, ale nohy se pod ním zachvěly;
ztěží ze sebe vypravil:
“Hochu, půjdeme napřed, nebudeme na ostatní čekati,
i není mi nějak dobře. Pojď, prosím tě, pojď!”
A Václav, který jindy po odvodě býval prvou osobou v
! rozdováděném víru branců, uposlechl. Vzal otce pod paží a
dali se nejbližší cestou k Mískovu.
Cestou dlouho nepromluvil ani slova, jen povzdech tá
i hlý a z hloubí duše jdoucí bylo zle občas zaslechnouti.
“Tři léta, celá tři léta pobudeš na vojně!” povzdechl
si starosta jako sám k sobě by mluvil. “A co já vté době
si počnu? Spoléhal jsem již na to, že se oženíš, že převez
meš statek, dáš mi vejměnek a teď, teď. Kam se poděly
moje plány, co si počnu? Na stará kolena zase budu muset
pracoyati, dříti se v parnu i v zimě a chvěti se při tom stra
chy, nevyženou-li mě dnes nebo zítra věřitelově ze statku!”
A tu již nedovedl se déle ovládati, mocný proud slzí vy
dral se mu z očí a stékal po vráskovité tváři. Vždyť po
dlouhém čase za3e jedenkráte přišel opravdově do sebe, je
ho celý život minulý a zvláště poslední doba lehkomyslného
hýření ukázal se mu jako v zrcadle, ukazujíce bídný obraz
jeho života rozmařjlého, bezstarostného a hříšného. Začal
litovat z hloubí duše všech nepředložených činů svých, všech
svých hříchů na sobě i synovi spáchaných. Činil si krásná
předsevzetí, ale vnitřní jakýs hlas říkal mu: Již je pozdě,
pozdě! Již nezachráníš nic, kdybys na hlavu se stavěl! Kni
hovní dluhy u Leowytha,vše, vše před ním oživovalo. Směn-
Ky jeho rukou podepsané, vybrané ale neodvedené Částky da
ní, zadržený školní plat, utracená obecní přirážka, to vše
hemžilo se a skákalo mu před očima, vše se mu posmívalo a
pokřikovalo naň. Ty marnotratníku! Ty zloději blaha své
ho i svého syna!
Zřel se na podemletém, opuštěném ostrově, odkud žád
ná spás ani vyváznutí mu nekynulo. Poslední most, který
mohl ho zachrániti, poslední takořka vratká lodička, která
spásu přinésti mu mohla, svatba Václava s Kačenkou Čihu
lovic —ty odstranili právě pánové od vojska. Štěpina lomí
v duchu rukama, ohlíží se, kde by se zachytil, ale
nemá kde a čeho a proud vody plný jeho směnek již již sahá
mu po krk Volá zoufale, však nikde nic se nehýbe, aby
mu pomohlo, jen zdáli temný, polo lítostný, polo výsměšný
hlas volá k němu pozdě, pozdě!
Protrhl se z těžkého zadumání, protřel a obrátil se k
synovi:
“Václave, můj drahý Václave, pospěšme!”
A po chvilce dodal tiše a plačky:
“Musíš ještě dnes do Svatoňovic, musíš! Řekni jim, co
se stalo a hleď, abys dostal určité slovo! Může na tě Ka
čenka počkati, aza tři léta hodí se vaše stáří k sobě lépe,
než dnes. Ale pospěšme, prosím tě, pospěšme!”
Leč nastávajícímu zeměbranci nebylo do kro Ku. Jakoby
měl olovo v nohách, potácel se zvolna za otcem. I na něho
lehla tíha dne dnešního celou váhou. Měl na mysli smutné
vyhlídky, které mu kynuly. Již těšil se na .klidné a veselé
živobytí, doufal že bude svým pánem, neobmezeným pánem j
a pojednou jedno slovo, osudné slovo “schopen” překazilo !
vše.
(Pokračování.)
i.TELBSGftAíY' BaLŤIMORE, MB, APRÍL 27, 1918
I i
I Z DOMÁCNOSTI i
1 1
Zkraťte válku!
Čím dříve bude veškerá mohutná a neodolatel
ná síla velké americké republiky zorganisována a
uvedena úplně v činnost, tím dříve bude válka
skončena. Každý dollar, uložený do vládních jis
tot, přispěje ke zkrácení války a k záchraně nesčet
ných životů amerických vojáků a námořníků. Ku
pujte “LIBERTY BONDS.”
Z “Písní otroka.”
Stojím v šeru na skalině, o níž v pěnu, déšť a kouř
duníc, ječíc rozbíjí se nesmírného vodstva bouř.
Jako pták, jenž marně hledá k odpočinku výspy tes,
pohled můj se teskně hrouží v mlhy, vln a mraků směs,
která přede mnou se temně v nedohlednou dálku stře
a sta smrštěmi a víry jak var čarodějnic vře.
Stojím tu a hledím nazpět: V otroctví tam úpí zem.
Hledím k předu: Vše tam hrozí živlů běsným zápasem,
orkán divoký se blíží již mi vzlétá vichrem vlas,
i pout mojich řinkot věčný přehlušuje bouře hlas.
Leč, já spoutané ty ruce zdvihám příští spoustě vstříc,
polibkům, jak děvy drahé, šlehům větru vzdávám líc:
Vítej bouře! Vykoupení slibuje tvůj strašný zjev,
ve tvém rachotu a řevu, svobody mne zdraví zpěv!
Z kuchyně na stůl.
Drštky na kyselo.
Vyper, očisti, povař a znovu očisti a opět dej vařiti
drštky právě jako na polévku. Vař drštky tak dlouho, až
jsou náležitě* měkké, což vezme v některém případu déle, v
jiném méně vaření, dle toho z jak starého kusu drštky jsou.
Když jsou náležitě uvařené, vyndej na prkno a rozkrájej na
kousky asi půl palce široké a tři palce dlouhé a slož do ka
menného hrnce. Mezitím svař jeden díl dobrého bílého octa
s jedním dílem vody, v kterém svaříš něco bobkového listí,
pepře, nového koření a několik zrnek hřebíčku. Též možno
na drštky v hrnci srovnané nakrájeti něco cibulky.
Ovesný chléb se švestkami.
Operte a nechte přes noc moči ti koflík švestek. Ráno
vyjměte pecky a švestky prožeňte strojkem na maso, velice
jemně, pak je smíchejte s kvartem ovesné mouky, pintem
mouky Grahamové, lžičkou soli a lžící cukru. Přidejte
kousek lisovaných kvasnic rozmočených v trošce teplé vody
a tolik vlažného mléka, aby těsto bylo nepříliš husté. Nech
te zkynouti, pak je zamíchejte, udělejte bochník, dejte jej
do vymaštěného pekáče, nechte zkynouti a pečte v mírné
troubě.
Kuchaření pod vodou.
Paní M. A. Wilsonová z Philadelphie vyučuje kuchaře
ní pod vodou, a sice ve vodě vzdorné kuchyni podmořské lo
di. Paní Wisonová na prvém místě musí počítaíi s okol
ností, že v hlubokých mořských vodách panuje velká zima,
což má vliv na vaření, zvláště na kynutí pečivá, jak každá
kuchařka ví.
“Používáme elektrických kamen,” sděluje paní Wilso
nová, “ale jídla, jež vyžadují vysoký stupeň teploty, musí
me uvařiti, nežli submarina se do hlubin ponoří. Začala
jsem sSO posluchači, dnes jich mám 1,000. Práce musí být
konána dle regulací námořního odboru, a vydání za každé
jídlo, totiž každý oběd, večeři, atd., pro jednu osobu, nes
mí přesahovati 45 centů. Kurs potrvá pět týdnů, každý den
od půl šesté ráno do sedmi večer. Každý kandidát musí se
naučiti dělati chleba za zcela jiných okolností, nežli panují
na souši. Nejen že stává velkých rozdílů v teplotě, nýbrž
musí se hráti i ohled na to, že do chleba dává se voda moř
ská.
Moji hoši jsou nadšení a chutě se učí. Jsou mezi nimi
lékaři, právníci, klerci. vůbec zastoupena jsou všechna po
volání a řemesla. Ku jejich cti budiž řečeno, že neshledala
jsem mezi nimi ani jediného neschopného.”
Dvacet pět tisíc dolarů věnováno bylo na ceny,jimiž má
vzbuzen býti větší zájem v pěstování plodin v Marylandu.
Pět set dolarů bude dáno do každého okresu státu nejlepším
válečným zahradám, velikým nebo malým, a jiné ceny za
zvýšení pěstování potřebných plodin: pšenice, fazolí, a kor
ný.
Můj tatínek koupil již “Liberty Bond”
Koupil i Váš?
EMIL K ŠKPABEK
Zvětšený a nove unaveny
department ní obchod
Kdo do Vánoc nejvíce nakoupí,
obdrží ZIATL HODINKY!
V čísle 733 N. Cnllington Avenue
roh Madison ulice.
HEINOID <fc S()N"
VŠECH DRUHŮ
logna salám v.
sádlo, spek atd Stany: 53 Point trž.
al9 sev. výcli. trž. 'N. E. to-ai L;-t. N
Obchod a obydlí: 808-10-12 N. fhe*ur
J. J.BENDA
JEDINÝ ČESKÝ FOTOGRAF V
BALTIMORE.
zhotovuje všec.íu práci do tohoto
oboru spadající, jako rodinné o
brazy, skupiny pro spolky atd.
Fotografuje se i večer.
č. 2426 E Monument ulice.
Telefon, Wolfe 3391 W
Jan Jelínek
jediný český zákazkový
kloboučník
841 N. Gay ulice.
Čistí, triiruje, dává do formy, měkké i
tvrdé, panamské a slaměné klobouky.
Prodává dámské i mnžské klobouky jaké
si kdo přeje. Má na skladě: Sokolské ko
šile, pasy, šňůry a knoflíky. Veškerou
práci vyřizuje rychle a levně.
Andrew Ileck Ph. C.
zkušený lékárník
Pečlivost—zdvořilost—vědomost
správnost.
Zvláštní pozornost se věnuje lé
kařským předpisům.
Telefonujte nám co si přejete a
my vám to dodáme.
Telefon: Wolfe 2386 a 2137
roh Patterson P’k. a Ashland Ave.
Trpíte bolestí očí?
aneb bolí vás neustále hlava?
Nechte mně prohlédnouti vaše oěi, a já
vám hned řeknu zdali potřebujete brej
le aneb lékařské pomoci. Pakli potře
bujete brejlí, já vám je zhotovým ve
své továrně za cenu levnou.
B. MAYER, registrovaný optoraetrlst
532 N. Gay Ulice. Založeno r. 1597,
Frant. Kuchař
český obuvníK
2331 Ashland Ave. roh Montford Ave.
Vykonává veškerou obuvnickou práci
Zakázkové práci věnuje se zvláštní po
zoruost Veškeré správky vyřizuje rychle
a levně.
Krajané podporujte kralana!
PRO VLAsTa NAROĎ!
Cyrillo-Methodéjský Fomocný
Fond
založen byl pioťj, aby pomáhal vál
kou nevinně ť. pícím krajanům v Če
chách, na Moravě a ve Slezsku.
Národní Svaz Českých Katolíků
založen byl proto, aby pracoval k
dosažení nejvyšší svobody národu
českému, jak to síly umožní a ob
čanské naše povinnosti dovolí.
Příspěvky pro oba jmenované’ ú
čele budtež zasílány na pokladníka
Cyrillo-Methodějského Pomocného
Fondu pod adresou:
JOS' KOPECKÝ.
3205 W. 32nd St., Chicago. 111.
Dotazy a dopisy vůbec, národní
akce se týkající, buďte adresovány,
Národní Svaz Českých Katolíků
2601 St. Louis Ave.. Chicago, 111.
Zkusili jste již léčbu bez všeho
zdaru k nabytí zdraví?
Možná, že jste byli již léčeni bez
žádoucího výsledkuVtím ztratili jste
všecku naději na vyléčení. Musíte
uvážiti, že dnešního dne pouze prá
ce specialistů je hledána v různých
případech obzvláště při léčení nemo
cí. Uznavše pravdu tvrzení, trpi
teli nějakou zvláštní nemocí, toto
jest zvláště pro muže, proč nejdete
na poradu specialistovi, který má
pověst zkušeného poctivého lékře,
který má patnácti lteou zkušenost v
léčení mužských nemocí. On vám
hned řekne po důkladném prozkou
mání zdali vás může vyléčili, a kte
rý vás vyléčí v krátkém čase s do
brým výsledkelm. Takového speci
alistu najdete, když přijdete se po
rad itl s doktorem Hamríčkem, kte
rý má svou úřadovnu v čísle 408 E.
Baltimore ulice. On vyléčil mnoho
mužů* kteří hledali léčení u jiných
bez výsledků. Co učinil pro jiné
učiní pro vás. Jeho ceny jsou le
vné a platiti se může dle úmluvy
pacienta. o z,