Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951, April 27, 1918, Image 5

Search America's historic newspaper pages from 1756-1963 or use the U.S. Newspaper Directory to find information about American newspapers published between 1690-present. Chronicling America is sponsored jointly by the National Endowment for the Humanities external link and the Library of Congress. Learn more

{
                  title: 'Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951, April 27, 1918, Image 5',
                  download_links: [
                  {
                   link: 'https://www.loc.gov/rss/ndnp/ndnp.xml',
                   label: 'application/rss+xml',
                   meta: 'News about Chronicling America - RSS Feed',
                  },
                  
{
    link: '/lccn/sn83045434/1918-04-27/ed-1/seq-5.jp2',
    label: 'image/jp2',
    meta: '',
},
{
    link: '/lccn/sn83045434/1918-04-27/ed-1/seq-5.pdf',
    label: 'application/pdf',
    meta: '',
},
{
    link: '/lccn/sn83045434/1918-04-27/ed-1/seq-5/ocr.xml',
    label: 'application/xml',
    meta: '',
},
{
    link: '/lccn/sn83045434/1918-04-27/ed-1/seq-5/ocr.txt',
    label: 'text/plain',
    meta: '',
},

                  ]
                }

Telegraf. [volume], April 27, 1918, Image 5
About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951

Image provided by: University of Maryland, College Park, MD

Image: of 8.

Page

All Pages

Issues

All Issues Text | PDF | JP2 (8.3 MB)

Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.), 27 April 1918. Chronicling America: Historic American Newspapers. Lib. of Congress. <https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn83045434/1918-04-27/ed-1/seq-5/>

Newspaper Page Text

I Venci na námluvách. 1
| ' Napsal Václav Kosraák. j|
Nevodmlově! Nemám čas!
Vepocoj mo jich, poroučela matka, hať néni v domě za
se tartas
Venci vyhledal si v síni asi dvoulitrovou hliněnou baň
ku, plucar a šel do sklepa. Natáhl do ní mladého kysajícího
vína, napil se také sám a vrátil se do světnice. Počal se
svátečně strojiti. Oblékl si čistou košili, vyleštěné faldo
vačky “kancledrový,” řemen a nový, teplý kabátek.
Když byl oblečen, pověsil s baňku s vínem na provázek,
přes druhé rameno na úzkém řemínku novou harmoniku.
Petruša dívala se na něho bočkem.
Kam pak sto harmoniko?
Kam chco! Bodo si hrát cesto.
Snad nepojdeš k ty Monice, k ty harmonice?
A debech? Co je ti po tom?
Venci, hupuvaž se! zakřikla na něho matka. Drž se
Mezolánovy!
Já můžo jít, kam chco! řekl Venci sebevědomě. Dež
se mám starat vo celé dům, nedám si vod žádnýho poročet.
Déte pozor, hať se nic nestane. Večír přijedo zase. Hať
je večeřa hotová.
Vyšel ven, vyvedl si šimlu, opásal ji starou houní, vy
šinul se na kůň, napálil si viržinku, vyplivl mezi zuby, za
volal :
Šimla, na! přitiskl ji patkama do boků a vyjel ze vrat
odvážně a pln naděje do světa na výpravu.
Rumpálová vyšla před vrata, omotala si ruce modrou
zástěrou a hleděla za synem, dokud nezmizel za rohem.
Zatracitá hlava, myslila si. A bode z něho ješče jedno
polmistr!
Venci pošlehoval klisnu tenkým proutkem a mlaskal ja
zykem, aby šla oválem pokud jeli osadou. Za osadou zabo
čil k lesu a zastrčil viržinku za ucho. Byl šetrný a kouřil
jen pro chloubu. Šimla šla zvolna, krok za krokem pokojně
a jistě. Dítě gjohlo na ní jeti. Hleděla vážně k zemi, jako
ustaraná a sestaralá matróna.
Venci vzal harmoniku, natáhl ji, položil tlusté, neohra
bané prsty na klapky a počal hráti nápěv písně “Žádné ne
ví, co je krožek!”
Při tom se blaženě usmíval, a když se mu hra podařila,
oblízl se radostí.
Dojel lesa v nejlepší náladě. Tu vyšla na cestu “perní
ková bába” s velkou nůší suchého chrastí.”
Eh, zle je! Neščestí! zvolal Venci a škubal sebou ne
vrle.
Kam pak, stárko, kam sto moziko? zavolala na něho
zvědavě.
Venci strčil viržinku do úst a odvětil furiantsky s vyso
kého komoně:
Do světa, kde růžt rozkvétá.
Do světa, kde růže rozkvétá, opakovala babka povážlivě
a pohlédla na něho pátravě. Snad ne za nevěsto?
Může bét.
A kde pak je ta růža?
Tam, kam vede cesta, odsekl Venci vesele.
Šimla, hý! na! mlaskl jazykem a pošlehl starou klis
nu proutkem. Kobyla máchla mrzutě ohonem, zaklusala a
zmizela s Vendem v lese.
Listí na dubech viselo svadlé a scvrklé; břízy stály
smutně v trudné nahotě, jen tu a tam visel na nich ještě
žlutý nebo purpurový list. Všudy ticho, na vše strany, jen
podkovy klapaly těžce a váhavě na kamenité cestě.
Venci se mimoděk zasmušil, svěsil hlavu a zahloubal se
v myšlénky. Kobyla pod ním šla jen co noha nohu minula.
Kam pak, Venci, tak v parádě? zavolal na něho hajný
z lesa, až Venci sebou trhl.
Vítám vás, pantáto hajně, usmál se náš jezdec. Div
sem se nelekl. Do světa, kde růže rozkvétá.
Na tu si počkáš do léta. Se mno nemluv tak hlopě a
řekni, kam jedeš na tom kostlivci?
Žádné kostlivec, pantáto. Má šimla, pravda, není klos
tá, hale má jádro! Šak taky sežere vovsa, víc než keré hyné
kůň ve vsi.
Prosím tě, neplké. Podivé se, jak za tebo vrané lita
jo. Pijo jiz na tvo kobylo litkup. Ale kromě [[špásu: Kam
jedeš?
Do Koledová.
Do Koledová? Tam jsem se narodil. Aco tam honíš?
Sem tam pozvané!
Ke komu pak?
K Teplom, pochlubil se Venci. Šak jich znáte?
Jak bech neznal?! Co pak ti chco? Máš jim dovézt váp
na? otázal se potutelně.
Co bech! Det nemám vápenice.
Ale vozíš jiném.
Hano, na védělek, proto že mám dobry koně, oplatil
mu Venci uštěpačně. Dnes jedo jenom na legraci za Moni
ko. Pozvala mě vo hodech.
Snad si ju nechceš brat?
Proč bech ne? Dostane-li totiž, co chco.
Milé synko, střihl hajný po Vendovi očima, z toho
mračna nebode pršet. Na Moniko bere náš mládenec.
Než ten dostane levír, bude z Monike dávno stará hra
chovina! usmál se Vend pohrdavě. Krásně nejedo ju prosit,
chco se na ňo jen podívat. Mám čtvrtlán, můžo si vebírat.
Kolik pak máme hodin? vzpamatoval se pojednou a vytáhl
chlubivě hodinky. Juž dvanáct. Mosím dál. Prosím vás,
déte mi kosek vohňa.
Jaké seš to kuřák, deš, ani vohňa nemáš?
Mám, celo paklo, hale člověk neví, nepřinde-li vítr, a
pak be mohlo bét té pakle málo.
Seš vopatrné, pochválil ho hajný a podal mu ohně.
Vend napálil si viržinku a poděkoval. S pánem bohem!
Hy, šimla, na!
S pánem bohem! A sčasný pořízení!
Děkujo.
A jel lesem dál. Ana potupu hajnému, že se mu vy
smíval, vzal harmoniku a hrál:
Já půjdu do světa,
kde růže rozkvétá,
já tady nebudu,
já půjdu pryč.
Černé vrány lítaly nad ním a krákaly zvěst nemilou.
Venci jich však neslyšel a stavěl si myšlenkami zlaté zámky.
Jel a jel, až vyjel z lesa. Před ním ležel v údolí Koledov.
VI.
Venci, spatřiv Koledov, zadíval se na Teplův dům pod
červenou střechou, usmál se spokojeně a v srdci ovzal se mu
výchlubný hlas:
Z nejkrásnějšího domu budeš míti nevěstu!
Zapálil si vyhaslou polovičku viržinky, stiskl kramfleky
kobylu do slabin, až se dala do klusu, a vjel tak hrdě do mi
lého Koledová.
U Teplů byla vrata dokořán otevřena; pacholek vyvážel
mrvu. Hospodář stál na zápraží a rozkazoval. Spatřiv z
daleka podivného jezdce na chatrné kobyle, otázal se udive
ně: Kdo pak to tamhle jede?
Pacholek se usmál:
To je Rumpálův Venci z Trnová.
Hospodář usmál se též:
Ten? Snad nejede k nám?
Vzpomněl si, že mu dcera řekla, ]aké měli spolu řeči a
jakou na ni zpíval písničku.
A skutečně; Venci zabočil zrovna do Teplových vrat.
Nadzvihl klobouk a pozdravil:
Pochválen Pán Ježiš Kristus! Ščasný dobrý vodpoledne!
Navjekjámen! poděkoval hospodář. Vítám vás. To so
k nám hosti! Co pak nám nesete?
Jedo se taky jedno na vás podívat. Slíbil sem to vo ho
dech Monice.
Těší nás. Jen dál.
Venci seskočil pružně se šimly a šel ke kůlně uvázat ko
bylu k sloupu.
Kam pak jo vedete? Máme v maštali placo dost, řekl
mu hospodář.
Šak není venku zima.
Poďte zavedo vás.
Šel ke konírně, Venci dragonským krokem za ním. Dr
žel uzdu hodně do výšky aby šimla po svém obyčeji tolik
hlavy nevěsila.
Pacholek díval se za kobylou a usmíval se potutelně:
Ta má nohe vod truhláře dělaný, řekl děvečce, která mu
pomáhala mrvu nakládati.
Monika poklízela po obědě ve světnici. Když ušlyela
na dvoře jednokoňské kroky a hovor, přiskočila k oknu a
spráskla ruce:
Skutečně přijel! Bude dnes zase veselo?
Vyběhla ven do kuchyně za matkou:
Maměnko, ten potrhlé Venci z Trnová je tade. Přijel
snad na námluvě. Počkéte, podivíte se, jak s ním bodo po
slovansko mlovit.
Snad ne! Ale, děvče, jen si nedělé z něho tuze velkýho
blázna; von je taky boží stvoření.
Šak von ze sebe sám dost blázna nadělá. Půdo se tro
cho voblict, hábech se mo zalíbila.
Odběhla zase do světnice, a matka, hledíc za ní, zasmá
la se:
Bože, je to děvče jako jišČerka: Nebelo be vodivo, debe
jiném pomátla hlavě, neřkoc terno Vendovi!
Na zápraží ozvaly se kroky. Teplý s Vendem vkročili
do síně.
Matko, kde seš? volal Teplý.
Tade! ozvala se Teplá z kuchyně.
Védo ti hosta.
Snad ne! Koho pak? Pod’, podivé se.
Teplá vyšla z kuchyně, utírajíc si do modré zástěry ru
ce.
Kýho pecidla! tvářila se překvapenou, dyť to je ten
mládenec z Trnová, co naší Monice vo hodech tak krásně
zpíval!
Han, zazubil se Venci.
Vítám vás, mládenče! podávala mu ruku. To sok
nám vzácní hosti! Poďte dál!
Venci zatřepal jí rukou a řekl:
Pozdrav vás ruka Páně! Zkazujo vás naši pozdravovat.
Zdrávi zkázo val i. Jen dál, jen dál! otvírala dvéře do
světnice. Moniko, podivé se, kdo k nám př ; šel.
Přijel, opravil ji Venci.
Monika seděla již napolo vyšňořená u okna a šila. Po
hlédla udiveně na Venda a upustila, jakoby radostí, šití.
Vstala a uklonila se mu:
Pěkně vívám, pane Rumpále! Nenadála jsem se, že bu
du míti dnes takové potěšení.
Venci šel k ní a podal jí ruku:.
Slíbil sem, že přijedo, tade sem.
Těší nás báječně. Račte se posadit. Aco pak to tady
nesete?
Vzal sem vám trocho našeho vína na košt, hábe ste vě
děle, jaký máme, a tade mám harmoniko. Na to si cesto
hrávám a zaháním hlopý myšlenke.
To je od vás pěkné, zazubila se na něho Monika. Tak se
jen posaďte, nutila ho Teplá.
Venci odložil plucar a harmoniku.
S dovolením, zabručel a zasedl. Pak vytáhl hodinky na
modré stužce a podíval se na ně. Jak pak sem dlouho jel?
Půl druhý hodině.
Jen? divil se hospodář. To není moc.
A ešče sem cesto še zastavil s hsjném a vedle sme kdoví
jaký řeči.
To bech bel o vaší kobyle neřekl, potřásl Teplý hlavou.
Nezdá se.
(Pokračování.)
„TJSLJSGJiAřV* kALTIMOKJá, Mi)., APÉÍL 2 1 ?, 19lS.
BATALIÓN.
Napsal Karel K. Kukla. Obraz z ovzduší alkoholu.
Jednou z těch bludných duší byl aktér Vojta Mušek,
jenž pro bláznovské kousky byl vyhoštěn ze všech kočujících
hereckých společností, a který v “Bataliónu” si hrál na
zneuznaného dramatického titána, mořil zpité flámy patetic
kou deklamací Rubešovy “Dýmky”, a když “do nich hodil”
nějaký nemožný citát z “Hamleta” neb ‘Koriolána”, roz
čechral vždy ženiálně své dlouhé vlasy, jež mu splývaly přes
límec zamaštěného haveloku, i dodal s výrazem nezměrné
hrdosti a opovržení: “Fi! Vám je škoda takových perel, vy
prostá chátro, “mizerná kontribuens plebs”, vy nevzdělaní
hloupí os'ové. ”
Vojta byl při veškeré zevnější schátranosti duší bodrou
a ideální, a proto se Bývalí jeho soudruzi pokusili chuďasa
zachránit. Přemluvili rodiče Muška v Kladně sídlící, aby
dopsali Vojtíškovi a poradili mu, aby si namluvil nějaké
děvče a přistěhoval se domů i s nevěstou. Všichni doufa
li, že sňatkem zmoudří a stane se pak zase pořádným člově
kem, ale námluvy Vojtovyjdopadly tak bláznovsky, že každé
mu zašla na vždy chuť obracet na lepší cestu podivínského
ošustu.
Milý Vojtíšek jak dostal psaní, vydal se ihned na cestu
a aniž by se dlouho rozmýšlel, sebral první odranou cikán
ku, s kterou se setkal na silnici, uvázal jí před Kladnem na
krk oko ze špagátu, i přivléknuv domů špinavou, ohyzdnou
tulačku, představil ji zděšeným rodičům jako nastávající
manželku.
Rozumí se samo sebou, že krásná nevěsta i se ženichem
byli ze dveří vyhozeni, ale to filosofa Vojtu ani dost málo
nehnětlo. Řekl cikánce suše: “Jak vidíš ze svatby není nic!
Naši tě nechtějí! Tak zas plav!...” Našel si místo u malé
aktérské společnosti, když však měl stále hlad a nemohl do
stat gáže, utekl jednou v noci z jeviště zprostřed klasické
tragedie a přišel zpět ke Praze v třeskuté zimě, jsa oděn v
rytířský kostým s brněním, maje na hlavě sametový baret a
na nohou staré soukenné bačkory. V “Bataliónu” potom
prodal všecky ty rekvisity, vyčistoval kamarády a šel pak
polonahý na nocleh do “Fišpanky”, kde mu pan správce
Koubek, nynější pěvec operní, vždycky ochotně popřál pří
střeší.
Druhým přírůstkem bylo prohnané pražské kvítko, ja
kýs Švesták, synek zámožných rodičů, kteří měli obuvnickou
dílnu “U Turků” a sklad zboží v Ovocné ulici; ten propaď
na realce, byl pak zbankrotělým kupcem, potulným kytari
stou, vydavatelem pokoutního insertního lístku ana konec
místopředsedou “Bataliónu,” kde před časem též za kruté
ho mrazu na prahu, na studené dlažbě ztracený život doko
nal. ,
Švestákova matka se as za rok před smrtí svého jedináč
ka utrápila nořeni, otec pak mu návrat k sobě zakázal, a
když jej kdysi zpustlý syn přece navštívil, rozčílil se stařec
tak, že jej ranila mrtvice!,.. Mladý ničema stal se pak uni
versálním dědicem značného jmění, i počal znovu vésti život
nevázaný. Rozhazoval peníze plnýma rukama, hýřil a pil
celé noci i počínal si všude tak drze a pánovitě, že to budilo
v celé Praze pohoršení a nevoli. V ten čas zabloudil též
jednou k “Buchovům”, kde se dřívější známí, zpěváci, pro
dukovali, a kde právě bývalý jeho přítel, houslista Michl,
vybíral od publika příspěvek na rakev jistého zvěčnělého sou
druha, dělaje obvyklou pohřební kolektu.
Obešed hosty,namířil též kšvestákovi jenž sedě v kruhu
zpitých druhů, utrácel na jich počest přehoušle stříbrňáků.
Michl doufal, že Švesták jistě štědrým darem přispěje své
mu dávnému kolegovi, ale zhýralec zhlédnuv houslistu, s
talířem v ruce pokorně stojícího, vypukl v hlučný smích a
zvolal hodiv mu k nohoum dva krejcaráky:
“Tu máš! To je dost pro takovou chudou luzu! Seber
si to, hladový zpěváku!..”
Michlovi vstoupila rozechvěním a hanbou krev do hla
vy, před očima se mu zatmělo i položil talířspenězi na stůl,
sebral s podlahy oba pohozené měďáky, zabalil je bedlivě
do útržku papíru a mávnuv jimi pyšnému Švestákovi před o
čima zasupěl hrozebně:
“Jen počkej! Podívej se! Ty tvé 2 krejcary si schovám
na památku a dám ti je brzo zas zpátky, až sám přijdeš k
nám na žebrotu!”
Moderní lidé nevěří ve proroctví i pokládají je šmahem
za pouhou bajku, tentokrát se však věštba houslistova vskut
ku vyplnila...
Minulo sotva půl léta a marnotratný Švesták utrativ v
šílené zaslepenosti zbytek dědictví do posledního haléře, kle
sl v bídu a neřest ještě hlouběji než dříve, stal se napros
tým vyvrhelem a trápen hladem a zimou, přivrávoval jedno
ho večera vskutku k “Buckům” na žebrotu jako zedraný,
bosý trhán, jako zničený alkoholista a nejzpustlejší, nejotr
hanější člen spolku “Batalión”.
A tu sotva se zjevil na prahu šnkovny a nastavil tře
soucí se ruku k obecenstvu,'vyskočil houslista Michl z orkes
tru před jevištěm, vyňal z kapsy sežloutlý svitek papíru s
dvěma krejcary, jež mu kdys Švestka vmetl pod nohy i mrš
tiv je proti sešlému tulákovi vzkřikl divoce:
“Vidíš? ničemo! Už jsi tu... Tak tu má| svou almužnu
zpět. Seber si ji, ty padouchu!...”
*
* *
Hrozné doupě “Bataliónu” pohltilo však ještě zcela ji
né oběti, ještě znamenitější lidí a skvělejší talenty i exist
ence.
Ono stáhlo ve svůj vražedný vír i Václava Šolce z hor
Krkonošských, jednu z nejčistších duší celé vlasti, jednoho
znej nadanějších našich poetů, jehož básně o jarních květech
a prostých českých chaloupkách dosud loudí slzu z oka
mnohé dívčiny.
Tam dokonal dráhy života i český “Thaser”, věhlasný
chemik Švarc, tam spustí i obratný německý právník Kvido
Hanke, a tam zhynul i známý advokát, řečník a poslanec,
doktor Uher, který byv nevěrou ženy dohnán v zoufalství,
klesl s výše parlamentárního oratora a člověka až v brloh
pobudů a v jedovatou atmosféru kořalny, v níž se stal kum
pánem a vůdcem pražských proletářů!
(Pokračování.)
a
£ ťr/W i" “ cP/íQ
| DR. EDW. J vVOHRNA |
£ český zubní lékař i
2311 E. Monument ulice
* Úřední hodiny: OJ U hod. rá- ' 2
no do 7 hod. večer mimo pát
JÍ ku. V neděli, dle úmluvy. *
4 ÍJ.AJ A. u; M A tóféi
| o
|. Doktor Grove f
f
| český lékař J[
5 o
% 1304 N. Caroline Street ![
Telefon Wolfe 3214
Emil C. Vacek
plumbař
- číslo 726 N. Chester ulice
Vykonávám všechnu plumbařskou práč
vytápění horkou vodou, zavádění kana
lizace, plynu a vše co do toho oboru spa
dá. Dále vykonávám též práci pleehař
skou a sice pokrývám střechy, upravují
plechové stropy a kamna. Za veškerou
práci ruýím.
Central Bank
of Baltimore
sev.-záp. roh Baltimore a
Holliday ulic
AUGUST WEBER, předseda
Vojtěch Březský
český kuchař
Oznamují ctěnému obecenstvu,
že jsem zařídil prvotřídní kucby
ní, vařím obědy i večeře v mé
místnosti i přes ulici. Pořádám
hostiny svatební i po pohřbu,
též i bankety. Přijímám pány na
byt a stravu.
číslo 1019 N. Gay Street
Lehké rozhodnutí.
Trpíte-li nějak se žaludkem, zác
pou, nechutí k jídlu, nadýmáním po
jídle, bolením hlavy a migrénou,
spíte-li špatně, jste-li nervosní, bez
chuti k práci, jako ztlučení na ce
lém těle, a jste-li rozumní lidé při
tom, vezmete spolehlivý lék a ne
budete čekati, až se v nevolnosti
vyvine vážná nemoc. Nejspolehli
vějším lékem jest Trinerovo Léčivé
Hořké Víno, které vyčistí žaludek
a vnitřnosti, uvede pořádek do za
žívání a osvěží celé tělo. V lékár
nách. sl.lO. Pro nastuzení a
kašel, jichž sezóna právě nastala,
nej lepším lékem jest Trinerův Mír
nitel kašle. 25c a 50c v lékárnách,
poštou 35c a 60c. Pro reumatis
mus a neuralgii, bolesti v kříži a
pod. není nad Trinerův Liniment.
V lékárnách 35c a 65c, poštou 45c
a 75c. Joseph Triner Company,
velkovýroba léků, 1333-1343 S. Ash
land Ave., Chicago, 111. advt.
1 SUNDAY
QHE MEAX .žiÉžr
WHEATLESS ffifasm
USE MO BREAIX CUACKTJLS. | 1 111111 IJM)
FASTKX ca BREAKIAST FOODS ' M
COMTAININO 'VHEAX
I -MONDAY 7
ALL MEALS
WHEATLESS
USE MO EREAJX CBACKOLS, \\L\ll 111 U/Á§}J
ÍASTKC CEL UHEAKEAST FOODS
CONTAiNTNG WHEAI
I TUESDAY
C*TK MEAX
WHEATLESS MSBB%
USE MO BKBAA CttAOIOLS, MISIIIII WĚi
easthx ob. breakiast ioqps
CONTAJNING 'WHXAT
I WEDNESDAY
ALL MEALS /ígÉS-/s^.
VHEATLESS ĚSSIk
USE MO BKEMX CRACKXJES. ‘Xjll 1111 WjMJ
ESSTHX Cli BREAKIAST FOODS
COHTAININO \JZZEMC '
1 THURSDAY
OtTE MEAX
wheaxless jmSm,
USE MO BREAK C-RACICE.TLS. Mjll lil |Jn||v
T.VSTHT CS. BREAKIAST FOODS
COMTXINFNG '%'UGEAT
|| FRIDíAY
OtTE MEAL
wheatless msm.
I USE MO DKEAJX CRAHUIU, WjMI 11111)11. |
TfSZXI Cl BREAKIAST FOODS
COMTAUJINU 'WUXAX
I, Li 11. |.| I I—
SATURDAY
1 OMTE JMEAX
WHEATLESS J|aiim
USE MO BBEA3X CRACKESS. ÚJJ 111 \rjtjl
IASTKY OK BREAKIAST FOCPS
OONTAXMLNC WUEAI

Telegraf. [volume], April 27, 1918, Image 5
About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951

Connect with the Library

Find Us On

Subscribe & Comment

Download & Play

Questions

Telegraf. [volume], April 27, 1918, Image 5 About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951

Connect with the Library

Find Us On

Subscribe & Comment

Download & Play

Questions

Telegraf. [volume], April 27, 1918, Image 5
About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951