OCR Interpretation


Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951, September 23, 1932, Image 5

Image and text provided by University of Maryland, College Park, MD

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn83045434/1932-09-23/ed-1/seq-5/

What is OCR?


Thumbnail for

f ' \
I Chicago DNE a za noci f
'f Napsal Edmond C. Strong
I I
■£(2^iw^í(^iiw^^>wiiwVác^iiw^(^iiw^í^íiiw^SV^iiwVáSV>íiiwVÍÍSV>íiiw^íSVwiiwVSfeV^iiwVí)feVJiiw^áSV^iir<x2)jw
Jakmile ona bude vyproště
na z moci těchto padouchů,
spravedlnost zasáhne v celou
tu věc bez odkladu a účinně.
Z hlasu cizince vyzníval pří
zvuk opravdové jistoty a pře
svědčení. Proti vlastní své vů
li nemohl Vincent Morton ji
nak než důvěřovati jeho slo
vům. -
“Buďtež si kdokoliv,” pravil
vážně, “já vám důvěřuji a svě
řím se vašemu vedení.”
“Pojďtež tedy, nesmíme
odkládati s překvapením a zat
knutím těch bídáků!”
Za slov těch nastoupil cestu
z pokoje. Nalezli chodbu o
puštěnou a tmavou. Hledají
ce tápáním cestu a snažíce se
nalezti osoby, jež hledali, pro
šli několika tmavými chodba
mi.
Bylo zjevno, že Talcott a je
ho lidé opustili dolejší místno
sti, neboť zde nebylo nikde žád
ných světel.
Cizinec sdělil Vincentovi, že
viděl, jak byl uzavřen do klen
by a později slyšel, jak Talcott
pravil Alstynovi, že budou bez
pečnější v hořejších částích
vedlejší budovy.
Budova, o níž se jednalo, by
la patrně ona, kteráž se nalé
zala ve spojení s kamennou
nízkou budovou, v níž se nyní
cizinec a Vincent nalézali.
Oba muži přišli ku dveřím,
jež vedly skrze úzkou předsíň
ku a prpšedše skrze tuto, přišli
do nízké, nábytkem neopatře
né místnosti.
Nějakou náhodou oba mužo
vé se od sebe odloučili a Vin
cent se neodvážil volatí pohře
šeného svého přítele, obávaje
se, že by mohl býti slyšán ně
jakým nepřítelem.
Übíraje se dále, pojednou se
zastavil, přijda k něčemu, co
se podobalo obrovskému světlí
ku, jenž se táhnul od střechy
až dolu do sklepních prostorů
budovy.
Několik oken z různých pos
chodí vedlo sem. Však z oken
těch neunikalo žádné světlo,
vyjma okna v nej hořejším pos
chodí.
Vzhlednuv do výše, Vincent
zpozoroval velké světlo unika
jící z jednoho okna, u něhož
se občas kmitnul stín nějaké
postavy, z čehož bylo patrno,
že se v místnosti dotýčné nalé
zá jistě jedna, ne-li více osob.
Po straně světlíku byl při
pevněn lehký dřevěný žebřík.
Zdálo se, že jest zde proto, a
by se po něm mohlo vystupova
ti za účelem čistění oken, ja
kož i aby poskytoval příleži
tost k uniknutí v případě ne
bezpečí ohně.
Vincentova statečnost nabá
dala jej, aby nahlédnul do
místnosti, z níž světlo unikalo.
Otevřel okno jež vedlo do
světlíku a chopil se žebříku.
Pak počal zvolna a opatrně vy
stupovati do výše.
Blíže se k oknu, z něhož svě
tlo unikalo, pohlížel stále krad
mo do pokoje.
Byla to místnost pohodlně
zařízená a nalézaly se v ní dvě
osoby, jež Vincent mohl dobře
viděti.
Okno bylo otevřené a odváž
ný mladý muž mohl vyslech
nouti vše co se zde mluvilo.
Talcott seděl u stolu, maje
před sebou psací náčiní a Al
styne stál u dveří, jako by byl
připraven k odchodu.
“Děvče jest bezpečné?” tá
zal se Talcott.
“Bezpečné a uspokojené pro
dnešní noc.” .
“Bedlivě ji střežte, neboť je
ště jedna noc bedlivé stráže a
trpělivosti a úkol náš bude u
skutečněn.”
“Zcela v pořádku,” odvětil
Alstyne.
“A podejte mi zprávu, kdy
by se v noci něco událo.”
Alstyne opustil pokoj. Tal
cott zcela osamotněl.
Seděl u stolu jsa zády obrá
cen k oknu; držel v ruce péro
a jak se zdálo, byl zahloubán v
myšlenky.
Vincent Morton po nějakou
dobu tiše pozoroval svého ne
přítele.
Konečně jej nalezl samotné
ho a patrně odloučeného od
jeho spojenců a přátel.
Vincent byl v tu chvíli ovlá
dán náhlým, neodolatelným
popudem, aby učinil smělý a
rozhodný pokus o přelstění a
přemožení bídného úkladníka.
Měl při sobě bambitku a u
chystav si zbraň ku okamžité
mu použití, vlezl tiše do poko
je.
Opatrně plížil se okolo stolu
za zády Talcottovými a stejně
tiše vklouznul ku židli, kteráž
stála zrovna proti zločinci.
Z očí Vincentových sálala
rozhodnost; rty jeho byly pev
ně sevřeny a z obličeje vy zíra
ly mu přímost a nezdolná od
hodlanost.
Talcott vzhlednuv pojednou
do výše, divoce se vyděsil. Se
děl tu, chvíli pohlížeje s pře
kvapením i leknutím na smělé
ho vetřelce.
“Kdo jste Slastně? Jak jste
se sem dostal?” vyrazil koneč
ně ze sebe, sotva dechu popa
daje.
Bylo jasno, že nepoznává
Vincenta.
“Jsem váš úhlavní nepřítel”,
zněla zvolná, vážná odpověď,
“a přišel jsem sem, abych vás
usmrtil, pakliže okamžitě neu
činíte po mé vůli.”
“Vincent Morton!” vydechl
Talcott a zsinal na smrt, po
znav hlas mluvícího muže, o
němž měl za to, že jest mrtev
aneb že uprchl před stíhající
jej spravedlností.
Vincent namířil mu bambit
ku přímo na srdce.
“Jen sebou pohněte, aneb se
pokuste učiniti poplach a jste
mrtvolou,” zvolal s důrazem.
“Harvey Talcotte, konec všech
vašich hanebných úkladů na
dešel. Přistrčte mi sem psací
náčiní, jež máte před sebou.
Se zsinalou a rozmrzelou tvá
ří, avšak patrně zastrašen, zlo
činec vykonal udělený mu roz
kaz.
“Nuže tedy, nyní započnu.
Pamatujte si však, že vystřelím
jakmile učiníte poněkud po
dezřelý pohyb,” upozorňoval
Vincent znovu výstražně.
Držel bambitku v jedné ruce
Druhou rukou uchopil se pe
ra, smočil je v inkoustu a pra
vil chladně:
“Harvey Talcotte,” zvolal,
“vaše dráha podvodu a zločinu
končí dnešním dnem v tomto
místě. Já budu psáti avy po
depíšete.”
“Podepíší co mám pode
psati?” vyrazil ze sebe Talcott.
“Podepíšete svůj ortel smr
ti!” odvětil Vincent Morton s
důrazem.
Kapitola čtyřicátá třetí.
Za slov těch tvář Harvey
Talcotta ještě více zsinala než
dříve. Potřeboval jen nahled
nouti v ráznou tvář Vincenta
Mortona, aby věděl, že jeho
poslání jest opravdové a roz
hodné.
Omámen, zděšen seděl tu,
zíraje ztrnule na nepřítele,
kterýž se tak náhle a tajuplně
před ním objevil.
“Můj ortel smrti?” opakoval
sípavě.
“Ano, váš ortel smrti.”
“Co tím míníte?”
“Míním, že napíši něco, co
vy podepíšete.”
“Nějaké udání nějaké
psaní ”
“Ano, úplné vyznání vašich
zločinů.”
Zločinec se zachvěl.
Byl ohrožen, však vše bylo
nyní obráceno —v tu chvíli na
lézal se v moci muže, jejž tak
zle byl pronásledoval. Nemlu
vil více, nýbrž seděl, opřen jsa
o lenoch židle, ani sebou nehý
baje zatím co Vincent Morton
počal psáti.
Ruka Vincentova rychle se
posunovala po papíru zatím co
jeho oko se neodvracelo od mu
že, jejž si umínil dohnati v zá
hubu.
Stránka byla dopsána. Vin
cent vzhlednul ku svému ne
příteli.
“Počínaje s prvním vaším
vystoupením v tragedii Clifto
nově”, pravil pevně, “vypsal
jsem stručně vaše zločiny. Har
vey Talcotte, nyní crhci, abyste
podepsal tuto listinu.”
“A budu-li se zdráhati?”
vyjektal zločinec.
“Budete-li se zdráhati, sám
si zvolíte vaší smrt. Volte a
volte rychle. Jsem rozhodnut
učiniti tomu rychlý konec.”
Kohoutek bambitky zlověst
ně zacvaknul. Talcott zaskří
pal zubama, chopil se ale hned
na to pera.
“Podepište!” velel Vincent
přísným hlasem.
Talcott hotově se uposlech
nouti, pojednou se zarazil.
V tomtéž okamžiku byla
Vincentovi vytržena bambitka
z ruky.
Alstyne navrátiv se neočeká-
“TELEGRAF”, BALTIMORE, MD., SEPTEMBER 23. 1932
vaně do pokoje, zabránil usku
tečnění záměru Vincentova.
Vincent odskočil odzbrojen
a nemálo jsa rozmrzen svým
neočekávaným nezdarem.
Harvey, z jehož očí plála
zlomyslná vítězosláva, mával
papírem, který byl Vincentem,
popsán, nad hlavou a volal:
“Můj ortel smrti! Hahaha!
Jest to váš ortel smrti! Vincen
te Mortone, tato listina obsahu
jící přiznání viny na zločinu, v
nějž jste zapleten, postačí, aby
vás poslala na šibenici. Jest
psána vaší vlastní rukou— jest
to patrné přiznání, jež jste po
čal psáti, jež jste však nepode
psal! Nuže kdož pak jest
nyní vítězem?”
Vincent Morton na to neod
pověděl.
Místo řeči učinil náhlý vý
pad ku dveřím.
Prvé než mu jeho nepřátelé
mohli zabrániti v opuštění míst
nosti, octnul se mladý muž na
chodbě a spěchal skrze ni dále.
Kule zafičela mu okolo hla
vy zatím co běžel temnem ku
dveřím, jež, jak se zdálo, vedly
na venek.
Tak prudce vyrazil dveře, že
octnuv se za nimi, ani dosti má
lo si nevšimnul, kam vlastně
vrazil.
Osudný omyl! V nejbližším
okamžiku seznal, že jest zle,
jen že bylo již pozdě.
Řítil se se strašnou rychlostí
do hlubiny. Pád k zemi s ta
kové výše znamenal jistou
smrt.
Náhle však pád Vincentův
zaražen.
Cítil, jak rozpražené jeho
ruce v prostřed cesty do hlubi
ny něčeho se zachytily.
Byl to silný spletený drát,
jenž se táhnul od střechy bu
dovy přes nádvoří k místu, kde
se, nalézala kotelna neb stro
jovna náležející ku budově,
kteráž patrně v dobách minu
lých sloužila k účelům továr
ním. •
Vincent držel se drátu, jenž
se pod jeho tíží prohýbal, se
zoufalou vytrvalostí a houžev
natostí. Posléze drát se ustá
lil a Vincent počal po něm
spouštěti se dolu, neboť drát
táhl se shůry šikmým směrem
dolů.
Vincent pevně se držel drá
tu, ačkoliv.mu prořezával ru
ce. Konečně se dostal k zemi
a sklesl celý zmatený a z póla
bezvědomý.
Pomýšlení, že by jeho nepřá
telé jej zde mohli hledati a ta
ké nalezti, vzbudilo v něm pře
svědčení, že by bylo záhodno,
aby se poohlédnul po jiném
místě úkrytu i počal vyšetřova
ti, jak by mohl uniknouti z ná
dvoří, do něhož tak podivným
způsobem přišel.
Jeho pád připravil jej na
chvíli o dokonalou nadvládu
nad údy a proto když Vincent
spatřil otvor vedoucí, jak se
zdálo, do sklepa budovy, pro
lezl skrze něj.
“Ať si mne nyní hledají”,
zamručel, seznav, že jest ales
poň prozatímně v bezpečí.
“Mohu zde tiše a bezpečně se
trvati, pokud mne nepřestanou
hledati, pakliže mne vůbec
hledati budou.”
Místo, do něhož se dostal,
zdálo se býti jak již prave
no, zanedbaným někdejším
prostorem strojovým neb ko
telnou nějaké staré budovy.
Podlaha byla pokryta pope
lem a Vincent zpozoroval, že
místnost jest přistavěna ku
hlavní budově.
“Otvor tento může třeba vě
sti do budovy, již jsem právě
opustil,” uvažoval, “a tudíž ta
ké na ulici.”
Když po tmě kráčel prosto
rem, seznal, že mu opravdu ce
lé sklepní prostory, hlavní bu
dovy jsou otevřeny, neboť po
hlížeje před sebe, spatřil v
značné vzdálenosti mdlé obry
sy světla, jež svědčily o životě
a činnosti v oné části sklepních
prostorů.
Zvědavost byla plnourněrou
v něm vzbuzena i zamířil rov
nou cestou ku světlu.
Poblíž popředí přízemních
prostorů vedly dvojí schody ku
prostorům výše položeným.
Přepážka zřízená z hrubých
prken, oddělovala velký pro
stor od ostatního sklepa— pro
stor to, jenž lépe upraven, aby
v něm lidští tvorové mohli dlí
ti.
Zde bylo zaměstnáno něko
lik osob tajemnou nějakou pra
cí.
Vincent nepochyboval ani
dosti málo, že práce ta jest zlo-<
činná, vzpomenul-li na zmínku
již Talcott ve své rozmluvě s
Alstynem učinil o deskách ku
výrobě padělaných peněz.
Vincent konečně zabočil o
kolo rohu přepážky a vklouz
nul za velkou bednu.
Opatrně vyhlížeje z nového
svého úkrytu, počal Vincent
pozorovati výjev, jenž se zra
kům jeho naskýtal.
V sklepním tom prostoru na
lézali se čtyři muži. Všichni
byli drsného, zločinného vze
zření a skrytý pozorovatel ne
byl v žádné pochybnosti o tom,
že jistě mají dobrou příčinu, a
by si nepřáli při jiti do bližšího
styku s úřady.
V jednom z nich poznal
Bartleyho i počal jeho počíná
ní bedlivě pozorovati. Zdálo
se, že ničema ten jest řiditelem
práce ve sklepě konané. Po
bíhal sem a tam, udíleje rozka
zy mužům, kteří dle Vincento
va náhledu byli zaměstnáni
prácí, kteráž vyžadovala nej
větší jejich pozornosti.
Posléze nabyl jistoty o tom,
co zde muži konají. V prosto
ru nalézal se tiskařský lis a
dva muži při něm pracovali.
Dva jiní muži skládali ar
chy papíru sotva že vyšly z tis
kařského lisu.
“Lidé ti padělají peníze”,
zamručel Vincent. “Z toho co
jsem zaslechnul z rozmluvy
Talcottovy s Alstynem, soudím
že desky ku padělání peněz
tvoří část’ Cliftonova tajemství.
Tyto desky dal Talcott Bart
leymu jako odměnu za jeho
služby prokázané v zločinu
spáchaném na generálu Clifto
novi. Bartley a jeho soudruzi
tisknou zde právě v tuto chvíli
falešné peníze. Kdybych mo
hl způsobiti jejich zatknutí
právě v takové chvíli, byl by
Talcott zapleten do nového
zločinu, z něhož by se nemohl
tak snadno vyplésti.”
Vincent ucouvnul nazpět
spatřiv muže, jenž přicházel
po schodech dolů z hořejších
místností.
Byl to Alstyne, jenž s váž
nou tv’áří kynul Bartleymu.
Bartley následoval jej v místo,
kde nemohli býti slyšáni od o
statních osob v místnosti se na
lézajících.
Stáli pouze na několik stop
vzdáleni o<. úkrytu Vincento
va. Rozurru se samo sebou, že
náš přítel naslouchal napnutě
hovoru, v kterýž byli zabráni.
“Co se stalo?” tázal se Bart
ley hlasem překvapení jevícím
“Hrozí nebezpečí,” odvětil
Alstyne postrašen.
“Jaké kde?”
“Nyní a v tomto místě; Tal
cott posílá mne k vám, Bart
ley.”
“Nuže oč se jedná?”
“Talcott má za to, že by by
lo nejlépe, kdybyste odsud o
dešel.”
“A to zrovna ve chvíli, kdy
počínáme pracovati,” mručel
Bartley.
“Dobře víte, že ani on ani vy
se nesmíte vydávati v žádné
nebezpečí.”
“A jaké tu jest nebezpečí?
čeho se odvažujeme?”
“Musíme se obávati číhají
cích zvědů a nepřátel. Byli
jsme stopováni až v tato místa.
“A vy nyní pomýšlíte na stě
hování?”
“Nikoliv; my jsme zde dosti
bezpečni, neboť všechny naše
plány jsou tak zařízeny, že se
nemusíme ničeho obávati, kdy
by zde však bylo nalezeno ná
činí potřebné ku padělání pe
něz, byli bychom zapleteni do
velké nesnáze.”
“Dobrá sebereme tedy
svých pět švestek a vystěhuje
me se.”
“A nejlépe bude, učiníte-li
to ihned.”
“A máme také desky odstě
hovati do jiného místa?”
“Ovšem že ano.”
“Dobře učiníme tedy jak
si přejete.”
Alstyne opustil sklepní pro
stor.
Bartley odebral se ku svým
lidem a nařídil jim, aby proza
tím ustali ve své práci.
Vincent pozoruje každé je-*
jich hnutí, umínil si, že sprave
dlnosti nesmí býti zasazen po
líček odstraněním desek, pak
liže on tomu bude moci zabrá
niti. Umínil si, že se desek
buď zmocní aneb že bude sto
povati nynější jejich vlastníky
a přivodí jejich zatknutí.
Viděl jak Bartley horlivě
pracoval u lisu a slyšel jak udí
lel svým lidem rozkazy.
“Odstraníme odsud desky a
vytisknuté zelenáky co nej ry
chleji budeme moci,” pravil
svým soudruhům.
(Pokračování.)
jak 7,000 uspokojených majitelů žije v poměrně lev
ných Novákových domech. Po devětadvacet roků důvěra stá
le se zvětšuje ve jménu Novák.
čgwFRANK NOVÁK
REALTY COMPANY
33rd fetreet, Bašt of Stadium
I JOSEF F. VIKTOR 1
ZÁSTUPCE FIRMY
GEORGE W. ZIRKLER i
POHROBNÍK A BALSAMOVAČ B
961 N. Chester St. neb 3029 Northern Parkway
Telefon, Hamilton 4205 aneb Broadway 1258
Vzorná obsluha v každý čas a ceny mírné.
£ £
| Správné řízení pohřbů |j
SÉ Když nutnost vyžaduje služby pohrobníka, měj
jS te na paměti, že zkušenost počítá. Po léta věnovali
S jsme pozornost řízení pohřbů. Ale není to vše, od
j£ borná vědomost není jediný požadavek od pohrobní- •§•
ka; on musí vykonávati svůj úkol tiše, bez překážek
Jí a tak, aby vzbudil důvěru a dobrou vůli. Naše služ-
S ba zahrnuje sympatické porozumění pro úkol tento.
S Osobní zájem který pro věc máme jest právě tak dů
ležitý jako dokonalost v technickém zařízení.
NAŠE MNOHOLETÁ ZKUŠENOST ZARUČUJE í
í VÁM DOBROU OBSLUHU £
| Frank Cvaoh a Syn f
| JAKOST SLUŽBA
5g 1904-6 ASHLAND AVENUE £
3 3
Rakve z tvrdého dřeva aneb kovu. Moderní zařízení.
*£ Telefon, Wolfe 1180 j£
3 ¥
♦♦
XX Náš Inventář (Record XX
XX Booklet) vám ukáže jak si máte zazna- XX
XX menat váš nábytek v každém pokoji a v
♦♦ celém domě. Toto jest velmi důležité.
Z1 Zaručí vám seznam vašeho pojištění. Po- XX
žádejte si o tuto knížku hned. Nic vás to ||
|| nestojí.
|| CENTRAL FIRE INSURANCE CO. ||
tt V BALTIMORE tt
♦♦ x i
XX Holliday & Fayette Streets ♦♦
tt PLAZA 4415 Ú
:: mJ
FR ANT. J. PINTNBR
český právník a veřejný notář
Kancelář C. ’& P. Phone: Obydlí:
213 N. Calvert St. Plaza 4126 2126 Ashland Avenue
Telefon, Wolfe 8706
The Eastern Upholstery Company
Čalounictví Nový nábytek Povlaky n a nábytek
Plachty před obchody Stínidla do oken Nábytek do
přijímacího pokoje.
2108 E. MONUMENT ULICE
naproti Marku.
Neopomeňte si prohlédnout nový pomníkový obchod v čísle
2027 E. MADISON STREET
než koupíte jinde váš pomník neb náhrobek.
XiOITIS GERBER
Zhotovují pomníky a náhrobky všech druhů.
Dílna se nalézá v čísle 1626-28 GOUGH STREET
Mám na skladě zásobu náhrobních kamenů ze kterých si mů
žete vybrati. Též čistím a upravují staré náhrobní kameny
tak jako nové.
OBYDLÍ: 907 N. PATTERSON PARK AVENUE
Telefon, Wolfe 1662
Výkladní sin na Madison ulici otevřena od 6:30 do 8:30 več.

xml | txt