OCR Interpretation


Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951, November 16, 1934, Image 5

Image and text provided by University of Maryland, College Park, MD

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn83045434/1934-11-16/ed-1/seq-5/

What is OCR?


Thumbnail for

| TEN PRAVÝ j
| Román Marie Žofie Švarcové. Ze švédského přeložila M. G. f
“Nejsem toho náhledu. Ty
dvě neděle budou pro mne vel
mi příjemný. Cítím toho vel
kou potřebu, abych zůstala sa
motná.”
“To jest asi tolik, že si pře
ješ, abych v této tvé samotě
návštěvu svou neopětoval. O
bávám se ale, že v ohledu tom
nebudu moci vyhověti přání
tvému, nýbrž pokud toho čas
připustí, přijdu sem. Cítím ta
ké potřebu toho,abych tu i tam
pobavil se rozpravou se sleč
nou Stewartovou. Avšak, a
bych nezapomněl. Blom psal,
abychom teprv ku konci červ
na zde ho očekávali. Jest ti
také známo, že matka má zá
roveň s otcem übírá se na po
slední jeho plavbě za oceán.
Chtělag sdíleti s ním tento po
slední zápas s nebezpečím, ne
žli usadí se na vždy ve vlasti.”
“Teta mi o tom psala,” od
pověděla Gurli.
Štěpán zpozoroval, že obli
čej její opět se rdí. Tehdá ne
bylo snadno vysvětliti si toho
příčinu. Proto tázal se :
“Proč se rdíš?”
“Myslila jsem na obsah psa
ní od tety Matyldy mi poslané
ho, a poněvadž nemám v úmy
slu sdíleti s tebou něco z něho,
mluvme o něčem jiném.”
“Jak ti libo. Snad není tebe
taj no, že Gruenlund bude bez
pochyby jmenován duchovním
správcem v obci.”
“Ty žertuješ, Štěpáne,” zvo
lala Gurli a zardělý obličej je
jí náhle zbledl.
“Naprosto ne. Volba jeho
byla konána s velkým chvatem
jako by se byli obávali, že ne
bude dosti časně ukončena, ne
žli bys nabyla plnoletosti. Nyní
se to stalo, a čekají jen na po
tvrzení.”
“Blízkost toho člověka napl
ňuje mne obavou.”
“Aj ty’s úzkostlivá!” zvo
lal Štěpán usmívaje se. “Pokud
se pamatuji, jest to u tebe něco
neobyčejného.”
“Nepravila jsem, že bych
byla úzkostlivá,ale jest mi tak,
jakobych již napřed tušila, žé
jako duchovní správce bude
působiti mnoho zlého, a bylo
by mi velmi milo, kdybych se
tomu nemusila dívati.”
Gurli i Štěpán nyní pustili se
do vážné rozpravy o záhub
ných následcích, jaké mohou
vzniknouti z toho, že muži. ja
ko je Gruenlund, bude svěřen
úřad správce duchovního; ale
pojednou Štěpán přerušil roz
pravu jizlivým žertem o svato
dušství a pokrytství.
Gurli prohodila několik po
známek o zbožnosti v Anglii,
shledávajíc ji tam tak vhod
nou, že si přála, aby každý ná
rod i každá země následovala
příkladu Anglie.
Na odpověď dovolil si Ště
pán nemilosrdně dorážeti na
anglické sektářství, ukazuje
při tom jizlivým způsobem na
pravdě podobnost, že Gurli v
Anglii napáchla svatodušstvím.
Z toho vznikl prudký odpor,
a když došli domova,byla Gur
li posud velmi rozčílena.
XII.
Štěpán dostál slovu. Přichá
zel začasté do Birgersborgu a
trávil většinu večerů ve společ
nosti Elišky, Gurli a tety Kate
řiny. Pro Elišku jevil velké ú
častí, a byl pokaždé velmi či
lým, rozpředl-li s ní nějakou
rozpravu.
S Gurli ale obyčejně míval
jen hádky. Ovládala ho roz
hodná touha, aby proti všemu,
co Gurli mluvila, odporoval a
- to haněl, činil to s onou
převahou v přízvuku hlasu, jež
byla důkazem, že vlastní úsu
dek pokládal za neomylný, a
nepřipustil proti výpověděm
svým žádného odvolávání.
Byla-li přítomna teta Kate
řina, tu někdy slyšíc jeho usta
vičné kárání a hanění, vmísila
se v rozpravu i prohodila:
“Věru musím říci hm!
Nikdy bych neuvěřila tomu, že
zbožný, mravný a skromný
chlapec nabude někdy tak jiz
livého jazyku, jako ty, milý
Štěpáne!”
Tuto výpověď provázel Ště
pán obyčejně smíchem.
Gurli ale přes to vše shledá
vala zábavu ve společnosti Ště
pánově, oddávajíc se tomu, že
zvolil si ji za terč svých jizli
vých nájezdů.
Konečně nadešel předvečer
svatodušní.
Gurli od úmrtí svého otčíma
zřídka kdy nosila oděv jiný
kromě černého. Nyní poprvé
vzala na se oblek jasnějších
barev.
“Vůbec měla Gurli vadu, že
nepřikládala přílišné váhy na
svou toaletu, přidržujíc se zá
sady: čím oděv jednodušší, tím
lepší.”
Dnes však podobala se tomu,
že více než obyčejně věnovala
péče na oděv i celou úpravu,
což bylo asi důkazem toho, že
chtěla být velmi hezkou.
Štěpán již den před tím u
končiv povinnosti svého úřadu,
übytoval se ve svých pokojích
v pravém křídle.
Sedě na dvoře pod lipami če
tl cosi, když Gurli k němu se
blížila.
“Jaká to škoda, Gurli, že ne
máš s dostatek ženské povahy,
abys pokaždé obleku svému vě
novala náležitou péči!” zvolal
Štěpán. “Není mi nic odpor
nějšího, jako ženská, jež za
nedbává svůj zevnějšek. Pří
jemným zevnějškem, vkusem a
elegancí i nejošklivější žena
nabude půvabu, a nedostatkem
toho stává se i krasavice nepří
jemnou. Dnes na příklad jsi
skutečně velmi půvabna.”
“Ano, poprvé!”
Gurli silně se zarděvši odpo
věděla se smíchem: “Nebudeš
snad přece chtít tvrditi,že dnes
poprvé pozoruješ, kterak jsem
hezká.”
“Nikoliv, neboť právě to jest
u tebe abych řekl nehodou, že
ňemůžeš nikdy státi se zcela
ošklivou;” odpověděl Štěpán.
“Ale tvá krása nelíbila se mi
proto, že nedostávalo se jí mi
lostného půvabu.”
“Svou zdvořilostí aspoň mne
neučiníš domýšlivou.”
“A proč bych tak činil? Ne
snažím se, abych tobě se zalí
bil. Ty —ty počínáš se kabo
niti výborně, podrobuji se
osudu, aniž bych při tom trpěl.
Ale nyní mluvme něco jiného:
Kterak to, že jsi dnes tak peč
ivé a půvabně se vystrojila?”
“Jaká to podivná otázka! O
čekávám hostí,” odpověděla
Gurli a. uchopíc Jcukátko, hle
děla jím do strohiořádí.
“A tedy k vůli tetě Beatě o
blekla jsi modrý oděv? K vů
i ní bylo třeba věnovati oděvu
;olik péče, ta vidí tebe stále v
zlatém šperku.”
Náhle objevil se v stromořá
dí vůz.
Gurli neodpověděvši na na
rážku Štěpánovu, pravila jen:
“Hle, tam přijíždí Allon!”
V přízvuku hlasu toho byla od
pověď, proč se tak vystrojila.
Chladně vítala Gurli Beatu,
tím vřeleji ale upíraly se zraky
její na Allona, když podávajíc
mu ruku pravila:
“Buď vítán milý Allone. Dě
kuji tobě, že jsi mne potěšil
přítomností svou na cestách
mých.”
“Mezi těmi jest již všecko
vyjednáno!” myslil si Štěpán,
provázeje tetu Beatu s dvorno
stí rytířskou do její pokojů.
Předvečer svatodušní minul
příjemně. Paní ze Stralu již o
šesté hodině odešla ze společ
nosti, aby svatvečer strávila na
modlitbách, rozjímáním a čte
ním písma. Tetě Kateřině o
známila, že odvykla večeřeti,
prosíc velmi pokorně, aby teta
byla tak laskava a o deváté ho
dině poslala ji dolů konvičku
čaje.
Pak přiblížila se Gurli, aby
ji políbila na čelo; avšak tato
uhnula se, a teta Beata musila
spokojiti se krátkou propovědí
žehnací.
Když odešla, podnikla spo
lečnost procházku dolů k pavi
lonu, a poněvadž Gurli vyslovi
la přání, že by jí bylo milé, a
by upravena byla večeře na ve
randě, dala k tomu teta Kate
řina rozkazy.
Allon byl vesel i šťasten, i
vypadal tak krásně, že bylo až
milo pohleděti naň.
Oddá-li se člověk v růžovém
mamu první lásky tomuto citu
a kojí se nadějí, že láska jeho
opětována, tu oblažené srdce
propůjčuje i tváři jakýsi od
lesk vnitřního blaha, jímž i o
byčejná tvář stává se krásnou.
Doba mezi dny svatodušními
a dnem svatojanským roku to
hoto minula rychle, jsouc vě
nována všelikému veselí a vy
ražení. Všickni hosté, z široka
daleka sem přijedší byli po
zváni, aby zůstali na Birgers
borgu na slavnost svatojan
skou.
A nebylo také nikde příjem
něji, jako téhož roku na Bir
gersborgu, Gurli byla k hos
BALTIMORE, MD., NOVEMBER 16. 1934
tem ochotnější i přívětivější
než roku minulého, a ačkoliv
posud hověla libovolně rozma
rům, přece nutila se překoná
vati své choutky a libůstky ví
ce než by se byl kdo toho mohl
nadíti.
K Allonovi osvědčovala las
kavost posud neobyčejnou; a
však přes to vše neodvážil se
žádati jí za rozhodné vyjádře
ní, svědomitě trvaje na slibu
svém. Nebyloť mu jasno, jest
li osvědčovaná mu laskavost
více než pouhá sesterská ná
klonnost.
Ostatně Gurli až příliš zabý
vala se hostmi svými,že ani ne
zbývalo jí času k důvěrné roz
pravě.
Den svatojanský slavila Gur
li s velkou štědrostí. Nebylo
chatrče na celém panství, byť i
sebe bídnější, kam by dobro
činnost její byla cesty nenašla.
Přála si, aby dne toho nikde
nebylo tváře neveselé neb zkor
moučené. Sama byla veselá
jako dítě.
Asi o týden později opět té
měř všickni hosté odjeli. Zů
stalo sice několik rodin se syny
a dcerami, vzdálení to příbuz
ní Gurliny se strany matčiny,
kteiréž byla pa celé léto k sobě
pozvala.
Nadešel poslední den v čer
vnu. Gurli časně z rána v prů
vodu Waltra vyjela si koňmo,
aby navštívila své hutě, něko
lik mil od Girgersborgu vzdá
lené.
Slunce bylo již zašlo a večer
valně již pokročil, když Wal
ter vrátiv se samoten, ssedl v
dvoraně zámecké s koně.
“Kde zůstala Gurli, pane
Waltře?” tázal se Štěpán, jenž
seděl pod lipami.
“Rozjeli jsme se na křižovat
ce v lese, odpověděl Walter.
“Slečna umínila si, že pojede
lesíkem březovým a vyjede ku
břehu jezera.”
Za chvíli odešel Štěpán do
parku a kráčeje podél břehu
došel lesíku březového. Dora
ziv. k chýši rybářské stanul na
slouchaje; avšak všude bylo
hrobové ticho, ani hlásek neru
šil večerní klid.
Náhle ozvaly se hlasy u vzdá
lí. Přicházely blíže; Štěpán
mohl již rozeznávati je.
Jeden hlas byl mu známý,
bylť to Allonův. Druhých hla
sů neznal, jinak poznal také,
že mluveno jazykem cizím.
“Pokládám se za velmi šťa
stna,” mluvil Allon po fran
couzsku, ‘že mohl jsem poskyt
nouti. Vašnostem nepatrnou
službu, a těší mne, že ani vy a
ni vaše mladá průvodkyně ne
vzaly jste škodu nijakou. Co
asi bylo příčinou, že splašili se
vám koně?”
“Příčinou neštěstí bylo bez
pochyby, že z lesa vyrazil ose
dlaný kůň ale bez jezdce. A
nyní, pane, povězte nám laska
vě, není-li odtud daleko do
zámku slečny Falkensternovy”
Allon odpověděl, že tam ma
jí jen několik kroků.
Štěpán v okamžiku, kdy dá
my s Allonem übíraly se okolo,
skryl se za chýší, aby ho nepo
zorovaly. Neviděl tedy tváří
jejich. Dámy byly oděny velmi
elegantně.
Když zmizely mu s očí, po
spíšil Štěpán na cestu, odkud
byly přišly a zaměřil k lesíku
březovému.
Cesta byla s obou stran obe
hnána hlubokým příkopem.
V témž okamžiku, kdy chtěl
již zabočiti Štěpán do lesíku,
utkvěl zrak jeho na předmětu
v příkopě ležícím. Stanuv zvo
lal bezděky:
“Můj bože, toť Gurli!”
Skočiv do příkopu zdvihl ji.
Dýchala posud, avšak nemo
hla sebou ani pohnouti. Oči
byly zavřeny. Z rány na hla
vě řinula se krev, barvíc rusé
kadeře.
Nerozmýšleje se ani na o
kamžik, vzal ji Štěpán v náruč
a vyskočiv z příkopu donesl ji
do chýše rybářské.
Na krátké cestě té vyvinul se
z prsou Gurliných bolestný
vzdech, jaký vynucen bývá tě
lesnou bolestí člověku, jenž
jest na polo bez sebe.
Došed do chýše rybářské,
přičinil se Štěpán, aby Gurli
vzkřísil a řinoucí se krev sta
vil, což se mu podařilo.
Gurli nabyvši vědomí, pro
pukla v prudký pláč.
“Pro bůh, co se stalo?” tá
zal se Štěpán nepokojně.
“Nic; kůň se mi splašil,” od
pověděla zajíkajíc se a utíra-
jíc si slze. “Viděl jsi již mé no
sti, kteří právě přibyli sem?”
doložila;
“Ano, Allon provázel je do
mů; avšak nyní není času my
sliti na hosti ale na to, aby se
dostalo tobě náležitého ošetře
ní.” Gurli vzchopivši se namá
havě pravila:
“Podej mi rámě a doveď mne
k pavilonu. Nepřeji si, abys
někoho volal k pomoci.”
Mlčky uposlechl Štěpán to
ho vybídnutí. Jen s namáhá
ním urazila cestu mezi chýší
rybářskou a pavilonem.
Když Gurli stoupala po scho
dech do pavilonu, pravila mdle
se usmívajíc:
“Toť již podruhé v mém ži
votě, kde stihla mne osudná
rána, kterouž pozbyla jsem vě
domí. Nepřeji si, aby se ně
kdo o tom dověděl, ale prosím
tebe abys o tom pomlčel a po
slal mi sem Lizu.
Štěpán neodpověděv odešel.
Üběhlo několik dní, po které
nedala se Gurli viděti, ač ne
nadále přibyli sem hosté, kte
rých patrně očekávala.
“Byli pozváni, aby přišli na
Birgersborg, pravili.
Gurlina nepřítomnost omlu
vena tím, že mešká na hutích v
Erikstorpu, a nevrátí se do ne
děle.
Allon a Eliška měli ji zastu
povati, byli ale povinnosti té
zbaveni, poněvadž obě cizí dá
my prohlásily, že mají v úmy
slu zůstati ve svých pokojích,
dokud se hostitelka jejich ne
vrátí.
Štěpán a Blom v den po pří
chodu nových hostí odjeli do
města **as.
Übohý Allon v těch několika
dnech nepřítomnosti Gurlina
přestál všecka muka žárlivosti,
kteráž matkou jeho byla ještě
podněcována.
Beatě totiž podařilo se, vzbu
diti v něm podezření, že Ště
pán a Blom neodjeli do **as a
le do Erikstorpu.
Večer příštího dne nemohl
Allon již přemoci se, ale ode
bral se koňmo do Erikstorpu,
aby nabyl přesvědčení o prav
dě toho, co Beata tvrdila.
Avšak útěcha, jakéž tím na
byl, rozmnožila jen jeho nepo
koj ; neboť praveno mu, že od
té doby, co Gurli na krátko by
la s Waltrem v hutích pomeš
kala, nebylo jí tam viděno.
Allon ani nevěděl, jak se
dostal domů. Kdyby nebylo již
p.ozdě na noc, byl by zajisté
matce své svěřil smutnou zprá
vu, jaké se byl dověděl.
K takovým důvěrným sděle
ním nikdy Allon neviděl se
hnuta více, jako když mysl je
ho byla ovládána zlými vášně
mi. Věděl dobře, že mu jedi
ná osoba rozuměla, kteráž u
měla je více ještě podněcovati
a k dosažení vlastních úmyslů
využitkovati.
Spáti nemohl, a proto po ce
lou noc přecházel po komnatě.
Časně ráno druhého dne chtěl
jiti k Waltrovi, abý se dověděl,
kam Gurli odjela. Avšak tu
setkal se s ní na schodech.
Byla neobyčejně bledá.
“Kdy jsi vrátila se z Erik
storpu?” tázal se prudce ani jí
nepozdraviv.
“Před dvěma dny. Od té do
by byla jsem churava a nevy
šla ani z pokoje. To ti postačí,
a nyní upusť od dalších otázek
a nevyvolávej výstupů. Nej
sem v míře takové, abych shle
dávala na tom zalíbení. Rozu
míš?”
Z Gurliných zraků vyzíral
výraz takový, o němž Allon
dobře věěl, že nevěstí nic do
brého ; přes to vše nemohl odo
lati, aby se netázal ještě:
“Víš snad, kam odjeli Blom
a Štěpán?”
“Pravila jsem ti již, že jsem
byla churava. Neslyšel jsi o
tom? Kterak bych ti mohla
podati o nich zprávy nějaké?
To jsou věci, kterými nezabý
vám se, i když jsem zdráva.”
“Gurli, ty se hněváš; zdá se
mi také, že stala se s tebou
změna.”
“Možná. Tvé chování a vy
ptávání nelíbí se mi. Toto
zvídání a slídění oškliví se mi.
Měj se na pozoru, Allone, abys
nepodobal se Gruenlundovi.
Gurli šla okolo něho. Chtěl
jiti za nř, než zakázala si to.—
Minulého roku Gurli nechova
la se k němu způsobem tako
vým.
Průběhem předpoledne Gur
li navštívila hosti své. K hosti
ně shromáždili se všickni v jí
delně. Blom a Štěpán posud
nebyli se vrátili.
Gurli svým příbuzným před
stavila paní Teverinovou a její
slečnu dceru, doloživši, že si u
činila s nimi známost v Paříži,
a nyní pokládá se za šťastnu,
moci pohostit je v domě svém a
nahradit jim zajímavé okamži
ky, jakých zažila v jich společ
nosti.
(Pokračování.)
Novákova Stavba
VAŠE ZÁRUKA
Tyto krásné domy které jsou zde uvedeny jsou nej
lepší jakosti, dobře zhotovené z dobrého materiálu, do
brého sousedství a zvláštní ceny.
NEŽ SE ROZHODNETE
zakoupiti váš dům, neopomeňte si prohlédnouti tyto no
vé stavby:
NOVÉ SEKCE NA BELAIR ROAD
3400 Block SHANNON DRIVE
3400 Block RAMONA AVENUE
3300 Block CHESTERFIELD AVENUE
IN MAYFIELD
2200 Block CHESTERFIELD AVENUE
The Frank Novák Realty Company
Telefon, Hamilton 3524
“Stavitelé 8.000 Baltimorských Domovů”
I JOSEF F. VIKTOR I
■ ZÁSTUPCE FIRMY (
I GEORGE W. ZIRKLER i
B POHROBNÍK ABA LSAMOVAČ ■
■ 961 N. Chester St. neb 3029 Northern Parkway m
m Telefon, Hamilton 4205 aneb Broadway 1258 %
m Vzorná obsluha v každý čas a ceny mírné. 9
_ \ - _
I Správné řízení pohřbů a
Když nutnost vyžaduje služby pohrobníka, měj- K
te na paměti, že zkušenost počítá. Po léta věnovali M
jsme pozornost řízení pohřbů. Ale není to vše, od- m
borná vědomost není jediný požadavek od pohrobní- Jr
ka; on musí vykonávati svůj úkol tiše, bez překážek v
a tak, aby vzbudil důvěru a dobrou vůli. Naše služ- V
ba zahrnuje sympatické porozumění pro úkol tento. S
Osobní zájem který pro věc máme jest právě tak dům
ležitý jako dokonalost v technickém zařízení. M
NAŠE MNOHOLETÁ ZKUŠENOST ZARUČUJE V
VÁM DOBROU OBSLUHU \
Frank Cvach a Syn I—
JAKOST SLUŽBA jk
1904-6 ASHLAND AVENUE *
Rakve z tvrdého dřeva aneb kovu. Moderní zařízení. m
Telefon, Wolfe 1180 C
Ozdobte hroby svých milých pěkným
IDo Not Order pom níke m
I f se *P-vným českým nápisem
US G. M. ZAPF a SYN
porcLixilcáiársasý závod
" HARFORD AVENUE at TWENTIETH STREET
Máme v zásobě několik italských mramorových pomníků, kte
ré můžete obdržet za staré ceny, později musíte platit více.
Neopomeňte #i prohlédnout nový pomníkový obchod v čísle
2027 E. MADISON STREET
než koupíte jinde váš pomník neb náhrobek.
XiOITXS GERBER
Zhotovují pomníky a náhrobky všech druhů.
Dílna se nalézá v čísle 1626-28 GOUGH STREET
Mám na skladě zásobu náhrobních kamenů ze kterých si mů
žete vybrati. Též čistím a upravují staré náhrobní kameny
tak jako nové.
OBYDLÍ: 907 N. PATTERSON PARK AVENUE
Telefon, Wolfe 1662
Výkladní síň na Madison ulici otevřena od 6:30 do 8:30 več.

♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦
I Wimm |
i }
i i

xml | txt