Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951, January 01, 1937, Image 5

Search America's historic newspaper pages from 1756-1963 or use the U.S. Newspaper Directory to find information about American newspapers published between 1690-present. Chronicling America is sponsored jointly by the National Endowment for the Humanities external link and the Library of Congress. Learn more

{
                  title: 'Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951, January 01, 1937, Image 5',
                  download_links: [
                  {
                   link: 'https://www.loc.gov/rss/ndnp/ndnp.xml',
                   label: 'application/rss+xml',
                   meta: 'News about Chronicling America - RSS Feed',
                  },
                  
{
    link: '/lccn/sn83045434/1937-01-01/ed-1/seq-5.jp2',
    label: 'image/jp2',
    meta: '',
},
{
    link: '/lccn/sn83045434/1937-01-01/ed-1/seq-5.pdf',
    label: 'application/pdf',
    meta: '',
},
{
    link: '/lccn/sn83045434/1937-01-01/ed-1/seq-5/ocr.xml',
    label: 'application/xml',
    meta: '',
},
{
    link: '/lccn/sn83045434/1937-01-01/ed-1/seq-5/ocr.txt',
    label: 'text/plain',
    meta: '',
},

                  ]
                }

Telegraf. [volume], January 01, 1937, Image 5
About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951

Image provided by: University of Maryland, College Park, MD

Image: of 8.

Page

All Pages

Issues

All Issues Text | PDF | JP2 (8.7 MB)

Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.), 01 Jan. 1937. Chronicling America: Historic American Newspapers. Lib. of Congress. <https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn83045434/1937-01-01/ed-1/seq-5/>

Newspaper Page Text

j NEMESIS. i
'I Napsal Bedřich Moravec. f
“Probudil jsem tě, Aničko?
Promiň mi to! Ulehal jsem
dost pozorně, abych neporušil
svůj spánek.”
“Už jsem se vyspala a chtě
la jsem se vzbuditi, až uleh
neš. Chci ti dnes ještě něco
říci.”
“Tak mi to pověz, Aničko a
hleď potom zas usnouti.”
‘Dnes jsi byl zase se mnou
nespokojen. Víš, na cestě z
pohřbu.”
“Nespokojen? Ani nevím.”
“Ale já vím, že jsem k tvé
nespokojenosti zavdala příči
nu svou řečí o paní správcové.
Můj zlatý Mírku, musím ti říci
všechno, co mám na srdci, a co
jsem ti už několikrát chtěla ří
ci, ale oddalovala jsem to, my
slíc, že to časem sám poznáš.
Mírku, vím, že jsi nejlepší muž
na světě a miluji tě z celého
srdce, vím, že také ty mne máš
rád a jsem tedy nevýslovně
šťastná, že jsi si mne zamiloval
když jsem po tobě toužila od
těch dob, kdy jsem přestala bý
ti dítětem. Ale jedna věc mi
stále působí starosti. Aby snad
svoje láska neochladla proto,že
se ti nemohu vyrovnati. Víš,
jak to myslím? Vyrostla jsem
v hospodě mezi prostými lidmi
a tomu ty rozumíš v jakou že
nu může vyrůstí dívka v tako
vém prostředí. Ale, Mírku,
byla bych šťastnější, kdybys
byl se mnou spokojen. Víš,
domnívám se ,že bys mne měl
více rád, kdybych ti rozuměla.
Ale slibuji ti, že si ode dneška
dám pozor na každé své slovo,
abys neměl příčiny kárati. Mír
ku, slibuji ti, že se přičiním, a
bych pochopila tvoji povahu a
docela se ti podobala. Ty jsi
výborný učitel, vychovej si
mne tedy takovou, jakou mne
chceš mít ,a já se s největší ra
dostí podrobím tvému vědní.
Jsi spokojen, můj zlatý mu
ži?”
Radiměřský naslouchal že
niným slovům se zatajeným de
chem. Kde pojednou Anička
našla tato moudrá slova? Jejj
duše byla tedy docela jiná, než
jak ji byl ještě před chvílí pesi
misticky odhadoval.
“Jsem úplně spokojen, Anič
ko,” řekl mocně dojatý. “Mu
síme si úplně rozuměti. Takové
vzájemné porozumění je úplné
splynutí duší. A takového je
v manželství třeba, aby bylo ú
plně šťastné. A naše bude jis
tě, Aničko! Jsi dobrá duše a
rozumná, a my si jistě budeme
rozuměti!”
Po tmě hledal Radiměřský ú
sta své ženy, a když je našel,
vtiskl na ně upřímný polibek.
Nezůstalo jen při jednom, ne
boť Anička ho muži několikrá
te oplatila. Pojednou pocítil
Radiměřský vlhkost na svém
kníru.
“Aničko, ty pláčeš?” zvolal
uleknuté.
“Tak mne přepadla pojed
nou nějaká lítost,” povídala
vzrušeně. “Ale není to taková
lítost, která holí, nýbrž nějaká
příjemná. Ani vlastně nero
uzmím, má zlatá Aničko/ řekl
přituliv ženu k sobě. “Porozu
měla jsi mým slovům, a to mne
velice těší a působí mi to vel
kou spokojenost.
Vichřice vmetla zášleh zmr
zlého sněhu proti dorriku až ok
na zadrnčela.
“Mírku,” řekla s laskavým
přízvukem, “hleď už usnouti!
Dlouho jsi psal a ráno musíš
brzy vstávati. Venku je hroz
né počasí, ráno budeš se muset
broditi závějemi ke škole.”
Ještě jeden polibek a Radi
měřský usmívaje se, zavřel o
či. Usnul spokojeně, neboť o
bavy a starosti, s nimiž dnes
ulehal, rozplynuly se jako dým.
Venku zuřila sněhová bouře,
ale v malém domku spali dva
šťastní lidé šťastní ve své
lásce.
VIII. Srdce nad zákon.
Manželé Radiměřští těšili se
na večer, kdy odcházeli do ho
stince Lindova. V poledne vi
děli se jen půl hodiny. Radi
měřský učil letos nejvyšší tří
du, přicházel tedy o dvanácté
hodině domů a ve tři čtvrtě na
jednu spěchal opět do školy,
neboť odpolední vyučování za
čínalo o jedné. V poledne A
nička nevařila. Byla ve vyso
kém stupni těhotenství, došla
tedy v půldvanácté domů, kou
pila od matky oběd a doma ho
udržovala teplý na lihovém sa
movaru, až muž přijde za ško
ly. Tato změna v domácnosti
stala se na výslovný rozkaz Ra
diměřského: “Aničko, v panu
jících těch vedrech nevař!
mohlo by to škoditi tobě i dě
ťátku.”
Anička poslechla ráda.
Vždy tato starostlivost mužova
svědčila jen o jeho veliké lás
ce. Ale na večer těšili se oba.
V hostinci Aniččiných rodičů
byla každého večera četnější
společnost, pobavili se tu a A
nička dožádala se vždycky ně
jaké rady vzhledem k svému
stavu.
Taková hojně navštěvovaná
hospoda v malém městečku je
jako krajinský list. Večer ve
společnosti smele se všechno,
co se přes den v místě přihodi
lo. Každý návštěvník přijde s
nějakou novinou, aby něčím
přispěl k všeobecné zábavě.
Samozřejmě přicházelo nejví
ce novin z důlu. Také manže
lé Radiměřští dozvěděli se za
svých večerních návštěv v Lin
dovu hostinci, že vdova po
správci Drazkém měla ku své
pensi ještě na půl roku svobod
ný byt na důlu, nevyčkala však
lhůty k vystěhování z bytu, ný
brž vzala si místo své pense od
bytné, dostala několik tisíc zla
tých a vdala se za naddůlního
Salabu.
O této věci mnoho se mluvi
lo a posudky se rozcházely ně
kolika směry. Někdo mínil,že
paní Drazká provedla chytrý
kousek. Byla by živořila ze
své malé pense, ale teď ze své
ho odbytného přinesla manželi
slušný kapitál, z jeho úroků a
příjmů Salabových budou man
želé pěkně živi. Byli však li
dé, kteří tvrdili, že paní Draz
ká vyvedla hloupost. Salaba
je člověk všelijaký, pijan a
karbaník, také holčičkář, a je
více než pochybno, že by své
ženě byl věrným a její peníze
jí jistě brzy rozhází. Ale našli
se také lidé, kteří na sňatek
mladé vdovy pohlíželi se sta
noviska zdánlivě správného.
Když ji měl rád jako vdanou
paní, bude ji i teď jistě míti
rád, když se stala jeho ženou.
Je možné, že to její ošklivé dí
tě je jeho alespoň se tak vše
obecně soudilo —a paní správ
cová si Salabu vzala, aby její
syn měl vlastního tátu. Tímto
sňatkem napravila všechny své
dřívější chyby a darebnosti a
to je od ní hezké.
U Radiměřských stala se
zmínka o paní Drazké jen jed
nou. Začal o její svatbě Anič
ka a povídala, co o tom lidé
soudí. Ale tato rozmluva skon
čila mezi manželi krátce.
“O tom nemůžeme souditi
nic,” řekl Radiměřský. “Naši
lidé soudí o každé věci tuze po
vrchně, třeba že neznají poh
nutek činu předcházevších Ale
mu nemáme příčiny ani práva
jednání paní správcové posu
zovati. Není nám zkrátka nic
po tom, co ona činí.”
Anička se trochu začervena
la a potom muži přisvědčila:
“Máš pravdu, jako vždycky.”
O nynější paní naddůlní Sa
labové se u Radiměřských po
tom už nemluvilo, a co oba za
slechli večer v Lindovu hostin
ci, nechal si každý z manželů
pro sebe.
V měsíci březnu, když se jed
noho večera manželé vrátili od
Lindů, domů, Anička, tulíc se k
mužovi řekla: “Mírku, na dru
hý měsíc, tak asi v polovině, to
jistě bude.”
Tvář Rediměřského stáhla
se v starostlivý výraz. Pohla
div Aničku po tváři, řekl něž
ně :
Anička se sebevědomě u
smála: “Myslíš porodní boles
ti? Toho se nebojím. Když
to vydrží ženy slabší mne, vy
držím to také. Ostatně ujistil
mne pan doktor, že poloha je
správná, dítě je normálně vyvi
nuté, že se tedy nic zvláštního
státi nemůže. Ale mám jinou
starost. Ráda bych se ti sní
svěřila, věděla, co tomu řekneš
ale bojím se, že se mi vysmě
jes.”
Radiměřský zase ženu po
hladil: “Aničko, jak bych se
mohl vysmívati, když se jedná
o narození našeho dítěte? Jen
se mi se svou starostí svěř! Ne
pochybuji, že ti tu starost do
vedu rozmluviti.”
Ještě chvíli mladá žena otá
lela s odpovědí, potom prones
la nejistě: “Bojím se, aby mo
je dítě nebylo tak ošklivé, jako
chlapec Salabové. Potkala
jsem ji s ním dvakrát nebo
třikrát, ale je skutečně s oškli
“TELEGRAF”, BALTIMORE, MD., JANUARY 1. 1937
vostí pohleděti na znetvořený
obličej toho dítěte.”
Radiměřský trhl sebou pře
kvapením: “Aničko, jak při
cházíš na tuto podivnou my
šlenku?”
Napřed mi pověz, jestli bys
měl moje dítě rád, i kdyby by
lo ošklivé!’ řekla Anička v
zmatelné starosti. “Povím ti
potom, proč to chci věděti.”
“Ale, moje zlatá Aničko, bu
de to přece moje dítě, a ať je
jakékoliv, budu je milovati,už
proto, že vím, že zevnějšek tě
la není všecko, hlavní věcí u
člověka je duše. A krásná du
še může sídliti i v nebeském
těle.”
Anička si z hluboká oddych
la.
“Povím ti tedy čeho se bo
jím. Řekla jsem ti, že jsem pot
kala toho chlapce paní naddůl
ní. No, ato už jsi snad někdy
slyšel, že když se těhotná že
na zhlédne na něčem ošklivém,
objeví se to na dítěti, které se
má naroditi. Mám tedy strach
aby se to na mne nevyjevilo.”
Radiměřský byl by se usmál,
ale přemohl se a zachoval si
vážný obličej. “To je pověra,
Aničko,” řekl a pohledem
utkvěl pevně v obličeji ženinu.
“Rozumný člověk nevěří pově
rám, které si vymýšlejí lidé
nevzdělání. Ale ty jsi přece
rozumná moje ženuška, a ne
budeš se proto trápiti zbyteč
nými obavami, které se vůbec
vyplniti nemohou.”
Ale Anička byla ještě neroz
hodna.
“Ale když se to kolikrát sta
lo,” namítala.
“Ani jednou se to nestalo,”
řekl pevně. “Jestliže si někte
ré dítě přineslo na svět něja
kou ošklivou tělesnou poruchu,
jako ten hoch paní Salabové,
někdy toho nebylo příčinou
zhlédnutí, nýbrž matka sama,
že se nezachovala tak, jak mě
la,když byla outěžkem. Někdy
ovšem příroda sama, i bez zev
ního vlivu, vytvoří tvora zrůd-
To je její tajemství, do
člověk nikdy nevnikne,
protože rozum člověka má své
hranice, u nichž končí jeho chá
pavost. Což jsi nikdy neslyše
la, že se někomu vylíhlo house
s dvěma hlavama, nebo že se
někomu vylíhlo se tele s osmi
nohami?”
Anička hledíc na muže širo
ce rozevřenýma očima, přisvěd
čila mlčky.
“Tak vidíš. Shlédla se na
něčem husa nebo kráva? Tomu
rozumíš, že to není možné, pro
tože zvířata pověrám nerozu
mějí, víra v ně je vyhražena
jen hloupým lidem. A o tobě
jsem přesvědčen, že hloupou
nejsi. Věříš tedy mně víc než
pověrčivým babám?”
Anička vletěla mu radostně
na prsa, zavolavši: “Tobě,
Mírku, věřím všechno, protože
vím, žes nejmoudřejším mu
žem na světě.”
“Děkuji ti za tu poklonu,”
pravil usmívaje se spokojeně,
že ženu zbavil obavy. “Jen
věř vždycky jen mně, a nedoz
náš nikdy zklamání.” Učitel
Radiměřský dovedl při výcho
vě své ženy obratně využiti
svých paedagogických vědo
mostí.
Teprve v měsíci dubnu při
cházely v zdejší krajině první
jarní oblevy. Jednoho z těch
to nevlídných dní dostavila se
těžká hodina Aniččina. Něko
lik dní už meškala v Záborčí
matka Radiměřského. Byl ve
čer s dešťovou přeháňkou a se
skučivýc větrem. Vody z roz
tálého sněhu hrnuly se s huko
tem do řeky. V ložnici sténa
la Anička na lůžku, pracujíc k
porodu. Mimo pomocnici kpo
rodu byly u ní obě matky, Lin
dová i ___
V kuchyni přecházel Radi
měřský. Chvílemi se zastavil u
dveří ložnice a naslouchal. Po
tom zas v nervosním rozechvě
ní přeměřil několikrát podlahu
kuchyně. V kuchyni se silně
topilo, neboť na sporáku ohří
vala se voda v několika hrn
cích, bylo tedy v místnosti ve
dro k zalknutí. Radiměřský
opětovaně setřel si pot s čela,
vynucený buď vedrem nebo
úzkostí o milovanou ženu.
Chvílemi vběhla do kuchyně
některá z žen, aby přiložila do
sporáku nebo něco vzala z ku
chyně.
(Pokračování.)
Vánoce stále v mysli člověka.
U srbské vesnice nedaleko
Bělehradu v hustém horovém
lese, krčila se chaloupka, pře
tížená sněhem. Žila tam sedm
desátiletá stařenka “baba Ma
ra”, jak jí všeobecně ve vesni
ci nazývali. Seděla u pece a
přemýšlela. Snad o tom, jak
oslaví vánoce, snad o tom, zda
některý z jejích synů přijde
domů na dovolenou. Venku
skučel vítr a hustě sněžilo. Ni
kde nebylo živé duše, jen tu a
tam nějaké slabé světélko pro
zrazovalo, že vesnice je na blíž
ku. Nad vesnicí zavládlo hro
bové ticho. Byl štědrý den!
Nebylo slyšet zpěvů mládeže a
koledy dětí, které před válkou
obcházely dům od domu a ko
ledovaly. Válka zničila vše.
V chaloupce bylo ticho. Sta
řenka usedla u pece a rozjí
mala za tmy. Z této její samo- *
ty byla znovu vyrušena cizím
hlasem:
“Maminko, otevři dveře!”
Bez rozmýšlení a stračím otev- |
řela stařenka dveře a vpustila ;
poutníka-vojáka, který pozdra ‘
vil stařenku se slovy: “Pokoj j
této chaloupce, celému okolí, a "
tobě matko!” |
“Vidím, žes přišel z daleka,
proto odpočiň si. Přinesu chle- j
ba a ryby, vše, co ještě mám. .
Dnes jest štědrý den!” I
“Ano, přicházím zdaleka a i
nesu ti zprávy od tvých synů.” '
Oči stařenčiny zajásaly rados- |
tí, zrcadila se v nich celá mat- "
čina duše. |
“Řekni mi, vojíne, co víš o
mém synu Radovanu!” |
“Proč právě tážeš se po něm, 4
což je ti tento syn nejmilej
ším?” odpověděl vojín, poně- ,
kud v rozpacích, že ho matka i
nepoznává.
“Své děti mám stejně ráda. j
Jen nej mladší syn Radovan o
dešel z domova na vojnu v (
šestnácti letech. Dlouho jsem i
ho neviděla a byl ještě dítě, *
když odcházel. Proč nepřijde |
domů a nepotěší svoji übohou
a stařičkou matku? Máme vá- |
noce ...” odmlčela se a po
chvíli opětně pokračovala: |
“Vojíne, najez se, snad mým
dětem-vojákům dostane se rov- I
něž někde pohostinství!” Při- -
stoupila k obrazu Panny Marie '
a hlasitě se modlila. Vojín poj
tomto neočekávaném uvítání
pojednou zoufalým hlasem |
zvolal:
“Maminko, stařenko má, ne- I
poznáváš již svého syna Rado
vana?” Matka, když uslyše- ‘
la jméno “Radovan” otočila /
hlavu, dokončujíc poslední slo
va modlitby: |
“ ... i v hodinu smrti naší.
Amen!” a klesla na zem. Ra- |
dován sklonil se k matce, polí- t
bil ji na čelo a ruku, což však
již necítila, jen na jejím oku -
zrcadlila se slze radosti, že
přece byla její touha splněna a
spatřila nej mladšího syna Ra
dovana.
o
Milionový schodek v pražské
masné pokladně.
Po třídenním líčení krajské
ho trestního soudu v Praze byl
vynesen rozsudek, jímž byl u
znán vinným toliko obžalova
ný Jan Mikolášek a to ve všech
případech, které mu obžaloba
kladla za vinu a odsouzen byl
do těžkého žaláře na dva ro
ky. Naproti tomu byl druhý ob
žalovaný František Svatoš o
svobozen. Odsouzenému Miko
láškovi byla do trestu započtě
na jen zcela krátká vazba v ro
ce 1933, kdežto nová vyšetřo
vací vazba, v níž ztrávil 15 mě
síců, se mu do trestu nezapočí
tává, poněvač si ji zavinil sám
tím, že byv ponejprv propuš
těn na slib, zmizel z Prahy a
musil býti hledán zatykačem.
V důvodu rozsudku soud uvedl
že Mikolášek sám podvedl mas
nou pokladnu o 973,000 Kč. I
když některé částky dal teh
dejšímu, zemřelému předsedo
vi správní rady městskému rad
nimi Titěrovi, jak sám tvrdí.
o
Smrt z koláčů.
Ve velkých bolestech zemřel
ve vsetínské nemocnici mlynář
ský dělník A. Fojtásek. Přivo
dil si smrt tím, že se na svatbě
mlynáře důkladně najedl tep
lých koláčů, které zapil stude
nou vodou. Tuto příčinu úmrtí
potvrdila i soudní pitva.
o
Obětem zápasu o Slovensko.
V Nových Zámcích na Slo
vensku byl odhalen pomník
československým bojovníkům,
padlým v roce 1919 v bojích
na Slovensku za maďarského
bolševického vpádu. Slavnosti
se zúčastnilly nejen všechny
české i slovenské korporace, a
le i mnoho korporací maďar
ských. Také mezi obecenstvem
kterého se z celého kraje sešlo
na osm tisíc osob, byli občané
maďarské národnosti.
DOMOV NA KTEŘÍ JSTE ČEKALI
42Q0 Block Sheldon Avenue
JEST NYNÍ DOHOTOVEN.
Šest velkých světnic, koupelna se sprchou. Vytápěn hor
kou vodou. Úprávná kuchyň. Garáž. Bílý mramorový
předek. A ostatní moderní vymoženosti které nejsou u
vedeny. Cena nižší než dříve.
Vybudován od
The Frank Novák Reaity Company
Nábídky ku prodeji vyřídí
VICTOR J. GAVIN
Telefon, Hamilton 3524
Malá hotovost a na levné týdní splátky se vyžaduje.
I JOSEF F. VIKTOR I
ZÁSTUPCE FIRMY %.
I GEORGE W, ZIRKLER I
I POHROBNÍK ABA LSAMOVAČ B
961 N. Chester St. neb 3029 Northern Parkway m
Telefon, Hamilton 4205 aneb Broadway 1258 %
& Vzorná obsluha v každý čas a ceny mírné. I|
| Správné řízení pohřbů f
m Když nutnost vyžaduje služby pohrobníka, měj- B
V te na paměti, že zkušenost počítá. Po léta věnovali B
a jsme pozornost řízení pohřbů. Ale není to vše, od- %
borná vědomost není jediný požadavek od pohrobní- B
S ka; on musí vykonávati svůj úkol tiše, bez překážek a
K a tak, aby vzbudil důvěru a dobrou vůli. Naše služ- Éř
B ba zahrnuje sympatické porozumění pro úkol tento. m
a Osobní zájem který pro věc máme jest právě tak dů- K
ležitý jako dokonalost v technickém zařízení. M
B NAŠE MNOHOLETÁ ZKUŠENOST ZARUČUJE B
B VÁM DOBROU OBSLUHU B
| Frank Cvach a Syn i
I— JAKOST SLUŽBA
ft 1904-6 ASHLAND AVENUE B
a Rakve z tvrdého dřeva aneb kovu. Moderní zařízení. m
| Telefon, Wolfe 1180 C
♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦
! Pouze pojištění proti ohni |
: není Dost Postačitelný :
♦ POTŘEBUJETE dálší pojištění dle nového způsobu, 8 ♦
♦ bodů, které vás pojistí proti: Ohni, Blesku, Větru, Kru- ♦
i pobití, Výbuchu, Motorovému Vozidlu, Aeroplánu a %
{ Přepadení. $
8-POINT POLICY |
♦ pojištění může být opatřeno k záchraně domova, to- *
i várny, obchodu, kostela, apartmetních domů atd. $
t CENTRAL |
I FIRE INSURANCE CO. v Baltimore j
£ Holliday a Fayette Streets ♦
x Plaza 4415 J
♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦
Ozdobte hroby svých milých pěkným
ADoNot tlrder pomníkem
j, a Monument r , ... ..
I f OBttl yo havese*" * e a P ravn y m českým nápisem
jUft G. M. ZAPF a SYN
pomj-xi3s:á,xsls:37“ zá^Trod.
HARFORD AVENUE at TWENTIETH STREET
Máme v zásobě několik italských mramorových pomníků, kte
ré můžete obdržet za staré ceny, později musíte platit více.
1 Tiskové Práce. 1
— — . 1
Bj Veškeré tiskové práce jako Plakáty, Vstupenky, W
0 čeky a různé Programy a Letáky vyřizuje tiskárna |
0 “TELEGRAFU” vkusně aza přiměřenou cenu. Dále M
fjj různé oznámky, Blahopřání, Díkůvzdání, Příjme se a |
0 a Prodá se uveřejňujeme za mírné ceny ku uspokojení y
ffl všech. i
vi *
| Vydavatelstvo "Telegrafu.” |

Telegraf. [volume], January 01, 1937, Image 5
About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951

Connect with the Library

Find Us On

Subscribe & Comment

Download & Play

Questions

Telegraf. [volume], January 01, 1937, Image 5 About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951

Connect with the Library

Find Us On

Subscribe & Comment

Download & Play

Questions

Telegraf. [volume], January 01, 1937, Image 5
About Telegraf. [volume] (Baltimore, Md.) 1909-1951