j NEMESIS. i 'I Napsal Bedřich Moravec. f “Probudil jsem tě, Aničko? Promiň mi to! Ulehal jsem dost pozorně, abych neporušil svůj spánek.” “Už jsem se vyspala a chtě la jsem se vzbuditi, až uleh neš. Chci ti dnes ještě něco říci.” “Tak mi to pověz, Aničko a hleď potom zas usnouti.” ‘Dnes jsi byl zase se mnou nespokojen. Víš, na cestě z pohřbu.” “Nespokojen? Ani nevím.” “Ale já vím, že jsem k tvé nespokojenosti zavdala příči nu svou řečí o paní správcové. Můj zlatý Mírku, musím ti říci všechno, co mám na srdci, a co jsem ti už několikrát chtěla ří ci, ale oddalovala jsem to, my slíc, že to časem sám poznáš. Mírku, vím, že jsi nejlepší muž na světě a miluji tě z celého srdce, vím, že také ty mne máš rád a jsem tedy nevýslovně šťastná, že jsi si mne zamiloval když jsem po tobě toužila od těch dob, kdy jsem přestala bý ti dítětem. Ale jedna věc mi stále působí starosti. Aby snad svoje láska neochladla proto,že se ti nemohu vyrovnati. Víš, jak to myslím? Vyrostla jsem v hospodě mezi prostými lidmi a tomu ty rozumíš v jakou že nu může vyrůstí dívka v tako vém prostředí. Ale, Mírku, byla bych šťastnější, kdybys byl se mnou spokojen. Víš, domnívám se ,že bys mne měl více rád, kdybych ti rozuměla. Ale slibuji ti, že si ode dneška dám pozor na každé své slovo, abys neměl příčiny kárati. Mír ku, slibuji ti, že se přičiním, a bych pochopila tvoji povahu a docela se ti podobala. Ty jsi výborný učitel, vychovej si mne tedy takovou, jakou mne chceš mít ,a já se s největší ra dostí podrobím tvému vědní. Jsi spokojen, můj zlatý mu ži?” Radiměřský naslouchal že niným slovům se zatajeným de chem. Kde pojednou Anička našla tato moudrá slova? Jejj duše byla tedy docela jiná, než jak ji byl ještě před chvílí pesi misticky odhadoval. “Jsem úplně spokojen, Anič ko,” řekl mocně dojatý. “Mu síme si úplně rozuměti. Takové vzájemné porozumění je úplné splynutí duší. A takového je v manželství třeba, aby bylo ú plně šťastné. A naše bude jis tě, Aničko! Jsi dobrá duše a rozumná, a my si jistě budeme rozuměti!” Po tmě hledal Radiměřský ú sta své ženy, a když je našel, vtiskl na ně upřímný polibek. Nezůstalo jen při jednom, ne boť Anička ho muži několikrá te oplatila. Pojednou pocítil Radiměřský vlhkost na svém kníru. “Aničko, ty pláčeš?” zvolal uleknuté. “Tak mne přepadla pojed nou nějaká lítost,” povídala vzrušeně. “Ale není to taková lítost, která holí, nýbrž nějaká příjemná. Ani vlastně nero uzmím, má zlatá Aničko/ řekl přituliv ženu k sobě. “Porozu měla jsi mým slovům, a to mne velice těší a působí mi to vel kou spokojenost. Vichřice vmetla zášleh zmr zlého sněhu proti dorriku až ok na zadrnčela. “Mírku,” řekla s laskavým přízvukem, “hleď už usnouti! Dlouho jsi psal a ráno musíš brzy vstávati. Venku je hroz né počasí, ráno budeš se muset broditi závějemi ke škole.” Ještě jeden polibek a Radi měřský usmívaje se, zavřel o či. Usnul spokojeně, neboť o bavy a starosti, s nimiž dnes ulehal, rozplynuly se jako dým. Venku zuřila sněhová bouře, ale v malém domku spali dva šťastní lidé šťastní ve své lásce. VIII. Srdce nad zákon. Manželé Radiměřští těšili se na večer, kdy odcházeli do ho stince Lindova. V poledne vi děli se jen půl hodiny. Radi měřský učil letos nejvyšší tří du, přicházel tedy o dvanácté hodině domů a ve tři čtvrtě na jednu spěchal opět do školy, neboť odpolední vyučování za čínalo o jedné. V poledne A nička nevařila. Byla ve vyso kém stupni těhotenství, došla tedy v půldvanácté domů, kou pila od matky oběd a doma ho udržovala teplý na lihovém sa movaru, až muž přijde za ško ly. Tato změna v domácnosti stala se na výslovný rozkaz Ra diměřského: “Aničko, v panu jících těch vedrech nevař! mohlo by to škoditi tobě i dě ťátku.” Anička poslechla ráda. Vždy tato starostlivost mužova svědčila jen o jeho veliké lás ce. Ale na večer těšili se oba. V hostinci Aniččiných rodičů byla každého večera četnější společnost, pobavili se tu a A nička dožádala se vždycky ně jaké rady vzhledem k svému stavu. Taková hojně navštěvovaná hospoda v malém městečku je jako krajinský list. Večer ve společnosti smele se všechno, co se přes den v místě přihodi lo. Každý návštěvník přijde s nějakou novinou, aby něčím přispěl k všeobecné zábavě. Samozřejmě přicházelo nejví ce novin z důlu. Také manže lé Radiměřští dozvěděli se za svých večerních návštěv v Lin dovu hostinci, že vdova po správci Drazkém měla ku své pensi ještě na půl roku svobod ný byt na důlu, nevyčkala však lhůty k vystěhování z bytu, ný brž vzala si místo své pense od bytné, dostala několik tisíc zla tých a vdala se za naddůlního Salabu. O této věci mnoho se mluvi lo a posudky se rozcházely ně kolika směry. Někdo mínil,že paní Drazká provedla chytrý kousek. Byla by živořila ze své malé pense, ale teď ze své ho odbytného přinesla manželi slušný kapitál, z jeho úroků a příjmů Salabových budou man želé pěkně živi. Byli však li dé, kteří tvrdili, že paní Draz ká vyvedla hloupost. Salaba je člověk všelijaký, pijan a karbaník, také holčičkář, a je více než pochybno, že by své ženě byl věrným a její peníze jí jistě brzy rozhází. Ale našli se také lidé, kteří na sňatek mladé vdovy pohlíželi se sta noviska zdánlivě správného. Když ji měl rád jako vdanou paní, bude ji i teď jistě míti rád, když se stala jeho ženou. Je možné, že to její ošklivé dí tě je jeho alespoň se tak vše obecně soudilo —a paní správ cová si Salabu vzala, aby její syn měl vlastního tátu. Tímto sňatkem napravila všechny své dřívější chyby a darebnosti a to je od ní hezké. U Radiměřských stala se zmínka o paní Drazké jen jed nou. Začal o její svatbě Anič ka a povídala, co o tom lidé soudí. Ale tato rozmluva skon čila mezi manželi krátce. “O tom nemůžeme souditi nic,” řekl Radiměřský. “Naši lidé soudí o každé věci tuze po vrchně, třeba že neznají poh nutek činu předcházevších Ale mu nemáme příčiny ani práva jednání paní správcové posu zovati. Není nám zkrátka nic po tom, co ona činí.” Anička se trochu začervena la a potom muži přisvědčila: “Máš pravdu, jako vždycky.” O nynější paní naddůlní Sa labové se u Radiměřských po tom už nemluvilo, a co oba za slechli večer v Lindovu hostin ci, nechal si každý z manželů pro sebe. V měsíci březnu, když se jed noho večera manželé vrátili od Lindů, domů, Anička, tulíc se k mužovi řekla: “Mírku, na dru hý měsíc, tak asi v polovině, to jistě bude.” Tvář Rediměřského stáhla se v starostlivý výraz. Pohla div Aničku po tváři, řekl něž ně : Anička se sebevědomě u smála: “Myslíš porodní boles ti? Toho se nebojím. Když to vydrží ženy slabší mne, vy držím to také. Ostatně ujistil mne pan doktor, že poloha je správná, dítě je normálně vyvi nuté, že se tedy nic zvláštního státi nemůže. Ale mám jinou starost. Ráda bych se ti sní svěřila, věděla, co tomu řekneš ale bojím se, že se mi vysmě jes.” Radiměřský zase ženu po hladil: “Aničko, jak bych se mohl vysmívati, když se jedná o narození našeho dítěte? Jen se mi se svou starostí svěř! Ne pochybuji, že ti tu starost do vedu rozmluviti.” Ještě chvíli mladá žena otá lela s odpovědí, potom prones la nejistě: “Bojím se, aby mo je dítě nebylo tak ošklivé, jako chlapec Salabové. Potkala jsem ji s ním dvakrát nebo třikrát, ale je skutečně s oškli “TELEGRAF”, BALTIMORE, MD., JANUARY 1. 1937 vostí pohleděti na znetvořený obličej toho dítěte.” Radiměřský trhl sebou pře kvapením: “Aničko, jak při cházíš na tuto podivnou my šlenku?” Napřed mi pověz, jestli bys měl moje dítě rád, i kdyby by lo ošklivé!’ řekla Anička v zmatelné starosti. “Povím ti potom, proč to chci věděti.” “Ale, moje zlatá Aničko, bu de to přece moje dítě, a ať je jakékoliv, budu je milovati,už proto, že vím, že zevnějšek tě la není všecko, hlavní věcí u člověka je duše. A krásná du še může sídliti i v nebeském těle.” Anička si z hluboká oddych la. “Povím ti tedy čeho se bo jím. Řekla jsem ti, že jsem pot kala toho chlapce paní naddůl ní. No, ato už jsi snad někdy slyšel, že když se těhotná že na zhlédne na něčem ošklivém, objeví se to na dítěti, které se má naroditi. Mám tedy strach aby se to na mne nevyjevilo.” Radiměřský byl by se usmál, ale přemohl se a zachoval si vážný obličej. “To je pověra, Aničko,” řekl a pohledem utkvěl pevně v obličeji ženinu. “Rozumný člověk nevěří pově rám, které si vymýšlejí lidé nevzdělání. Ale ty jsi přece rozumná moje ženuška, a ne budeš se proto trápiti zbyteč nými obavami, které se vůbec vyplniti nemohou.” Ale Anička byla ještě neroz hodna. “Ale když se to kolikrát sta lo,” namítala. “Ani jednou se to nestalo,” řekl pevně. “Jestliže si někte ré dítě přineslo na svět něja kou ošklivou tělesnou poruchu, jako ten hoch paní Salabové, někdy toho nebylo příčinou zhlédnutí, nýbrž matka sama, že se nezachovala tak, jak mě la,když byla outěžkem. Někdy ovšem příroda sama, i bez zev ního vlivu, vytvoří tvora zrůd- To je její tajemství, do člověk nikdy nevnikne, protože rozum člověka má své hranice, u nichž končí jeho chá pavost. Což jsi nikdy neslyše la, že se někomu vylíhlo house s dvěma hlavama, nebo že se někomu vylíhlo se tele s osmi nohami?” Anička hledíc na muže širo ce rozevřenýma očima, přisvěd čila mlčky. “Tak vidíš. Shlédla se na něčem husa nebo kráva? Tomu rozumíš, že to není možné, pro tože zvířata pověrám nerozu mějí, víra v ně je vyhražena jen hloupým lidem. A o tobě jsem přesvědčen, že hloupou nejsi. Věříš tedy mně víc než pověrčivým babám?” Anička vletěla mu radostně na prsa, zavolavši: “Tobě, Mírku, věřím všechno, protože vím, žes nejmoudřejším mu žem na světě.” “Děkuji ti za tu poklonu,” pravil usmívaje se spokojeně, že ženu zbavil obavy. “Jen věř vždycky jen mně, a nedoz náš nikdy zklamání.” Učitel Radiměřský dovedl při výcho vě své ženy obratně využiti svých paedagogických vědo mostí. Teprve v měsíci dubnu při cházely v zdejší krajině první jarní oblevy. Jednoho z těch to nevlídných dní dostavila se těžká hodina Aniččina. Něko lik dní už meškala v Záborčí matka Radiměřského. Byl ve čer s dešťovou přeháňkou a se skučivýc větrem. Vody z roz tálého sněhu hrnuly se s huko tem do řeky. V ložnici sténa la Anička na lůžku, pracujíc k porodu. Mimo pomocnici kpo rodu byly u ní obě matky, Lin dová i ___ V kuchyni přecházel Radi měřský. Chvílemi se zastavil u dveří ložnice a naslouchal. Po tom zas v nervosním rozechvě ní přeměřil několikrát podlahu kuchyně. V kuchyni se silně topilo, neboť na sporáku ohří vala se voda v několika hrn cích, bylo tedy v místnosti ve dro k zalknutí. Radiměřský opětovaně setřel si pot s čela, vynucený buď vedrem nebo úzkostí o milovanou ženu. Chvílemi vběhla do kuchyně některá z žen, aby přiložila do sporáku nebo něco vzala z ku chyně. (Pokračování.) Vánoce stále v mysli člověka. U srbské vesnice nedaleko Bělehradu v hustém horovém lese, krčila se chaloupka, pře tížená sněhem. Žila tam sedm desátiletá stařenka “baba Ma ra”, jak jí všeobecně ve vesni ci nazývali. Seděla u pece a přemýšlela. Snad o tom, jak oslaví vánoce, snad o tom, zda některý z jejích synů přijde domů na dovolenou. Venku skučel vítr a hustě sněžilo. Ni kde nebylo živé duše, jen tu a tam nějaké slabé světélko pro zrazovalo, že vesnice je na blíž ku. Nad vesnicí zavládlo hro bové ticho. Byl štědrý den! Nebylo slyšet zpěvů mládeže a koledy dětí, které před válkou obcházely dům od domu a ko ledovaly. Válka zničila vše. V chaloupce bylo ticho. Sta řenka usedla u pece a rozjí mala za tmy. Z této její samo- * ty byla znovu vyrušena cizím hlasem: “Maminko, otevři dveře!” Bez rozmýšlení a stračím otev- | řela stařenka dveře a vpustila ; poutníka-vojáka, který pozdra ‘ vil stařenku se slovy: “Pokoj j této chaloupce, celému okolí, a " tobě matko!” | “Vidím, žes přišel z daleka, proto odpočiň si. Přinesu chle- j ba a ryby, vše, co ještě mám. . Dnes jest štědrý den!” I “Ano, přicházím zdaleka a i nesu ti zprávy od tvých synů.” ' Oči stařenčiny zajásaly rados- | tí, zrcadila se v nich celá mat- " čina duše. | “Řekni mi, vojíne, co víš o mém synu Radovanu!” | “Proč právě tážeš se po něm, 4 což je ti tento syn nejmilej ším?” odpověděl vojín, poně- , kud v rozpacích, že ho matka i nepoznává. “Své děti mám stejně ráda. j Jen nej mladší syn Radovan o dešel z domova na vojnu v ( šestnácti letech. Dlouho jsem i ho neviděla a byl ještě dítě, * když odcházel. Proč nepřijde | domů a nepotěší svoji übohou a stařičkou matku? Máme vá- | noce ...” odmlčela se a po chvíli opětně pokračovala: | “Vojíne, najez se, snad mým dětem-vojákům dostane se rov- I něž někde pohostinství!” Při- - stoupila k obrazu Panny Marie ' a hlasitě se modlila. Vojín poj tomto neočekávaném uvítání pojednou zoufalým hlasem | zvolal: “Maminko, stařenko má, ne- I poznáváš již svého syna Rado vana?” Matka, když uslyše- ‘ la jméno “Radovan” otočila / hlavu, dokončujíc poslední slo va modlitby: | “ ... i v hodinu smrti naší. Amen!” a klesla na zem. Ra- | dován sklonil se k matce, polí- t bil ji na čelo a ruku, což však již necítila, jen na jejím oku - zrcadlila se slze radosti, že přece byla její touha splněna a spatřila nej mladšího syna Ra dovana. o Milionový schodek v pražské masné pokladně. Po třídenním líčení krajské ho trestního soudu v Praze byl vynesen rozsudek, jímž byl u znán vinným toliko obžalova ný Jan Mikolášek a to ve všech případech, které mu obžaloba kladla za vinu a odsouzen byl do těžkého žaláře na dva ro ky. Naproti tomu byl druhý ob žalovaný František Svatoš o svobozen. Odsouzenému Miko láškovi byla do trestu započtě na jen zcela krátká vazba v ro ce 1933, kdežto nová vyšetřo vací vazba, v níž ztrávil 15 mě síců, se mu do trestu nezapočí tává, poněvač si ji zavinil sám tím, že byv ponejprv propuš těn na slib, zmizel z Prahy a musil býti hledán zatykačem. V důvodu rozsudku soud uvedl že Mikolášek sám podvedl mas nou pokladnu o 973,000 Kč. I když některé částky dal teh dejšímu, zemřelému předsedo vi správní rady městskému rad nimi Titěrovi, jak sám tvrdí. o Smrt z koláčů. Ve velkých bolestech zemřel ve vsetínské nemocnici mlynář ský dělník A. Fojtásek. Přivo dil si smrt tím, že se na svatbě mlynáře důkladně najedl tep lých koláčů, které zapil stude nou vodou. Tuto příčinu úmrtí potvrdila i soudní pitva. o Obětem zápasu o Slovensko. V Nových Zámcích na Slo vensku byl odhalen pomník československým bojovníkům, padlým v roce 1919 v bojích na Slovensku za maďarského bolševického vpádu. Slavnosti se zúčastnilly nejen všechny české i slovenské korporace, a le i mnoho korporací maďar ských. Také mezi obecenstvem kterého se z celého kraje sešlo na osm tisíc osob, byli občané maďarské národnosti. DOMOV NA KTEŘÍ JSTE ČEKALI 42Q0 Block Sheldon Avenue JEST NYNÍ DOHOTOVEN. Šest velkých světnic, koupelna se sprchou. Vytápěn hor kou vodou. Úprávná kuchyň. Garáž. Bílý mramorový předek. A ostatní moderní vymoženosti které nejsou u vedeny. Cena nižší než dříve. Vybudován od The Frank Novák Reaity Company Nábídky ku prodeji vyřídí VICTOR J. GAVIN Telefon, Hamilton 3524 Malá hotovost a na levné týdní splátky se vyžaduje. I JOSEF F. VIKTOR I ZÁSTUPCE FIRMY %. I GEORGE W, ZIRKLER I I POHROBNÍK ABA LSAMOVAČ B 961 N. Chester St. neb 3029 Northern Parkway m Telefon, Hamilton 4205 aneb Broadway 1258 % & Vzorná obsluha v každý čas a ceny mírné. I| | Správné řízení pohřbů f m Když nutnost vyžaduje služby pohrobníka, měj- B V te na paměti, že zkušenost počítá. Po léta věnovali B a jsme pozornost řízení pohřbů. Ale není to vše, od- % borná vědomost není jediný požadavek od pohrobní- B S ka; on musí vykonávati svůj úkol tiše, bez překážek a K a tak, aby vzbudil důvěru a dobrou vůli. Naše služ- Éř B ba zahrnuje sympatické porozumění pro úkol tento. m a Osobní zájem který pro věc máme jest právě tak dů- K ležitý jako dokonalost v technickém zařízení. M B NAŠE MNOHOLETÁ ZKUŠENOST ZARUČUJE B B VÁM DOBROU OBSLUHU B | Frank Cvach a Syn i I— JAKOST SLUŽBA ft 1904-6 ASHLAND AVENUE B a Rakve z tvrdého dřeva aneb kovu. Moderní zařízení. m | Telefon, Wolfe 1180 C ♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦ ! Pouze pojištění proti ohni | : není Dost Postačitelný : ♦ POTŘEBUJETE dálší pojištění dle nového způsobu, 8 ♦ ♦ bodů, které vás pojistí proti: Ohni, Blesku, Větru, Kru- ♦ i pobití, Výbuchu, Motorovému Vozidlu, Aeroplánu a % { Přepadení. $ 8-POINT POLICY | ♦ pojištění může být opatřeno k záchraně domova, to- * i várny, obchodu, kostela, apartmetních domů atd. $ t CENTRAL | I FIRE INSURANCE CO. v Baltimore j £ Holliday a Fayette Streets ♦ x Plaza 4415 J ♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦ Ozdobte hroby svých milých pěkným ADoNot tlrder pomníkem j, a Monument r , ... .. I f OBttl yo havese*" * e a P ravn y m českým nápisem jUft G. M. ZAPF a SYN pomj-xi3s:á,xsls:37“ zá^Trod. HARFORD AVENUE at TWENTIETH STREET Máme v zásobě několik italských mramorových pomníků, kte ré můžete obdržet za staré ceny, později musíte platit více. 1 Tiskové Práce. 1 — — . 1 Bj Veškeré tiskové práce jako Plakáty, Vstupenky, W 0 čeky a různé Programy a Letáky vyřizuje tiskárna | 0 “TELEGRAFU” vkusně aza přiměřenou cenu. Dále M fjj různé oznámky, Blahopřání, Díkůvzdání, Příjme se a | 0 a Prodá se uveřejňujeme za mírné ceny ku uspokojení y ffl všech. i vi * | Vydavatelstvo "Telegrafu.” |