8
Politika. V polovici minulého mě
síce vyletěl z kabinetu Bienerthova
německý ministr krajan, pověstný
štváč a nacionální zuřivec, Gustav
Schreiner, dřívější notář v Plzni, je
hož příbuzenstvo je české. Pan mi
nistr podal sice demisi, ale byl to ve
skutečnosti vyhazov, ministerský
předseda Bienerth nedovolil mu ani,
aby se mohl poraditi se svými přáte
li a politickými stranníky, a když
Schreiner o poskytnutí lhůty přece
žádal, bylo mu odpověděno, že jest to
přáním kruhů nejvyšších, aby jeho
Činnost v ministerstvu přestala.
Schreiner nedostal ani na cestu obli
gátní řád železné koruny, který s kaž
dým ex-ministrem do výslužby putu
je. Německé žurnály ovšem zuří a
hlásají, že byl Schreiner obětován
Slovanské Jednotě, zvláště Čechům,
které však prý si pan Bienerth přece
jenom nenaklonil. O demisi Schrei
nerově píše "Čas": "Německý mini
str krajan dr. Schreiner padl. Není
to vítězství české politiky, je to ne
zbytnost páně Bienerthova. Dr.
Schreiner, jak je ještě v dobré pa
měti, vstup do kabinetu sám si vy
nutil. Dr. Stránský veřejně v plné
sněmovně mluvil o podezřelých fal
šovaných telegramech, jimiž dr.
Schreiner v poslední chvíli zatlačil
pro svou ministerskou kandidaturu.
A dr. Schreiner sám si také podra
zil nohy, sám se uministroyal. Ra
kousko mělo od počátku ústavní éry
už všelijaké ministry dr. Schreiner
však má v řadě ministerských postav
zvláštní místo, svůj odstín. Ministr
štvavec, ministr agitátor a demagog.
Baron Beck chtěl vyrovnávat vůdčí
národy říše a proto svěřiv v české ni
ce ministerstvo obchodu zřídil české
mu ministru krajanovi protiváhu v
ministru krajanovi německém. Mar
ně jsme volali po řádném vybudování
českého krajanského ministerstva,
marně prozíravá česká politická ve
řejnost toužila, aby formě českého
ministerstva dán byl také obsah. Če
ské ministerstvo krajanské za úřa
dovaní dra Žáčka v kabinetu Biener
thově stalo se jalovým titulem na
ministerský plat. A v této době stal
se německým ministrem dr. Schrei
ner, agitátor a demagog. Byl předá
kem německých agrárníků z Čech,
duší Boehmenvaldbundu, jedním z
vedoucích faktorů německé obstruk
oo na českém sněmu. Od počátku
svého ministrování popouzel a štval
proti Čechům v celé oblasti boje.
Německé ministerstvo krajanské sta
lo se filiálkou třcbenického Volksra
tu. Pustý šovinismus vynesl dra
Schreinera, plzeňského notáře s če
ským příbuzenstvem, na místo vice
presidenta Zemědělské rady pro krá
lovství české a odtud na křeslo mini
stra krajana. Za mrtvé nehybnosti
ministrovaní Zackova cítili jsme agi
tační štvanice Schreinerovy tím trp
ceji. A tak i v českých politických
kombinacích dostalo se dru Schreine
rovi místa nepřiměřeně významného.
Dra Schreinera najednou "držela si
tuace?\ A přece Bienerthův kabinet
byl nemecký jako celek, němectví to
to netkvělo v Schreineiovi a jeho od
chodem naprosto nepadá. Dr. Schrei
ner sam se znechutil i Němcům i o
statnímu kabinetu. Dračí símě
Schreinerem zasete samo jej schváti
lo, padl podražen vlastními štvani
cemi. Ministerská demagogie sama
8o tlJ.zard°usila,
2S
kabinet Bienerthův
zůstává německým beze změny."
Národní Listy praví: "Jsme dalecí
všeho vítězoslavného jásotu nad
mrtvolou Schreinerovou, nás ani ne
napada videti v padu jeho znamení
a počátek v obratu kursu a systému
vládním." Den ve shodě s Bohemií
(sám se jí dovolává) tvrdí, že Schrei
xy
ner padl proto, že dr. Pacák odmítl
vstoupiti do kabinetu Bienerthova.
Venkov píše, že dr. Schreiner se zne
možnil i mezi Němci a někteří z mi
nisterských jeho kolegů přerušili s
ním jakékoliv osobní styky. Tyto
poměry konečně dra. Schreinera vy
hnaly. Právo Lidu vidí v pádu
Schrcinerovu doklad, že se minister
stvo Bienerthovo už rozpadává. Hlas
Národa praví: Odchod dra. Schrei
nera byl logickým výsledkem událo
stí posledních dní. Bar. Bienerth
neměl jiného východiska. Češi do
kabinetu nevstoupí, dokud nebude
provedena rekonstrukce kabinetu a tu
byl dr. Schreiner nepříjemnou pří
těží. Nár. Politika píše: K od
stoupení dra. Schreinera zavdalo
podnět přání jak stran slovanských,
tak i křesťanských sociálů, u nichž
dr. Schreiner pozbyl opory již od té
doby, co na jeho podnět rozvířena
byla otázka vydání zákona Axman
nova na dolnorakouském zemském
«němu. Vládní vídeňská "Mittasrs
ztg." věnuje propuštění dra.
Schreinera stať, nadepsanou: "Obě
tování Isáka", ve které se praví:
"Gustav Schreiner byl ministrem ná
rodního boje, naše doba však potře
buje národního míru. Rakouský par
lament nalézá se v přerodu. Ochro
mo vací taktika obstrukční jest pře
konána. Parlament se musí dostati k
positivní, plodné práci. Na této cestě
byl dr. Schreiner překážkou. Byl o
bětován vyšším účelům, uzdravení
parlamentu."
Vláda nepovolila vybíráni pivní
dávky v Čechách. Dne 22. února od
poledne doručena byla presidiu
zemského výboru pro král. české ú
řední zpráva, dle níž vláda odmít
la předložití císařské sankci usnese
ní zemského výboru o dalším vybí
rání zemské pivní dávky v Čechách
na dobu od 1. ledna do 31. března
1910. Toto rozhodnutí vlády stalo
se v ministerské radě v sobotu 19.
února a jo odpovědí zvláštní deputa-
^•RL .V.
áfe v
ur
^rav
ir
PANÍ A. J. DR EX ELO VÁ.
ci zemského výboru (hr. Schoenborn
a dr. Eppinger), která 15. února
intervenovala u ministrpresidenta a
ministra financí v zájmu zemských
financí království českého. Vláda
má pro toto své rozhodnutí důvod
zákonný, aspoň jej může uvésti a ta
ké uvádí. K usnesení o vybírání piv
ní dávky je třeba zemského zákona,
o němž se může usnésti jedině ple
num zemského sněmu. Zemský výbor
však dovolával se při svém požadav
ku analogie sankce zatímního rozpoč
tu. Také k sankci zemského roz
počtu je třeba zemského zákona usne
seného v sněmovním plenu. A přece
vláda, nemajíc pro korunní země vý
chodiska po způsobu říšského či. 14.,
předkládá už po léta k sankci usne
sení zemského výboru o zatímních
rozpočtech s nezměněnou výší zem
ských přirážek daňových. Rozhodnu
tím vlády jsou tedy zemské finance
připraveny o 13 mil. K výnosu z
pivní dávky pro r. 1910 dotud, do
kud sněm pivní dávky nevyřídí. A
stejně o 7 mil. K státních údělů z
osvobození osobní daně z příjmů od
přirážek. V celku tedy zůstává zem
ský rozpočet na r. 1910 pasivním o
více než 40 mil. K.
Dokument doby. Ředitel Hansi na
gymnasiu Praha—III. stává se po
věstným. Studentská Revue (číslo 5)
přináší zprávu: Ředitel Hansi po
kračuje zdárně v opravách discipli
nárního řádu. Nejnověji zakázal
žactvu návštěvu městské čítárny (ač
koliv disciplinární řád mluví jen o
veřejných knihovnách a ne čítárnách)
a z archů, do nichž se návštěvníci v
čítárně zapisují, dal zjistit jména
studentů. Pak si zavolal rodiče "vin
níků" a vyhrožoval jim, že ti žáci
budou vyloučeni a dostanou špatnou
známku z mravů, nepřestanou-li do
čítárny chodit. Jiná neobyčejná
vlastnost pana ředitele je občasné po
řádání kapesních prohlídek, jež vlást
noručně vykonává, samozřejmě jen k
tomu účelu, aby viděl, čím se žáci za
městnávají též mimo školu. Malo
stranské gymnasium jest též tím po
zoruhodné, že správcem knihovny žá
kovské i profesorské je katecheta.
S takovým ředitelem, jako jest onen
ITansl, věděli by si studenti v Ame-
iee zkrátka radu. Dali by mu ně-
4-
•vC.
Paní Anthony J. Drexelová, stojící v prostředku vyobrazení, jest
matkou Anthony J. Drexela ml., jenž jest zasnouben se slečnou Marjorií
Gouldovou a dále jest matkou slečny Margarety Drexelové, která se brzy
vdá za viskounta Maidstone, syna Earla z Winchilsea a Nottinghamu,
člena nejpřednější anglické šlechty.
kterého krásného večera takové na
učení, že navždy zašly by mu ty po
licajtské a tyranské choutky. Za vy
chovatele mládeže člověk takový roz
hodně se nehodí.
Vzpomínky Růženy Maturové na
mistra Dvořáka. Milo je poslou
chati paní Maturové vzpomínky na
Antonína Dvořáka čteme v Bese
dě "Času" ve stati nadepsané "Ka
riéra české primadonny." Vystupu
je z nich zase ten milý, 'prostý český
mužikant plný hlubokého, ryzího ci
tu, jehož však nerad dává na jevo a
proto, když je nejvíc dojat, jako dítě
nevrle se utrhuje. "První moje setká
ní s mistrem Dvořákem vzpomí
ná pí. Maturová bylo při zkoušce
na Dimitrije. Mistr Dvořák vrátil
se tenkráte právě z Ameriky a přišel
do zkoušky se svým synkem Antoní
nem ve chvíli, když jsem s kapelní
kem Angrem cvičila úlohu Maríny.
Po vzájemném představení pokračo
vala jsem ve zpěvu. Mistr tiše na
slouchal pojednou však upozornil na
místo, kde přál si, aby orkestr v plné
síle vystoupil. Kapelník Anger na
mítal, že tím zpěv můj docela zanik
ne. Dvořák na to úsečně odpově
děl "V Americe ještě silnější hlasy
zanikly to nic neškodí." Všecka
udivena hleděla jsem na Dvořáka, a
musím se přiznati, že vůbec celý prv
ní dojem z našeho seznámení nebyl
právě nejlepší. Ale jak takový prv
ní dojem klamává! Ač pohled a
celá bytost Dvořákova na prvé setká
ní zdály se býti drsné, poznala jsem
brzo, jak dobrý, laskavý člověk je,
ryzí a přímý karakter, jakých je má
lo. Byl až do své smrti mým pří
telem, a já jsem si přátelství jeho
neskonale vážila, a vzpomínka na ně
bude mne vždycky síliti. Jednou při
představení Hubičky, když jsem zpí
vala Vendulku, přišel mistr Dvořák
po prvém jednání a velmi dojat, ale
jakoby mne trochu při tom plísnil,
pravil mi doslovně: "Vy jste mne
dnes k slzám dojala a přece jsem
si ještě ráno říkal, že Vendulka pro
vás není ale teď vidím, jak jsem
se mýlil." A po této Hubičce ještě
týž večer napsal pro mne arii "Mě
síčku na nebi" do Rusálky což mi
hned druhého rána radostně zvěsto
val. Celá opera Rusálka byla psána
Dvořákem pro mne smím být na
to opravdu hrda. Když však opera
zadána byla Národnímu divadlu,
chtěl chef opery, p. Kovařovic, úlohu
Rusálky přiděliti jiné dámě leč mi
str Dvořák vzepřel se tomu slovy, že
k tomu naprosto nesvolí. Zdá se mi,
že právě tato okolnost byla prvním
kamenem úrazu mezi mnou a chefem
opery. I svoji Armidu psal Dvořák
pro mne a velmi se hněval, že nebyla
mi udelena úloha sv. Ludmily, a že
jsem Ludmilu nezpívala na hudeb
ním festivalu v Praze. Po premieře
Arm idy přisel mi Dvořák poděkovat
na jeviště a vyjádřil se před pí. Klá
novou, jakmile bude festival v Plzni,
že musím tam zpívat sv. Ludmilu. V
divadle i po Praze rozlétla se 1. květ
na o svatodušních svátcích r. 1904
rozčilující zpráva, že Antonín Dvo
řák těžce ochuravěl. Spěchala jsem
íeh0
b^u-
Již u
Angličina na reálných gymnasiích.
Ministerstvo vyučování rozeslalo zem
ským školním radám nový, provisor
ní plán učební, jímž zavádí se angli
čina jako druhý živý jazyk na osmi
třídních reálních gymnasiích.
Ruský konsulát v Praze. Ruská
duma schválila ve dvou čteních před
lohu o zřízení ruského konsulátu v
Praze. Konsulát bude zřízen asi v
polovině dubna t. r. ruský konsulát
]ozna
ae
domovníka do
věděla jsem se Jobovu zvěst, že Dvo
řák právě dokonal. Hluboce dojata
vešla jsem do bytu, kde náš veliký
skladatel ležel na lůžku mrtev!
Otevřela jsem okno bylo mi straš
ně teskno, připadalo mi, že jako Kry
sta v Babičce otevírám té šlechetné
dobré duši okno na dlouhou pouť,
z níž není návratu.
v Praze byl již po léta hospodářskou
nezbytností, jíž konečně vyhověno.
Moravský zemský snem byl odro
čen v sobotu 19. února. Zasedal dva
měsíce, neprovedl však důležité úko
ly, které se od něho očekávaly. Ne
rozřešena otázka zemských financí
pro obojetné jednání klerikálů, ne
provedena reforma zákona o měšťan
ských školách, tak důležitá pro české
menšiny, pro odpor Němců, kteří
rovněž zmařili uzákonění tajných vo
leb do obecních zastupitelstev ko
nečně *ještě v poslední schůzi rozbi
to jednání o zrušení školního platu
a o 351eté učitelské službě. Všechny'
tyto nezdary jsou vlastně nezdary če
ské kurie. Rozpory českých stran,
neujasněnost a nedůslednost, seslabi
ly váhu české většiny a rozhodujícími
učinily opět Němce.
ok rozumějí čeští klerikálové
menšinové otázce. Již jsme sdělili, že
v Čes. Budějovicích založili kleriká
lové novou záložnu, ačkoliv dosavadní
finanční podniky české úplně stačí k
vykonání svého poslání. Proč vlast
ně založili vzdoro-záložnu, pověděl
místní klerikální list zcela otevřeně:
"Kazdy vklad do "Lidové záložny"
ie nová rána do skomírajícího mla
dočešství na českém jihu!" Účel te
dy doznán: je politicko-strannický,
stváčský! Že by však klerikální zá-
byla poslední ranou "skomíra
iícího mladočešství", zůstane asi jen
zbožným přáním budějovických kle
rikálů. V Praze před mnohými léty
take založili klerikálové záložnu
záložna je dnes fuč, peníze jsou fuč,
klerikální věc utrpěla těžkou ránu a
°trana mladočeská stále žije, tak
zdravé žije, že klerikálové musejí se
spojovat s národními sociály a radi
kály. Doufáme, že v Čes. Budějo
vicích dožije se klerikální záložna lep
šího konce než v Praze záložna Sva
továclavská
Persekuce slovenského tisku. Slo
venským listům přibývá sice odběra
telů, ale skvěle nevede se ani jedno
mu. O to se již postarají vrchnosti.
O utrapach slovenského časopisu
mnoho povídá na př. historie "Ludo-
VJchv^ovin",
které
"Slovenským Týždenníkem" po
dařilo se dosáhnouti toho, že národně
cítící slovensky lid v politických vě
cech nečiní rozdílu mezi Slovákem
katolíkem a evangelíkem. To bylo
církevní i světské vrchnosti solí v o
cích. Biskupové a kněží zakazovali
slovenskému lidu číst a odbírat "Lu
dové Noviny". Maďaronští kněží
kázali proti "Ludovým Novinám" (v
Levoči), odpírali rozhřešení nejen
přímým odběratelům "Ludových No
vin", nýbrž i ženám mužů, pokud ti
budou odbírat Časopis, který osmělil
se poukázat i na protislovenské řá
dění církevní vrchnosti. Nátlaku na
kazatelnách a ve zpovědnicích podle
hlo mnoho čtenářů "Ludových No
vin Aby unikly "Ludové Noviny"
zakazu církevnímu, změní své jméno
na Slovenske Ludové Noviny".
Světská vrchnost šla ruku v ruce s
cukevni. Za 41ete vlády právě zhy
nuvší koalice zaplatily "Ludové No
viny" 30,000 K na pokutách a věze
ních.
Pražskému "Illaholu" dostalo se
značného daru v obnosu 10,000 K od
pana Ant. Dvořáka, inspektora jižní
drahý v. v. Velkomyslný dárce vyslo
vil pram, by zemřele jeho choti, pí.
Hedvice Dvořákové rodem Hartma
nové, zapěl "Hlahol" vždy 1. listo
padu u hrobky na hřbitově olšan
ském smuteční sbory a položil věnec,
což by platilo případně někdy i jemu!
Maškarní ples Matiční "V kouzel
ném háji" Pražský dámský odbor
ústřední Matice- školské ukončiv ú
čty svého maškarního plesu, výkazu-
i
lrávé chystají se
piestehovat z TJherske Skalice do Pre
spurku v naději, že se jich osud po
někud zmírni. "Ludové Noviny"
jsou časopis, věnovaný hlavně národ
nímu probouzení katolického lidu
slovenského. Jejich vlivu společně
é