Minnesotské noviny. [volume], September 08, 1910, Image 8

About Minnesotské noviny. [volume] (St. Paul, Minn.) 1904-19??

Image provided by: Minnesota Historical Society; Saint Paul, MN

                
u
Uv
§r
%4y
foCiv
ař-
í
Z linu česko
Politické čachrářství. Dne 20. srp
na předložila vláda v konferenci s
předsednictvem Polského Kola obšír
ný spis, obsahující kromě výsledků
studií a podrobných výpočtů o vod
ěních stavbách tyto návrhy: 1. Prů
plav dunajsko-oderský bude vystavěn
dle zákona z r. 1901 tím způsobem,
že budou provedeny trati: Vídeň-
Bohumín, dále trať spojující hrani
ce haličsko-slezské s Krakovem a ko
nečně průplav viselsko-dněstrský. Za
to by odpadly: a) spojovací část prů
plavu ve Slezsku, poněvadž Slezsko
nedostálo závazku plynoucímu ze zá
kona z r. 1901, že zemským zákonem
převezme stavbu slezské trati prů
plavu b) spojovací průplav mezi
průplavem dunajsko-oderským a
středním Labem c) průplav dunaj
sko-vltavský. Tento návrh vyžadoval
by nákladu 800 milionů K. Kdyby se
súěastncné země o těchto plánech do
hodly, předloží vláda návrh na pod
zim jakožtou novelu k zákonu o vod
ních cestách. 2. Druhý eventuál
ní návrh vádou Polákům nabídnu
tý obsahuje pouze stavbu průplavu
mezi Vision a Dněstrem, jejíž ná
klad by činil 277 milionů K místo
původně rozpočtených 126 milionů.
Tento návrh obsahuje rovněž dvě e
ventuality, z nichž první je taková
to: Země Haliě přispěje na stavbu
asi 12 procenty nákladu, říše po
skytne 120 až 130 milionů, ostatek
pak dodá soukromý podnikatel. "Ha
liči praví se v předložené vládou
zprávě bude jednou pro vždy po
skytnut na stavbu plavebního spo
jení mezi Vislou a splavnou tratí
Dněstru obnos 120 milionů za těch
to podmínek: Stavba průplavu bu
de zahájena nejpozději po 5 letech
a ukončena během dalších 10 let,
načež bude odevzdána veřejné dopra
vě. Před zahájením stavby předloží
země státní správě stavební program
a výkaz, že zbytek stavebního nákla
du po odečtení uvedeného státního
příspěvku bude uhražen buď zemí
anebo soukromým kapitálem. Návr
hy těmito doufala vláda uchlácholit
Poláky, ^kteří jí právě pro nesplně
ní svých požadavků v otázce vodo
cestných staveb nastavili nohu a při
vodili tím odročení říšské rady.
Předsednictvo Polského Kola vzalo
tyto návrhy na vědomí a vyhradilo
si, že projedná věc s parlamentární
komisí'a Polským Kolem a podá pak
vládě zprávu o výsledcích klubov
ních porad. Po konferenci ozná
mil ministerský předseda též po
drobnosti stanoveného pracovního
kalendaria na podzimní zasedání
říšské rady. Dle tohoto kalendaria
svolány by byly nejdříve zemské sně
my, a sice během měsíce září. Ha
ličský sněm svolán má býti ke dni
20. září. Pokud jde o český sněm,
oznámil ministerský předseda, že
vláda jest rozhodnuta, zahájiti po
kusy, aby sněm český byl uvolněn.
Konference, které budou v této pří
čině zahájeny na počátku měsíce zá
ří, konány budou nejdříve ve Vídni
a později v lednu v Praze. Lze oce
kavat, že sněm český bude svolán,
nehledě na to, jaký průběh budou
míti tyto konference. Svolání stalo
by se rovněž v měsíci září. Ostatní
sněmy budou zasedat rovněž v měsí
ci září. Svolány budou nejdéle k za
sedání šestinedělnímu. Svolání po
slanecké sněmovny lze očekávat až
koncem října. Před svoláním kona
ti bude vláda konference s vůdci
stran, a to zejména s Poláky ve pří
čině vodních cest.
\y. Schůze diplomatů. V Marianských
p" Lázních byla odbyta schůze rakou
&•' ského ministra zahraničních záleži
tostí hr. Aehrenthalem a tureckým
"~l Volkovezfrem. (předsedou minister
v
#tva) Hakkim pašou. Schůzi jest
přikládán velký význam politický,
hlavně v tom směru, zda na ní ne
byly spleteny první nitky k pásce,
poutající Turecko k trojspolku za
účelem pevnějšího sevření balkán
ských zemí. Hakki před schůzí v
Marianských Lázních byl v Berlíně,
kde s německou vládou jednal o kou
pi starších válečných lodí pro Tu
recko a jistě také o balkánských zá
ležitostech.
Srbskochorvatská koalice v Bosně
Hercegovině. Srbsko-chorvatská ko
alice v Bosně a Hercegovině jest ho
tovou věcí k nemalé zlosti všech těch
živhi v Rakousku, které viděli mož
nost ovládnutí těchto zemí v pro
vádění hesla: "Rozděl a panuj/' Ko
alice tato je tak zdravý a přirozený
útvar, že jakmile jednou obapolným
dorozuměním vznikla, nikdy již ne
bude možno docela ji snieiti. Bude
li potlačena v jedné zemi, příroda
srbo-chorvatského národa pomůže si
ve druhé. V Chorvatsku a Slavonii
o ni ukládají, v Bosně a Hercego
vině se právě utvořila. Předseda prv
ního bosenského sněmu Vojislav
Sola zajel si onehdy do Splitu, kde
prohlásil podle tamější "Slobody":
"Právě tyto dni uzavřena bratrská
dohoda mezi Srby a Chorvaty v Bo
sně a národ chorvatský a srbský pro
hlášen za jedeh a týž a úplně rovno
právný co do jména i písma. Nyní
pak pracovati budeme, abychom se
stejně sblížili i s bratry v Dalmacii,
neboť Dalmacie, Bosna a Hercegovi
na jsou na sebe odkázány Dalma
cie nemůže býti bez Bosny a Herce
goviny, jako tyto země nemohou bý
ti bez Jadranského moře."
Černá Hora královstvím. Klidně
a na prvý pohled věcně líčí "Čas"
příčiny, proč byla Černá Hora pro
hlášena za království: "Vladař Čer
né Hory a Brd, od r. 1910 Jeho krá
lovská výsost Nikola, dovršil právě
půlstoletí svého vladaření, jež chce
oslavit jmenováním Černé Hory
královstvím. Nejmenší, nejchudší
a nejnovější kráolvství. Hrdinní sy
nové skalnaté Černé Hory nepřijali
povýšení své země s velikým nadše
ním. Břemena státní, která už teď
tíží rozpočet chudé země tak, že se
rovnováha udržuje jen pomocí darů
cizích suverénů a půjček, za králov
ského titulu jen vzrostou. Černé
Hoře přímo žádného užitku tato slá
va nepřinese, ale ovšem podráždí
jich rodné bratry, Srby, kteří prá
vem vidí v tomto činu hrot namíře
ný proti sobě. Srbové budou mít
dvě království dva královské rody,
dva řevnivé soky: lze tu snad mlu
vit o bratrském sblížení a sjednoce
ní Povýšení Černé Hory na králov
ství jest jen zevním výrazem nespl
něných tužeb Nikolových. Ctižádo
stivý kníže Nikola od počátku svého
panování obíral se myšlenkami sjed
nocení Srbů. Jeho romantické nad
šení, podporované básnickým tempe
ramentem, podléhalo vždy dostateč
né sebevládě, která ziskem nikdy ne
pohrdla. Za dobrou odměnu pode
psal již r. 1866 smlouvu se srbským
knížetem Milošem Obrenovičemí v
níž projevil ochotu vzdát se trůnu,
kdyby se podařilo, -sjednotit srbský
národ na úkor Turecka v jednu ří
ši. Odměnu za toto odříznutí sice
přijal, ale na jeho splnění nemyslil.
Ba naopak obratnou politikou poda
řilo se mu tak upoutat mysli srbské
omladiny, že viděla právě v něm spá
su srbského národa, že obdivovala je
ho diplomatické umění i tam, kde
příznivé výsledky byly zásluhou dru
hých. Na př. knížete Miloše. Anta
gonism srbského krále a černohorské
ho knížete propukl docela otevřeně
za Milana, Obrenoviěe, jmenovitě te
hdy, kd}rž Nikola provdal svou dce
ru Zorku za Petra Karaďorděviče,
a
pretendenta srbského krále. Ale ku
podivu antagonismus mezi srbským
a černohorským panovníkem udržel
se i tehdy, když po krvavé noci v
královském koňaku bělehradském na
trůn srbský byl povolán Nikolů v zeť
Petr. Nikola sliboval si, že dostane
se tehdy srbský trůn aspoň někte
rému z jeho synů, ale nestalo se tak.
Jeho ctižádost zůstala neuspokojena.
Dnes, kdy opatrná a oportunistická
politika Nikolova setkala se s přízní
téměř všech vlád evropských, kdy
Nikolovi se podařilo žít v přátelství
s Ruskem i s Rakouskem a od obou
přijímat ročně veliké dary, dnes, kdy
téměř nikde neobracejí se proti jme
nování Černé Hory královstvím, po
něvadž v tom nevidí ohrožení svých
zájmů, ozývá se nespokojenost v Bě
lehradě a mlčí nespokojenci na Čer
né Hoře. Mlčí, poněvadž se bojí v
této mladé konstituční zemi promlu
vit. Kníže Nikola třikráte dal náro
du svému ústavu a třikráte zůstal
důsledným svému autokratickérau
duchu. A když po r. 1905 začali
Černohorci ústavu brát vážně a sta
věli státní rozpočet pod dozor skup
štiny, skoupá královská výsost, uklá
dající na Černou Horu velké peníze
u anglické banky, odpověděl.i na ty
to přirozené snahy rozehnáním skup
štiny a uvězněním předáků národní
ho ústavního hnutí. Kdvž to nesta
čila, pomohl Nastič s pumovou afé
rou, pomohlo vraždění Kol a š"5 ně.
Nikola, jehož panování provázeno
bylo takovou popularitou mezi srb
ským národem, právě pro svou sobe
ckou autokratičnost dnes může po
hlížet jen na trosky své slávy."
Slavnost sokolská v Cel ji. Slavnost
slovinského Sokolstva v Cel ji, vlast
ně jednom předměstí v neděli 14.
září uspořádaná měla průběh poměr
ně dosti klidný. Do Staré přibyly
zvláštní vlaky s několika sty Soko
lů. Štýrští Sokolové dostavili se se
svými kapelami. Na nádraží uvítá
ni byli hosté celjskými Sokoly a ban
deriem. Starosta sokolské slavno
sti ředitel Smrtnik uvítal vřelým
proslovem hosty. O 10. hodině při
byly jiné vlaky se Sokoly chorvat
skými a srbskými. Počet účastníků
na slavnosti byl asi 8000 osob. Na
programu byla také slavnostní hosti
na. Přípitky zahájil advokát dr.
Prečko, načež mluvili říšští poslanci
Groblek a dr. Rybář z Tersru, dále
zemský poslanec dr. Kukovec a dr.
Rosina. Rozhořčení mezi Sokoly vy
volal zákaz, že po silnici od sokolské
ho domu až k louce, na které konána
byla slavnost, nesměl se nikdo ukázat
v národním kroji neb s odznaky
spolkovými, tím méně pak v sokol
ském kroji. Když někteří Sokolové
z Lublaně vkročili do obvodu města
Cel je, přepadeni byli německými
studenty, kteří je insultovali a způ
sobili takové výtržnosti, že sběhla se
všechna policie na zmíněné místo.
O 9. hodině večer byla sokolská
slavnost klidně ukončena.
Rozpuštění vlašských spolků v
Terstu. V Terstu byly místodržitel
stvím rozpuštěny čtyry spolky mlá
deže: Associazione Giovannile Trie
stina, Circolo Gioventu Operosa,
Circolo Giovanni Triestini a Fascio
Giovannile Aurelio Saffi, pro pře
kročení mezí své působnosti. V roz
pouštěcích dekretech se praví, že ty
to spolky pod pláštíkem sportu roz
vinuly státu nebezpečnou a vele
zrádnou činnOst. Materiál, jenž při
domovní prohlídce re spolkových
místnostech byl nalezen, dokázal, že
cílem a úmyslem těchto spolků by
lo utvoření dobrovolné organisace
(terstský sbor) s velezrádnými úmy
sly. Materiál, nalezený u posléze
jmenovaného spolku, dokázal mimo
to, že spolek byl ve spojení s repu
blikánskými kruhy v Itálii a rozvi
nul velezrádnou čintaost.
Jak Vídeň vítá české návštěvy
Ulice ve Vídni byla a domnívala se
býti mocným •.činitelem (abychom
lépe rozuměli tedy uličníci) se za
se zvedla proti návštěvě Čechů z
Prahy na loveckou výstavu. Policie
vídeňská se však postarala o bezpečí
českých návštěvníků. Čechové při
jeli v neděli dne 14. srpna ráno. Z
nádraží, hustě obsazeného policií, o
debrali se Pražané přímo do Národ
ního domu, kde je uvítal red. Wei
der. Po uvítání nastal hned rozchod.
Část Pražanů odešla do výstavy, jiní
šli si prohlédnouti památnosti mě
sta a opět jiní se rozešli ke svým ví
deňským známým. Tou dobou byli
i Němci již na nohou. Obsadili
Františkovo nádraží, v naději, že se
jim podaří Pražany dle starých ně
mecko-nacionálních zvyků a mravů
uvítati. Také schůzi chtěli konati v
sále hotelu "zur Franz-Josefsbahn,"
leč tuto jim policie zakázala. Brzo
potom vyšlo také na jevo, že Čecho
vé vystoupili již na Gumpendolfer
strasse a že němečtí nacionálové byli
k nádraží Františkovu vyvedeni a
prilem. Zatím sešli se však k nádra
ží velké davy českého lidu, takže se
Němci octli v menšině. Policie jim
proto dala dobrou radu, aby totiž co
nejdříve zmizeli. A Němci vidouce,
že by si odtud odnésti mohli notný
výprask, poslechli dobré rady policie
a za všeobecného posměchu odtáhli
k hotelu Fuchsovu na Mariahilfer
strasse, kde konati se měla druhá
jejich schůze a to za účasti posl.
Weidenhoffera a Pittnera. Po cestě
zastavil se jeden oddíl německo-na
cionálních demonstrantů u redakce
"Vídeňského Denníku," druhý u ho
stince Bartoňova, třetí u učednické
útulny v Heťklotzgasse a čtvrtý u
redakce "České Vídně." Leč všude
narazili demonstranti na policejní
hotovost, která úmysly jejich překa
zila. Když se pak o 9. hodině vši
chni němečtí nacionálové sešli v ho
telu Fuchsové, přišla zpráva, ze i tu
to jejich -schůzi policie zakázala.
Rozzuření Němci jali se policii spí
lati a, z čistá jasna počali na ni z ho
stince na ulici házeti sklenice, tácky,
sirníky, hole, shnilá vejce a pod.
Došlo k prudké srážce, při níž 8 po
licistů, mezi nimi okresní pětidom
ský inspektor Herzmann, dílem těž
ce, dílem lehce zraněno. Konečně byl
sál Fuchsův vykliizein a demonstran
ti jízdní policií rozprášeni, při čemž
byli 22 Němci zatčeni. Němci se sice
později pokusili o novOu demon
straci a chtěli sál Fuchsův opětně
obsaditi, leč jízdní policie byla ne
milosrdná a rozprášila je poznovu,
takže po 12 hodině polední nastal
na několik hodin klid. Podobně si
vedli Němci i odpoledne, leč rovněž
nepochodili. V pondělí bylo klidně
ji, snad proto, že Němci v noci před
tím svoji zlost důkladně zapili. O do
jmu jejich řádění se dí, že si něme
čtí nacionálové proti sobě poštvali ce
lou Vídeň a to nejen obchodníky,
živnostníky a loveckou výstavu, ný
brž i ty kruhy, 'které jejich loňské
akce ať již tajně nebo otevřeně pod
porovaly. Následky toho se brzy do
staví. Sociálně-demokratická /Ar
ke^ ter-Zeitung" nazvala jejich řádě
ní bez obalu "klukovinou, která při
nese Vídni jen haínbu." Hlasy slo
vanských časopisů vyzněly v ten
smysl, ze je třeba Vídni vyhověti,
neobtěžovati ji a vyhýbati se ji
Nymburská manifestace. .Dva
světy názorové setkaly se 14. srpna
1910 v Nymburce: Svět český a řím
ský. Římský nymburský klerikální
spolek, Vzdělávací beseda Sv. Vác
lav, dědictvím od zbohatlé ženy ob
držel peníze na prapor. Tento se svě
til a použito příležitosti té k přehlíd
ce věrných. Vypadala takto: Prů
vod do kostela, v předu páteři, za ni
mi padesát místních 'křesťanských
sociálů, asi tisíc venkovského lidu,
hlavně starších žen. Byl to lid od
lehlý od dnešní kultury, za řazený v
těžké jho polní práce, jehož jediné o
svěžení jest nedělíní kostel. 13 pra
porů, muzika napřed, drůžičky dcer
ky nymburských mladočechů, hlavní
protektor p. Nebeský, tchán mlado
českého poslance Čecha, k tomu pa
desát cetníků, vyžádihých panem dě­
kanem od hejtmanství poděbradské
ho, mše a řeč Kordačova v 'kostele,
duševně ubohá jako vždy. To byl
celý přehled této slavnosti. Duševní
zisk žádný Druhý český tábor
protestní: dlouhá, dUouhá řada soc.
demokratů. Bylo viděti skutečné to
vární dělníky, zápasníky práce ty
pus, jenž s prvou massou má spo
lečně mozolné ruce, starostmi naklo
něné hlavy, ale který v očích má pře
ce jen jinou jiskru lidského vědomí.
Za nimi zase slušná řada po většině
mladých lidí, živých a čilých, dle zje
vů příručí, mladých řemeslníků
toť národní sociálové. A pak pokro
kové občanstvo v hloučcích. Na o
strově Topolí žiYO. Přes 1,500 osob
kupí se kol řečniště. Slova se ujímá
red. K. Pelaint, aby objasnil snahy
klerikalismu, vládu to papežství nad
celou zemí a bědy, jež zakusil český
národ fiímem. Pan komisař dostal
asi "ostré instrukce. Ač red. Pel ant
hájil stát proti cizím, jej ničícím vli
vům, neušel dvojímu napomenutí.
A Jakému. Rekl jen prostě "bylo vy
dáno dogma o neomylnosti papež
ské" a již zaslechl volání: "Nemo
hu dovolit, aby se mluvilo o dog
matech církve katolické." To
mluví samo. Anii už se nesmí mlu
v i
Cím dál tím hůř, jak ta baba
říkala-, když s těch schodů padala.
Osnova nového trestního zákona ra
kouského vykazuje sice řadu pokro
kovějších reforem, má však také řa
du "novot," jež jsou spíše krokem do
zadu. Dosavadní trestní zákon ne
má žádných ustanovení o urážkách
panovníků cizích států, osnova (nové
ho zákona obsahuje však již ustaň©*
vení tato a to nejen o urážkách pa^
no vniků, ale i papeže a vyslanců
cizích států. Vliv křesťansko-sociál
ní tu nad jiné je patrný, neboť v
osinOvě mluví se dokonce o svaté a
nedotknutelné osobě papežově. Ke
zprávě o tom zmohly se "Národní
Listy" na oslazení této nadílky cu
krátkem, že "mezi motivy schází
ovšem poznámka, že tento paragraf
osnovy navržen byl snad proto, aby
se zamezilo sprosťáctví' německých
listů, jež každé chvíle ze slovanských
panovníků tropí si nejsurovější a
nejhloupější vtipy." To se skutečně
povedlo.
Vyučování střelbě na středních
školách. Ministerstvo zemské obrany
vydalo Návod k vyučování střelbě na
školách středních a odborných veli
telství zemské obrany rozešlou ho v
září všem ředitelům středních škol
v Rakousku. Vedle gymnasií a reá
lek má býti vyučování střelbě zave
deno také na oněch odborných ško
lách, jejichž absolventi mají právo
jednoroční služby vojenské. Pražští
studenti středoškolští budou jednou
týdně chodi ti střílet ma vojenskou
střelnici v Kobylisích. Na útraty
střelby pro obvod pražského sboru
armádního povoleno 50 tisíc korun,
ručnice a patrony. Co by za ty peníze
bylo oibědů pro chudé studenty!
V Chrudimi mají nějakého poda
řeného soudce, je-li ovšem pravdivá
zpráva "O. L."* Jmenuje se totiž
na českých vyřízeních "Roztočil", ale
na německých "RbztoCzill." ......
Sokolský tělocvik v ruském voj stě.
Dne 12. srpna car Mikuláš II. pro-.
hlíižel v Krásném Sěle sokolský tělo
cvik gardy a některých částí armády.
Pěchota, jízda i dělostřelba dostavily
se na vojenské pole a sesikovaly se
jako poloměry kruhu, v jehož středu
postavena byla pyramidální tribuna.
Car přibyl v průvodu velikých kní
žat, ministrů a generálů. Car pozdra
vil: "ZdoTovy, rebjata!" a 11,800
hrdel pozdravilo: "Zdravija želajem,
Vaše imperatorskoje Veličestvo!"
Na dané trubačem znamení vystou
pil na tribunu cvičitel poručík Kaz
minský a prováděl cvičení podle sou
stavy českých Sokolů. Vedle ovi&
tele se postavil ředitel hudby, a 14
vojenských kapel ku cvičení hrálo.
Někteří^ z přítomných viděli podob-*
nou produkci již v Praze na sokol-
ÍÉ