Týdenní hlasatel., August 03, 1892, Page 3, Image 3

About Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???

Image provided by: University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

                
ivka jest jedinou zbraní děl
icí! toto hájí se proti přemoci
^ i tála, který nenasytným vydí
ráním dělnictva často toto až ku
xoufalé obraně dožene. Ovšem
výsledek těchto stávek jest pro
dělnictvo nevždy výhodným a jest
vždy skoro jisté, že dělníci podleh
nou.
Jednak dělnictvo nemá potřeb
ného kapitálu, aby stávku vydržeti
mohlo. Dojdou-li prostředky, hlad
pak dožene sebe vytrvalejší muže
ku sklonění šijí a ku opětnému
přijmutí jha. Jednak v onom
množství stávkujících najde se
dosti bídných zvrhelců, kteří, byť
i nebyli nouzí nuceni, přijímají
práci, dříve nežli stávka s prospě
chem ukončena a to z příčin, bud'
aby svou otroČilostí zalíbili se
svým pánům, aneb z lakomství,
aby zahálkou po nějaký čas nepři
šli o čásť svého mamonu. Ze i
takových lidí, kteří váží si kus
bídného kovu více, nežli práv
svých spolubratrů a spolutrpitelů,
jest s dostatek, nebude nikdo popí
rati. Kromě toho stojí na straně
zaměstnavatelů zákon, a jim k do
spisici jsou vždy vojenské síly stá
tu.
Toto hanebné a mrzké počínání
si státu nejlepe jeví se, uvážíme-li
věc takto. Stát nemíchá se nikdy
a nezakročil ie proti zaměstnavate
lům a dáva jim lil>ovolnou vůli
zaeházeti s dělníky, jak jim libo.
Oni mohou dělníku strhnouti na
mzdě, neb dělníka propusti ti kdy
koliv jim libo a třeba tento již
dlouhá leta u tohoto zaměstnán
byl a jemu sílu a práci života
bvého věnoval. A tu stát nezakro
čuje, tu ponechává vůli zaměstna
vatelům.
Ale hne-li se dělník by zastave
ním práce vynutilo na zaměstnava
tel úlevy, pak netřeba dlouho če
kati a vláda spěchá již, aby vyslala
vojsko k udržení prý pořádku.
Ostatně ani netřeba čekati boháčům
na vojsko neboť v naší nejsvolKxl
nější zemi může ten, kdo peněz
dosti má, najmouti si vrahy pin
kertonské, kteří za jidášsky peníz
jsou s to prolévati krev tisíců ne
vinných ubohých dělníků ba i jich
žen a dětí, kteří hrozící bídou do
nuceni volají k nebesům.
Tu spravedlnosť k lidu pracu jící
mu jest nejlépe viděti za nepoko
ji v Hómesteadu. Lid ozbrojeny
zahnal najatce pinkertonské a po
mnoho dnů zachoval pořádek neu
blíživ nikomu z protivníků svých,
ač je i jmění jicn měl úplně v mo
ci své. A přece vysláno bylo voj
sko (milice) na ně, nel>oť tak to
požadoval Frick, předseda spole
čnosti a nej větší nepřítel lidu.
A vojsko přišlo. Licí uvítal je
jako přátely s jásotem, ale 14
denní soldateska zachovala se k
lidu hruběji nežli stále vojsko
státu evropského. Toto vytáhne
li proti lidu činí tak proti své vůli
a střílí-li, střílí přes hlavy lidu,
abj mu neublížilo, jako se to stalo
v Paříži; zde však občánek takový,
který za jeden rok 14 dní si hraje
na vojáky,chce se něčím vyzname
nat a proto hledí vy volatí srážku 8
lidem za každou cenu. Za ochra
ny pak této chrabré národní gardy
dopravují se do města z jiných
mest skebové, rota to zlodějů horší,
aby o chléb připravila sta těch,
kdož po léta pomáhali shromaždo
vati Carnegieovi jeho miliony.
Takováto však pomoc státu bo
háčům vypomůže pouze jen na čas
velmi krátký ku vítězství. Stát
pak poškozuje tím vlastní své pro
spěchy, neboť popuzuje proti sobě
lid, který nevidí v státu než pomoc
níka svých katů. Jaké to pak má
následky pro stát v době vážné,
ukazují nám dějiny států, které
zřítily se, když jim lid v rozhodné
době pomoci odepřel.
Ukojení žízně při práci pod širým
nebem.
Nezřídka pokouší se dělník pra
cující pod šírým nebem za parného
dne potlačí ti dostavivší se žízeň,
aby tím zamezil silnější se pocení
jímž, jak se domnívá na své těles
ní síle ochabuje* Toto zamezování
přirozeného chodu v pohybujícím
se těle, není však v žádném případě
oprávněno a není tudíž také rádné.
Žízeň jest přirozený následek ztrá
ty tekutin, které byly rozehřátému
tělu potem odňaty. Je opět dosa
diti jest nutností, která, pak-li se
jí nevyhoví, má v zápětí unavení a
skleslost tělesních sil. Pak-li se
přirozenému tomuto požadavku
tělesního ústroj v přiměřeném stu
pni nevyhoví, nastoupí zhuštění
krve, vysušení cév, konečně při
slabé síle tělesné úpal sluneční čili
zahoření na hlavu. Vyhovění to
muto přirozenému požadavku má
mui2 rozhodný vliv na zdraví a
udržení síly. l'ři požívání všech
nápoj & nechť jest však pravidlem
aby se totiž mírné dělo. Voda,
pije-li se beze všech přísad, půso
bí přílišné rozředění žaludečních
šťáv, čímž seslabuje vlastnost ža
ludku, aby pevnou hustou stravu
řádně rozpustil; nejbližší následek
toho jest ochabnutí sil, sjK>jené se
silnějším pocením. Když jest pro
ukojení žízně pouze voda při ruce,
nechť se do ní přimísí něco citrono
vc šťávy, čímž se zamezí seslal>e!ií
žaludečních šťav. Podobně oučin
kuje voda částečně dobrým octem
rozředěná. Za výtečný náj>oj při
děním vedru odj»oručuje se
mošt. Ty* nejen že v mír
ných dávkách požíván zahání
žízeň, nébrž značí se ještě neoceni
telnou vlastností, že současně ob
čerstvuje a ]>osilříuje, a to ve vět
ším stupni než pivo neb dokonce
kořalka. Také kyselé mléko a čer
ná káva, ve vodě ochlazená, zahání
žízeň. Ku přípravě dobrého mo
štu není rozwxlně třeba, aby se k
němu užilo jen ouplně dozralého
ovoce. Zkušení vyrábitelé moštu
připraví i z napo loz rab* ho, kroupa
mi neb vichrem shozeného ovoce,
řádný mošt. Při tom vyžaduje se
na obsahu cukru, v ovoci se nalé
zajícím, zakládá. Když 8© mošt z
nedozrálého ovoce, připravuje,
zvýší se kvašení jeho přísadon vin
ních luštěnin a jakost jeho přimí
šením půl kilogramu kandisovélio
cukru do hektolitru mostu.
Jaké jsou konečné výsled
ky sčítání lidu v
Cáchách.
i.
Již hlavní rysy sčítání lidu v
Čechách r. 1890 učinily sensaci a
právem. Nicméně pravdě přijíti
na kloub není ani dnes věcí snad
nou a třeba pozorně oddělovati vý ■
střelky a obálky tohoto občasného
{)lodu, aby se símě z něho vydoby
o čiré a čisté. Tak samým oje
dinělým sčítáním na př. nespraví
me mnoho a třeba svá pozorování
rozšířiti na hloub i šíř, t. j. se
známiti se b minulými sčítáními
z (3ech a přihlédnonti spolu k tem
pu,jakým se rozvoj lidový r. 1890
bral v celé říši. Tím nabudeme
jakési statistické rukojeti k poro
zumění mnohého. Ale ještě třeba
vysvětlení jiných nesrovnalostí hle
dati v poměrech lidnatosti,k níž se
zalidňování rádo v obrácený poměr
6taví a extremy krajo\é jaksi vy
rovnati snaží. Za normálních po
měrů přibývá tedy lidí v krajinách
přelidněných za těžko — na nej
výše nenssují jen vynikající města
— ale snadně se dolidňnjí nedoli
dněné plochy, pokud nevy rážejí
rozměry, svými do veliká. Ale je
ště pak zbývaji všelijaké sčítací
"ostny", o nichž jsme již jinde
mluvili.
Než přes to přese vše poskytne
nám znázornění obyvatelsKých po
měřil Úech ještě obraz velice vzru
šený, zmatený, jako by byl vznikl
za chaoeovitého přechodu. Nor
mální obraz vzrůstu obyvatelstva
má by ti zajisté jednobarevný, t.j .
obsahovati jen samý přírost v růz
ných odstínech síly a tak tomu ta
ké bývalo v periodách tišších,star
ších. Stalo-li se však přece úho
nami či živelní pohromou, že
obyvatelstvo někde zřídlo, nastala
při nejbližší příležitosti uvedená
již akce na vyrovnanou. Ale již
v prvé peoridě železnic od r. 1850
—57 ubylo lidu v 37 okresích v
(/echách a v dnešním období lze
počet ten páčiti na trojnásob; 100
okresů negativních staví se již pro
ti 120 positivním. Patrně tu za
vládl nový princip.
Novověký zákon jest obrácený
pořádek staré rovnováhy: jest to
tak zvaná koncentrace obyvatelstva
již přinesly dráhy a jež uchvátila
zatím města a vytrhla je z běžnt ho
pořádku života krajů a zemí a uči
nila zhoubné převraty v poměrech
jejich. Však nikoliv; přelidnění
ji přináší, bylať již v římské době
a dráhy ji propůjčily jen křídla.
Z měst se dělají centra života, mě
stečka klesají na vsi; nastalo jakési
nepřátelství v poměru obou těch
mocí. Dnes došlo tam, že město
nejen stlačila význam kraje, ale
nezřídka již dingu jí samy veákerý
život jejich — venkov počíná hrán
roli pátého kola n vozn. Také ro
stou všecka větší mést přes5000 až
8000 obyvatel napořád a přiklad
klesání takového jest skoro exoti
ckým případem. Y celých dechách
jest v úpadku jediný J. Hradec,
jemuž uDylo 200 duší — ba hledíc
k přírostu (— 2-3 až 4*25 procent.)
Na nejvýše sem patří ještě Strako
nice staré s novými, jež klesly o
444 duší, čili 5-6 proc. Naproti
tomu spočívá negativní výsledek
sčítací u Hradce Králové na ano
malii poměrů, n Třeboně jen na
chvilkovém rozkvětu r. 1880 a
Polná vlastně už dříve vypadla ze
soutěže a účtů pro toto období.
Naproti tomn jest vzrůstání mě6t
zjevem tak pravidelným, až se sta
lo zákonem, a to ještě v dvojnáso
bné míře, jak je vykaznjí okresy
jejich celkem, t. j. kraj se všítn
všudy. Než je-li to zjevem ještě
přirozeným naplní nás vzrůst tako
vých měst, že samy vlastně celý
okres nad vodou drží a tedy rozho
dnou vykonávají samovládu, podi
vem a také mijf kalamity okresů
beze stop rozvoj jejich.
Případy ty uvádějí nás na my
šlenku, že města vedou dnes již
jakýsi život osobitý, tráví jaksi na
vlastní řád a měla by míti i vlastní
své účty. Není pochyby o tom,že
"vývojem měst" lze dnes zná2omi
ti již i vývoj kraje a země a oce
ňovati životní ruch jejich. Pokud
však se přidržujeme starého systé
mu — lidopisného líčení celkem,
upadáme v mnohé kolise a grafické
zrázorňování rozvoje krajového jest
pro stálé vnitřní rozpory nemož
ným. Jednou jest aktivní kraj a
passivní město, ale stále se množí
případy opačné, kde jest kraj bez
města passivním. Stále více nalé
há potřeba na znázornění každého
zvláště — přes nepatrnou rozlohu
měst, čímž se teprve správně roz
toupí iriuiis okresu od plusu měst.
Znázorněme na př. města malými
kolečky a jiné barvy a ejhle! již
vystoupí okres v pravé své podobě,
splývá za jedno s passivním okolím
a neruší již tak shodu barev. Po
jednou bijou plášti passivní svými
plochami jasně do očí a jen spora
dicky tu a tam červená se zrnko
více neb méně zarumělého města,
nerušícího již souvislost. A rnšMi
ji město opravdu svým významem
v krajině: nuže, kdož brání nám,
abychom to neznázornili velikým
kolem za město — kolem, které se
třeba dotýká až hranic okresn!?
Nám zůstane vždy janno, výminku
tu a že dělá ojedinělé město a na
nčíme se naopak poznávati a oee
fiovati města obzvláštního národo
hospodářského významu, jež se
silon svon tak vyrážejí v kraji.
Nužeí učiňme jen pokus a metho
dou touto se nám tak rozjasní
spleteniiia okresů ('ech, že snadně
pronikneme v jejich osnovu a tou
to snad dospějeme k výkladu lido
pisné záhady naší.