Search America's historic newspaper pages from 1777-1963 or use the U.S. Newspaper Directory to find information about American newspapers published between 1690-present. Chronicling America is sponsored jointly by the National Endowment for the Humanities external link and the Library of Congress. Learn more
Image provided by: University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL
Newspaper Page Text
Entored at the Post Office at Chicago, 111., as second class matter. Ročník I. Chicago středa dne 10. srpna, 1892. Číslo 3. V družině dobrodruha krále tílSTORJCK ROMÁN. Sepsal BOHUMIL HAVLASA. I. Y síních královského hradu. V křížové chodbě hradu pražského, jejíž prostory, vzdáleny od vlastního dvoru královského, poskytovaly vyhlídku přímo k domu krá lovského purkrabího a k zadní menší hrané, stáli při mlhavém svitu pelotemné noci dva mužové. Uchýlili se v tuto stranu nejspíše proto, aby byli zbaveni společnosti druhých dvořanů a vdychali osvěžující vzduch tiché noci. Zkalenými mraky prokmitla občas obloha klatými hvězdicemi posetá, aby v zápětí opět jimi byla zahalena, jež vždy sil něji rozhazovaly řánné své roucho nad staroslavným sídlem českách vládců. Oba mužové nachýlili těla do nádvoří. Šerý svit dovolil čá stečně pohlédnouti na mohutné postavy, hned ale zanikl nedopřáv pá travému oku na nich prodleti. Zahlédls zavláti péro na biretu muže dle značnější štíhlosti mladšího, záblesk světla na pancéři druhého, po pravé straně ven vyloženého; zahledíš vousem cely obrostly obličej tohoto druhého muže, a zvědavost tvá jest neupokojena. Teď ne vypnul druhý více do nádvoří a pustiv římsu, na niž se dříve opíral, zamávl rukou do temné prostory. "Marná naděje'/' řekl polohlasně odj>ovída je 11a řeč svého druha, kterouž ten vzpřímiv se a jako vyzývavé ruce na prsa založiv, byl ukončil. "Týmiž rysy kreslila mi bujná obraznost neznámou budoucnost," mluvil: "tytéž obrazy vystupovaly před roze chvělou mysl mou, a já cítil se šťastným v té naději. Ostatně ti ji nechci brát, Heřmane; věř, snad budeš u víře štasten! Mimo to není každému dán stejný los. Doufej, doufej! lile", dodal jemně, "jak musím najK)inínat sama sel>e, chtěje ti vnucovati přísnou skutečnost; odpusť mi, zacliceť se nám často kárat, aniž bychom k tomu hleděli, že starochova filosofie není uznána u mládeže, kdy tato učiní první krok 11a dráze, jež se zdá být růžemi pokryta, ač. .. . Chtěls mi ještě něco svěřit?" "Nestav proud svého kárání, příteli," odpověděl mladší druh; "vím žes mi chtěl mnoho pověděti; proto jsi mne sem zavedl, abychom nebyli rušeni v rozmluvě. Doufám, že se nedomníváš, že netoužím po tvých slovech. A byť i trpký byl jich smysl, účinkující jako chladná lázeň na uřícené tělo, s vděkem budu jim naslouchat. Jsi na odchodu pravils, nebudeš mi vůdcem na dráze, kde mi vše tak svůdně lesklým náledím kyne, že až oči zamhuřuji v bázni, abycli neklesl na nezvyklé půdě." "Pravdu jsi děl: je to nazvyklá půda pro mého chovance, a prá vě proto máš tisíc příčin, abys pohlížel střízlivě před sebe. Heřmane, představ si celou minulost svého mládí mužného, naslouchej slovům bratrů bohatýrů, jež s vřelým citem tvé jméno vyslovují; ač jsi mlád, jsi statný bitec čestné pověsti, a proto tě přijmul Král Jan mezi své dvořanstvo." "Však kdyby nebylo tebe —" "Buďsi, leč nepodceňuj sama sebe. Přičiň se, bys nikdy nemu sil být někomu zavázán, abys byl jen sobě ]>ovinen za to, čím jsi se stal. Tak dovedeš vážit si své osoby, a z vážnosti k sobě naučíš se být poctivým bohatýrem, šťastným bohdá i slavným. "A bndu-li se pak přeceňovat?" pravil mladík. "Jsem jist, že ne," odvětil druhy popatřiv mu vážně v tvář, "pak bys arci se mohl stát podlým mužem; ale věřím v tebe. "Dík ti, pane Plichto," odtušil Heřman dojat, 'a já ti nřísahám, že tvá důvěra nebude .klamána; zahynul byclj, kdyby molil . ayny šlechetný 1-ohatýr jako ty, příteli, říci: Ile tot byvaly inftj přítel, jejž jnein učinil lioliatýra; vizte, jak ničemným je teď! - tJjvej, se, ve ni, pane z Žirotína, pomněním na taková slova, nebot kdož by mohl poclíylxjvat „ pravdě Jid., k.lyby vyšla z tvých ust? Ty. me ve,11 po Sráze pravého života, a nosná jsem neslyšel z tvých nst pohany pro&ž doufám že isem byl hoden tvé přízně. Naučil* mne nenávidět cizinu, milovaťvlast, dal jsi však mi k ton.n právo, neb jsi mne pojal s sebou, bvch seznal řádné krajiny, cizí lid a tím se naučil uznat, přednost, domova, ctíti rodné bratry, zemi. Videi jsem tve š ecl.etne, rekovske činv v Polště, V Uhrách, ve Francii, v Nemecku, slyšel jsem , obdi vem vyslovovali jméno Plichty z Wrotína slavné to jmeno, že sotva iiné zastínilo jeho věhlas. Mohl-liž jsem Jinak než sledovat, .svého vvchovateleť Však nepozbyl jsem chlapecké chtivosti, slýchal jsem ještě drohé jméno, jež L ozývalo taktéž "hlučně ještě no krajinách, a Ll jménem tím, zpronevěřiv se tobě, toužil jsem dotyvat, . slávy; Uti majitel toho jména posud mládtedy mi úplně přimeřen Tys vykzoumal mé tužby a vcfkomyslně jsi mi dopomohl k vyplněn, j.cf,: , xtrn^Pto dnů liž ve družstvu krále Jana, onoho l>ohatvra, tot tva záe!ttlfa á ty opět nechceš slyšeli dík z mých úst, jako vždy!" konči. oddané^ a- „„aěji!" přejal mu řeč pan Plichta podávaje mu oravici. již Heřman vřele tiskl. "Můj hochu — promiň, ze lak pra vím mám k tobě práva - hle, jak jsem žistnym Až se opět shledá me,přijmu tvé <l!ky. budon-li jim, překypovat ústa ^."Pozděii PHteli drahý, kdy doc.kam se onoho později! Když jgi mne oblekl v suknici panoše a já ti chtěl roku zlíbat, praviU: až