Týdenní hlasatel., August 24, 1892, Image 1

About Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???

Image provided by: University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

                
^ ^ ^ umr^rs^////yY^
Ent«'rt'd at the Post Oflice sít Chicago, 111., as seconrl class mattcr.
Chicago středa dne 24. srpna, 1892.
Číslo 4.
Clenému étonái\stvu!
Posledně rozesíláme nu ukázku číslo našeho "Týdenního
Hlasatele''.
Kdož hy týdenník tento odebírati .si přál, nechť nám to oznámí
v dopise neh poštovním lístkem. List tento zajisté, jak každý uzná,
vyniká hojností látky četebné a vybranou jakostí zpráv a článků.
Částka pak na předplatné jest nepatrná, pováží-li se, že za $2.00 obdrží
každý odběratel 52 čísel o 20 a více stranách, což činí za rok značnou
knihu, která i později pobaví čtenáře. Román, jejž vydáváme, jest
zajímavé dílo předního českého spisovatele a má samo o sobě cenu
skoro tak velkou jako poloviční předplatné.
.lest tomu 15 měsíců, co vydali jsmelist^ Denní Hlasatel, který
v čase velmi krátkém došel takové obliby u pracujícího lidu českého,
že stal se ne j rozšířenějším denníkem v Americe. A když proti nám
organ isovanym dělníkům, kteří založili jsme list tento, abychom ne
b>li vydáni v šanc útokům bossů, pozdvihla hoj ctěná společnost,
která vydává Chicagské Listy a Ameriku, a mimochodem řečeno
skládá se z bohatých notářů, židů a pod., tu lid český v uniích dělni
ckých a řemeslnických, pozdvihl protest proti ohavnému spůsobu boje
jaky proti nám veden byl se strany kapitalistů. A proč byl pozdvihnut
boj ten proti nám? Poněvadž vydali jsme týdenník a poněvadž ctěná
sixdečnost obává stí, abychom nezískali si přízeň takovou mimo Chi
cago, jak*o máme v Chicagu, což by ovšem jí ku prospěchu nepo
sloužilo.
aby udr
národu
Krájíme! Jest na Vás, abyste se rozhodli, elicete-li prokázati
přízeň svou těm, kdož při stávce v r. 18'.) 1 založili si list svů j. ne
mohouce vydržeti sc zaměstnavateli, anebo chcete-li i na dále podporo
* vati ty, kdož s novinářstvím kupčí.
(Ji proč vlastně sestoupila se společnost! obchodních Spekulantu,
Iržela list, který ji/- byl na pokraji zkázy' Snad, aby prospěla
í iv [)řece nikdo neslyšel, že by před tím páni on činili
něco pro národ. Dostali jsme několik odpůrců, v nichž tj, jimž
•jsme časopis zaslali, praví: "Mám tolik a tolik listů, pročež váš ode
bírali nemohu." .lest to úplně správným. Ale každý měl by dříve
pročisti důk'adně list, neznát i jeho tendemj, jeho směr, jakost a
dobrotu řeci, jak jest psán a pak teprve souditi. Hledíme, aby bylo
nejlepším, co vydáváme, chceme, aby lid náš česky pracovitý měl list
svů|, který by byl jakýmsi pojítkem pro lid pracující v městech roz
ličných této země a po různých krajinách jejích. Dále úmyslem
našim jest, abychom zájmy rolníků našich sblížili st) zájmy dělníků ,
neboť dělník i rolník vydán jest na pospasy přemoci silnějšího, a ten
jest z<le — boháč.
Adressa jest:
"Týdenní Hla»atelM
♦511 Centre Avenue. Chicago, 111.
V družině dobrodruha krále.
HISTORICKÝ IlOMÁN. Sepsal BOHUMIL HAVLASA.
Pokračování.
' llIola, pánu z Ronova nastane teprve práce," podotkl usměvavě
Jindřich z Lipé, podávaje mn ruku.
'•Tak jest, tak jest, páni bratři a vy jdete; ó kéž bych raději mohl
spat. Dohrou noc!"' Zašel v před pokoj zívaje.
Velmožové vtipkujíce o ospalosti pana Smila odcházeli. Stanuli
u našich přátel, loučíce se s Plichtou z Zerotína a vítajíce s mladými
muži. Poslední stáli zcela nepovšimnuti Leo nard z VivaresaJ indřich
z Ijiudisesu. Poliatyři čeští netajili své povrhování cizinci při žádné
příležitosti.
k,Leonard z Vivares!" ozval se v tom hlas mistra komory. Volaný
odkvapil pokývnuv Puchsesovi; ten se opřelo pilíř. Čeští pánové,
neslyšíce volatí svá jména, odcházeli, jediný Jindřich z Lipé setrval a
jeho čelo se svraštilo. Mrštil povr/livě okem po panu z Puchseftu,
jenž stál opodál opřen, a obrátil se k Zerotínu. "Tuším, že nejsi mým
příznivcem," pravil, "ale nejsi také stranníkem jiného."
i,t« i^í — 1.1. » -
m. J | - - • |Il | IVIIIA/ J t I \JO IJ ' V»J Cll\ UU » VI I 1 | lil I I i 1 1CI 1 I JI.
"A věhlasný válečník. Věř mi, přál hych si, ahych měl samé
Valdeky, Zirotíny a jim podobné za odpůrce, ač uznávám jich váhu,
než takové eizitiské hejsky,'' a ukázal na 1'uchsesa. ,kAni Klička Pře
myslovna, ani Yaldek, ani já nejsme zde vládci, nejvýš občasně, <n
vsak trvale. Mnoho zdaru!" tiskl mu ruku.
".Jindřichu," zadržel jej vážně Plichta, "hudu-li se tázat za rok, za
dva, královny Hradecké na tehe, co mi odpoví?"
Jindřich z Lipé neporozuměl mu. "Ty znáš mé tajnosti," odvěrtil
tise, "nemusím se tedy tajit s odpovědí. fvekne ti: hyl někdy sice
;/////// flindřichem, ale nikdy nezapoměl, že jest pánem z Lipé, vždy
pamatoval, že jest členem české šlechty." Poslední slova řekl s důra
zem, načež pokloniv se lehce mladým mužům, obrátil se k panošovi,
který se po čas rozmluvy přiblížil a v uctivé vzdálenosti stál. "Jsem
k službám její milosti," řekl a odešel chodl>ou vedoucí ke komnatám
kněžnv Lucemburské.
♦•Skoda toho muže, že je ctižádost i v,v řekl Žerotín sám k sobě, ač
to mladíkům neušlo. "Žel, že seznal dvůr Hradecký!" Pmlkl a v dáli
dozníval krok velmožův. Po chvíli se obrátil k novým dvořanům.
♦Zapomněl jsem ti ústně poděkovat, pane z Kičan, za tvé 'dohrou noc',"
pravil s úsměvem, k,a zastat se tě proti tvému strýci panu hofmi
strovi."