OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, September 07, 1892, Image 1

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-09-07/ed-1/seq-1/

What is OCR?


Thumbnail for

Entored at the Post Office at Chicapro, 111., as socond class matter.
Ročník I.
V družině dobrodruha krále
HISTORICKÝ ROMÁN. Sepsal BOHUMIL HAVLASA.
Pokračování.
"Jsem, příteli! jsem tyž Richard, co druhdy v Tynici a před roky
v Fráze. Snad jsem se poněkud změnil," usmál se vážně, opětuje obe
jmutí. ohledáme se ještě.
"Zůstanu v Praze. Ty jdeš?"
"Musím."
"Věřím ti. S bohem!"
'A kéž mnoho zdaru!* Muž v říze rychle odcházel za zajatci. Pán
z Milicína pohlížel za ním pohřížen v upomínky. Náhle sebou trhl,
jemná ruka dotkla ne jeho ramene.
♦Pane z Milicína', ozvala se Marie Lucemburská, tys zapomněl
na svou úlohu a utonul jsi ve zpomínkách.'
'Odpusť, Milosti,' omlouval se mladý muž.
'Vždyť odpouštím, důkaz toho, že tě žádám za službu. Pravil's,
žernám očekávat Jeho Milost některý večer, či jinak že mám uspořádat
soukromou zábavu?'
'Tak jest, Milosti.'
Marie pohlížela na zadumaného starce u pilíře. 'Nuže, mám plán
hotovy. Dojdi k těmto hudcům a rci jim, aby se dostavili pozejtH na
hrad, kde je budeš očekávat. Chci uvítat jaro malou zábavou, chci
uctit jeho Milost ve své domácnosti. Není nám zde přáno francouz
ských troubadorfi, nuže vezmeme i .šedinami za vděk.'
Po chvíli kráčel Heřman z Miličína v uctivé vzdálenosti za oběma
paními ku hradu.
IV
Mužové činil.
V domě n mosteckých věží dlel ve svém pokoji pan Jindřich z
Lipé. Nádherný tento velmož, jehož dvůr byl velkolepější než dvftr
samého krále, jehož moc byla větší než Lucemburského Jana, jehož
ctižádostivá osoba, plna ducha, vroucnosti a opět prohnanosti, a stran
nictví, čítala více přívrženců "než korunovaný cizinec, seděl u gotického
stolku ve křesle téhož druhu, záduma ku dveřím obrácen. 8 úsměvem
pohlížel na jemný pergamen čítaje po několikáté slova na něm na
psaná; posléze utkvělo j e 11 o oko 11a podpisu. 'Alžběta* stálo tam.
'Alžběta,' četl hlasitě a zabloudil 11a protější křeslo, jako by tam viděl
všecky vnady, jež posavad spojovala v sobě vábná Polka; pak se opět
usmál své malichernosti, které se oddával jako dvacetiletý jun, a
vložil hlavu ve dlaň.
Známo jest, že královna Alžběta, vdova po Václavu a Iiudolfu,
českých králích, sídlící v Hradci nad Labem, byla milenkou tohoto
velmože. Milostný onen poměr, spojen se ctižádostí a feudálními ná
roky pána z Lipé i stranníků, byl též hlavním tvořitelem dvou spor
uých stran v zemi, které ještě do nedávná žily mezi sebou v rozbroji a
stále skrytě na sel>e nevřely, strana to královských manželů a strana
Jindřicha z Lipé a královny Hradecké.
Úsměv nezmizel se rtů českého psina, nicméně ukazovala jeho
tvář, že k jiné důležitější věci zabloudil jeho činný duch. Tiché kroky
jej vyrušily. 'Tys to, pane Chověnof tázal se bez ohlédnutí.
'Jsem, Milosti.'
'Přeješ si něco?'
'Zajisté, jinak bych nevytrhoval Tvou Milost. Nějaký muž žádá
tě za soukromou rozmluvu.'
Teprva teď se ohlédl velmož. Jeho velké výrazné oko upřelo sena
komořího. 'Znáš jej?' — 'Nikoli.' — kĚekl ti jméno i — 'Pravil, že
jest magister lékařství, jméno nezjevil.'
4 Lékař ť' řeki pro sebe pan Jindřich a dodal: 'Uveď jej!' Bádavě
pohlížel kn vchodu.
Mladý, asi pětatřicetiletý muž v temné říze doktorské vstoupil a
lehce se uklonil. Velmož se zahledél na vážnou, ušlechtilou tvář a
setkal se s hnědým, tajemným okem, jež hrdě, ač majitel toho oka se
klonil, z pod vysokého čela naň zíralo. Pokynul mu rukou na křeslo a
přesel komnatu, zahlížeje na pokojné si usednuvšího. Po té si přejel
rukou čelo, chtěje zbudit nějaké upomínky, mrzut ale nad nezdarem
stanul u příchozího a započal: 'Memýlím-li se, viděl jsem tě již kdesi
učený magistře V
Oslovený vida jej státi učinil taktéž a chladně se uklonil. 'Možno,
milosti,' řekl s ne patrn vin úsměvem: umé hvdliště iest Prnlm a í«í<
4 » f 99 «F #1
okolí. Zajisté že jsi ráčil povšimnout si někde mé osoby.'
'Ne, ne, my se viděli někde ve vážnější cli vili a tuším dokonce v
důvěrné rozmluvě. Můžeš pomoci mé paměti."
Cizinec se uklonil. 'Sluji Richard •'
Pan z Lipé se opět zamyslil. 4 A li!% zkřikl náhle; "pamatuji se!
Nejsi onen učeny magister, fctery zaujímal důležité postavení u bis
kupa Jana, jsa jeho miláčkem?'
'Ano, jsem tyž Richard, lékař důstojného pražského biskupa.'
Úsměv opět mu pohrál na rtech, když viděl velmožovu ostychavost, s
jakouž obnovoval vzpomínků naň. 'Tak jest, velruoŽny pane, jsem

xml | txt