OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, September 07, 1892, Image 2

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-09-07/ed-1/seq-2/

What is OCR?


Thumbnail for 2

tentýž muž, který měl padnout za oběť spárům inkvieitorův, krvelač
nosti lidu; jsem onen kacíř, vězeň, jejž před třemi roky pouze mocné
rámě biskupa Jana osvobodilo od mucírny hranice, tyž muž, jenž jest
hlavní příčinou, že šlechetný biskup se musil odebrati do Avignonu k
samému papeži, aby se ospravedlnil z nařknutí svých nepřátel, jako by
podporoval bludařství.
•Vše to vím,-ale i odjinud jest mi znám tvůj obličej.' A s urči
tostí, jakáž dokazovala výtečného ducha, jenž potřeboval jen nitku,
aby i v nejzadnějšícli letech vyhledal dopodrobna klubko každé událo
sti, řekl: 4Rok před touto událostí žádal jsi mne tak jako dnes za roz
mluvu, tuším, že to bylo v Hradci. Mezi panstvem nastaly porady,
jak se opříti choutkám libovolného krále, jak odolat návalu cizích pi
javic, jež držely ve svých rukou nejvyšší moc v zemi. Povolil jsem ti,
magistře, čtvrt hodiny před započetím porady. Tresť řeči tvé byla:
Spoj se se mnou, pane, či lépe se stranou, které náležím. Ty nebojuješ
proti Janovi, rukavice tvá jest hozena královně Elišce, onať jest moc,
bez ní jest Jan králem Ixíz poddaných, l>ez království. Tobě jde o to,
aby pozbyla všeho vlivu na tohoto krále: víš co výborný diplomat, že
jest lépe rozřešovat politické záležitosti v komnatách panovníka, než na
válečném poli, ano že se musí často luštit i na samém loži králově.
Spoj se s námi, a ručím ti za to, že za čtvrt roku jest královna nejen
v nemilosti, ale i zavržena, uvězněna. Lid, jenž ji miluje co drahý
odkaz slavných Přemyslů, zanevře dvojn;is«»bně na cizince krále, který
pozbyv rádkyně své nechá se vésti cizinskýni rádcům. Symbol lásky
nou — Eliška — nudě odstraněn, zbyvší soupeř král bude odkázán na
německou pomoc. Co tato zde zmůže, víš z panování Jindřicha Ko
rutanskélio. Chceš-li naše spojení, rci, já svému slibu dostojím. —
Tak jsi mluvil, mistře Richarde!'
4Máš výbornou paměť, Milosti.'
Jindřich z Lipé se usmál a pokračoval: 'Neptal jsem se, čím jsi,
kdo jsou tvoji přátelé; důvěřoval jsem dosti sob*- a zavrhl nabídnuté
spojení. Za rok jsi byl vyhlášen za bludaře; nevím, co na tom pravdy.
Šlechetný biskup Jan tě však ochránil, a jemu věřím víc nežli ztřeště
ným mnichům dominikánům; ostatně nejsem kněz, co mi záleží na
kněžských hádkách! Uasto jsem si později na tebe vzpomněl, mrzelo
mne, že jsem se netázal na tvé výminky, na tvé prostředky. Dnes
stojíš opět přede mnou: mluv!'
Díky za tvou přímost, velmožný puie. Je pravda, co's dal najevo
ve své řeči, přicházím za touž příčinou, co před čtyřmi roky.'
'Tedy jsem se nemýlil?'
,Nikoli, Milosti, a doufám, že ještě k tomu čas. Ty nás potře
buješ dnes právě tak, jako my tebe, ba více, neboť spolek mezi mnou a
tebou 111a být jen okamžitý, Upíná roztržka mezi králem a královnou
jest ti zrovna tak toužena jako před několika roky. Nuže, nabízím ti
totéž, pane z Lipé, co druhdy; přijmeš to?'
Velmož pohlížel upřeně na Richarda, pak pojal známý nám per
gamen a hledě naň přemýšleje. Po chvíli pravil:'Znáš mne, magistře,
víš, kdo jsein, a proto připustíš, že musím nejdříve vědět, kdo jsi ty,
než příjmu tvůj návrh.'
"Já? magister Iíichard, lékař bludař, libo-li ti, nic víc."
Pán z Lipé se nevrle pohnul. 'Kdo jsou tedy tvoji přátelé, strana
o níž jsi mluvil a v jejíž jménu jednáš3'
Z očí lékařových vyšlehl blesk, hned však byl utlumen; přejel
si rukou celo a trpce se usmál. Nesmím to říci. Ostatně, dodal, pozo
ruje odvracujícího se velmože, posečkej, Milosti. Ucel nás netřeba ti
vedet, to připustíš, tak jako já bych se netázal po příčině tvého jedná
ní, kdybych je neznal, aneb nejméně netušil. Smluvme se chladně, bez
nevČasné zvědavosti. Chyba kteréhokoli z nás zadržuje úspěch, nikdy
však nehrozí záhubou někomu, nač tedy zvláštního svěřování? Cesty
naše se úplně rozbíhají, a bod, jenž nás pojí, jest jediný: úplné, trvalé
znesváření královských manželů. Na tom chceme stavět. Tobě to pro
spěje v politickém ruchu, mně naopak v jiném. Ty máš přístup ke
dvoru, já nikoli; mimo to nechci hrati zde sám, neboť co by mně bylo
namáháním, nebezpečím, je tobě hračkou, má žádost tě o tom pře
svědčí. Lépe tedy urovnat se, aby každý z nás zápasil ve prospěch
obou stran. Vyslechni mne prvé, pak rozhodni; seznáš, že kdybych
neznal tebe a ty mne, pranic by to neuškodilo našim záměrům.'
"Pravdu máš, posečkám do konce. Co si přeju, netřeba opakovat,
sám si to řekl. Mohu se bezpečit, že se tak stane za mého přispění?"
Magister Richard pojal jej pevně za ruku a pohlížeje mu pevně
do očí pravil: 4UČiníš-li, co žádám, zavrhne král Elišku za krátkou
dobu, snad za den, snad za měsíc i později, a osamotili tak, pozbuda
přívrženců v národě. Zpomínáš snad na chvilkové zavižení — pravím
ti: jakmile upadne do rozestřených osidel, nikdy již nebude moci se
smířit, nikdy již tak neučiní. Zavrhne královnu navždy, slyš, navždy!'
ítekl to s takovou chladnou jistotou a skoro děsnou vypoČítavostí, že
užasl velmož a bezděky prolétlo mu hlavou: "Kdo jest tento muž?"
Nahlas tázal stí:.* A výminky V
"Jednoduché. Znáš j>ověst, jež se roznáší o záměru Jana Lucem
burského, zaměniti Ccchy za rýnskou Falci, víš, že pro tento úmysl
vypukla bouře mezi ním a Eliškou Přemyslovnou, jež nechce přivolit
k zaměněni své dědičně země, své vlasti. Před čtyřmi dny pravila
svým paním, že jde se pomodlit do kaple sv. Václava, byla asi šest
náctá hodina na orloji. Nebylo to divno, často chodila ve svém žalu se
modlit v noční hodiny do chrámu, provázena toliko pannami Grertru
dou a Miladou. Kojná se postarala o královské děti. Eliška pomodlivši
se ke svatému patronu, prchla s dítkami na Loket. Nebyla nikým
zdržována, neboť jakýsi velmož —" pán z Lipé se odvrátil odkládaje
pergamen Alžběty Hradecké — "se postaral o volný odchod, anii by
to byla tušila. Král přijmul chladně zprávu o útěku, nebyloť to po
prvé. Jest ale třeba, aby se na choť rozlítil, aby ji pronásledoval.
Včera jsem zaslechl vypravěti kdesi báchory. Eliška hodlá prý s pa
nem Vilémem z Valdeíu svrhnout Jana s trůnu ve prospěch malcmo
králeviče. Tvrzeno také, že prý pan Zajíc dopsal o této věci Janu,
proboštu vyšehradskému, ano elán mně i opis." Richard vytáhl svinutý
pergamen ze své řízy. "lile, Milosti," pokračoval, "kdyby se předložil
tento spis prchlému, lehkověrnému muži, jaký jest král, muži, jemuž
záleží na této věci, zajisté, že uvěří nečta původní listinu, ano dostačí
mu pouhé vyprávění o této věci, aby se rozhodl. A vypravování po
vídek neubližuje, tuším, nikomu."
Pan Jindřich uchopil svitek a nepohlednuv naň učinil několik
rychlých pohybů. "A to má být jediným mým úkolem? Ty se pak
postaráš o dokonalé provedení záměru?" #
"Tys pravil, velmožný pane! Já tvrdím, že je to jediná má pod
mínka; kdybych měl pochybovat o tomto výroku, pochyboval bych též
o zdaru svého snažení. Však ještě něco: král musí na Loket!"
"Dnes baví se u kněžny, dopřejme mu veselí, zítra půjde!"
"Te«iy svolujeá, pane?"
"Dle naší úmluvy není mezi námi žádného spojení," odvětil vel
mož. "Povím králi, co jsem 6lyŠel o jeho přátelích ty pak čiň dále
dle své vůle. Spojení naše jest pouze pro tento záměr, jinak jsme si
cizí. Bude-li to, co provedeš, v můj prospěch, použiju toho, ne li,
pamatuj, že jsem Jindřich z Lipé, a rozmluva tato že nebyla nikdy ve
dena. Mocí zvou vyhrožuji jen těm, jichž se obávám. Sklameš-li
inue, zapomenu vše; jsem pMliš mocen, aby6 mi mohl uškodit."
k'A Vykonám-li, co jsem slíbil?"
"Neopomenu tě zaznamenati ve svou pamět, kterouž jsi sám na
zval výbornou. Svolení mé máš magistře. S bohem buď!" Lehce
mu pokynul.
Richard skloniv se níže odešel. Vážná jeho tvář se zimničně
zarděla, když vyšel na ulici. Strčil ruku za řízu, bylo znát, jak svíra
jí prsty bouřící ňadra. "Ó že čisté pravdě takovými prostředky mu
sím sloužit!" zašeptal teskně. Pak dodal pohodiv zrakem po pevné
budově mocného pána: "Hoj, pane Jindřichu, nemni, že ti budn kle
stit cestu ku vladařství nebo dokonce ke trůnu; octne-li se jedenkráte
král v našich rukou, zvítězí jen sluhové pravdy. Posloužíš mi za stu
peň jakmile dostoupím k osobě Jana, přestává náš spolek. Vládce náS
musí být mocný, mocný jako skála, aby se ho nedotýkala drzá ruka
zpupného nevěrce! Však i ty snad přilneš k nám!"
V.
Večeře u kněžny Lucemburské.
Ye křídle liradu pražského, kde obývala kněžna Marie Lucem
burská, bvlo hlučněji než kdy jindy. Neobyčejně v ten čas teplé po
časí dovolovalo, že mohla pozvati krále mimo chladné hradní síně, do
rajské zahrady. Nedostatek zeleni nahražovaly skvostné ozdoby z po
kojů kněžniných, jež proměňovaly spolu zahradní terasu v nádnernou
komnatu. Itajská zahrada měla dnešního dne poprvé v roce uvítati
vznešené hosti; k témuž účelu byla připravena. Ačkoli celá večeře
byla takřka jen rodinnou zábavou, rozšířila se přec o ní zvěst po celém
hradě.
U dvora krále Jana, jenž odvykl zábavám v uzavřených hradních
komnatách a síních, dávaje přednost nejsprostším dobrodružstvím,
krčmám, potulkám a p., bylo to pro l>ohatýry i paní událostí. Salonní
život postrádaje tenkrát ještě barvitosti, již mu pozdější věky přikou
zlily, pozbyl na pražském hradě vůIkjc způsobilosti k životu. Dříve
za královny Elišky vyhovovalo se aspoň poněkud dvořanstvu toužícímu
po zábavách toho druhu, později s Klesáním její vlivu na krále obme
zovaly se tyto, v txjslední době kleslv již na pouhé mrtvé besedy v ko
mnatách Přemyslovny, v nichž měli účastenství dvořané obojího po
hlaví, obou dvorů, krále i královny, a po posledním uprchnutí této na
Loket vymizela konečně naděje i na tyto l>esedy.
Váickni mladí bohatýři doufali, že budou vyzváni k účastenství.
Netušili, jak skromný výl>or bude pozvaných, a jakého druhu zábava.
Od úst k ústům šla již zvěst, jako by Marie Lucemburská měla býti
strážkyní a činnou řiditelkou líesedního života na hradě. I starší bo
hatýři usměvavě pokyvovali připomínajíce mladším pánům rozmarné
doby na dvoře obou Václavů, a přisvedčovali, že záhodno též někdy

xml | txt