Search America's historic newspaper pages from 1777-1963 or use the U.S. Newspaper Directory to find information about American newspapers published between 1690-present. Chronicling America is sponsored jointly by the National Endowment for the Humanities external link and the Library of Congress. Learn more
Image provided by: University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL
Newspaper Page Text
> i Entered at the Post Ottice at Chicago, 111., as &ccoo(1 class ir.atter. Ročník I. Chicago středa dne 14. září, 1892. Číslo 7. V družině dobrodruha krále. HISTORICKÝ ROMÁN. Sepsal BOHUMIL HAVLASA. Pokračování. "Aj, pan podčeší!" smál se Jan. "Ty£ mluvíš vždy na čase. Nuže, kněžno, zdá se mi, že chci dnes zažiti rodinné zábavy. Ale Í)robůli, kde máš své puellae nobiles, kde jsou tvé družky? Zmizely med po uvítání." "Milosti," usmála se tázaná po vstávši, "ustanovila jsem, aby dnes zastávaly úřad služebníků, tak jako já chci by ti dnes skuteč nou hospodyní. Paní z Vivares velí v kuchyni, já opět zde. Ty's mi dal na vůli, milostivý bratře, prosím nehorši se, že jsem zvo lila podobné pohoštění. Skvouíná tato večeře není 11 kněžny Lu cemburské, toliko u slečny Marie." "A přec u kněžny! Toť výtečný nápad! Pánové, jste dnes na kuchyni u Její Milosti kněžny Lucemburské, sestry českého krále! Chutě, pánové! již to. pomyšlení vzbuzuje u mne upřímný hlad. Cítiin zde zápach růží Jindřicha z Lipé, více však vůni výtečné rivolské révy." Po j mul první předloženou inu princeznou číši a vyvstal. "Nazdar krásné naší hostitelky!" "Nechť žije Její Milost!'' provolali pánové v souhlasu vyprazd ňujíce číše, jež jim slečnou z Ilenneberku a Olbramovnou byly podány. "Pane z íličan," řekl Jan k tomuto, jenž posud stál za jeho křeslem, "nechci, abys stál, sedni vedle mne. lile, Marie, představuji ti. výtečného svého podčesího, jenž zaujme tvé místo, sličná svémysl nice. Pane Oldřichu, přeji si, ahys 1 >y 1 dnes Vul -—-či Saturnem!" Tato slova byla znamením pánům z Vivares a Kičan, ahy se oddali volné zábavě. Je následovali přítomný pan komoří a hofmistr, poslednímu přál král Jan pro jeho hovornost, pak linmo domus, učený magistrát IIerebert ze dvora Lucenburského, kterýž jediný měl dobré oko li Cecilů; nemíchali se tělesní lékař králův do politiky. Nejníže seděl pan Iieřman z Miličína, k němuž pravil král: "Aj, pan z Miličína! Nechceš být opét Saturnem? Tuším, že se ti nelíbí býti zrecem ve chrámu naší Ven uše!" "Ráčiž se pozeptati, královský pane, Její Milosti, dříve než ume nezaslouženě pokáráš," odvětil mladý bohatýr. "Pravda to, krásná hostitelko?" smál se Jan, nalézaje se ve výte čném rozmaru; "čili spoléhá pán z Miličína přespřílišn« tvou dobrotu!" A zahleděl se na kněžnu, jež mu právě předkládala kančí z královských lesft. "Nelze mi pokárat pana rytíře," odvětila tato zdráhavě. "Tya'e. pane můj, libo—li ti, rač 11111 vysloviti svou spokojenost, neboť služeb jeho Jsem použila k úpravě dnešní zábavy." "Slyšte, slyšte, panové! toť pochvala!" "Ano, toť pochvala!" dodal ve své neodolatelné češtině Oldřich z ítičan, při jímaje naplněný pohár od Olbramovny. "l>oží pravda!" zahučeli druzí. "a proto ponecháme tob*, drahá sestro, abys ji cele vyslovila panu Heřmanovi; můj uík je tvůj, jinému nenáleží." Miličín uznával v tom4o okamžiku Jana za prvního mezi králi. Oldřich se smál. "Nezdá se ti, pane Leonarde," obrátil se Jan pochvíli k pánu Vivares, přibíraje si lesní drůbeže, "že tu někdo schází ť" "Zajisté, Milosti, pán z Buchsesu," odvětil osloveny pohlížeje zlomyslně na souseda. Ííičan se chladně rozhlédl, spolknuv kvapně sousto. "Milosti proto ži jeme, abychom postrádali," zafilosofoval si. Slova ta odehnala mrak při zpomněnce na Duchsesu na Janově čele vyvstavSí. "Pravdu máš, pane z Kičan," řekl; '-jest dovoleno zpomínat na přítele, ale nedobře zapomínat na veselost. Sličná hostitelko," zadržel kněžnu, jež právě kvapila od jeho křesla, "dosti již tvé obsluhy; při sedni nyní ke mně, jakož je zvykem ve skromné domácnosti, a poruč i svým pannám, aby tak učinily." "Jen okamžik ještě dovol, Milosti, za chvilku uposlechnu."' S jasným čeleni odskočila, hned se ale vracela, přinášejíc na skvostné zlaté ploše drahocenný pohár. J i následovaly ol>ě slečny, přinášejíce nové číse. "Ille.J pane můj," pravila jemně, předloživži mu pohár, "nechť v teto zemi, jež se nám stala druhou domovinou, rozproudí tvou krev tok čisté révy rodné naší vlasti! Přijmi, královsky bratře můj, toť pomněnka na Ryn!" Král vyvstal rozradostněn vřelou upomínkou na zemi, ku které stále lnul, a pojmul pohár. Tak učinili i druzí stolovníci, přijmuvši každý číši od čestných dam. Poháry se pozdvihly, a v témž okamžiku kdy jej král pozvedl, aby zvolal: "ÍUahe zpomnence na Lucemburk!" rozzvuČela se v pozadí loutna provázena jemu vin zvukem píšťaly, což obé jevilo výtečné hudce a ve dvojzvuk ten vplynul krásny dívčí hlas a nadchnul Jana i soustolovníky. Přípitek l>yl bouřlivě při jat, ač vvjma pána z Vivares ne nadšeně. Stolovníky překvapila hudba, jen lleři nan se usmíval; on byl strůjce, jemu plat»l též vděčny, milostivy pohled kněžnin. y ( íše byly postaveny prázdny. Jan znamenitě rozveselen ohlédl se. Teprve teď uzřel v pozadí hudce poloukryté zelení. Jeho zrak se setkal nesmělým pohledem pěvkyně. "Tys kouzelnice, krásná sestřenko!" zvolal. "Odpusť, zdali jsem dříve cos provinil, llahoj, to zní jak tóny troubadoura, kdy rozechvívá