OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, September 14, 1892, Image 5

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-09-14/ed-1/seq-5/

What is OCR?


Thumbnail for 5

Které práce má milovník růži
vykonat! na podzim.
Kdo chce ve své zahradí pěstovati
rfiže, nejlépe uěiní, jestliže si pozemek
připraví již na podzim. Buď chce rft
že vysaditi jednotlivé do trávníku, neb
jimi zamýšlí vysaditi celé skupiny.
Při prvém zpftsobu vykopá jámy nej
méně pftl metru hluboké a nejméně
tolikéž široké; je-li půda špatná na
hradí ji buď kompostem aneb svrchní
zemí, sebranou se záhonfi, kde se pě
stuje zelenina.
Dobře jest dno jámy dáti napřed na
píď vysoko hovězího hnoje, pak nasy
pati plnou zemí a když se zem asi za
týden slehla, teprva sázeti. Vysazu
je-li celé skupiny, sází buď v kruhu
aneb v elipse, nakypřiv dříve pfidu
aspoň na p&l metru hluboko, aneb ji
nahradiv jinou, při ěemž# nesmí zapo
menout! na plevel a ponravy, jež nut
no dokonale vybírati. Nejlépe se líbí
elipsa, jejíž dlouhá osa běží rovnoběžně
s cestou a jejíž délka obnáší asi 7 me
trft, kdežto kratší osa jest asi polovicí
delší osy, tedy 3^ metru neb 4 metry.
Kde jde středem zahrady cesta, sází
vysoké rfiže v podobě alejí na metr až
dva metry od sebe.
Aby se rfiže pěkně vyjímaly, vysa
zují se před skupiny konifer, čímž do
stanou tmavozelené pozadí a zároveň
jsou chráněny proti nepohodám pově
trnosti. Neméně jest dfiležito, aby
byly na vzdušném místě, raději opodál
stromfi, odebírajících jim svými koře
ny potravu a zabraňujících korunou
přistup siunoi.
Kdy jest lépe r&že sázeli, na jaře
neb na podzim? Ilftže pěstované v
hrncích, jakož i choulostivější druhy z
volné p&dy, jest lépe přezimovati v
mrazu prosté místnosti a teprve z jsira
vjrsaditi. V teplé a suché poloze jest
lépe r&že z volné pfidy sázeti na podzim
a sice teprve tehdy, když mají vyzrálé
dřevo, sice jinak o ně přijdeme. Nej
lepší řas k tomu jest u nás bud' kon
cem října, neb počátkem listopadu.
Růžím, které jsme ze zemč vydobyli
neb již takové koupili není
dobře ostříhávati kořeny; pouze se jim
odstraní poraněné a špatné; rovněž se
jim koruna na zimu neupravuje, nýbrž
se sestříhávají pouze špičky větviček.
Za nepohodlné povětrnosti, ať již jest
mráz nebo vítr, sázeti se neodporučuje,
rovněž ne při prudkém žáru sluneč
irm.
Máme-li starší rosarium a chceme
některé zašlé exempláře nahraditi no
vými, dobře jest na zimu vykopali
hluboké jámy, abychom výživnou z«*m
odstranili, a pak sázíme buď hned na
podzim nebo teprve z jara.
Chceme-li některé špatně rostoucí
rfiže přesaditi na jiné místo, vykopeme
je opatrně, abychom kořenfim mnoho
neublížili, ustřihneme jim odnože, kte
ré vyráží obyčejně šípek se strany, a
zacházíme s nimi dále tak, jak u nově
sázených udáno.
Ku konci měsíce října, kde jest to
možno, opatříme si z lesa chvoj aneb
stlaní na přikrývku. Všechny rfiže
nejsou slet-ně choulostivý proti zimě.
Rftže stolisté, francouzské a kapucín
ské vydrží venku bez přikrývky, rftže
pnoucí, mechové a některé druhy re
montantek jsou dosti otužilé a potře
bují býti obráněny jen k vfi|i krutým
mrazfim a ještě spíš*? proti jinovatce a
náhlým změnám povětrnosti, poněvadž
zima sebe krutší, je-li suchá a přišla-li
znenáhla, jich nezmaří. Naproti tomu
bourbonky, čajovky, noisetky a jich
hybridy nutno pečlivě přikrýti. Rfiže
měsíční jest lépe na zimu ze zemSvyn
dati, do hrnců vsadlti a cbovati přes
zimu v místnosti mrazu prosté, poně
vadž venku jich přes zimu veliká vět
šina zajde. Totéž jest dobře uěiniti se
vzácnějšími a jemnějšími druhy ěajo
vek a noisetek. Ovšem že takové
exempláře zůstanou na rok pozadu i
co do vzrůstu i co do květu.
Přikrývka musí se konati opatrně;
nesmíme zapomenouti. že čajovky a
noisetky jsou nejen choulostivé proti
zimě, neboť i proti vlhku a že snadněji
podlehnou hnilobě nežli krutému mra
zu.
Když v říjnu nořní mrazy spálily
letní květiny, zryjeme rabata a skupi
ny, na nichž jsou r&že vysázeny. S
přikrývkou počkáme, až přijdou větší
chladna, aby dříví lépe vyzrálo a pod
přikrývkou nehnilo. Uprostřed měsí
ce října, abychom vyzní ní po dporovali,
zbavíme větviřky listí. Po sv. Havle,
nebo po Všech Svatých, anebo také až
po Martinu dle toho, biká pak panuje
povětrnost, |>očii«»mc přikrývali nejprve
choulostivé druhy a později otužjlé.
Jestliže jsme tak již dříve neučinili,
nutno listí před přikrývkou dobře obrá
tí, za jedno aby nehnilo, a za druhé,
že s ním odstraníme hmyz, který se
rád do listí schovává.
Výhony otužilejších remontantek a
bourbonek dle potřeby ztratíme, kdežto
u choulostivějších ěajovek a noisetek
jako?, i u těch druhfi, které v&bec ne
přikrýváme, ponecháme si tuto práci
raději na jaro.
Když růži od kolíku odvážeme, by
la-li již jiná léta přezimována, sama se
skloní na tu stranu na které loni leže
«•
la; je-li to růže letos zasazená, opatrně
ji ohýbejme a zároveň u koření na té
straně, kam ji kloníme, odebeřme lo
patkuneb 11a dvě země. Korunu 11a
zem položenou připevníme na přič do
země vraženými kolíky a nepřikryjeme
hned, nýbrž počkáme, až nastanou
ostřejší mrazy, tu teprve obložíme
chvojí a zasypeme zemí, kterou jsme
vy rýpl i blíže koruny, takže povstane
jáma, clo které se vlhkost stahuje a
koruně neškodí. Nemáme-li chvoje,
zasypeme celou korunu zemí, asi 10 —
15 cm. Hnojem, slámou, líštím, aneb
v&bec látkami, které zahnívají, se při
krývat i nesmí.
Šípky, na nichž jsou růže šlechtěny,
hlavně pokud jsou ještě mladé, jest
dobře obaliti chvojí, též i slámou m-b
rákosem.
Heřezávajíce a ohýbajíce rfiže, pá
trejme bedlivě po zárodcích hmyzu, jež
nutno spáliti.
Vysoké růže, které nelze z r&zných
příčin ohnouti, buďto ž<* mají již staré
tlusté kmeny, nebo h• stojí na místě,
kde není dosti prostoru k ohnutí, ová
žeme chvojí neb rákosem, stáhnuvše
dříve korunu provázkem, a jsou-li to
proti zimě choulostivé druhy, mftžeme
mezi větve nasypat! drtiny a vše ještě
rohožemi obaliti.
Nízké rfiže buď zasypeme celé zemí
neb k nim zarazíme kolík, k němuž j«■
stáhneme provázkem, na kolík uvážeme
nahoře chvoj, obrácenou vzhfiru tlust
ším koncem, a opět chvoj dole sváže
me a pak ku všemu nasypeme zem.
Též je lze poklopili hrncem, neb jinou
nádobou, na kterou pak naházíme listí,
strouhanku, drtiny, neb podobné véci.
Papež a Rakousko-Uhersko.
O pomčru Vatikánu k říši ra
kousko-nherské přináší záhřebský
"Obzor" nekterá zajímavá sdělení
čerpaná patrně přímo od biskupa
Strossmayera.
Pomér Vatikánu k říši je počí
náním uherské vlády značné *kalen
a důvody toho dlužno hleúati nejen
v okolnosti, že papež s troj spolkem
nesympatisuje, ale spíše ještě v
tom, že nesouhlaBÍ s vnitřní politi
koů rakousko-uherskou, kt^rástojí
v přímém odporu s jeho zásadami
o stejném a sprave llivém právu
všech národů. Papaž nemůže sou
hlabiti s politikou která je opačná
jeho zásadám v encyklice "Grande
muniis" vysloveným, která na př.
ve věcech staroslovanské liturgie
má opačnou tendenci, která čelí
proti těm slovanským národům, o
něž 6e papež v první řadě zajímá a
od nichž si pro církev mnoho sli
buje.
Papež nechce Bonhlasiti s politi
kou, která je nepřátelská jeho nej
lepším biskupům a která zbavuje
kněze i rodiče jejich práv. Papež
chce, aby byl biskup záhřebský
biskupem skutečným vzorným kně
zem, příkladem všech věřících. Pa
pež zkrátka chce všechno, co Ma
ďaři — nechtějí.
Maďaři Uy tam chtěli míti bis
kupa, jenž by dělal jim apoštola
maďarské státní ideje. Povážíme
li, že patnáct měsíců uplynulo od
úmrtí býval ho biskupa a že dosud
o jeho následníku není rozhodnuto,
vidíme zřejmě, že se boj vede trva
le a papež že na svém stanovisku
trvá.
Nynějším poměrem Vatikánu
k říši jsou jenom Maďaři vinni.
A jmenem Maďarů vyhrožuje Va
tikánu — "Pester Lloyd"! V boji
8 Vatikánem podlehli už větší obři
než Maďaři, praví ''Obzor". A do
dává: "My Chorváté, Slované, má
me všechny důvody, abychom přáli
papeži Lvu XIII. dlouhého věku;
o našich záležitostech je dobře in
formován a naše potřeby leží mu
na srdci. .. . "
Maďarské násilnosti.
Maďaři docházejí vždy š;ršího
uznání a za krátko bude asi všem
politickým kruhům v Evropě jas
no, jak se v Uhrách vládne a jak
žalostně mizerný je postainent celé
té slávy "maďarského globu."' Nej
více otevírá západním politikům
oči otázka rumunská, neboť tato
stává se vždy zajímavější a také
palčivější. Rozkládat! se vedle
vlasti týraných uherských Rumu
nů, nezávislé, rychle vzkvétající
království rumunské, obydlené pl
norodymi,uvědomělými a smělými
jejich bratry, kteří nikterak nejsou
lhostejni k tomu, co maďarská su
rovost a zpupnost na rumunském
plemeni ustavičně páše.
Berlínská "Kreuz Z tg." obdržela
v té příčině z Vídně Jopis, jejž na
čelném místě otiskuje a ve kterémž
se praví:
"Rádéuí Maďarův oproti dru
hým národnostem v Uhrách jest
tak neslýchané a rouhá se tak všem
zásadám nejenom státoprávně pro- 1
hlášené rovnoprávnosti, nýbrž i \
evropské 6právy vůbec, že tato
soustava co nejdříve shroutit se
musí a nebezpečí jest, že pádein
tohoto násilnického systénati otře
seny budou i samy základy říše sv.
Štěpána.
Zrovna mezi Rumuny nabyl od
por proti maďarskému násilnictví
veliké hloubky a síly. ťřemíra
násilného bezpráví, jež zejména
poslední dobou v Uhrách pan a jící
židovuko-maďarská "klika" na zá
stupcích rumunského národa pá
chala, rozdmychala roztrpčení ne
jenom ve vrstvách,nýbrž ještě více
v massách národa měrou takovou
že se věc povážlivou jeviti začíná i
samým rozhodným stoupencům
maďarské "velmocenské" politiky.
Velmi významným jest v tom
ohledu článek, jejž tyto dny přine
sla "Neue Freie Presse". Každý
zná důvěrný poměr tohoto hlavní
ho orgánu předlitavských Němců
k maďarské vládě, kterýžto poměr
na jevo vystoupil zejmena při jed
nání o úpravě valuty. Tento list
do&tal tedy z Pešti, patrně přímo
z vlád nich kruhů článeK, kterýž
sice všechny známé fráze maďarské
chvastavosti opakuje avšak přece
stydlivě doznává a Maďary po
zorný činí, že by nebylo dobře
strunu oproti Rumunům příliš na
pínati, ježto by pak konec mohl
být i velmi povážlivý. Jest to dle
všeho ostýchavý výstražný signál
samé vlády uherské, svědčící stra
ně neodvislé a snad i stoupenstvu
hraběte Apponyho, aby po opět
ném zahájení říšského sněmu se
stíháním Liumunův příliš velký
spektakl neprováděly, poněvadž v
tom směru i dle mínění samy vlá
dy pěštské již s dostatek bylo uči
něno. Velmožům uherského státu
stává se patrně úzko z politiky,
kteráž s věcmi tak daleko dospěla,
že dvě třetiny veškerého obyvatel
stva v Uhrách úhlavními, na smrt
rozhořčenými nepřátely panující
líci i ireuny uciima.
Vládnoucích kruhů zmocnil se
asi již silný pocit nejistoty, ba
úzkosti, když za dobré uznaly ve
svém vídeňském orgánu do světa
Ímstiti povadech: "Ilumunskáotáz
ka jest těžkým problémem vnitřní
i zahraniční politiky, problémem,
kterýž se drsnou drsnou pěřtí jí
iiiřiti nesmí." Ovšem přichází toto
poznání jak náleží pozdě, snad vů
bec již pozdě, a nebylo také posle
dní dobou účinků v tohoto poznáni
nikde ani cítit, tak že se oprávně
nou jeví domněnka, že jest to je
nom výraz vážného znepokojení
nad stále zjevnějšími následky
dlouholetých, na nemaďarskýcn
národnostech páchaných hříchů.
l'ro berlínské politiky četba to
zajisté velmi poučná.
* Knčz utonul. V lludkovč na Mo
ravč slavil dne 15. 9rpna pan Alois Uo
sonbork svou primlci. Po hostině sel se
vykoupat! do rybníka, sotva že ale do
vody sklíčil, zachvátily lio tak prudké
křeče, že oříve utonul, ntž pomoc
přišla.

xml | txt