Search America's historic newspaper pages from 1777-1963 or use the U.S. Newspaper Directory to find information about American newspapers published between 1690-present. Chronicling America is sponsored jointly by the National Endowment for the Humanities external link and the Library of Congress. Learn more
Image provided by: University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL
Newspaper Page Text
Entered at the Post Office at Chicago, 111., as second class matter. Ročník I. Chicago středa dne 21. září, 1892. Óíslo 8. V družině dobrodruha krále HISTORICKÝ ROMÁN. Sepsal BOHUMIL HAVLASA. Pokračování. "Budiž. Saint Denis, ty' již zde, Vivaresi?" "Svěřil jsem pánu z Říčan vedení rozkazu, abych se mohl vrátit ke tvým službám." "Dobře tak. Pánové, jdu se ozbrojit, chci přinést osobně svým nepřátelům zkázu. Nezapomenu vám služeb Vašich!" Spěšně odešel, za ním Leonard z Vivares. "Tuším, že jsi se zbavil jednou ranou dvou nepřátel," zašeptal Cimburk Lipému na odchodu. "Ještě ne." "T©dy pochybuješ?" "Aj, znám Jana. Toť šíp, jenž naraziv na krunýř v letu ustává, a Valdek jest celé brnění." "Pravda, pravda a mimo to jim náleží poslední slovo," souhlasil Krumlovský, narážeje na povahu královu, jenž obyčejně poslednímu věřil. "Kdo ví?" usmál se jemně pan Jindřich. "Ostatně netřeba je dním útokem zničit nepřítele. Zvolna, páni bratři, ale jisté.'' "Výborně!" "Oj, pane Jindřichu, jakýs to diplomat! lr čerta, k tomu já se nehodím!" Na náhradí rozléhal se sum, řinkot zbraní, dunění podkov, volání. Bylo dáno znamení do zbraně, do šiku. Kněžna Marie Lucemburská objevila se u okna, i v jiných bylo zříti ženské diváky, pavlany byly plny. Nikdo nevěděl příčinu a ucel zbrojení mimo ty. co byli ve králově komnatě. Mezi hlukem vjnikal hřmotný hlas Oldřicha z KiČan, jenž se proháněl mezi zbrojenci a pořádal je, ačkoliv byl teprve na polo ve zbroji. Zbrojnoš Luňák podával mu právě přilbici a válečnou dýku, když se objevil Heřman spěchaje. Jíohatýr závistivě vykřikl, když jej spatřil: "ITáble! D'áble!" Zraky všech upřely se na příchozího. Pan Miličín stál zde ve draho cenném, jemném brnění, práce to pověstné španělské dílny. Šupinatý kyrys, ohebný jako dvorsky kabátec, objímal jeho tělo, mize v těžkém opase krásné práce, že se až //Želelo fii čanovi vzít jej ve válečný ruch. Rukojeť meče, spínající se v orlici, označovala zřejmý dar páněPlichtů, neboť orlice byla znak Zirutínfi, a s jistotou mohl znalec určit, že fe to východní výrobek, ocel damascenská. Přilbice s okružím, stehenní opánky i škorně jevily pevnost, pohodlnost i drahocennost, ač ani jedi ný drahokam, ani jediná zlatá spona, je nezdobila. Na pas 11 mu visely rukavice podobné práce jako okruží. Hledí měl zdviženo. S úsměvem 11a rtech podával divícímu se Oldřichovi, který se chápal koně, jejž mu přivedl Lniíál*. 44 Pane bratře," volal. "Tys měl čerta za kmotra, že ti tak krásný - dar vložil do kolébky!" "Nikoli, příteli," usmál se Heřman, "toliko pana Plichtu." "Oj, jaký to vzácný muž. Probůh, přepusť mi jej, a ještě dne6 připravím mistra Rokycanského na mizinu. Celou truhlici musí vy. prázdnit, a byť chtěl i dvě stě úroků starý ten lichvář." '•Nemožno, nemožno, pane z ftičan, i tvá postava brání mé dobré vůli." "Ah, ah, je pravda?" odpovídal Obdřich, zálibně pozoruje své mohutné tělo. "Již mlčím, nutno, abych se naučil odříkati se." V toni přiváděl sluha Heřmanův od brány oře, který si hrdě vy šlapoval. Zirotín se byl důkladně postaral o svého chovance. Výteč nému tomuto zvířeti táhlého těla, štíhlých nohou, lvích prsou, zbroje nému s touž důkladností jako pán, vzdávali okolostojící bohatýřij opět pochvalu. Oba přátele se vyšvihli na koně. Vstříc jim přikvapil podmaršálčí Bořita z .Janovic a blahoskloně k nim hovořil. Hluk 11a náhradí stále se vzmáhal, hučící mužstvo stavělo se v řady. Zavzněly polnice. Král sestoupil 11a náhradí v úplné zbroji, za ním šel Leonares z Vivares,taktóž ve válečném odění, zároveň přijížděl od brány mladší Vartemberk, přinášeje králi zprávu, že zástup vedený jeho bratrem jest již 11a cestě. v ysiechnuv jej, vyšinul ne král na koně, jejž mu jeden z podko nícli přiváděl. Vyhlížel skutečně skvěle v tomto momentu; jeho oko plálo, chřpě nosové se rozvíraly jako bujnému oři, tuší-li běh o závod. Více pánů přiklusálo k jeho hoku, úplně k odjezdu připraveni, mezi nimi ftičan a Milicín. I Jan netajil olxliv, spatřiv posledního. '•Pane z Janovic," řekl pak, "vyjíždíme potlaciti vzpouru. Vše připraveno, tuším; vrchní velení zachovám pro sebe v nepřítomnosti nejvyššího velitele mých vojsk, jenž stal se buřičem. Spoléhám na vás, pánové!" "Valdek!" plynul šepot od úst k ústům. . "Ano, Valdek, pánové! Vzhůru na Loket! na svá místa!" Uuch se rozlehl kolkolem,vsak jména Valdek, Loket vyvábila po lovici přítomných bohatýrů mraky na čelo, Loket, kde bydlela Pře myslovna,. Valdek, první l>ohatyr u dvora, ale jen okamžik; shlédli rozhněvanou královu tvář a rozjeli se na svá místa. "Ostatně," mluvilo několik rozhodných Valdekových příviženců, "vždyť ještě nebijeme Valdeka, Valdek nás." Ileřman a Oldřich zůstali při králi. "Tys zasmušilý pane,bratře?" pravil Oldřich k Heřmanovi.