OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, October 05, 1892, Image 16

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-10-05/ed-1/seq-16/

What is OCR?


Thumbnail for 16

Sratý Ywo, patron
advokátů.
Dle vypravování bretonského volné
přeložil A. J. Konfipek.
Žádný advokát nepřijde do nebe.
Proč?— zní to velmi směšné a jest
tomu přece tak — totiž mělo by
se říci, žádný advokát už nepřijde
do nebe, neboť jeden dostal se tam
a také zůstal.
Chci vyprávěti povídku, jak do
sud obyvatelé bretonští ji vypra
vují.
Jednoho krásného dne (v nebi
jsou vůbec všechny dny krásné)
svatý Petr, jak obyčejně seděl u
brány nebeské a vpustil již nejednu
zbožnou duši do vnitř, když znova
někdo zaťukal na bránu nebes. Pe
tr otevřel okno a spatřil starého
muže,jenž ctihodně vypadal, jemuž
však neůvěřoval, protože mělscliy
tralý odličej a lstivé oci.
"Kdo jsi?" volá Petr, "já tě ne
znám!"
"Jsem advokát Yvo ze Saint
Brien a prosím, abys mě pustil do
nebe."
"Advokáti nesmějí do nebe,"
odvětil strážce brány a chtěl opět
rychle okno zavříti, ale Yvo zvolal:
"Vím, vím, však u mne bude vý
minka". Při tom vyňal kus pa
píru řka:
"Umíš čisti?"
Petr se usmál a pravil:
"Jaká to směšná otázka? Proč
bych neuměl čisti?"
"Tedy čti!"
Jaký byl asi obsah listu toho?
Věc má se takto. Na krátko
před svou smrtí náš Ywo, který na
pozemské dráze nic zlého neučinil,
naopak vdovám, chudým a sirot
kům zdarma pomáhal, odebral se
do llíma, aby samému svatému
otci se vyzpovídal a od něho za své
hříchy odpuštění obdržel. Nicméně
obával se, že do nebe se nedostane;
proto žádal svatého otce za ověřené
vyjádření, opatřené podpisem a pe
četí. Jeho přání bylo vyhověno.
Maje takto list svatého otce,
náš milý advokát odebral se k nebi.
Svatý Petr přečetl list a pravil:
"To jest něco jiného;proti tomu
nelze nic namítati; vstup tedy."
Otevřel bránu nebeskou a advo
kát vstoupil. ".Nyní si zde u vy
touženého cíle," pravil nebeský
vrátný, "avšak musíš zticha se
chovati, neboť u nás nemáme
žádných procesů, ani pří; pojď,
ukážu ti dvoranu nebeskou."
Ywo mlíky následoval průvodce
svého. Vsak sotva učinili několik
kroků, nový nebešťan znova se tá
zal:
"Zastáváš již dlouho úřad svůj?"
Petr s udivením odvětil:
"Prosím tě, jaké směšné otázky
jsi přinesl s sebou. Každé dítě
ví, že Bůh mě povolal po mé mu
čednické smrti k sobě do nebe3 a
svěřil mi klíče brány nebeské".
"Dobře Petře, usmál se advokát,
"ale jsi tím jist, že úřad svůj zastá
vati budeš věčné T
"Jak tomu mámrozuměti?"tázal
se Petr.
"Ynu, myslím," odvětil Yvo,
"máŠ-li také nějaký úpis, ověřeny
podpisem a pečetí boží, jako já
mám od svatelio otce, bez kterého
bych se nebyl dostal do nebes. Já
na tvém místě žádal bycli si list,
neboť lepší jistota, nežli naděje!"
Petr chtěl něco odvětiti, když
slyŠeti bylo anděly, kteří prozpě
vovali.
Ywo stanul a naslouchal zpěvu,
nezpozorovav, že průvodce jeho
zmizel. A kam asi zmizel Petr?
Byla hodina audience a tu * Petr
si předsevzal, že i on předstoupí
před pána Boha, by mu přednesl
mínění své. Spěchal k trůnu svého
stvořitele a pokloniv se hluboce,
žádal, mohl-li by s pánem promlu
vit i o samotě několik slov.
Cherubíni a serafíni,kteří obklo
povali trůn nebeský, nemálo di\ ili
se jednání Petrovu. Bůh uslyšev,
co Petr žádá, naklonil se k němu
rka:
"Co mi cliceS říci, každý může
slyšeti; protož mluv!"
Petr pokorně přednesl žádost,
že již po dlouhá léta věrně zastáva
úřad svůj a ačkoliv doufá, le Bůh
jej v úřadě tom i nadále ponechá,
že by přece rád měl v ruce něco pí
semného a tož vyjádření, ověřené
podpisem a pečetí hoží, že jest
lepší "jistota, nežli naděje.
Bůli svraštil čelo a zvolal: "Pe
tře, Petře,co slyším? Nemáš ve
mně již důvěry? Kdo vnuknul ti
tuto myšlenku, neboť od tebe nepo
chází."
Petr padl na kolena a jal se vy
Í>ravovati, co slyšel od advokáta.
3ůh se usmál a pravil: "Těší mě
Petře, že myšlenka tato nepochází
od tebe. Odpouštím ti. Něco
jiného pak jest s Ywem; toho již
musíme v nebi nechat, neboť pod
pis a pečeť papeže zrušiti nesmíme,
všaR pro příště pamatuj si: žádné
ho advokáta už do nebe pustiti ne
smíš — mámeť na jednom dosti."
"Amen", dodali sborové anděl
ští a "Amen" rozléhalo se nebeskou
v/v 0
říši.
To jest, milý čtenáři, historka
o jediném advokátu, který do nebe
se dostal a jehož hlavně bretonští a
francouzští advokáti ctí jako pa
trona svého.
jedné strany tvrdí a dokazují, Že
Černá Hora je tak malá a nepatrná
že nemůže míti žádného významu
mezi evropskými státy, že si jí ne
třeba ani všímati atd.; a s druhé
strany více se zabývají Černou Ho
rou víc o ní píšou, než o mnohých
jiných státech, které jí velikostí a
bohatstvím několikráte převyšují.
Jedno z obého: buď Černá Hora
má dosti velký význam mezi evrop
skými státy, byť byla sebe menši,
anebo ho nemá. Vy, pánové, jí
věnujete příliš mnoho pozornosti,
což značí, že ji pokládáte za činite
le, za veličinu, s kterou dlužno
počítati; proč ale potom tvrdíte,
že je nepatrná, bez významu atd.?
Myslíte-liž, že jsme tak naivní,
abychom věřili, že byste bojovali s
větrnými mlýny? Boj takový by
byl bezúčelný, a vy víte, co děláte,
a my vám to přiznáváme, jen vás
ujišťujeme,že namahání vaše zůsta
ne bez výsledku.
Vy nás každou chvíli potíráte
svými papírovými meči: staráte se
abyste nás představili světu jako
pravé divocny, jako lidi, kteří my
slí pouze na nepořádky; říkáte, že
v zemi naší není dostatečné bezpe
čnosti a posléze, abyste své výmy
sly o nás korunovali, píšete o uspi
knutí na Černé Hoře".
Kdybychom rozevřeli knihu sta
rých zkušeností svých a nahlédli
do ní, viděli bychom, že vaše náje
zdy na Černou Iioru dosahují vr
cholu, když v dějinném životě
Evropy, když na politickém obzoru
ukazují se proměny, které v lidech
nečistého svědomí vzbuzují obavy,
že odstůňou následky těch proměn.
Tak bývalo vždy, tak bude i tento
krát. Nynější vaše nájezdy na
Černou Iioru započaly právě v do
bě, kdy každý okamžik se očekáva
lo, že "veliký kmet" bojovník za
lidská práva,ten,jenž napsal známou
apotheosu na Óernou Horu, ten,
jenž už jednou zvolal "Handsoff!"
— slovem, když se očekávalo, že
Vilém Gladstone dostane vládu do
svých rukou.
Cíl vአje nám nyní jasný: pro
to jste podnikli novinářskou válku
proti nám, proto jste dokazovali,
že nejsme schopni samostatného
politického života, abyste upozorni
li "velikého kmeta", že jeho my
šlení o nás Černohorcích docela
bylo pochybeno, že nezasluliuje
me jeho přízně, nýbrž že je třeba
aby naše země s jinými ještě ode
vzdána byla někomu, kdo by v ní
učinil "pořádek". A ten okamžik
zdál se vám býti vhodným, abyste
v samém našem domově zaseli je
dovaté símě domácích rozbrojů.
Ale naše rodné skály, tolikráte
skropené junáckou krví černohor
skou v bojích za víru a svobodu,
nejsou plodnou půdou pro vaše pů
sobení. Zlata rez se nechytá.
Nechte nás na pokoji. Dům náš,
chvála bohu, Čist jest, a vy si meťte
před svým prahem!
Ještě jednou vám opakujeme:
nepovedlo se vám! My se i ikdy
k vůli vám nedáme od rozbrojů
požrati! Yy se tuze pletete donáší
domácnosti a překážíte poctivé na
ší práci. Ale marno vše! I mj se
jednou, a to brzy ozveme a vyne
seme na jevo, co se děje mezi ná
rody, mezi nimiž vy máte dělati
pořádek!
E selským poměrům
v Bosné.
Zajímavý jest následující dopis
z Bosenského Nového do "Srbobra
na":
Kdybyste věřili pánům, myslili
byste, že není lenivějšího a nedba
lejšího sedláka nad našeho. Ale
náš sedlák říká: Ne my nejsme
líni, ale nemáme chuti kn práci a
nemáme proč pracovatl, neboť je
nám stejně málo plátno, ať na po
steli nebo na nive. Kdybychom
měli nejlepáí úrodu,když dáme be
fovinu (třetinu veškeré úrody stat
áři, majiteli půdy) a desátek (vlá
dě), nezůstane nám ani na oběd.
Čemu 6e tedy dřít? Jsou u nás do
bří agové, kteří chrání své kmety
(sedláky), a když takový aga přijde
na mlat, odměří si z vymlácených
10 ok obilí své 3 a jde s bohem. Ale
takových je málo jak odobrých Jnů
v roce. Všichni ostatní berou be
rou třetinu podle desaterského
rotokolu, jejž sestavila desaterská
omise. Ale desaterská komise
nevyměřuje desátek, jako za ture
ckých časá bylo, ale ona odhaduje
od oka a tam, kde se mlátilo 1000
ok obilí, ona odhadne 1500 z toho
vypočítají 150 ok desátku, tak že
sedlák je pouhým škrtnutím pera
odhadcova zkrácen o 40 ok. Ňyní
přijde aga pro svou třetinu, ale
nechce ji ze skutečné úrody, nýbrž
podle úředního odhadu. Ze skute
čné úrody 1000 ok patřilo by mu
333 ok; on však žádá svou dávku
z 1500 ok, 500, tedy o 217 ok více,
než mu náleží. Z 1000 ok skute
čné úrody vezmou mu tím spŮ60
bem 65 proc. na místě 43 pro stát
a pro pána půdy. Aby zlo bylo
ještě větší, sedlák nesmí dávky
odvádět i naturálně, nýbrž na pe
nězích.
Černá Hora na adresu svých
nepřátel.
"Glas Crnogorca" přinesl násle
dující článek:
Položíme si otázku: jakými po
hnutkami spravují se nepřátelé
Černé Ilory, rozšiřujíce soustavně
očité lži o sousedním malém státe
čku? a proč jistá čásť vídenského
a maďarského tisku používá jistých
momentů, aby nám dala na jevo
obzvláštní nenávist a jedem zlomy
nlnych vymyslíi pokálela naáe jmé
no?
Člověk věru diviti se musí nelo
gičnosti jisté Části novin, ovšem,
pokud je nepozná, jako mi je zná
me. Při jistých příležitostech s
Ke hmotné bídě, ano beznaděj •
nosti Bosňákově, přidružuje se ne
láska "pánů" k jeho zděděné ná
rodní, pravoslavné víře. Kdežto
povolení ku stavbě pravoslavných
chrámů nikterak nelze vymoci, ka
tolické kosely vznikají i tam, kde
není ani jediného katolíka. Tak
se stalo v poslední době v Goraždě
a v Bileěi (v Hercegovině.)
§ Jméno krále slamského. — Sotva
asi je na svčtč potentát; jenž má delší
jméno, než král slamáky. Evropanftm je
znám po jmenem Čulalon-Koru I , ale
neskrácenó jeho jmono zní následovní;
Somdeč Fra-Paramld-Maha-Bhulalonko
ru-Patindr-Debla-Mataa-Mong-hut-Puru
slarute-Kadžá-Dža-Bamonyse-Varut-ma
parama-mahu-Čakruba-ttragasunka* Pa
rum a dharu-mlkem aba-rudžad-hlradža
Para-Monart-Publt-Fra-Cula—čomklu
Čau-Ju-Hua.

xml | txt