OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, October 26, 1892, Image 12

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-10-26/ed-1/seq-12/

What is OCR?


Thumbnail for 12

Z vlasti amazonek.
(Obrázky lidských obiti.)
I.
Není snad nikoli' ,kdož by aspoň
někdy nebyl slyšel o ztraceně, ale
interesantní zemi té, jejíž král, kr
velačnější všech jiných potentátů,
má za tělesnou stráž svou 2000 až
5000 ozbrojených žen, král to, kte
rý slaví každý "den veliký" popra
vami sta a sta otroků v, buď aby
lidskými těmi obětmi těmi uctil
památku zesnulých předkův svých,
aneb aby oslavil příchod některého
Evropana v sídlo své, Abomey, kam
bělochu lze sice někdy proniknou
ti, odkudž ale proíi málo kdy bývá
návratu! Chceme-li my déle črtami
svými prodleti u krajů, těch, neči
níme tak snad, abychom podali
podrobný jich obraz, nechceme tu
to zabíhati široce v dáta zeměpisná,
jež každý slovník naučný jest s to
odati; hodláme prostě z črt ně
terých Evropanů, kteří měli ne
štěstí, že až do Abomeye pronikli,
vyjmouti dojmy, jakéž na ně slav
nosti amazonek a především stra
šlivé ony popravy, hlavní to čásť
programů, slavnostných, učinily.
Jen k vůli poiozumění bližšímu
stůjtež zde předem dva, tři suché
údaje zeměpisné. Království dalio
mejské rozkládá se na jižním po
břeží západní Afriky spojeno jsouc
mořem, však úzkým jen pruhem s
důležitým přístavem Vydah, jinak
odděleno jest od moře evropskými
osadami,zvláště francouzským úze
mím Porto Novo atd. Země, čí
tajíc as 180 čtv. mil v rozloze a
900.000 oby v. (dle jiných jen 150.
000!) pokryta jest nekonečnými
lesy a rozryta močály a bažinami,
jež vzduch takřka nesnesitelně pro
každého Evropana otravují. Dne
šní král, Jeho Veličenstvo 13edoa
zen Boažere Hossi Bowele (to jest
"zdroj všeho" — "král" — "žra
lok")vládne zemi své absolutismem
stejně neobmezeným jako předko
vé jeho i rozhoduje libovolně o ži
votu i majetku poddaných svých.
Má po bokn ovšem i několik rád
cův, z nichž nikoli poslední "kam
bodé" má za úkol při vycházkách
králových odstraňovati nejjasněj
áímu a nejmilostivějšímu pano
vníku — kamení s cesty, mimo to
však i střežiti vchod v k paláci krá
lovskému.
Jak obyčejně vojsko mužské
dělí se i tělesná stráž králova, z
amazonek sestávající, na pět oddě
lení: dělostřelectvo, ozbrojené éa
vlemi a 25—30 děly, z tak zvaných
"lovkyně slonů1', nejstatečnější to
četu, jejíž družky nosí modrý tur
ban a jako zbraně, dýku za pasem
a dlouhou pušku; v pěchotu, ozbro
jenou Šavlemi a puškami: v jiné
oddělení s lesklými přílbicemi a s
1—1^ m. dlouhými, přímo vztýče
nými kosami a konečně ve sbor lu
čiátníků ženských, luky a malými
dýkami vyzbrojených, kteří tvoří
elitní a parádní Četu; amazonky,
jež poslednímu sboru náleží, jsou
zároveň předními tanečnicemi...
Důstojnice nosívají stříbrný nára
mok na levém rameni i jiné ještě
odznaky. Mužské vojsko rozděle
no jest v tatáž oddělení; z pravidla
však dostává se mu horších zbraní.
Amazonky jsou vůbec dle mínění
cestovatelů statečnější, bojovnější,
ale i ukrutnější mužských vojáků;
králi jsou pak bezpodmínečně od
dány; jízdy není, neboť se nedo
stává koní. Náboženství Dahomej
ců jest fetišství nejprimitivnějšího
druhu; ctí i dobrého a zlého ducha,
zvláště ale posledního, jehož se bo
jí. Vysvětlení to pro byzantisrn
i v tak mnohých státech vzděla
ných ! Kněží a kněžky těší se veliké
úctě i u krále; první mívají skorém
vždy pravou polovici hlavy ohole
nou a šatí se bohatě; druhé zdobí
vají vlas svůj perlami a penízky
domácími (zvanými "kanri"), ač
jinak Dahomejky vlas si ostříhají;
horní čásť těla zdobí peří a stužky
kol hrdla ovinuté, krom toho lehký
kabátec pasem spoutaný. Bůžkové,
z rudé hlíny zrobeni, 6távají u
vchodu vsí. Dahomejci ctí však
také hady, jich několik set nalézá
se v jediném domě, odkudž
se za noci kolkolem rozlézají.
Zdrojem bohatství jest v Dahome
ji orba, prováděná dosti rozumně.
Obyvatelé podivné zemičky této
mají tytéž hudební nástroje, jako
všechny ostatní kmeny tohoto po
břeží; tamtam, sloní špičáky, kale
bassu, plnou kůstek, bubínek, na
nějž tlukou malou holí, anebo i na
flétnu a na harfu (guitaru o šesti
strunách) lze tam slyšet hráti.
Všeobecně jest oblíben u Dahomej
ců tanec, kterýž,zvláště po hojném
požití pálenky, tančí s nejdivočej
šítn ohněm. Nej vyšší úřadnící,
ano i král, nezdráhají se před lidem
"skočnou" si zatančiti.
Obětí pro popravy při velkých
slavnostech nevyhledávají Daho
mejci, leda málo kdy, v řadách
svých nýbrž podnikají k účelu to
mu výpravy do území sousedních.
Za volání vzývání fetišů četa ania
zonek, sledována několika tisíci vo
jínů mužských, přepadá za noci
vesnice kinenův blízkých, ničí ženy
jejich, zapaluje chatrče a odvádí s
sebou na sta zajatců, kteří nemohli
prchnouti před tímto sborem di
vým a fantastickým. Ještě v roku
1889 Dahomeici spustoŠili na sa
mém území francouzském 14 ves
nic a odvedli s sebou 1745 zajatců,
kteří pak popraveni byli se váemi
okázalými obřady, obvyklými při
tomto vraždění hromadném!
A nyní po suchých a nezbytných
těchto datecli vraťine se k zajíma
vějším, byť Často strašlivým vzpo
mínkám různých cestovatelů na
tento kraj a i vu krásný a smrtonos
ný zároveň!
Jan Bayol, vyslaný vládou fran
couzskou do Aboineje, prodlel tam
v polovičním zajetí po několik ne
děl a v jeho Črtách o tomto posel
ství nepříjemném zřejmě obráží se
krutý, trapný dojem, jakýž v něm
kraj ten a jeho lid zanechal. .. .
"Vidím dosud krvelačného a liro
zného krále toho", píáe smělý ten
to důstojník, "jehož hlava pokryta
jest čepicí z modrého sametu,vrou
benou černými květy, jehož hrdlo
ovijí zlat/ kruh, krále 8 prsoma
uahýma,oděného jen v krátké spod
ky z rudého satinu, jak kolébá
přede mou, obklopen dvanácti že
nami statnými.... A nezapomenu
nikdy na slavnost jinou, jež ode
hrávala se v rozlehlém dvoře krá
lovského paláce, slavnosť nábožen
skou, jež připomínala průvod na
Boží télo, při němž však defilova
lo pět tisíc žen (tehdejšího) krále
Gele-le, oděných v kroje nádherné.
Kráčely prozpěvujíce nápěvy smu
tné jako všechny melodie airické
a po té, obcházejíce krále, vyrážely
vzkřiky nadšení, z nichž rozeznal
jsem slova "Kini, kini, kini", což
znamená "Lve 1 vfi!" název jenž dán
byl panovníku při jeho vstoupení
na trůn krví zbrocený.77
"A za ženami královými jiné že
ny kráčely, podobné jsouce obdi
vuhodným sochám bronzovým, i
oděné dlouhými rouchy řasnatými,
ženy jež nesly železné pruty, za
končené troj nožkou o hrotech
ostrých, za nimi pak teprv přichá
zely ženy tajuplné, s obličejem
zakrytým závojem, mající kroj na
sobě po způsobu assyrském. Král
jediný má právo spatřiti jejich
obličej: jsouť to bytosti tajemné,
pro věky davům neznámé odsouze
né, by s chotěm a velitelem svým
i zemřely. Mladistvé dívky kva
pily před nimi, pokřikujíce a pro
zpěvujíce a lid rychle ee rozptylo
val, věda, že jediný pohled proni
kavý, na ženy tyto upřený jest
tolik, co rozsudek smrti".
Potom dlouhá řada ta mizela v
bráně, vedoucí na hlavní prostran
ství abomejské, a fetiš, postava to
mužská s hlavou býčí, vyplazující
z úst svých jazyk ve dvé rozc klaný,
jehož oba konce zavinuty byly v
půlměsíc a držící v ruce své nůž
posvátný, objevil se náhle, vezen
jsa v povozu státnými otroky i
ukázal se lidu mimo palác, pozdra
vován jsa výstřely z pušek amazo
nek,hřměním děl a vřavou i jásotem
lidu, deliriem zachváceného lidu,
kterýž padal svou tváří na zem před
tímto idolem straáli vým, před tím
t> zosobněním boha nemilosrdného
před Baalein hrozným, jenž nikdy
není syt krve lidské".
"Slavnosti za slavností následo
valy takto za sebou, vždy však
jiného rázu. Teď byla nám posky
tnuta i smutná příležitosť, shledat i
stopy obřadů krvavých. Na hli
nité cesté do níž slunce pražilo,opa
třil j se i ri louži krve, hlavy čerstvé
uťaté, jež hleděly na mne se zrakem
strhaným, téla ohyzdné zkomolená,
molená, jež byvše po agónii stra
ší i va, po dvou za nohy na jakési
šibenici zavěšena, příšerně tu vise
la a z nichž pili supi hltavě krev,
jež krůpěj za krůpějí k zemi se
řinula".
K hromadným popravám takým
král každé chvíle si beře záminku.
Zemře-li král, celé massy otrokův,
ano i Dahomejcův a amazonek posí
lá nástupce jeho rukou katovou za
ním, by mu na "onom světě" dále
služby konaly, každá slavnost a
každé hýření dotvrdí se krveproli
tírn podobným a kromě toho co rok
obětuje král řadu hlav otrokfl.v
kněžím svým, aby zajistil si přízeň
jejich.
Jest přirozeno, má-li se dosta
viti hojně materiálu pro tyto jatky
lidské, že král podniknouti musí
častěji do roka lov na otroky v kra
ji nácli sousedních, do nichž wi
Uzavře li nějaké smlouvy, uzavírá
je jen proto, aby sousedy své líče
ným oklamal přátelstvím a snáze
přepadl. Zajatce však nedává jen
popraviti, velikou čá6ť jicli, pokud
jich nepotřebuje, pro své a svých
úřadníků služby, prodává za otro
ky Arabům, již pak vlekou je na
jednou napříč celou Saharou až
bez všelikého opo vězení
do Tripolisu, ale i JLielgičanům,
Němcům a Portugalcům, již na
posměch civili6aee evropské užíva
jí jich namnoze posud při pracích
v osadách svých. Otroci poslední
bývají agenty krále Bedoazen shro
máždění v celých massách v ohra
dách dahomejského přístavu Vy
dali, odkudž za nejtemnějších nocí
loďmi kupcův a obchodníkův s
lidským masem odváženi bývají,
aby věc ta utajena zůstala vále
čným lodím evropským, křižujícím
Íjodél pobřeží, jež by otroky vysvo
)odily a agenty 11a rahnech a stožá
rech prostě pověsili.
Překvapí-li však za noci loď taká
otrokáře, tito sházejí prostě živé
maso lidské do moře a prchají sa
mi na břeh,by zmizeli v bařinatých,
nebezpečných lesích. Stojí za
zmínku, že hlavním agentem daho
mejského krále pro obchod tento
byl do r. 1887 Portugalec Juliao
da Souza, kteréhož i vláda portu
galská, ovsem za jiné služby, vy
znamenala, jmenovavši ho podplu
kovníkem. Z pravidla ale otrokáři
tamní jsou potomky černochů,kdy
si do Brasilie vyvežených' kteří —
většina z n cli jsou mulati — vra
cejí se teď do vlasti předků svých,
by krajany své obloudili a schy
tali 11a objednávky zákazníků
s vy cli.
Zajatci, schytaní na lupičských
výpravách Dahomejcftv, bývají
spoutáni provazem, jímž svazují
6e lokte jejich za hřbet stočené a
druhým pak ještě provazem sváží
se ruce jejich nad dlaněmi, někdy
zavěšují ee jim na nohy těžké před
měty a přítěže, ženám a dětem bý
vá však jen provaz kol krku otočen.
Starci a stařeny a kojenci bývají
však do posledního ubiti hned v
přepadené vesnici — nejdouť na
odbyt na trzích otrokářských!
ťotom vrací se výprava taková i
s kořistí do Abomeje, kdež několik
nešťastníků bývá ihned obětováno
bůžku krutému, kterýž požehnal
výpravu takovou; kněz Šeptá tu k
oí)Cti vyvolené, by na onom světě
zesnulému králi podala zprávu o
jeho synu i jeho vítězstvích:
usměje-li se tu ubožák, jejž smrť
očekává, na kata svého a ujistili ho
že věrně vykoná pošlá ní své, tento
z vděku náhlým úderem kyje do
zadní části hlavy nešťastníka omrá
čí' aby při utínání hlavy tolik ne

xml | txt