Search America's historic newspaper pages from 1756-1963 or use the U.S. Newspaper Directory to find information about American newspapers published between 1690-present. Chronicling America is sponsored jointly by the National Endowment for the Humanities external link and the Library of Congress. Learn more
Image provided by: University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL
Newspaper Page Text
Entertd at the Post Office at Chicago, 111., as second class matter. Ročník I. - Chicago, středa dne 9. listopadu, 1892. Číslo 14. V družině dobrodruha krále. HISTORICKÝ ROMÁN. Sepsal BOHUMIL HAVLASA. Pokračování. Jindřich z Lipé lilcdíil ztracenou Albu, trávil sladké dny v sídle Alžběty vdovy v IIradci v Hradci nad Labem a kul trpělivě, postupně pikle proti Elišce a proti nenáviděnému cizinci. Itichard hledal Zirotína, který těkal po cizích vlastech. Alba žila ve skrytu u bodrého Kunšíka ve snech pohřížena. Shledáme posléze Oldřicha z íiičan, jenž obdržel jednu z cen na známém zasedání, a který lhostejně Nabíjel čas po boku krále, psal ctyry slova Heřmanovi z MiliSína, jež mu byl zkázal, že právě přijel do Prahy. Tato Čtyři slova byla: "Marie zapomenuta na Zbraslavi." Včera ukončena kolba čili tabule Artušova, byla věru vděčnou látkou pro občany pražské, jichž vtip dostoupil stálými třenicemi znamenité v^še. O radosti čelnějších pánů. a rytířů není třeba, aby chom se zmiňovali. Krčiny obou most pražských byly tentokráte přeplnény měšťáky posud svátečně naladěnými a značně zvědavými venkovany všech stavů. Chudší zeman v rytířském hávu, jenž zřejmě naznačoval jeho bohatství, nebo v prostém brnění s jediným sluhou, pansky zbojnoš, venkovsky svobodník bavili se svorně po boku řemeslníka, pražského měšťana nebo pátera, jenž vzal raději za \děk lacinou hosj odon než pohodlnou kobkou některého pobožného bratra mnicha neb faráře. My zabloudili do jedné z podobných krčem Uu Mikuláše" zvané a shledáváme společnost svorně tleskat pistcům u posledního stolu sedícím. Nikdo dnes nehledí na čas, ač již přes půlnoc; Jeho Milost rychtář obce pražské vyhovuje vůli králově ohlásil, že po celý týden před a tři dni po slavnosti jakož i po celý čas této slavnosti ne platí přímý příkaz, dle něhož měla být Každá krčma zavřena. Posuzu jíce přítomné seznáme, že ohlášení to bylo každému z duše vzato. "A kdo vydobyl onen krásný pás, jejž ta Němka z říše měla udílet?" tázal se jakýsi svobodník od Kolína, upíraje zrak na hrana tého Eklína, s nímž ještě s pěti jinými muži rozličných stavu za stolem seděl. "Donnerweter!" odpovídal oslovený čejkou němčinou; "všecko to mohou pověděti v nejkrásnějším pořádku, ale prvé musíš rozu mět mému jazyku. Nenf-li ti znám, poptej se tuto mého souseda, jenž zajisté aspoň tolik ví co já, neboť nosí rytířský kabátec." <%Oho počestný pane, snad nemyslíš, že bych nerozuměl tomu proklatému jazyku? .len mluv, kmochu, mluv, ačkoli na *11011 věru raději bych poslouchal sourodáka." "Inu, je to již takové soi sede. Dobře tak — a nač jsi se ptal, he?" "Kdo obdržel onen zelený pás, co—" "Aha, aha — co slečna z llenneberku udílela?" "Vida, tedy sluje z llenneberku; na mou věru, to jsem nevěděl." "Nejspíš, nejspíš! Vítěz byl nějaký FranČík, vyvolávali pána z Vivares; chlapík to jako lusk, a^e po čertech protivný. Je to je den z chásky, co přišla, aby vyssávala všechen tuk z našich kostí." "Výborně, mistře pochvaloval šlechtic, na nějž dříve ukazoval. "Ale to nevíš," dokládal se smíchem, "že tento pás dělala jeho teta, "hofmysterkyně kněžny Marie Lucemburské, kteráž poslední nepřišla k turnaji pro churavosť. Ilahaha! věř tomu kdo chceš!" "Ah, ah, ty víš více než my; prosím, povídej!" vyzýval Eklín, a druzí přizvukovali. "Pravda, a mimo to mluvíš česky," dokládal svobodník. "Nuže, tento pás byl zhotoven pannou Olbramovnou po vůli sta ré markýzy; cliceť tato kachna pro svého příbuzného ulovit pannu Kri stinu, kteráž, jak známo, má pěkné věno, zvláště po smrti své babič ky, jež jí odkázala dům "u jestřába," truhlici peněz a statek Loučnici; mimo to obdrží i po svém otci nemalý podíl. Chuďas pán z Yivares nemá ničeho, hezky to tedy plán, pro peníze nedbá se na rod. Pás měla odevzdat Olbramovna darem Vivaresovi, tak tomu chtěla hof misterkyně neobmezeně vládnoucí; poněvadž byla ale zřízena kolba, jest určen pro svou krásu za veřejnou odměnu. Pan Leonard — tak sluje Yivares — jej sám věnoval k tomu účelu. Nemylím-li se, ne hlásil se o tuto cenu žádny bohatýr mimo pana Leonarda, vrchol to fiaska, a proto ho vydobyl ten Frančík." A dal se do smíchu. Druzí přizvukovali. "Ale proč nikdo o něj nezápasili" tázal se po chvíli přísedící dru hy svobodník. "A proč" opakoval po něm jakýsi krejčí. "(>! ' odtušil rytíř posiinkem. který měl říci: "To nehodí se pro vá«, to naleží mezi nás pány." A smál se hlasitě. "Pan Jindřich z Lipé je v tom, že?" podotkl Eklín. Stařec, jenž seděl šestý u stolu a nevšímal si posud hovoru, na slouchal po vyslovení tohoto jména. Bvl ve dlouhý, hnědý talár učence oděn, a na první pohled seznal bedlivý pozorovatel hudce od Týna. Uytíř se opět tajemně usmál. "Ďonnerwetter!" zaklel Eklín. "Tyť naděláš tajností, pane rytíři! Věru, kdyby můj přítel Kunšík nebyl se stal nad obyčej pořádným, neboť i do krčmy sotva vleze, nemusil bych se tě tázati. Ten ví vše." "A kdo je ten Kunšík? tázal se svobodník."