OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, November 09, 1892, Image 12

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-11-09/ed-1/seq-12/

What is OCR?


Thumbnail for 12

O kouřeni.
Vtpomind B. Ret nik.
"Dne 12. října r. 1492 viděl Ko
lumbus poprvé kouřit Americké
Indiány". Nedávno tomu bylo 400
let. Zda-li pak jste si pánové vzpo
mněli? — Chtěl jsem sice upozor
nit na toto důležité jubileum dříve,
ale k čemu? Zajisté Kazdy z počest
ného cechu kuřáků zapálil tenkráte
"oběť zápalnou" onomu mocnému
geniu, jemuž se koří mnoho milli
ouů lidí.
Tak 12. října že to bylo? Inu
věřit tomn můžeme ale nemusíme,
sám ovšem za datum nepřijímám
zodpovědnost!. Relata refero. Před
stavíme-li si dojem — ten mohut
ný dojem psychicky, kterýž nutně
musel se dostavit u Kolumba, když
viděl prvního kuřáka' A pak ten
první dojem fysicky, když se sám
dal zapsat do cechu kuřáků. Před
stavuji si jej, kterak vyjednává,
pokuřuje první doutník s pohlavá
rem. fen ad se ho právě tázal, jde-li
tudy dobře do Indie, když — zble
dl — počal sc potit — a tinale do
hrálo se snad ve stínu obrovského
pralesa. — Ostatně to sem nepa
tří.
Pravil jsem, že tabák viděl prvně
Kolumbus. Ovšem gramm niko
tinu bych na to vzít nechtěl. —
Jiná verse praví,že španělsky mnich
Iioman Pane seznal r. 1496. tabák
v Dominiu. Ale to je jedno. —
Zeptejte te některého na slovo vza
tého historika, aby vám slavně od
přísáhl, kdy byl určitě založen
ftím.
V roce 1559. prižlo první seme
no tabáku do Portugal, a r. 1500.
odevzdal lékař Jean Nicot první
rostliny královně francouzské, Ka
teřině z Medici. A jméno onoho
muže nese ona vzácná nám všem
tak drahá rostlina: .Nicotina ta
bacnin.
Když povstal první reformátor
církve, tu vrhli se na něho, když
Galilei hlásal své pravdy, stíhali
jej inquisicí. To zná každý ško
lák. Ale i proti tabáku začal brzy
boj. A bojováno slovem, písmem
a jak uvidíme i méně příjemnými
zbraněmi.
Angličan Kaphtlengi, naučil >c
ve Virginii kouřit a zavedl kultus
tabáku do Anglie. To bylo r. 1585.
A vi Ja, netrvalo to dlouho a ji/ r.
lt>04 vydal Jakub I., král anglicky
tuze přítmy rozkaz. Ale to víte,
jak je to se zapovězeným ovocem
— (médámy, vzpomeňte ti la-ka\ě
na Evu a pak se smějte, hudetc-li
míti dosti odvahy!) — žaj>ovězenó
ovcce chutnalo. Jakub m rozuměl
kšeftu. To byl jelio nástii]>ce Karel
I. jiný chlapík.
Jíoku 16&7. vy Jal úkaz, že dovo
luje kultus tabákový, ale za ji*tý
poplatek. Pánové, zabalte tváíe
sve, roztrhněte roucha svá — par
don, to radój nedělejte, krejčí je
po čertech drahý pán — první ta
báková daň hyla zahájena. J*k by
se vyjímal pěknéallegoricky obraz
představující genia taháku, kterak
pláče nad rozkazem Karla 1.
Dobře, že to už je jinší, to byla
by mela, aby nás každou chvíli za
stavil policajt, márae-li "lístek".
A kdybychom ho tak náhodou měli
prošlý a policajt by nám od sa
mých úst oderval vonné havanna.
Já vím, že lvice by raděj dala svá
mláďata.
Podívejme 6e jinam. Půjdem
se tedy podívat do Turecka. Tam
seznali tabák r. 1605. Sultáni a
knězi hned měli po ruce korán, ?e
prý to sám Mohamed zapovídá.
Chudák si asi myslil v lirobě své
"sancta simplicitas" (nevím jak se
to řekne turecky). Zapovídali vše
chno šmaliem a jak vypadalo sou
dnictví v Turecku, to víte. Kdo
nezaplatil bakšiš, hned dostal co
proto. Ale s potěšením musíme
konstatovat i i zde, že zápovědi a
podobné takové hračky nepomohly
pranic.
Y Německu seznali tabák pro
střednictvím španělských vojáků za
Karla Y.
Krátce tabák konal svou vítěz
nou cestu a nestaral pranic o zá
povědí. Vždyť papež Urban VIII.
proti tabáku vydal docela bullu!
Pamatujte si, pánové, že to bylo r.
lt)G4. Ilrozil pekelnými tresty,
ale kuřáci se domnívali, že se
ohně nemusí bát, když ho budou
mít stále v ústech — a kouřilo se
dál.
V Rusku to bylo snad ještě hor
ší. Je mi líto, ale svatá Rus se
vůči tabáku, resp. jeho ctitelům
nechovala pranic coulantně: první
byl trest knutou, v případě opako
kování chudáku usekli (nebo snad
v
uřízli) nos. Sňupáci měli pak po
legraci.
To by byl jen tak malý obrázek,
jak se předkové naši chovali k no
vy i n vymože n oste m.
Při prohlídce literatury o tabáku
1 najdeme mnohé pěkné věci. Tak
i jedna z knížeček oné doby v Ně
mecku od mnichů vydaná, má titul
"Die truckene Trunkenheyt" (su
ché opilství). Ale mluvím stále
jen k pánům kuřákům. Ještě bych
pány šňupáky trochu poučil. Tak
>ánové, jichžto erbem je "piksla!"
>yly doby, kdy kouření ťiplně se
zanedbávání) a jenom st; Šňlípalo.
A dámy právě honosily se nejpě
knějšími tabatěrkami. Kdo měl
příležitost' viděti v museích, neb
nakreslené ty skvostné originelní
tvary tabatěrek, zajisté spláče nad
nynějšími kufříky. To byly zlaté
neb stříbrné návésky, mezi námi
řečeno — mnohem pěknějších tva
rů, nežli nyní nosí některé dámv u
9f
pasu. Tak daleko došlo se šiíupá
nfin, že kdysi i knčží h kazatelen
museli žádat svéovečky, aby aBpoň
v kostele nešfiúpaly. A že si mno
liá (to se rozumí že myslím ovečka)
přece pod lavicí šňupla, pochybu
jete o torn í
Jak to bylo krásné, když zbož
ňovaná "Ona" dovolila svému cti
teli na znamení lánky první řřiupe
ček ze své elegantní tabaterky. —
líepčík! — pak pusu — inu není
už žádná poesie ve svčté, já to
vždycky říkám.
V Šumavě v Čechách jeSté za
chovali staré tradice. Ale čert,
aby ten jejich "brisil" šňupal.
Víte, jak jei dělají\ Na povím, co
vím; páni šňupáci, nezuám-li de
taily úplně. — Rozetrou velice
kunŠtovně tabák s máslem a necha
jí drobet "uležet". Y tom je ale
právě háček, že málo kdo je scho
pen, pěkně to upravit, aby cvičený
koštéř poznal mistra. Daleko širo
ko je znám takový umělec,a každý
mu nosí svůj tabáČck k přípravě.
Ti, co jsou však docela "praví",
přidávají ještě popel, nebo posléze
i mleté sklo. Co takový šňupák
přidává potom, — nevím. Snad
papriku. — Drobet jsem se uchý
lil od historie tabáku. Ale nevadí.
Beztoho si pánové nebudou ta čí
sla pamatovat, tedy jsem jen vy
bral několik markantnějších epi
sodek.
Annály tabáku vypravují, že
dýmku v její nynější íormě, slo
ženou ze špičky, troubele, odlivky
a hlavičky vynalezl lékař, Dr. Jan
František Jakub Villarius ve Víd
ni r. lt>90. Předloni slavili jsme
(aspoň já ano) 2001eté jubileum.
Dřív kouřilo se pouze z hlinčnek
v celosti. —
Annály tabáku dále vypravují,
že byl učiněn pokus, jmenovati
tabák dle Kateřiny z Medici, ale
kdepak, aby nám ženské pak vyčí
taly, že naše (krom žen) nejmilejší
potěšení se jmenuje dle ženy! —
To tak!
Roku 1828. objevili Posselt a
1 lei manu v tabáku alkaloid nikotin.
A tím dali dámám do ruky nejhor
ší zbraň proti kuřákům. Hned
vám jsou po ruce s kázáním o
ošklivosti tabáku, ale vlastně je to
pouhý egoismus, neboť dle výroku
jednoho znamenitého lékaře škodí
tabák nejvíc — tobolce. A to ony
pak počítají, že za to, co pan man
žel prokouří, by mohly mít nový
klobouk. Viďte pánové, že mám
pravdu?! Tak tedy. — Alepánové,
žert to není, ten nikotin! Tři, Čtyři
kapky do oka, neb na jazyk psu —
a Amidorek je nebožtík. Vůbec
je nikotin po kyanovodíku snad
nejsilnější jed. Dámy, jimž neopa
trní pánové prozradili, že virginsky
tabák má 7 procent nikotinu, si
pak — toť se rozumí hned vypočí
távají, že jejich "staří" toobrovké
quantum spolykají. A kdež pak?
Nikotin se vypařuje teprv při dost
vysoké temperatliře, vře při 240s
a tu se částečně rozkládá. Tak je
quantum, které opravdu do těla se
dostane, velice malé. Husemann
vypravuje o divochu, který vykou
řil bez škody 00 doutníků za den.
Možná, že si Husemann nějaký tu
cet při básnil, nebo ž« to hvívřlnnt.
niky jako cigarety malé, nfo roz
hodně je to dost.
A pak vytýkají dámy, že prý
se kouřením zkracuje vok. Slezan
IJartz zemřel ve svém 142 roce a
byl vždy kuřákem od cechu. No,
a chtít být starším by se mnohému
ani nelíbilo.— Ostatně nač ta řeč?
Dámy nepřesvědčíme: co jednou
tvrdí, nevymluvili bychom jim,
ani kdybychom žili jeátě déle než
llartz, tedy nechrne jim jich umě
ní a nechrne si bv&j tabák. Až
učené medici nářky a filosofky
(nějak mi nechce ta ženBká kon
covka z péra), stanou se pinonýry
této vymoženosti indiánské, tu bu
de jeden národ na světě: Národ
kuřáků.
Snad to bude již brzy. Prozatím
ať žije, ať zkvétá, ať mohutní národ
Iknfaků. •
Stávka v Carmaux.
Vzpuupcsť a vyděračnosť kapi
talistu jest všude stejná. Od jed
noho pólu ke druhému, po celé
zeměkouli, kam noha lidská vkro
čila, všude setkáme se s utlačova
nými a pijavicemi, které z krve a
potu utlačovaných žijou a tyjou.
Ve státech s vládou absolutistickou
jako v republice, mezi národy
vzdělanými jako mezi divochy,
všude vládne bohatý nad chudým
a silnější utlačuje slabšího. Nej
novějším jevištěm podobného
utiskování chudáků byla republika
francouzská, která honosí 6e pově
stí, že ústava jej i zaručuje všem
občanům stejné právo. Y hornic
kém a zároveň sklářstvím prosla
veném mě6tě, Carmauxu, nemohli
horníci déle snášeti příkoří, jehož
se jim se strany ředitelů dolů do
stávalo, a asi v polovici srpna vy
dali se na stávku a počali boj proti
utlačovatelům, boj proletáře proti
kapitálu. Oči celého vzdělaného
8 vet a obracely se po celou tu dobu
k tomuto zápasu, jedni naplněni
byli blahou nadějí, že boj tento
bude prvním krokem ku všeobec
nému zápasu proletáře a utlačova
telein a vykořisťovatelem, druzí
třásli se strachem, aby snad nepo
dařilo se dělníkům šlápnouti na
hlavu hydře kapitalismu a vyruSiti
je z pokojného a blaženého života.
Obě strany, strana obhájců práv
lidu i strana bohatých vyssávačti,
napjaly všechny své síly, aby ví
tězství přiklonily k sobě. Žápas
tento přenesen byl z úzkého po
měrně kruhu hor carmauxskýcli
do sněmovny francouzské a do
úřadoven ministerských. Kapitál
vedl boj všemi možnými prostřed
ky, jež mu po ruce stály; podplácel
poslance i ministerské lířatfníky,
hleděl převésti na svou stranu
všecky nerozhodné líčením, že
zápas carmauxskych dělníků ne
směřuje k ničemu jinému, než aby
proletariát obeznámil ee 8 myšlén
kou l>ojo proti moci a kapitálu,
naučil se znáti své BÍly a zároveň
seznámil se i se strádáním a hrů
zami, jež podobný boj v zápětí
iiiítí bude. Avšak dělníci věděli
dobře, že všecky násilnosti a ne
předložené skutky zle by se jim a
celé věci dělnické vyplatily a proto
pevně stojíce na svých požadavcích
drželi se přípně v mezích zákona.
A proto též oni snažili se o to, aby
spravedlivá věc jejich projednává
na byla v zákonodárném sboru
francouzském, kde jest několik
řádn/ch a osvědčeních zástupců
dělnických.
V sněmovně podařilo se jim

xml | txt