OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, November 09, 1892, Image 5

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-11-09/ed-1/seq-5/

What is OCR?


Thumbnail for 5

nalézala: do duševní otnpělosti a hmot
né bídy & že vládne po celém světí jedi
ně kapitál, a za jediné podmínky, musí
tudíž nevyhnutelně poměry být! všaiy
stejného druhu a uásledek vlády kapi
tálu jest: ochuzování.
Tedy ochuzování v množství mimo
bídu duševní! Jak teskno jest dělníku,
slyší-ll se všech stran hes'a o volnosti,
lidském pokroku, o vědě atd., pomoí
me-11, že on, první sloup lidské společ
nostl žije o málo lépe nežli v středo
věku. A pKc jest nezvratně dokázáno,
že od doby veliké revoluce společnost
lidská pokročila na dráze pokroku not
ně vpřed; avšak třída pracující tento
pokrok necítí, anebo jej snad ve svůj
prospěch využitkovati nedovedla.
Třída pracující necítí blahodárnosti
lidského pokroku proto, poněvadž k
(ramenu vědy a pravdy je možno při -
stoupiti jen tomu, kdo — zaplatí.
Jak jinak by dovedla třída dělnická
využltkovat výhod lidského pokroku,
kdyby přístup k vědám nebyl zahražen
— platy. Avšak tak daleko lidský
pokrok ještě nesahá, aby se každý jed
notlivec zadarmo přiučitl mohl vědě,
neboť čím větší přístup bude míli lid
stvo k poznání pravdy a k přemýšlení,
tím dříve udeří hodiua jeho vysvoboze
ní. A proto nepřeji si na svělě nic
vroucněji, než aby každý člověk o svém
postaveni řádně — přemýšlel.
Přemyšlení jest příprava k prvnímu
kroku a za prvním krokem následovat!
musí nezbytné dobrý čin a dobrý čin je
počátek k emancipaci třídy pracující,
Tedy v přemýšlení leží celý základ na
šeho budoucího štčstí. O, kéž dělnl
ctvo mnoho, velmi mnoho přemýšlí o
postavení svém!
Ze dělnická třída 1 sama sebe časem
zanedbává, to nechcem nikterak upíral:
pohlédněte do rodin dělhíkfi a hledejte
tam dobrou knihu nebo dobrý časopis,
který by udíletl mohl dobrou radu pra
cující rodinč, co tam shledáte místo
toho? Jarmareční slatanlnu. Nalez
nete tam i Časopis. Ale jaký! Nacpa
ný vší možnou sensací, všelikou lží vy
fikrobenou. Žádný takový časopis to
s dčlnlctvem poctivě nesmýšlí, protože
vydavatelé jsou svým smýšlením nepřá
teli dělnlctva.
Dělníci! Veškerý nářek na bídné
poměry odhoďme stranou a přemýšlej
me o tom, co jest nám nezbytně k naše
mu vymanění potřebí a naleznuvše klíč
k emancipaci, chopme se všech mož
ných prostředků k dosažení našeho cíle.
Především dobré časopisy, řízené a
psané vlastními dělníky, kteří utrpení
svých soudruhfi z vlastní zkušenosti
dobře znají, 1ak v tomto případě jest i
s lKtem tímto, jsou jedním z prostřed
ků, jímž možno se vzdělávat mimo
školu, poněvadž praktické vzdělání pro
život potřebné ve škole nelze nabýtl.
Jot. Bol. Pecka.
FEZ.
To jediné mu zbylo z nfikdej&í slávy.
Ale byl to skvostný fez. Z rudého
aksamitu, bohatě zlatem vyňívaný. O
Setřoval jej pečlivě, prach s něho odfu
koval a co chvíli přejel po něm jemným
měkkým kartfíěcm, jen k tomu dčelu
koupeným. Neodlučoval se od něho,
jen když vycházel z domu; jindy stále
fez zdobil jeho hlavu.
Vypadal dosti blzzarně ten rudý.pěk
ný fez nad obličejem Intelligentních sice
rysft, ale se&lé, vyžilé, vychudlé tváře,
zapadlých, kalných zrakft.
Koupil jej tehdy, kdy je&tě měl krás
né panství, vlastní ekypáž, lokaje a ko*
morníka, kdy obýval celé první patro
nádherného domu na hlavni třídě a byl
vítaným hostem v kruzích vznešených
a bohatých.
Tehdy koupil celou garnituru: per
ský župan, čínské střevíc*, turecký čl
buk a fez. Kolik krásných chvil pro
žil, maje ten řez na hlaví!
Prostopášným životem a nešťastnými
spekulacemi ztratil krásné panství 1
ek.ypáž i lokaje a komorníka, kus za
kusem ztratil cennější věci, vetešník od
nesl si perský župan 1 čínské střevíce;
konečně, jsa zcela na mizině, prodal i
čibuk a koupil si levnou sádrovku.
Jen íez mu zbyl.
Kolikráte, když nejkrajnější nouze
doléhala nau, kdy neobědval a nevečeřel
a zimou 9e tetelil pod chudou přikrýv
kou, kolikrát upadl v pokušení prodatl
fez, ale nemohl se spřátelit! s myšlén
kou, že přijde domů a nenajde ho na
skříni. Ten fez srost s ním, tvořil část
jeho "já."
Byl živ, jak se říká, "na fatku." K
nějakému zaměstnání neměl ani chuti
ani sil a vědomostí. Neměl odvahy po
staviti se osudu s hrdým čelem vstříc a
nepodali se.
Rczhýčkaný z mládí, zvyklý jen hý
řili a užívali, nepoznal nikdy, jak slad
ce chutná černý chleb, vydělaný v potu
tváři, jak hrdě drne se h-uď, když člo
věku lze říci: "To, co mám, je plod mé
práce!"
Snížil se radí ji k žebrot ě. Navště
voval své bývalé známi, lidi bohaté, v
jich/ společnosti druhdy nejedné láhvi
šampaňského krk urazil, s nimiž hrával
karty o tisíce. Dal se ohlásiti, poslal
navštívenku s korunou, byl předpuštěn;
Dokud byl zevnějšek jeho ještě slušný,
dokud míval bílou kravatu a rukavice
a býval čistě oholen, Šlo to ještě.
Promluvili s ním chladně několik
slov a při odchodu vstrčili mu desítku
nebo pětku do ruky. Při následujících
návštěvách neměli již řasu, poslali po
sluhovi nějakou zlatku v obálce.
Ale když zevnějšek jeho spustí —
poněvadž to, co vyžebrai, dle dávného
zvyku zase utratil — tu ho jíž nepřed
pouštěli, pán mu poslal zlatku po slu
hovi, ale již bez obálky, někde neposla
li mu nic, ale pozvali ho z milosti k
obědu—ovšem v kuchyni.
On, jenž kdysi měl sám celou legii
sluhů, jenž hodoval s hrabaty, obědval
nyní s nadutými lokaji a hrubými ko
čími, kteří nebyli daleci toho, při|»íjeti
si s ním na bratrství.
A konečně došlo s ním tak daleko, že
lo vfibec nepouštěli do domu. Vrátný
proste před ním zavíral dvéře.
V těch dobách, kdy večeří val dva sy
rečky a za dva chleba, kdy pak zapá
lil si zbytek doutníku, nalezený na uli
ci, býval fez jeho potěchou. Nasadil
si jej na hlavu, lehl na odřenou pohov
ku a přimhouřiv oči, zamyslil se. Vzpo
mínal na zašlé časy.
Bfth ví, jak žil. Hnad přece podaři
lo se mu časem obměkčit něčí srdce.
Byli to asi nejvíce obchodníci, jímž dá
vmI druhdy nesmírné sumy utržit. Ví
dal jsem ho v poslední době vcházet! do
kuchyně restaurantu první třídy.
Byl náruživým kuřákem. Nekouřil
sice již speclHlIty, ale kouřil přece, a
nebylo-li co, byl nešťasten.
Jednou nekouřil dva celé dny a ne
mohl seli nati ani kloudný zbytek dout
níku na ulici. Pršelo stále; byly roz
moklé, k ničemu.
Tenkrát s ním bylo zle. Přišel od
poledne dom& unaven, mrzut. Chodil
chvíli sem a tam po světnici, pak přl
sioupil ku skříni, síiul fez, podíval se
naň, zabalil Jej pečlivě do papíru a vy
šel ven.
Vrátil «e večer bez fezu, ale s doutní
kem v ústech, Sedl jako jindy na po
hovku a maně ohledl se po skříni— fez
tam nebyl.
Bylo mu nevýslovně smutno. Zdálo
se mu, že s tím fezem opustilo jej v5e,
co miloval, co zval svým, co upomínalo
na krásné, za&lé chvíle. Svěsil hlavu
a dal sa do tichého, usedavého pláče
Ráno přinesly denní listy zprávu:
"Známá pražská figurka, schudlý bar 11
X.. skočil včera večer s mostu do řeky
a vytažen byl co mrtvola. Příčinou se
bevraždy byla asi velká bída."
Jan Osten.
Kulturní boj v Uhrách.
Kulturní boj v Uhrách dle veš
kerých dnes jevících se známek asi
již vypukne. Boj tento zazname
nali lze již také v samém lůně
uherské vlády, kde se otázka, co v
záležitosti náboženských sporů činit
stále přetřásá. Zatím se ujistuje,
že vláda postupovati bude jednot
né. V zemi však potřeba, po^taviti
se proti "politice klerikálů", která
nynější roztrpčení mezi vyznáními
v Uhrách způsobila, projednává se
co nejdůtklivěji a nejhorlivěji.
Vlny liořkosti maďarské nad postu
>em a míšením se Vatikánu v zá
ežitosti uherské přelévají se již za
hranice koruny svatoštěpánské.
Tak zářijové číslo anglického časo
pisu ''Contemporary Review" při
náší článek, v němž jeden uherský
katolík, patrně vyšší duchovní, po
jednává s velkou trpkostí o postupu
Vatikánu oproti Uhrám všeobecně
i zvláště. Článkem tím má 6e pů
sobili v poslední hodině na smýšle
ní nedobře o uherských záležito
stech poučeného papeže, slánek
tento jest zároveň novým dokladem
toho, že v maďarském katolickém
duchovenstvu není doposud zjed
nána ona bezpodmíněná podajnosť
duchovenstva Ítímu, který se
říímem nyní stále důrazněji od
duchovenstva všech národúv a pá
sem docíliti hledí. Zmíněný článek
uvedeného anglického časopisu
praví sam o sobě, že bude od čet
ný cli členů vysokého duchovenstva
v Uhrách přivítán jako vykonpení
z trapných pochybností. Spisovatel
článku toho vyvozuje původ ny
nější papežské politiky přímo ze
snažení Vatikánu po světském
panství. Ze snaženi toho vyvírá
také chování se politiky této k říši
německé, k líusku, k republice
francouzské a k RakouskoUhersku.
Uírkevní stát dá se však dues zřídi
ti jenom na čoudících ssutinách a
proto jest otázka, zdaž byl by po
žehnáním nebo kletbou. Z Vati
kánu se dnes žádá na katolících,
aby se samostatného a vlastního
úsudku o životních zájmech své
vlasti zřekli. Rakousko-Uherako
pak jest státem rozhodně katoli
ckým, spis praví: ^Eldoradem ka
tolicismu" a přece se Vatikán
vůči němu přátelsky nechová kdež
to svatá stolice vynakládá na to
neslýchané uamahání, aby fran.
republice vnitřní pokoj zjednala.
Klíčem k této politice jest přísluš
nost Rakousko-Uherska ke troj- ,
spolku. Nuntius Galimberti pak
má po odvolání z Vídně papežským
8 nahání proti troj spolku dodati
mocnějšího důrazu. V tato pak
slova shrnuje zmíněný spis pochod
svých myšlenek: Se chvěním musí
se makavé ovoce této papežské po
litiky pozorovati Katolické parla
mentární strany jsou nuceny, aby
počestné přesvědčení ze své politi
cké činnosti vyloučily a nahradily
je nerozumnou poslušností světské
ho vladaře, který se namahá o opět
né zřízení světské moci; katolický
lid vydán jest slepému běsu nábo
ženské války, v níž národ ruku
proti své vládě zvedá a farní ducho
venstvo své biskupy z hanebných
neřádů, viní; pastýř, jehož hlas měl
by hřméti na obranu svého stáda
která v ruské Polsce pro svou víru
6túle jest pronásledováno a do ná
ruče rozkol nické církve línáno,
mlčí; a nejhorŠíze váeho: bezbož
ná vláda, jejíž jednání napořád
ďábelskou nenávistí proti katolické
církvi dyáou, jest okázalým způso
bem povznášena a laskána; její
jediní nepřátelé násilné obráceni
jsou ve přátely a nejsvětější vzně
ty, jež katolicismus vzbuzuje,
opouštěny jsou ku jejímu prospě
chu, aby ona pokračovala ve šku
bání a hanobení tohoto náboženství:
a to všecko děje se k vůli několika
nemnohým čtverečním mílím, jež
druhdy církevní stát tvořily.
Zajímavý tento maďarský hlas
o nynější politice Vatikánu nebylo
možno nechat i bez povšimnutí.
§ Zadušeni ve vinném sklepe. Do
sklepa osterie del lioschetto bylo onehdy
večer dopraveno as 200 centů hroznft,
jež ježtě téhož večera vytlačeny a pak
ponechány kvašení. Hrozny kvasily tak
rychle, že kuřata jež měla ve sklepě
kurník, ráno nemohla více nahoru a jen
žalostně tíkala. Hostinský a čeledínové
chtěli sestoupit do sklepa, ale odtud vy
razilo jim vstříc takové množství teplé
ho dusivého dýmu, Že od svého úmyslu
dobrovolně upustili. Ovocnář jeden,
jenž náhodou tudy sel, nabídnul se, že
za litr vína kuřata zachrání. Sestoupil
do sklepa, ale více se nevrátil. Voláno
do sklepa, žádná odpověď. Tu odhodlal
se uhlíř Galii, že přespěje nešťastuíku
na pomoc a sestoupil do sklepa. Po
1 několika vteřin.ich bylo slyšet, kterak
volal slabým hlasem o pomoc, pak bylo
ticho. Hostinského a jeho čeledi zmo
en i to se nrozno rozčileni. Jedni spěchali
na městský úřad, jiní nu policii a na ha
sičskou stanici. Zatím odvážil se mladý
rolník Giacoma Co ani do sklepa, chtěje
občma nešťastníkem přispět ku pomoci,
ale ani on se nevrátil. Konečně přibyli
hasiči. Se smělostí skorém trestuhodnou
odvážil se hasič Pinnelli ještě jednou
do sklepa beze všech bezpečnostních
opatření, toliko s provazem kolem pasu.
Avšak nebyl ještě se schodfi, když klesl
beze smysl ft a byl provazem, kterým
byl přivázán, vytažen ze sklepa. Na to
vyražena okna ve sklepě a do stěny
sklepa vylámán velký otvor, aby
kyselina uhličitá mohli* unikat a hasič
jeden, maje v ústech hadici, kterou mu
přiváděn čerstvý vzduch, sestoupil zno
vu do sklepa. Podařilo se mu, nalézt
ony tři nešťastníky a pomocí osob venku
se nalézajících dopravit je nahoru.
Ovocnář Vlgano byl mrtev. Obchodník
s uhlím Oalll dosud dýchal, ale do ve
čera zemřel.

xml | txt