Newspaper Page Text
nechtí spolky katolické spolu půso-' biti! Jedním z čilých řádů jest Zlatá Brána v San Franciscu, jehož ta jemník, br. F. J. Lašťovka, již ku 40 odběratelům, — celou polovici krajanů v San Franciscu bydlících za předplatitele ohlásil. Několik jiných řádů. koná rovněž služeb platných. Ze spolků, jiných dluž no hlavně čestně vzpomenouti ct. Jed. Českých Dam, a sbory sokol ské, jichž několik se v práci na této roli národní uvázaly, ač též i některé spolky jiné za odběratele se přihlásily. Výbor byl ovšem zprvu té na děje, že všechny spolky bez výmin ky věci se ujmou a že každý spolek zvolí výbor, nebo některého čilého člena svého pověří ku sbírá ní předplatitelů a že tak nastane vlastenecké závodění spolků o to, kdo víc a lépe. Této naděje však se posud nevzdal, an má za to, že cíle a snahy jeho nebyly posud dostatečně jasny. Podávajíce toto objasnění, má me k podotknutí ještě to, že redak tor, p. Tomáš Čapek, nemá pranic co či niti s ad m ilustračními záleži tostmi, jako přijímáním peněz, odpovídáním na dopisy,rozesíláním časopisu a pod, Proto všechny do pisy k tomu se vztahující buďtež Esány na "Bohemian Voice", 1211 o. 13. St. Omaha, Neb.— Napro ti tomu redakce nemá zase co dělat s administračními záležitost mi a všechny dopisy, tykající se redakce, ať adresovány jsou na p. Čapka, jehož adresa jest: Tomáš Čapek, ltoom 10. Creightoa Block, Oiualia, Neb. Redakce jest od ad ministrace míli vzdálená a není sní ve stálém styku a je to v zájmu od běratelů samých, by neposílali na redakci, co patří administraci a na opak a nedělali oběma zbytečné ob tíže. Konečně ještě slovo v zájmu administrace. Došlo mnoho dopisů, žádajících o zasílání listu, že poz ději zaplatí. Prosíme, abychom byli podobných žádostí ušetřeni. Kdo list odbírati chce, tomu jest dojista ste jno, jest-li ten dollar po loží na oltář vlastí hned, teď, nebo až zítra. Ale administraci se práce tím jen zdvojnásobnil je. Nat)řed se musí přihlášený zapsat, když platí, musí byt zapsán znovu, musí se v hlavních knihách znovu vyhle dat a kvitovat, ba nejen to, k váli uvarování omylů musí se každý zasílatel porovnávat s hlavní kni hou, zda li není snad již dříve při hlášeny, takže administrace má )ráci dvojnásobnou, a to zbytečně, vdyby každý při přihlášce zapla til, bylo by vše jednoduší a věru nepocnopujeme, proč to každý ihned neučiní, či má se i u Yoice zahnízdi ti ten nešvár, všecky časo pisy české soužící, že musí jednoho administrátora držet i zvláště k upo mínání dlužníků? To pak by neby lo "podporování''! S tímto klademe osud Bohemian Voice do rukou našich ctěných spolků, do rukou uvědomělých našich rodáků, v té důvěře, že fco nesklameme, že dostane se mn hoj né podpory a tak že bude moci vy hoveti účeli, k něranž byl založen a že neobdrží příležitosti ti nepovo volaní kritikové a všelijací sýčko vé vysmívati se: "však jsme to věděli!" V úctě, za adrnistrační výbor a z jeho usnešení, Emil Čermák, taj. Česká řeč v armádě rakouské. Del. dr. B. Pacák hnul ve své řeči, pronesené v rakouské delega ci, choulostivou otázkou, o níž přes velikou její důležitost dosud způ sobem tak rozhodným mluveno ne bylo. Pojednával totiž mimo jiné o odstrkování naší mateřštiny ve voj stě a celou řadou křiklavých případů, dokázal, jak vzdor potóšné ínii slibu, jenž dán byl zástupcům českého národa při projednávání branného zákona — udržuje se ve správné společné armády germani sační duch i dále. Má li se smutná věc ta napravit i — míní del. Pacák pak nutno užiti takových politicko-opposičnícli pro středků jakých používali až dosud Maďaři. Od těchto lze se učit i, jak pevná činorodá vůle národa proti germanisující tendenci sprá vy společné armády zjednává své národnosti plné platnosti. Maďaři právě touto svou rozhod ností domohli se velikých vymože žeností. Vizme jak! Ačkoliv po dléhá společná válečná správa stej ným normám stejným zákonům, přece jak rozdílně vede si u nás a a jak v Maďarii! Mezitím co správa vojenství sli buje uherské delegaci, že všichni chovanci škol kadetních bez ohledu na příslušnost! budou přidržování k učení se maďarštiny, mezitím cho vancům kadetní školy v hlavním městě českém užívání českého ja zyka i v mimoslužebním obcování přísně zapovězeno. Anebo jiný případ. Uherským plukům nařízenopří pisy obcí maďarsky zodpovídati, 11 nás českým obcím obcím dopisují velitelstva německy, ano správa vo jenství žádá na pořád přípisy ně mecké. V Maďaři i nenapadlo nikomu při sčítání lidu, aby rozkázal ma ďarskému důstojníkovi napsati ob covací řeč německou, v í/echách však důstojníci všichni šmahem musili přiznati se k obcování řeči německé. V Uhrách smí důstojník mluviti maďarsky, u nás vydány plukovní rozkazy důstojníkům, aby jak mezi sebou tak i v bovoru s občanstvem výhradně jazyka německého uží vali. Napadne 6nad něnomu v Uhrách vojenským hndbám zapov£děti hra ní písní národních? Ani z daleka' Y (fochách jest to něco jiného. Zde kapoly českých posádek nesmí hráli národní písně. V Uhrách smějí jednoroční dobrovolníci při zkoušce, když se německy dobře vyjádřiti nemohou, pokračovati maďarsky, ale v Oechách propad nou ihned bez milosti pro neznalost němčiny. A jisto jest, že v Ma ďarii důstojník ještě nikdy nebyl přesazen Jo odlehlých krajů, že cítil maďarsky, za to však v Če chách, sotva že o některém cosi o jeho češství přijde do vzduchu, již musí se odebrati buď doDalmacie, Haliče nebo Bosny. Smutným zjevem jest -- praví dále del. Pacák — že u českých pluků shledáváme ses důstojníky, kteří českého jazyka zhola mocni nejsou aneb jen češtinu lámou a to vzdor tomu, že čl. 261. I. dílu služebního řádu výslovné nařizuje že každý důstojník řeč svého pluku znáti musí. Ale my nacházíme cul/ dav cizinců, z krajin mimo rakouské území pocházejících dů stojníků — děl dále dr. Pacák — kteří 6e vůbec s mužstvem dorozu měti nemohou a kteří pouze něme cky mluví. Ten, kdo to zavinuje, že důstojníci nemohou dorozuměti se 6 mužstvem, bude míti jednou těžké svědomí. Neboť v době ne bezpečí a boje spočívá vše na tom aby se důstojník dovedl s muž. stvem v mateřštině dorozuměti a nestál tu jako cizinec. Interesantní jest, jak dnes věc ta dopadá. Dů stojník, jenž umí pouze néuiec'<y, dává svá povzbuzení a rozkazy pre kládati od šikovatcle mužstvu: Jak překlady tyto č isto dopadají, o tom zřetelně mluví tento "vtip" skute čnosti zcela odpovídajíc:: Plukovník: "Sikovateli, řekně te po česku mužstvu že na politic. obzoru objevují se dusné bouři vě štící mraky." Sikovatel: "Vojáci, pan obrŠt poroučí, abyste si vzali pláště, že bude pršeť'.... Meméně poučno jest,že v českém městě Josefově vojenská správa podporuje fin. škole schulverein skou a že jí věřejně pochválila. A co b)' se tak stalo v L hrách, kdyby jako v Čechách muž byl proto do vězení odsouzen, že doručovací list po česku podepsal aneb jak se v ji stém českém městě stalo, že česky hovor byl velitelem za nejvýš bez taktní prohlášen. Co by se stalo v Uhrách? Tam by sc ozval pokřik "Abcúk Bauer", až by známé ple nerovské eklo v oknech skutečně řinčelo. A to oy zcela jistě pomo hlo. Proč? Protože se Maďarů bojí! A to jest nejlepším poulením pro Slovany v Rakousku, že nutno vynutí ti ei vážnosť své níirodnosti v armádě dle příkladu Maďařil. Tak mluvil del. Pacák a není pochyby, že slova jako dojdou v zemích českých vřelého souhlasu. Psalo se někde že pry váe to, co řekl Pacák, bylo již dávno prone šeno ze strany staročeáskycli po slanců. Jen že stfdo ee to formou mírnější, opatrnější. Iv tomu ovšem snadno lžu odpověděti, že ani tato opatrnost', ani ta 'mírnější forma', nepřine la Čechům nija kých potěšitelných výsledků a že tedy nutno nyní zku*iti, jak bude účiukovati forma rozhodněji, etřejáí. Hrozná smrt Čecha. U zedníka Václava Koláčka, v domě č. 703 Loomls ul., vypukl dosud nevy světlitelným způsobem ohen, který, ač dostoupil pranepatrných rozměrů, přec vyžádal sl život zmíněného našeho kra* jana. Václav Koláček 7. t. m. zašel sl na "hrádky" ku svému sousedu Novo tnému,kdež bavil se záležitostmi minu lých voleb, načež as po 9. hod. vrátil se do svého bytu, kdež poslav sl jedno ho svého syna pro pivo, vypravoval ženě, že koupí buggy, aby muhil jezdit na procházku a mluvil také něco o koupi dvou domů. Když as kolem 10. hodiny večer chtěl odebrat! se na lože, poručil ženě, aby šla spát do pokoje, což také tato učinila a tak zůstal Koláček sám ve spacím pokoji, který má jen tak malé ho rozměru, co se do něho vejde jedna postel. U nohou postele byla police, na níž rozvěšeny byly š«ty ženské 1 mužské a takovátéž police umístněna byla podél postele. Nejstarší syn, 16 let/ Václav č» tl ve čer as do 10^- hodiny a nepozoroval nic nápadného. Kclem as o pfcl jedné ho diny dnes ráno, náhle probudila se paní Koláčková, která spala s dčtmi v pokoji na zemi, lísána jsouc psíkem do obliče je a ucítíc smrad kouře, vzbudila ry chle strávníka Kačerovského a když vnikli do pokojíku kde Koláček spal, ku svému zděšení zpozorovali, že pově šené šaty na věšáku u nohou postele doutnají a slamník již ohněm je zachvá cen. Rychle za pomoci nejstaršího sy na odnesli Koláčka s postele — leč ten již nedýchal více, bylť ubožák nejdříve udušen a pak ohořel mu obličej a obě ruce, ač ne mnoho. 8yn Václav běžel pro hasiče, kteří když přišli, měli lehkou práci oheň uhasiti, an nehuřelo nic jiného než šaty a zmíněný slamník a ty více dout naly než hořely. Noční hlídač p. Žení šek též telefonoval pro hasiče. Šdoda ohněm spůsobená je pranepatrná. Jak oheň povstal, nikdo nemůže udat. Koláček je jedním zo starších osad níků a přistěhoval se do Ameriky z Křenic u Přeštic; e ženat a má čtyři dítky, z nichž n^jstHrší Václav je 16 a nejml«dší Jan 6 let stár. Patřil k řádu Jiří Poděbrad č. 22 ČSPS. a k loži Li lie Západu Ryt. a D im Cti. § Nejnovější .moda "gigrlat". NpJpd pro dámy ale i pro pany darm> šlapy důkladně je p"Staráno. Pr ně, podiu nenovějšího střihu vy-flořfoé ''gig-le" procházelo se minulé n»děle uh prome nádě v Berlíně a vzbuzovalo obdtv ka ždého kolemjdoucího. Nuž vIzdqp, jak budou 'gigrlata* leiešní zimy vystroje ni: Na bUvě černý klobouk skoro bez střechy,na krku ohromně vysoký límec, vzadu na krku otevřený (tedy pravý opak nynčjší mody, kdv se nosí límec v předu krku otevn ný). na těle pvtlovliý svrchník (po případě zimník) poněkud delší než obyčejná vesta; kalhoty velmi šimké, dole stažené širokou páskou; na nohou žluté střevíce s dlouhými 'nosy*, a konečně do ruky mohutný klacek — na místo hole. K tomuto výstroji mu sí se ovšem přizpfisobiti nesení těla. Tak prsa do předu, j»dnu ruku v široké ka pse zimníku, v druhé qnen klacek, v tí stech vonný a na dva prsty tlustý d ut ník a na kterémkoli oku monokl. — —