OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, November 16, 1892, Image 13

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-11-16/ed-1/seq-13/

What is OCR?


Thumbnail for 13

nechtí spolky katolické spolu půso-'
biti!
Jedním z čilých řádů jest Zlatá
Brána v San Franciscu, jehož ta
jemník, br. F. J. Lašťovka, již ku
40 odběratelům, — celou polovici
krajanů v San Franciscu bydlících
za předplatitele ohlásil. Několik
jiných řádů. koná rovněž služeb
platných. Ze spolků, jiných dluž
no hlavně čestně vzpomenouti ct.
Jed. Českých Dam, a sbory sokol
ské, jichž několik se v práci na
této roli národní uvázaly, ač též i
některé spolky jiné za odběratele
se přihlásily.
Výbor byl ovšem zprvu té na
děje, že všechny spolky bez výmin
ky věci se ujmou a že každý spolek
zvolí výbor, nebo některého
čilého člena svého pověří ku sbírá
ní předplatitelů a že tak nastane
vlastenecké závodění spolků o to,
kdo víc a lépe. Této naděje však
se posud nevzdal, an má za to,
že cíle a snahy jeho nebyly posud
dostatečně jasny.
Podávajíce toto objasnění, má
me k podotknutí ještě to, že redak
tor, p. Tomáš Čapek, nemá pranic
co či niti s ad m ilustračními záleži
tostmi, jako přijímáním peněz,
odpovídáním na dopisy,rozesíláním
časopisu a pod, Proto všechny do
pisy k tomu se vztahující buďtež
Esány na "Bohemian Voice", 1211
o. 13. St. Omaha, Neb.— Napro
ti tomu redakce nemá zase co
dělat s administračními záležitost
mi a všechny dopisy, tykající se
redakce, ať adresovány jsou na p.
Čapka, jehož adresa jest: Tomáš
Čapek, ltoom 10. Creightoa Block,
Oiualia, Neb. Redakce jest od ad
ministrace míli vzdálená a není sní
ve stálém styku a je to v zájmu od
běratelů samých, by neposílali na
redakci, co patří administraci a na
opak a nedělali oběma zbytečné ob
tíže.
Konečně ještě slovo v zájmu
administrace. Došlo mnoho dopisů,
žádajících o zasílání listu, že poz
ději zaplatí. Prosíme, abychom
byli podobných žádostí ušetřeni.
Kdo list odbírati chce, tomu jest
dojista ste jno, jest-li ten dollar po
loží na oltář vlastí hned, teď, nebo
až zítra. Ale administraci se práce
tím jen zdvojnásobnil je. Nat)řed
se musí přihlášený zapsat, když
platí, musí byt zapsán znovu, musí
se v hlavních knihách znovu vyhle
dat a kvitovat, ba nejen to, k váli
uvarování omylů musí se každý
zasílatel porovnávat s hlavní kni
hou, zda li není snad již dříve při
hlášeny, takže administrace má
)ráci dvojnásobnou, a to zbytečně,
vdyby každý při přihlášce zapla
til, bylo by vše jednoduší a věru
nepocnopujeme, proč to každý
ihned neučiní, či má se i u Yoice
zahnízdi ti ten nešvár, všecky časo
pisy české soužící, že musí jednoho
administrátora držet i zvláště k upo
mínání dlužníků? To pak by neby
lo "podporování''!
S tímto klademe osud Bohemian
Voice do rukou našich ctěných
spolků, do rukou uvědomělých
našich rodáků, v té důvěře, že fco
nesklameme, že dostane se mn hoj
né podpory a tak že bude moci vy
hoveti účeli, k něranž byl založen
a že neobdrží příležitosti ti nepovo
volaní kritikové a všelijací sýčko
vé vysmívati se: "však jsme to
věděli!"
V úctě,
za adrnistrační výbor a z jeho
usnešení,
Emil Čermák, taj.
Česká řeč v armádě
rakouské.
Del. dr. B. Pacák hnul ve své
řeči, pronesené v rakouské delega
ci, choulostivou otázkou, o níž přes
velikou její důležitost dosud způ
sobem tak rozhodným mluveno ne
bylo. Pojednával totiž mimo jiné
o odstrkování naší mateřštiny ve
voj stě a celou řadou křiklavých
případů, dokázal, jak vzdor potóšné
ínii slibu, jenž dán byl zástupcům
českého národa při projednávání
branného zákona — udržuje se ve
správné společné armády germani
sační duch i dále.
Má li se smutná věc ta napravit i
— míní del. Pacák pak nutno užiti
takových politicko-opposičnícli pro
středků jakých používali až dosud
Maďaři. Od těchto lze se učit i,
jak pevná činorodá vůle národa
proti germanisující tendenci sprá
vy společné armády zjednává své
národnosti plné platnosti.
Maďaři právě touto svou rozhod
ností domohli se velikých vymože
žeností. Vizme jak! Ačkoliv po
dléhá společná válečná správa stej
ným normám stejným zákonům,
přece jak rozdílně vede si u nás a
a jak v Maďarii!
Mezitím co správa vojenství sli
buje uherské delegaci, že všichni
chovanci škol kadetních bez ohledu
na příslušnost! budou přidržování k
učení se maďarštiny, mezitím cho
vancům kadetní školy v hlavním
městě českém užívání českého ja
zyka i v mimoslužebním obcování
přísně zapovězeno. Anebo jiný
případ.
Uherským plukům nařízenopří
pisy obcí maďarsky zodpovídati, 11
nás českým obcím obcím dopisují
velitelstva německy, ano správa vo
jenství žádá na pořád přípisy ně
mecké.
V Maďaři i nenapadlo nikomu
při sčítání lidu, aby rozkázal ma
ďarskému důstojníkovi napsati ob
covací řeč německou, v í/echách
však důstojníci všichni šmahem
musili přiznati se k obcování řeči
německé.
V Uhrách smí důstojník mluviti
maďarsky, u nás vydány plukovní
rozkazy důstojníkům, aby jak mezi
sebou tak i v bovoru s občanstvem
výhradně jazyka německého uží
vali.
Napadne 6nad něnomu v Uhrách
vojenským hndbám zapov£děti hra
ní písní národních? Ani z daleka'
Y (fochách jest to něco jiného.
Zde kapoly českých posádek nesmí
hráli národní písně. V Uhrách
smějí jednoroční dobrovolníci při
zkoušce, když se německy dobře
vyjádřiti nemohou, pokračovati
maďarsky, ale v Oechách propad
nou ihned bez milosti pro neznalost
němčiny. A jisto jest, že v Ma
ďarii důstojník ještě nikdy nebyl
přesazen Jo odlehlých krajů, že
cítil maďarsky, za to však v Če
chách, sotva že o některém cosi o
jeho češství přijde do vzduchu, již
musí se odebrati buď doDalmacie,
Haliče nebo Bosny.
Smutným zjevem jest -- praví
dále del. Pacák — že u českých
pluků shledáváme ses důstojníky,
kteří českého jazyka zhola mocni
nejsou aneb jen češtinu lámou a
to vzdor tomu, že čl. 261. I. dílu
služebního řádu výslovné nařizuje
že každý důstojník řeč svého pluku
znáti musí. Ale my nacházíme
cul/ dav cizinců, z krajin mimo
rakouské území pocházejících dů
stojníků — děl dále dr. Pacák —
kteří 6e vůbec s mužstvem dorozu
měti nemohou a kteří pouze něme
cky mluví. Ten, kdo to zavinuje,
že důstojníci nemohou dorozuměti
se 6 mužstvem, bude míti jednou
těžké svědomí. Neboť v době ne
bezpečí a boje spočívá vše na tom
aby se důstojník dovedl s muž.
stvem v mateřštině dorozuměti a
nestál tu jako cizinec. Interesantní
jest, jak dnes věc ta dopadá. Dů
stojník, jenž umí pouze néuiec'<y,
dává svá povzbuzení a rozkazy pre
kládati od šikovatcle mužstvu: Jak
překlady tyto č isto dopadají, o tom
zřetelně mluví tento "vtip" skute
čnosti zcela odpovídajíc::
Plukovník: "Sikovateli, řekně
te po česku mužstvu že na politic.
obzoru objevují se dusné bouři vě
štící mraky."
Sikovatel: "Vojáci, pan obrŠt
poroučí, abyste si vzali pláště, že
bude pršeť'....
Meméně poučno jest,že v českém
městě Josefově vojenská správa
podporuje fin. škole schulverein
skou a že jí věřejně pochválila. A
co b)' se tak stalo v L hrách, kdyby
jako v Čechách muž byl proto do
vězení odsouzen, že doručovací list
po česku podepsal aneb jak se v ji
stém českém městě stalo, že česky
hovor byl velitelem za nejvýš bez
taktní prohlášen. Co by se stalo v
Uhrách? Tam by sc ozval pokřik
"Abcúk Bauer", až by známé ple
nerovské eklo v oknech skutečně
řinčelo. A to oy zcela jistě pomo
hlo. Proč? Protože se Maďarů
bojí! A to jest nejlepším poulením
pro Slovany v Rakousku, že nutno
vynutí ti ei vážnosť své níirodnosti
v armádě dle příkladu Maďařil.
Tak mluvil del. Pacák a není
pochyby, že slova jako dojdou v
zemích českých vřelého souhlasu.
Psalo se někde že pry váe to, co
řekl Pacák, bylo již dávno prone
šeno ze strany staročeáskycli po
slanců. Jen že stfdo ee to formou
mírnější, opatrnější. Iv tomu
ovšem snadno lžu odpověděti, že
ani tato opatrnost', ani ta 'mírnější
forma', nepřine la Čechům nija
kých potěšitelných výsledků a že
tedy nutno nyní zku*iti, jak bude
účiukovati forma rozhodněji,
etřejáí.
Hrozná smrt Čecha.
U zedníka Václava Koláčka, v domě
č. 703 Loomls ul., vypukl dosud nevy
světlitelným způsobem ohen, který, ač
dostoupil pranepatrných rozměrů, přec
vyžádal sl život zmíněného našeho kra*
jana.
Václav Koláček 7. t. m. zašel sl
na "hrádky" ku svému sousedu Novo
tnému,kdež bavil se záležitostmi minu
lých voleb, načež as po 9. hod. vrátil
se do svého bytu, kdež poslav sl jedno
ho svého syna pro pivo, vypravoval
ženě, že koupí buggy, aby muhil jezdit
na procházku a mluvil také něco o
koupi dvou domů.
Když as kolem 10. hodiny večer
chtěl odebrat! se na lože, poručil ženě,
aby šla spát do pokoje, což také tato
učinila a tak zůstal Koláček sám ve
spacím pokoji, který má jen tak malé
ho rozměru, co se do něho vejde jedna
postel. U nohou postele byla police,
na níž rozvěšeny byly š«ty ženské 1
mužské a takovátéž police umístněna
byla podél postele.
Nejstarší syn, 16 let/ Václav č» tl ve
čer as do 10^- hodiny a nepozoroval nic
nápadného. Kclem as o pfcl jedné ho
diny dnes ráno, náhle probudila se paní
Koláčková, která spala s dčtmi v pokoji
na zemi, lísána jsouc psíkem do obliče
je a ucítíc smrad kouře, vzbudila ry
chle strávníka Kačerovského a když
vnikli do pokojíku kde Koláček spal,
ku svému zděšení zpozorovali, že pově
šené šaty na věšáku u nohou postele
doutnají a slamník již ohněm je zachvá
cen. Rychle za pomoci nejstaršího sy
na odnesli Koláčka s postele — leč ten
již nedýchal více, bylť ubožák nejdříve
udušen a pak ohořel mu obličej a obě
ruce, ač ne mnoho.
8yn Václav běžel pro hasiče, kteří
když přišli, měli lehkou práci oheň
uhasiti, an nehuřelo nic jiného než
šaty a zmíněný slamník a ty více dout
naly než hořely. Noční hlídač p. Žení
šek též telefonoval pro hasiče. Šdoda
ohněm spůsobená je pranepatrná. Jak
oheň povstal, nikdo nemůže udat.
Koláček je jedním zo starších osad
níků a přistěhoval se do Ameriky z
Křenic u Přeštic; e ženat a má čtyři
dítky, z nichž n^jstHrší Václav je 16 a
nejml«dší Jan 6 let stár. Patřil k řádu
Jiří Poděbrad č. 22 ČSPS. a k loži Li
lie Západu Ryt. a D im Cti.
§ Nejnovější .moda "gigrlat". NpJpd
pro dámy ale i pro pany darm> šlapy
důkladně je p"Staráno. Pr ně, podiu
nenovějšího střihu vy-flořfoé ''gig-le"
procházelo se minulé n»děle uh prome
nádě v Berlíně a vzbuzovalo obdtv ka
ždého kolemjdoucího. Nuž vIzdqp, jak
budou 'gigrlata* leiešní zimy vystroje
ni: Na bUvě černý klobouk skoro bez
střechy,na krku ohromně vysoký límec,
vzadu na krku otevřený (tedy pravý
opak nynčjší mody, kdv se nosí límec v
předu krku otevn ný). na těle pvtlovliý
svrchník (po případě zimník) poněkud
delší než obyčejná vesta; kalhoty velmi
šimké, dole stažené širokou páskou; na
nohou žluté střevíce s dlouhými 'nosy*,
a konečně do ruky mohutný klacek —
na místo hole. K tomuto výstroji mu
sí se ovšem přizpfisobiti nesení těla. Tak
prsa do předu, j»dnu ruku v široké ka
pse zimníku, v druhé qnen klacek, v tí
stech vonný a na dva prsty tlustý d ut
ník a na kterémkoli oku monokl. — —

xml | txt