OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, November 16, 1892, Image 3

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-11-16/ed-1/seq-3/

What is OCR?


Thumbnail for 3

"Ne, ne!" šeptala stísněným hlasem. "Chci pryč odejiti, Žiti opět
re krásné přírodě, hovět si v zeleném klínu lesa. A le otf?e! otče muj!
tvá Alba není už Albou bývalou!" a vrhla se starci 11a šíji vzlykajíc.
"Co ti schází, drahé dítě?"
"Nic, nic! Pojď hned, hned! než se navrátí." Uzřela Kunšíka,
jenž dojat pozoroval celý vystup, a přistoupila k němu. "Odpusť, pa
ne, že jsem si nepovšimla. lile, chci odejít co nevděčné stvoření ani
ti neděkujíc. Promiň a přijmi ujištění, že ti budu věčně vděčna! Ano,
otče, on byl posud dobrým otcem mým, laskavými přáteli jeho rodina;
poděkuj jim za mne, pane, nesmím-li se s nimi rozloučit."
Kunšík políbil sněhobílé čelo, jejž mu dívka nastavila. "Tysdeb
rá dívka," pravil srdečně; "pamatuj, že u mne a u mé rodiny vždy na
lezneš domov. Již půjdeš, učený mistře?"
"Ano, šlechetný muži. Kéž světlo pravdy vejde ve tvůj dům v
odměnu za dobro, cos prokázal dceři mé! Odpusť, že nechci, aby se
rozloučila s tvou rodinou; čas kvapí a ona není jista v domě tomto. —
Yšak slyš, co to?"
Tlučení se ozvalo 11a vrata. "Nechť vstoupí Alba zatím do této
komory, kJo ví, co to znamená!" řekl Kunšík a odkvapil. Za chvíli se
vrátil nesa pergamen. "Zástup žoldnéřů stojí před vraty," oznamoval;
"poznal jsem mezi nimi známé tváře nočních dobyvatelů, sám král jest
mezi nimi, poznal jsem jej o kolbě."
"Král? tedy jsem se nemýlil!" zvolal stařec. "Jaká je to listina?"
"Ve jménu krále!" bylo mi řečeno, a skulinou mi podán perga
men. Jest prý od pána z Milčína; račte čisti, neumím."
Stařec ici přijal. "Albě!" zamručel.
"Oo jest?"
"Albo, drahá má duše," četl stařec. "Jeho Milost král Jan tebe
miluje se vší náruživostísvé povahy. Poptej se a považ, co značí vele
mocné slovo "král." Pro blaho tvé, v než doufáni, pro blaho mé, jež
ti lze takto zakoupit, žádáni tě: splať jeho láska—má láska náleží jiné!
Odpusť mi, drahá sestro, nemohu jfnak. Neosměluji se tě prošiti, tvá
* duše rozhodniž! lleřinan."—uIla, král! král!"
"Nuž, odevzdej dopis dceři své," pobízel Kun šik starce. Tento
11a něj podivně pohlédl. "Nikoli!" odvětil drsně; "ona miluje tohoto
rytíře, ubohá; ona by tak učinila, znáni ji, znám; ale to nesmí ee stát.
List ten odevzdám Richardovi, snad ho použije. Slyš, mistře, neznáš
nijaké cesty, kudy by íuohla uprchnout'í Nemýlím se, domnívaje se,
že král po odepření násilím se jí zmocní."
"Tisíc—! to se nestane! jsouť ještě práva pražského měšťana."
" Aj > mistře, jak málo znáš krále Jana. Rychle! slyš, jak jsou
netrpěliví. Znáš útočiště
"Právě za tou příčinou jsem vyšel před hodinou z domu. Zahra
dou ji uvedu ku svému příteli Rokycanskému, jenž mě již očekává;
zadrž zatím zbrojence, aby nevešli do zahrady. Stastně li ji odstraním,
vrátím se opět, abych hájil svůj dům."
"Tys šlechetník, počestný pane," odvětil vážně stařec. "Zůstavu
ješ svou rodinu háje cizinku. Kéž ti světlo pravdy odměnou!" vzdychl
po druhé, ač těmto slovům neporozuměl měšťan. "Ale teď rychle!
neváhej!"
Vyvedl dívku.
"Albo," řekl jí stařec, "následuj tohoto šlechetného muže; brzo
se shledáme, abychom se opět vrátili v lesní zátiší. Doufej, ubohé
dítě!"
Jako beránek trpělivý, oddaně jako obět Abrahamova následovala
kvapícího Kunšíka.
Stařec vešel do přední světnice. Zastihl tam zděšenou ženu a dce
ru měšťana. "Prchněte", pravil, "za svým manželem a otcem; čeleď
nechť vás následuje; jest lepší, když ne vyhnete násilí; mylím-li se
snadně se navrátíte." 1"kázal jim do zahrady. Zděšeny zmizely. Pak,
se opět vrátil do komnaty, jež byla posud skrývala Albu.
Lid se sbíhal patře na četu zbrojenců, kteří se tlačili za králom,
jejž nebylo vidět, byl jimi kryt. Nepochopoval, co to znamená. Král
Jan rozhorlen odporem Milicínovym pojal s sebou dvacet zbrojnoši a
spěchal k ukrytu Alby, odhodlán ve své prchlivosti proti právu praž
ských měšťanů, ač nerozumný to byl úmysl, násilím v nejživ gsí ulici
dobyti se do domu, neobdrží-1 i dívku po dobrém. Vůbec nemyslil v
celém svém životě, nýbrž vždy jednal. Následky tohoto bezrnyšlénko
vého jednání nejlépe naznačily dějiny.
Jeho zlost, netrpělivost vzrůstala, když nepřicházela odpověď. V
domě bylo ticho jako po vymření. Prchlivě udeřil na vrata; to bylo
znamením pro nejbližší, aby taktéž činili. Posud však totéž ticho.
Pán z Bnchsesu se k němu naklonil. "Královská Milosti," pravil, "se
trváš ve svém slibu, že mi bude darováno jmění KunŠíka?"
"Ííekl jsem. Saint Denis, co se tam děje! lile, ta luza, jak se
tam sbíhá, a my jsme zde terčem jejich drzých zrakft."
"Smím mluvit, Milosti í" ozval se opět Buchses.
"vjo chceš C
"Mně se zdá, v.e clice tento měšťák použit času, aby mohl uprch
nout."
"Proklatě! což nemluvil dříve! Halo přátelé, rozbijte vrata.
Rychle! rychle!"
Několik sudlic opřelo se do rozštípených v noci věřejí, ty povoli
ly; s křikem vrhli se do domu. Fán z Vivares z&stal se čtyřmi žold
neři u vrat na stráži.
Chvatně uháněl Jan po schodech, kázav Buchsesovi, aby prohle
dal s pěti muži přízemí a zahradu. Nalezl vše zotvíráno, světnice prázd
ny. "Saint Denis!" zkřípal zuby. "Buchses měl pravdu! Rozbijte
tuto klec, chaso a za mnou!"
Spozorovav chodbu, kterou se přicházelo dobývalo Albiny ko«ina
ty, spěchal tam. Zbrojenci vyjma dva, kteří ho následovali, začali
věrně plnit příkaz královský. Pan Jindřich z Buclisesu vsak uslyšev
hřmot ničených věcí a dokončiv prohledávání přízemí, jež bylo pouze
prázdný sklad obilní, zanedbal prohledat zahradu a spěchal nahoru
chrániti teď svou majetnost. Tím usnadnil útěk prchajících, které by
byl snadno zastihl.
Vztekle vyběhl po schodech. '*Co 6e to děje?" zahřměl vstoupiv
a uchytil nejbližšílio zbrojnoše, jenž právě rozbíjel velikou dřevěnou
sochu; mrštil jím o zem. Zaraženi obrátili se druzí.
"Co se děje?'" odvětil hrubě jeden. "Jeho Milost nám to dovolil!"
A uchopiv skříň s nádobím ničil je svou sudlicí. Buchses přiskočil
a plochou meče udeřil jej přes hlavu, že klesl.
"Já ale pravím, že toho necháte!" volal. "Nikdo se neodvažuj
dotknouti se zde něčeho. Vse, co se zde nalézá, jest ode dneška mým
majetkem! Vlku a Blahoto! hned ať se dá vše do pořádku! vy druzí
jděte prozkoumat zahradu."
S nevrlým hučením odešli zbrojnoši. Buchses teď se staral o své
jmění, pokud ho nevyrušil nový hřmot.
Král zatím vrazil do světničky maje meč vytasený, tvář zlostí
zrudlou. Uzřel tam nějakou osobu, jež byla zády k němu obrácena.
Seděla na židlici. Přiskočiv udeřil jí král na rameno.
"Kde jest Albaí" zvolal, trhl však sebou. Známá tvář starcova
hleděla na něj ; tento se chladuě obrátil a ukázal na zbrojence. "Od
straň je, Milosti!"
"Táhněte!" zvolal král a pohlédl na starce. "Jak jsi zde octnul,
starce? Sluješ ty Kunšík? Kde jest Alba?"
"My slíin, Milosti, že tento talar není oblekem měšťana; jméno
mé jest jiné než které jsi pravil; chci ti je dnes posedit." Vážně po
vstal, celá jeho rozumná síla, jež tak ovládala krále, obrazila se v této
chladné, vráskovité, boji rozervané tváři. V jeho těkavém oku bylo lze
čisti hloubku vytrvalé povahy, zvyklé boj i, porážce i vítězství.
"Ale Alba! Alba!'' zvolal Jan po chvíli vzpamatovav se z pře
kvapení.
"Nestarej se, Milosti, je zase v mých rukou, což totéž jest jako
ve tvých, svolíš-li."
"Saint Denis!" volal Jan hoře nedočkavostí. "Kolikrát jsem již
pravil tobě i tvému příteli, že vyplním tvou žádosť; ale mluv, mltiv! a
pak mi vydej čarovnou tu dívku."
"Sedni tedy, králi, chci mluvit. Utiš se. V této komnatě dlela
dívka, o níž mluvíš, až do dnešního dne; napoj se vzduchem, jejž Hj
cliala."
Konkurent Succíůt
Bleveland, Ohio, 115. listopadu. —
Arthur W. Wuelmeas, mladý vyhublý
Francouz, který 30 zde zdržuje, jest
pravým virtuosem v postu. Postil se
již Čtyrykráte a to vždy po dolsí dobu.
První jeho p&st v Chicagu r. 1890 tr
val třicet dnů, druhé dva byly j^štč
delSí a třetí, podniknuty v Paříži, trval
dokonce padesát dní. Nyní bude tento
svůj padesátidenní pBst v Clevelandu
pod dohledem professorfi z lékařské ko
leje opětovali a, sice započne dnf 5.
prosince.
ftíilká událost.
Philadelphia, Pa , 13. listopadu. —
Povčstný konpresník Samuel K. llan
dolph byl sice zákonodárcem Spoj.
Států po mnoho rokfi, vi!Uk zemřel ve
velké chudobě. Po celou tu dobu co
sloužil národu americkému, nezachoval
si ani na slu&ný pohřeb. Vdova po
nčm žalována jsouc jedním ručitelem,
předložila soudu výkaz majetku Ran
dallem zanechaného. Bylo to celkem
životní pojištční na $'K)0 manželce
přímo odkázané a pak asi ^100 dluhft.
Po zaplacení pohřebních út at nezbylo
vdoví ani centu.
V Kitnsnsii se bude opet pít
Kansas City, Kansas, 13 listopadu.
— Při úterních volbách hlasovalo se též
0 ústavním dodatku, jímž se rušilo do
savadní temperenční nařízení. Volbou
touto byla temperence na hlavu pora
žena a vodařl stojí nyní nad troskami
své dřívéjSí vlídv. Policejní komisaři,
kteří v poslednější dobč vynucovali
zákon s mnohem vCtší přísností než kdy
jindy, ohlásili, že dnem 1. prosince po
dají svou rezignaci. Několik hostinci
bylo již v tomto mřsté otevřen j a pivo
1 kořalka prodává se veřejné, poprvé
to za posledních jedenáct let.
Ohrožené lidské životy.
Oleveland, O., 13. listopadu.—Včera
večer kolem šesté hodiny událo se no
štěstí na dráze Cleveland &Canton, kde
srazil se vlak železniční s vlakem ele
ktrické dráhy. Případ ten udál se na
křižovatce liroadway a Newberry 9t.
Vlak elektrické dráhy byl naplněn ce
stjícíml a jest pr vvm divem, že jen H
osob bylo poraněnu VUk pohyboval
se velmi zvolna a jen tomu lze děkovat,
že nebylo více osob poškozeno. Vina
při tomto neštěstí palá na řidiče paro
stroje, který mohl svfij vlak v čas ža
sl a viti.
Isak Lee, potomek mormonského
předáka v Arizoně, zabit byl v hádce
při posledních volbách.

xml | txt