Týdenní hlasatel., November 23, 1892, Image 1

About Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???

Image provided by: University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

                
-r - r-! V,
-
Entered at tli? Post Ottice :it Chicapro, 111., as 6ocond class matter.
Ročník I.
Chicago, středa dne 23. listopadu, 1892.
Číslo 17.
V družině dobrodruha krále
HISTOflgCKÝ ROMÁN. Sepsal BOHUMIL HAVLA S A.
Pokračování.
"Ha, a tys mne o ni připravil?"
Stařec pohrdavé na něj pohlédl. "Jednal jsem proti úmluvě? ne
bylo to mé právo?"
Král se zarazil, zpomněl, že slíbil Richardovi královskou ctí se za
ručiv, nestíhali dívku; ale zapudil hned tuto myšténku, dada se opano
vat vášní. Vrhnul sebou na postel a přehlížel se zanícením obydlí
toužené děvy; stařec mezitím šel ke dveřím; shledav, že nikdo není na
blízku, zavřel je a vrátil se ku králi. Přejel si vráskovitou rukou celo
chtěje zapudit obavu, jež se ho zmocňovala před rozhodným okamži
kem.
"Králi," znpo&J upřev na tohoto zrak pátravý, "dlib mi, že zacho
váš chladnoet po čas naší rozmluvy; slib mi, že se pozbavíš na chvíli
předsudků, jež j^i vesál s mateřským mlékem do sebe, že mne vysle
chneš!"
"Mluv, mluv!" odvětil nedočkavě král.
Kmet zasmušile před sebe pohlížel. "Budiž" řekl pak. "Milosti,
hleď na svó okolí, na celý svět na sebe sama, a shledáš, jak plny kla
mu, marného pídění jest cely život člověka, seznáš ale, že přes to vě
nuje každý jednotlivec veškery síly k tomu,aby dosáhl kýženého blaha.
Ty ve slavě, jin ý v penězích, v rodině, čili jinde hledá štěstí, některý
zase v pátrání po pravdě, po oblažení lidstva, veškerenstva. Kdybys
byl chudým, bídným děckem, poznal bys strasti lidu, poznal bys ni
čemnost, malichernost lidského Života, požnul bys zápas muže, jenž se
chce vyšinout na stupen výše, moci jeho ducha důstojné, seznal bys
snad ň trapy člověka, jen/, dychtí oblažit ubohý, klamaný,duševně zmr
začelý lid, člověka, který by obejmul s láskou každého člověka, aby
seznal tlukot jeho srdce, teplo jeho krve láskou žířící, a ocenil bys pak
život mftj, rné snažení!M
Stařec se ještě více zasmušil hledě před sebe.
Král poslouchal udiven zvláštní úvod
"Ty's mhíd, silen!" pokračoval divný kmet, "každého srdcs jest
scliopno lásky, a jako v malém, tak i lásky k veškerenstvu. Jest třeba
jet učitele pravdy, aby dospěl každý k tomuto stupni. Mám pevné
domnění, nezvratné, že Člověk je stvořen ku šlechetenství, a na této víře
zbudoval jsem své podnikání. Nuže, mohl bych se ti nabídnout učitele
nechci však tonou, sblelal jsem ku svému žalu, že i za svatou věc, za
povinnost požaduje člověk odměnu. Káral jsein j«j zprvu, minuly
dlouhé, trapné roky, a naučil jsem se jemu vyhovovat. Přináším ti
tuto odměnu. Jednu znáš, chci aiedostáti svému slovu a přispěti i k
i jiné, jaké ti třeba co králi. Pravil jsem kdysi k tobě: vyhovíá-li mé
žádosti, budou ti všickni moji stoupenci oddáni na život i na smrt;
seznáš je co lid, který neustoupí plukfcím samého pekla, lid, jenž dove
de hory přenášet, odporovat světu, přírodě ve víře své. A víra ta jest
podstatou mé žádosti. Dokládám ještě, že vzrostou tito moji stoupenci
v nepřehledné zástupy, přivolÍ3-li, a celý svět neodolá jim, tedy tobě,
a ty budeš druhým z Makabejských."
"A lid ten? podmínka?" tázal se Jan, v němž zbudila tato řeč
vrozenou mu touhu po dobrémdrnžném žití po hrdinných světoborných
plánech.
"Sečkej! ftekl jsem tenkráte: čím vznešenější, čím světější věc,
tím více má nepřátel, proto jest jí tím více třeba vnadidla. Lia jeétě
nedospěl tak,aby mohl poznati pravdu v ryzosti, jemu třeba hmotných,
tělesných výhod. Vyvstali kdysi šlechetní, učení, mužové, a zaDoraí
najíee na tuto pravdu chtěli hlásat náboženství pravdy, čistoty, cht&i
oblažit lid vedouce ho pravou ct«stou. Týž lid ale veden podvodnými
proroky, je zničil; následovalo mnoho těchto slechetníků— ukame
novali, ukřižovali je; upálili. Zprvu sluli mudrci, proroky, Kristy, a
zmnoživše se v nepřehledné davy posud nevymřeli. I došli konečně
někteří jich sludovníci k poznání oné pravdy: lid potřebuje vnadidla k
dobru jako ke zlu, potřebu je zá3lon, jež nedají proniknout úplně prav
dě, jež jsou svfidnými, a touto cestou, ač stezskou nekalou, přivede*
se k poznání. Povstali již v dávnověkosti a nechává© světu svá jména
utkvěli v jeho paměti sborově, ve množství. Nazváni jsou všelijak:
z dávného věku jsou u mU Ariané, Donatieté, nejpozdnějším přezdó
110 Abrahamitů, a painět sklamaných a nevěřících podržela je v mysli
pode jménem Valdenští neb Albigenští*)!"
'•Co pravíš?" vyskočil překvapen král Jan zíraje v úsasu na
starce.
Ten se trpce usmál a kynul králi, aby se posadil. ''Nestrachuj se
étrašid'a,v pravil neznaie ho! SlíbiTs vyslechnout mne. Vyskytli se
| ale mezi nimi nevědomí vůdcové, a co mělo sloužit zakladatelům za
I prostředek k dosažení spasného cíle, zaměnili za jeden ze hlavních
i článků víry. Tak jsou, byli, a především tak je vylíčili podvodní fa
*) ValdenStí čili Albigenci, dřťve též Abrahamiié zvaní, zimílaii některé
církevní svátosti, hloubali o tajemství trojice, slyšeli zpovědi jeden druhého,
■euznávali rozdílu mrzl kngzcm n laikem, ani rozdílu ve stavech jsouce jeden
druhému rovni. V tajných nořních schůzkách po kázaných a svých pobožno
stech oddávali se pohlavním výstřednostem, což více s.nAmo o Adamitech. V
Praze a pražské dioecesi. jsouce spojeni ve spořádané družstvo, měli prý svébo
Hrcibiskupa a sedm biskupfi z nichž mři k.a/dý pod sebou 300 souvěrců. Obje
vili se v Čechiích poprvé za král* Ja«».