Search America's historic newspaper pages from 1777-1963 or use the U.S. Newspaper Directory to find information about American newspapers published between 1690-present. Chronicling America is sponsored jointly by the National Endowment for the Humanities external link and the Library of Congress. Learn more
Image provided by: University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL
Newspaper Page Text
-r - r-! V, - Entered at tli? Post Ottice :it Chicapro, 111., as 6ocond class matter. Ročník I. Chicago, středa dne 23. listopadu, 1892. Číslo 17. V družině dobrodruha krále HISTOflgCKÝ ROMÁN. Sepsal BOHUMIL HAVLA S A. Pokračování. "Ha, a tys mne o ni připravil?" Stařec pohrdavé na něj pohlédl. "Jednal jsem proti úmluvě? ne bylo to mé právo?" Král se zarazil, zpomněl, že slíbil Richardovi královskou ctí se za ručiv, nestíhali dívku; ale zapudil hned tuto myšténku, dada se opano vat vášní. Vrhnul sebou na postel a přehlížel se zanícením obydlí toužené děvy; stařec mezitím šel ke dveřím; shledav, že nikdo není na blízku, zavřel je a vrátil se ku králi. Přejel si vráskovitou rukou celo chtěje zapudit obavu, jež se ho zmocňovala před rozhodným okamži kem. "Králi," znpo&J upřev na tohoto zrak pátravý, "dlib mi, že zacho váš chladnoet po čas naší rozmluvy; slib mi, že se pozbavíš na chvíli předsudků, jež j^i vesál s mateřským mlékem do sebe, že mne vysle chneš!" "Mluv, mluv!" odvětil nedočkavě král. Kmet zasmušile před sebe pohlížel. "Budiž" řekl pak. "Milosti, hleď na svó okolí, na celý svět na sebe sama, a shledáš, jak plny kla mu, marného pídění jest cely život člověka, seznáš ale, že přes to vě nuje každý jednotlivec veškery síly k tomu,aby dosáhl kýženého blaha. Ty ve slavě, jin ý v penězích, v rodině, čili jinde hledá štěstí, některý zase v pátrání po pravdě, po oblažení lidstva, veškerenstva. Kdybys byl chudým, bídným děckem, poznal bys strasti lidu, poznal bys ni čemnost, malichernost lidského Života, požnul bys zápas muže, jenž se chce vyšinout na stupen výše, moci jeho ducha důstojné, seznal bys snad ň trapy člověka, jen/, dychtí oblažit ubohý, klamaný,duševně zmr začelý lid, člověka, který by obejmul s láskou každého člověka, aby seznal tlukot jeho srdce, teplo jeho krve láskou žířící, a ocenil bys pak život mftj, rné snažení!M Stařec se ještě více zasmušil hledě před sebe. Král poslouchal udiven zvláštní úvod "Ty's mhíd, silen!" pokračoval divný kmet, "každého srdcs jest scliopno lásky, a jako v malém, tak i lásky k veškerenstvu. Jest třeba jet učitele pravdy, aby dospěl každý k tomuto stupni. Mám pevné domnění, nezvratné, že Člověk je stvořen ku šlechetenství, a na této víře zbudoval jsem své podnikání. Nuže, mohl bych se ti nabídnout učitele nechci však tonou, sblelal jsem ku svému žalu, že i za svatou věc, za povinnost požaduje člověk odměnu. Káral jsein j«j zprvu, minuly dlouhé, trapné roky, a naučil jsem se jemu vyhovovat. Přináším ti tuto odměnu. Jednu znáš, chci aiedostáti svému slovu a přispěti i k i jiné, jaké ti třeba co králi. Pravil jsem kdysi k tobě: vyhovíá-li mé žádosti, budou ti všickni moji stoupenci oddáni na život i na smrt; seznáš je co lid, který neustoupí plukfcím samého pekla, lid, jenž dove de hory přenášet, odporovat světu, přírodě ve víře své. A víra ta jest podstatou mé žádosti. Dokládám ještě, že vzrostou tito moji stoupenci v nepřehledné zástupy, přivolÍ3-li, a celý svět neodolá jim, tedy tobě, a ty budeš druhým z Makabejských." "A lid ten? podmínka?" tázal se Jan, v němž zbudila tato řeč vrozenou mu touhu po dobrémdrnžném žití po hrdinných světoborných plánech. "Sečkej! ftekl jsem tenkráte: čím vznešenější, čím světější věc, tím více má nepřátel, proto jest jí tím více třeba vnadidla. Lia jeétě nedospěl tak,aby mohl poznati pravdu v ryzosti, jemu třeba hmotných, tělesných výhod. Vyvstali kdysi šlechetní, učení, mužové, a zaDoraí najíee na tuto pravdu chtěli hlásat náboženství pravdy, čistoty, cht&i oblažit lid vedouce ho pravou ct«stou. Týž lid ale veden podvodnými proroky, je zničil; následovalo mnoho těchto slechetníků— ukame novali, ukřižovali je; upálili. Zprvu sluli mudrci, proroky, Kristy, a zmnoživše se v nepřehledné davy posud nevymřeli. I došli konečně někteří jich sludovníci k poznání oné pravdy: lid potřebuje vnadidla k dobru jako ke zlu, potřebu je zá3lon, jež nedají proniknout úplně prav dě, jež jsou svfidnými, a touto cestou, ač stezskou nekalou, přivede* se k poznání. Povstali již v dávnověkosti a nechává© světu svá jména utkvěli v jeho paměti sborově, ve množství. Nazváni jsou všelijak: z dávného věku jsou u mU Ariané, Donatieté, nejpozdnějším přezdó 110 Abrahamitů, a painět sklamaných a nevěřících podržela je v mysli pode jménem Valdenští neb Albigenští*)!" '•Co pravíš?" vyskočil překvapen král Jan zíraje v úsasu na starce. Ten se trpce usmál a kynul králi, aby se posadil. ''Nestrachuj se étrašid'a,v pravil neznaie ho! SlíbiTs vyslechnout mne. Vyskytli se | ale mezi nimi nevědomí vůdcové, a co mělo sloužit zakladatelům za I prostředek k dosažení spasného cíle, zaměnili za jeden ze hlavních i článků víry. Tak jsou, byli, a především tak je vylíčili podvodní fa *) ValdenStí čili Albigenci, dřťve též Abrahamiié zvaní, zimílaii některé církevní svátosti, hloubali o tajemství trojice, slyšeli zpovědi jeden druhého, ■euznávali rozdílu mrzl kngzcm n laikem, ani rozdílu ve stavech jsouce jeden druhému rovni. V tajných nořních schůzkách po kázaných a svých pobožno stech oddávali se pohlavním výstřednostem, což více s.nAmo o Adamitech. V Praze a pražské dioecesi. jsouce spojeni ve spořádané družstvo, měli prý svébo Hrcibiskupa a sedm biskupfi z nichž mři k.a/dý pod sebou 300 souvěrců. Obje vili se v Čechiích poprvé za král* Ja«».