Týdenní hlasatel., November 30, 1892, Image 1

About Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???

Image provided by: University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

                
Entereri :it tho Post OHice ;i! Phicapro, 111., as Sfcond cl.iss matter.
Ročník I.
Chicago, středa dne 30. listopadu, 1892.
Čislo 18.
V družině dobrodruha krále.
HISTORICKÝ KOMÍN. Sepsal BOHUMIL HA VLAS A.
Pokračování.
"A pak," pokračoval magister, "vyssí moc mne sama svrhla «e
stolce pychy, neskromnosti mezi ubohý lid, ukázavši mi tak cestu, ja
kou mám kráčeti. Proto jsem odepřel by ti zneuznaným synem Leo
lyna a zvolil žiti jako jiný paria, jemuž nemůže nikdo upříti, ze se
aspoří podobá člověku. Yévodské žezlo hledám v říši věd, umění, pa
novačnost chci si shladit v oblažení lidu."
"Buďsi! již jsem ti jednou pravil a opětuji to dnes zas: čiň cokoli,
ale řiď se vždy šlechetnými zásadami, já zastanu tvým přítelem! Již
proto,*' usmál se truchlivé pověstný dobrodruh, "že umírá v nás dvonch
zapomenutá, pohrobená svoboda Walesských Britu!"
"Oni nezahynuli, budou žít!" zvolal liiehard a oči jeho znplály.
"Nezahynuli!" opětoval trpce Plichta.
"Britanó jsou arci podrobeni, co lidé vsak budou žiti dvojnásob!
JNezapoininám i»a své bratry, a až vykonám bvou úlohu ve své druhé
vlasti, pak se obětuji krajanům!"
"Nevěřím tvým nadějím."
"Věř!"
"Nechrne této rozmluvy Richarde," počd opet po nastalém tichu
pán ze Zirotína; "zjevmi teď příčinu své cesty."
"Huďsi. Hledám tvora, na němž v této chvíli spočívá vyplnění
naéich ptánu/*.
Nedůvěřivě pohlédl na něho Plichta.
uTy nevěříš? Aj, pane z Zirotína, myslím, že promarniv polovic
života u dvorů atias rozmary i vášně králův."
"A na ty spoléháš?"
"Ano, příteli."
"Toť náramná odvážlivost
"Musí se osvědčit! Vá&rn stálo ponouV ína, umlkái nově vzhiix#
váua, je/, nalézá potravy - tať trvalá Národ svěřuje jednotlivci svr
chovanou moc, nuže já dokážu mu, jaké třtině svěřuje své osudy, jak
n poháru možno určovat cestu tisíců in, jak inííže hvr miláček koruno
vané osohy králem! 11 ledům dívku, jež se nalézá v moci MiliČína/'
"Dívku?" zvolal překvapen Airotín.
"Oož ti to tak divn >í"
"Dívku, dívku—rusovhuou, krásných modrých očí, vznesené krá*i
sy, pleti, jakou se hono-í dcery A': ionu."
"Tak jest," odpověděl Richard; "ale tys nadšen, rozčilen?"
'sluk dlouho tomu. co jest v nkou Heřmanových í"
"Více než pot neděl.'1
'•'I oť nemožno!" zabučel Plichta tiše. "Tenkrát .sotva obdržel mflj
list a tak rychle by ji byl nalezli"
k< o p -avíš í"
"A jak tomu dlouho, <*o obdržel Herman mfij dopisť"
'•iJen po únosu dívky."
"Nemožno! Tor l>y byla zázračná hra osudu. A ty tvrdíš, že pak
teprv odjeli"
-Ano."
"Není to ona!" zašeptal stísněně Zirotín. "A co s ní obmyslíš?"
••Král Jan jest do ní šíleně zamilován; až bulu neobinezeným
vládcem předmětu jeho vášně, donutím jej k uznání naší víry za zá
konnou."
"Tedy oběťí"
"Pravdifs děl: obět."
"A jakým právem chceš ji zaprodat?"
"Právem bezohledného muže. jenž je^t hotov dopuslit se i zločinu
pro přesvědčení!"
— jut spainu ceoui.
"/nás její pil vod í"
'•Skoro; vím, co mi pjvěděno vele učeným naším arcibiskupem,
jenž před 35 roky meškal v Cáchách a tam se ujmul její matky."
rán ze Zirotína vyskočil a prudce přecházel po světnici. Richard
na něj zvědavě pohlížel. "Tehdáž sídlel v tomto městě císař Rudolf?"
"Ano—ale tys rozčilení"'
* v
••Nikoli," usmál se iriceně Zirotín opět usednuv; "pripomuel jsem
si toliko, že právě v teto dohě jsem meškal v městě i mu. Vypravaj
dále.''
"Procházel se tehda/ s proboštem Kustachie.m, tajným Albipen
cem, před hlavním chrámem; najednou uslysí pláč malého dítěte,
ohlédnuv se, spatřil němeekého žoldnéře, jenž se hrubým smíchem
mával kopím, na jehož konci bylo přivázáno za nohy asi dvouleté útlé
j děcko, které bolestně plakalo. Zastavil zbrojnoše a nabídnul mu ně
kolik markfr za dítko, neboť se nemohl dívat na jeho trápení. S radostí
jo vydal surovec, odpověděv na otázku učeného muže, že dítko lapil při
drancování hospody "n pmcéře." deště tu noc musil arcibiskup uprch
noati. dověděv se, že probošt Knstachius byl zatčen, jsa v podezření
bludařhtví. Tím zpíísobern nezvěděl, komu dítko náleží, neboť když
se osmělil vstoupit asi za dva roky do města, byla krčma ve zříceni
nách. Nechtěje se mnoho vyptávat po těch, jež zastihl císařsky* soud
aby sám neupadl v podezření a nebyl poznán co přítel Kustachinv,z*,
pomenul, že mívala kdy Vlasta, tak bylo nazváno dítě"—Plichta seza
»hvěl—"jiných rodičů a stal se jí otcem."