OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, November 30, 1892, Image 3

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-11-30/ed-1/seq-3/

What is OCR?


Thumbnail for 3

Z počátku se praví: ty nemáš právo! podruhé již: ty vůbec nejsi!
Nechtějte cpáti lidskému rozumu, žeť svatost nevýzVumna, on ne
uvěří; tato stane se světskou, a lid cítí, že 11a 6větě podléhá kritice.
Ani vládce není vyjmut, musí být považován se stanoviska pouze
lidského; svatost, nedotknutelnost jeho musí byt zavržena. Nechť roz
hoduje nad národy ten, jenž toho aspoň schopen, vždy jen takový, jenž
má sílu kralovat, Nechceme hříčky; hříčka, třtina čelící milionům
jest kletbou těchto....
My chtíce rozhodovat mezi těmito historickými zjevy řekli bychom:
velmož mohl býti králem, král neměl být ani velmožem z Lipe. Jin
dřich z Lipé měl přednost; on byl aspoň velmožem v duchu svého vě
ku, Jan Lucemburský nedostál nižádné hlavní úloze. Muž, jenž byl
králem, hodil se jen za dobrodruha, ovšem pouze ve smyslu válečnic
kém. Nedostihnuv Jindřicha z Lipé tím méně dostihl Plichtu z Zi- i
rotína.
Zabloudili jsme poněkud, vraťme se tedy za6 k událostem.
Pán z Lichtemburku vstoupil do domu rychtáře Albrechta z Kou- j
řimi. 13yl uveden do poradní síně, jež zastávala radnici, které v době
našeho vypravováuí ještě v Praze nestávalo. Nalezl tam deset čelných
měšťanů, starších obce čili přísežných. Poklonil se jim lehce, uvítali
jej- —
"lile, Milost Tvá nás překvapuje v rozechvění!" zvolal 11111 Miku
láš z Chebu vstříc.
"To mi právě milé! Dovoliž, pane rychtáři," a usedl na židli.
"Slyšel jsem o vaší nehodě, pánové, vlastně o nehodě, která se dotkla
vašich práv," řekl s důrazem, "a osmělil jsem se proto vejiti."
"Jsi vítán," odtušil rychtář. "Co se týče známé události, řekl jsi
pravdu; byla přerušena práva naše samým králem!"
"Ba, samým králem!" zvolal prudký Konrád Junošův. "A jsou
to práva nás všech, nás poctivých měšťanů, kteří jsou hlavní opora
krále, kteří jsme vždy plným měŠsein pro prázdnou kapsu Jeho Milo
»ti. Toť odvážlivá pohana!"
"Tiše!" mírnili jej druzí.
"Lituji vás, počestní pánové, lituji," pokyvoval Lielitemburk.
"Nekroť mistra Konráda, ctěný rychtáři, jest mezi svými, já pak ne
jsem žádný vest.řelec, ani lízavý dvořan. Ano, počestní měšťané, při
cházím otevřeně, nezakrytě. Chci říci, že mluvím za sebe sama či za
své přátele!"
"Za své přátele?" tázali se měšťané a významně pokyvovali na se
be s radostnými tvářemi.
"Skoro, počestní pánové! Znáte mou minulost!"
"Zajisté! Tys býval vždy horlivým přívržencem šlechetné paní
Elišky, naší královny, kterou rač bůh dlouho zachovat!"
"Pravda, bůh popřej zdraví dobré paní, které se taková křivda
děje!"
"Křivda, to jsi děl pravé slovo, pane Fridingře, a proto mne zají
má vaše řeč. Ilačte pozorovat, počestní pánové: mou pohnutku i těch,
kteří zároveň se mnou smýšlí, lze vypočítat na prstech. Přede dvěma
měsíci bylo zhanobeno právo královny, dědičky této země, dlouhou již
dobu jest všestranně utlačováno měšťanstvo a duchovenstvo, a dnes
úplně porušeny jeho privileje; zítra pak za týden či jindy sáhne král
na práva šlechtická. Toť d&vod! Spočtěte veškery křivdy, všecky
úkory posud snášené, pomněte, že ode dneška nikdo není ani re svém
příbytku jist před drzostí královských žoldnéřů—a jednejte!"
••irravuu mluvíš, veimožný pane!"
"Věru pravdu!" přizvukovali mnozí. "Co počít?"
"Musíme se ohradit, rozhodně ohradit oproti tomu, zastat se svých
práv!" volal Konrád JunoŠův. "Vyšleme deputaci k Jeho Milosti,
požádáme krále, aby uspokojil rozhorlené měšťanstvo, aby vrátil maje
tek přepadených, je propustil, rozkázal potrestati vinníky!"
"Sám byl při tom!" namítal rychtář Albrecht z Kouřimi.
"O tom není třeba se zmiňovat."
"Pravda, pravda!" souhlasil Jindřich ze Žatce; "o tom pomlčme!
Nechť se přijme návrh Junošův."
I sounlasili váickni. Pán z Lichtcmburku, jen mlčky pozoroval
píitku, konečně podotkl: "A oslyáí-li vás, počestní pánové?"
Zaraženi pohlíželi na sebe.
"To se nestane!" zvolal pak zamračiv ue Jindřich Žatecký.
"Nesmí se stát!" dodal prudký Junoš.
"Aj, počestní pánové," odporoval Lichtemburk, "vyť t>říliš spolé
háte 11a své poctivé právo; ale dejme tomu, že by se to stalo!"
"Připusťme to!" souhlasil mírný rychtář.
"l /'o pak í"
Všichni se zamlčeli. Konečně řekl Fridinger: "A co bys ty na
vrhl pane z Lichtemburku í"
"Jáí Poslyšte, vážení pánové! Jsem arci nej>ovolán, ale nahodiv
se do ctěného shromáždění byl jsem požádán za radu; děkuji vám za
důvěru." A zakroutil si kníry kloně se na obě strany. "Mám za to,
ano jsem jist, že dědičná naáe paní, královna Eliška, podá vám po
mocnou ruku k odporu proti králi. Jan ji od se!>e zapudil, zapomíná
na své děti, tříletý krále vič Václav nalézá se Bnad poeud u vězeni, tří
leté to ditě, co král plesá a pro svou zábavu ruší práva svých podda
ných. Dosti velký to důvod k odporu. Celá strana královnina i mno
ho jiných pánů a rytířů, podá vám své pomocné ruky. Odhodlejte se!
Není třeba hned vzpoury, jest ale nutno, abyste byli připraven', abyste
mohli odpověděti na odmítavé 6lovo krále Jana: Ty musíš, Milostil"
"Radíš nám, abychom použili zbraně, pane z Lichtemburku?"
'•Neradím ničeho, počesťní pánové, toť mé mínění: pro případ!''
"Já jsem při tom!'' zvolal Konrád Junošův.
"Smluvme se," navrhoval starší Fridinger.
Nastalo hlučné rokování.
"A co navrhuješ činit, pane z Lichtenburku, přistoupíme-li kn
tvému návrhu?" tázal se konečně rychtář.
"Tažte se o souhlas druhých měšťanů."
"Ano, svoláme veliké shromáždění a vysvětlíme příčiny, jež nás
dohánějí k takovým prostředkům."
"Nesvolí-li ale král!" dodal velice opatrný Jakub Frenclinův na
slova Konrádova.
"A pak?"
"Pak vyšlete posly ku královně Elišce na Mělník: ona zajisté při
stoupí ke spolku. Sdělte to ve vší tajnosti i pánu z Valdeku, z K®
senberka a těm, jež vám tito poradí."
"A Jindřic z Lipé?"
"To se tážete na krále! toť totéž."
"Pěk?:ě osnováno, přátelé," ozval se rychtář, 4*ale prve bychom
museli byt jednomyslní; žel, že se nalézají v Praze dvě strany. Bu
dou-li Yeltlovci proti králi, půjdou Olbramovci s ním, a naopak."
"Pane Albrechte,'7 pravil Konrád, "přicházím právě od Aleše z
| Olbramova, kde byla taktéž schůze několika jeho přátel. Naši spolu
občané pociťují příliš drsnou vládu Janovu. Dlouho již Čítají všecky
ústrky, nesmírné daně, rušení úmluv, stálé půjčky, na jichž zaplacení
není naděje: nezapomínají na libovolné odírání a rozdávání statků a
I výsad duchovních i měšťanských. Teď i osobní naše svoboda jest
| ohrožena, toť poslední hřeb do rakve naší trpělivosti. Trpělivost po
chována. Ilučíui ti za úplný smír, aspoň pro tento čas, vezmu si to na
starost!"
"Nejsi clivastal, mistře Kondráde; i já slyšel již mnohé a mám
pevnou naději, že se vše zdaří," odvětil rychtář. "Nuže, přátelé, při
stupujete
"Velké shromáždění měšťanů."
"Dříve však posly ku králi."
"Toť se rozumí. Po nezdařené prosbě pak posly ku královně."
"Listy k pánům stejně smýšlejícím.''
"Výborné! Především ale úplnou tajnost. Co jsme tuto mluvili,
, jsou posud pouhé plány. Nejprve vyslechneme krále. Kdo tam má
I j.-t?"
Žert a pravda.
Tak co pijete V — .Já jsem tempe
renc. — Tak dvě whisky. —
-Ar
Chceš li věděti jak la neb ona pauí
stará je, ptej se její švagrové.
*
Dáš li muži péro nové do ruky, sázej
sto proti jedné, že napíše první svoje
jméno.
*
O anglickem parlamentě platí poře
kadlo, že může vše, jenom ne z muž
ského udělat ženskou. — To bych
zrovna neřek'. Já zuám právě parla
menty, že dělají z muž& baby.
*
Dftkazem, že každé pravidlo másvcu
výminku, jest Maďárie: tam se ztrácí
vše, jen cholera ne.
*
Zvláštní kontrast jeví se v tomhle:
Čím hlouběji člověk nahlíží do sklenic<\
tím výše mu to stoupá do hlavy.
*
Když v klukovi není dobré žíly, je
dobře, když zase táta má dobrou "žílu."
*
.laky rozdíl je mezi ženichem a věři
telem? — Ten: ženich žádá za ruku a
věřitel záruku.
V Antverpách vsadil* se zpěvačka z
tingl-tanglu, že zapěje kuplet v kleci
lví. A vyhrála lehe^; neboť co by si
byli chudáci lvové na takové "kůstce"
popa<í i
*
V Číně zastupuje bílá barva černou a
naopak. Tam tedy mají černé mlyná
ře a bílé kominíky.
*
lluské vojsko prý bud»- pořádati ob
časné války proti vlkftm, kteří v zemi
spftsobují ohromných Škod. No, to zde
přece ještě nebylo: válka šelmovská!
*
l*ři víně píivino se děvče nejspíie.
*
f
To je zvláštní, že bezzubá baba oby
čejně nejvíc "kouSe."
#
.lak}' rozdíl je mezi českým národem
a lahví Šampaňského? — Následující:
Této uráží se pouze krk, kdežto český
národ uráží se celý.
*
V2 chvíli počítám, ale doposud mi
není jasno, jak mftže býtl 25letá žena
babičkou.
*
Hed i tel budapešťské kanceláře stati
stické radí mužftm, kdy se mají ženit.
— Hra, to si moh' nechat. To my víme
také: když má holka doky*

xml | txt