OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, December 07, 1892, Image 2

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-12-07/ed-1/seq-2/

What is OCR?


Thumbnail for 2

vedlnil—zastával jeho úřad. Právě se ubíral novy komoří pán z Buch
se^n, aby jej oznámil. Richard lio zadržel. Slo mu o to, aby předešel
probošta a promluvil s králem.
"Pane z 1'ucheesu," pravil, -rač oznámiti především magistra
Richarda Jeho Milosti: ručím za to, že ti bude král povdečen."
Novy mistr komory poznal muže, kterýž jed mni byl odporučen
Jindřichem z Lipé a velmi vhod přisel králi. Pokynul tedy a splnil
jeho žádost.
Jan sám rozhrnul záslonu kyna mu. uTys to, magistře?'' zvolal
milostivě. "Co mi přinášíš í"
*•< hci žádat i, královská Milosti," odvěce Richard. •'Dovol, abych
směl dlíti p«> tvém boku, dokud se" nedostaví arcibiskup s Albou!"
'•Saint Deni>! jaký*s ty výtečník, magistře. Tuším, že se mi
přivádíš -ani v zá>tavu, abych byl u jištěn, že mé přání bude spiněno."'
A král mu podal milostivě ruku, kterou Richard chladne políbil.
Na to rozřevřel král záclonu a volal, že to mohli slyšet čekanci královy
milosti: ,,l>ane z Buchsrsn. jsem cl mrav, veruchurav, magister Richard
zůstane však na mí-to učeného Hereberta! Nerad bych byl obtěžován.
Chci, magistře, abys u mne setrval!" Pak dodal: i%Je tedy Alba
vzdálena, není-li pravdať Praveno mi, abych ji až u večer očekával."
••X:iji.-té, Milosti! Doufám však, že již dříve ti bude náležet."
••Pak i já splním svůj slib. lile, 111: i i ~ t ř *, 1 i 1 >o-li ti, můžeš nansat
fc
zatím privilegium: nechci, al>y se tu d<»ía!<> dříve do rukou dvorského
kancléře, já pak přiložím sviij podpis I*o skutku zavoláme pana
eaueellaria. aby přiložil zemskou pečeť. Věru, aspoň zas rozzlobím
jednou ty panské loutky, že :*e obcházím l>ez nich!" a dal se d<> upřímné
ho smích u.
•'Milosti.'* pravil Uichard vytahuje pergamen, "předešel jsem
tvou viili. čekám jenom na polpis. Prve však rač podepsat milostivé
rozkaz na propuštění několika mých souvěrců, kteří hynou ji/, deset
neděl vjžaláři inkvizitorů v."
ifcK tomu, tuším. třeba nejprve dodpisu biskupova."
1 >ň stojný Oldřich /. 1'aběnic čeká v předsíni Tvé Milosti, chovaje
k tobě prosbu, račiž jej vyslyšet!"
"Aj. magistře, když ty za něj žádáš—"
Uichard uklonil skrývaje tak vítězný pohY-d. "Jak jsi milostiv,
111íij králi," řekl. '-Scholastikus Oldřich a Paběnic poJepsal již za bi
skupa, jehož úřad zastává."
1' okna nalézalo se psací náčiní. Král přijal listinu a přelétl ji
okem. > několik venkovanu se zde jedná? A j, příteli, toť mali
chernost! ať netýrají j»ít**ři i >ominikáni ubohý lid!" řekl a podepsal.
"Dvorsky kancléř nechť přidá zemskou pečeť,' dodal podávaje perga
men Richardovi.
"Uovolíš 1111 teď o<lejíli, Milosti. abyeh vykonal tuto záležitostí"
•'Jdi, jíl i, magistře! wsleehnu zatím velebněji;; scholastika. lile,
jsem dnes milostem volmi nakloněn, neboť očekávám sám milost!
Vrať se brzo, učeny mistře!'1
Richard se uklonil a vysel pokynuv scholastikovi.
'•Mluv bez obalu," zašeptal mu, "iukvisitoři jsou malomocni: toť
nase pomsta za šlechetného biskupa." Na to odešel.
Komoří hlásil doktoia duchovních práv < )!dřicha z Paběnic, praž
ského scholastika.
('o si < 1 á\al Kieliard přitisknout zemskou pečeť a odeslal propou
štěcí liřtinn arcibiskupovi. vykládal >cholast ikus králi záležitost ehráinu
Týnského, mnohokrát ji/, ohřívanou a po-imí ještě nedovařenou, aby
chom užili prostonárodní mluvy. Král Jan chtťje se roku 1 10 pomstit
politickémii svému odpůrci Jindřichu, děkanu Vyšehradskému, jemuž
náleželo dle dřívějších doh právo dosazovat faráře do Týna, ustanovil
v jeho nepřítomnosti za faiáře Mikuláše, syna pražského měšťana
Khrama. IJiskup .Jan jej potvrdil, později ale na žádost děkana
JindHelia dosadil nového vikáře, kněze iJonata, jenž spravoval fara až
do své smrti roku l;jlt».
Měšťané' chtějíec vyu/.itkovati toto úmrtí sáhli na právo kapituly
a sami dosadili známého mim poněkud Františka, syna mocného
měšťana Kberlína od Kamene. I * i kuji vznesl rozhodnutí na Kehoře,
děkana u sv. Jiljí. Ten ze zvláštních stranických příčin rozhodl se
pro Františka Kberlína, faráře dosazeného nnVťany. Krsil si sporu více
nevšímal. Kapitola nezvolila k tomuto rozhodnutí, proto vtrhli měšťané
násilím do ko-ela, odehnali slouÁíeího kněze «»«1 oltáře a uvedli tam
kněze Františka. Biskup na stížnost nového děkana Držislava rozhodl
se pro právo tohoto. M'*-i mé ani farař neuposlechli: děkan si stěžoval
tedy u pajítt/ské >to!H-e. < I níž byl uzti in za t-oudce opat lířevnovsky
Bavor. Věc se nevyřizovala.
Z osobních, klerikalních i biskupských zájmů chtěl dosíci schola
stik, aby se vyslovil král pro děkana, čímž by byl Bavor zajisté rozhodl
pro jeho právo.
Král byl již mrzut dlouhým lícením učeného doktora, když se
navrátil Richard. V rozpacích pohlédl Jan vstoupivšího. jako by jej
žádal za radu.
••Smím. Milo-ti." pravil tento, ••pro/koumati žádost učeného
scholastika'
Králi zazářila tvář. "Ano, ano, iiciři tuk, magistře. Odevzdej
své důkazy, důstojný doktore, mému lékaři; cokoli učiní, stane se mym
jmenem. Ostatně buď ujištěn, že jsem ti obzvláštní přízní nakloněn,
ano, mne skoro těší, že ty zastáváš důležitý úřad místo biskupa Jana."
Oldřich z Paběnic se uklonil s úsměvem na rtech. Známo, že
biskup Jan byl vřelým přívržencem královny Elišky a zastancem proti
Janovi. Odevzdav pergameny své do rukou Richarda, udiven vlivem
tohoto na krále, niciucuě vsak ujištěn nejlepším výsledkem, byl
| propuštěn.
Král se vrhl do křesla. k-Ah, magistře, věru jsem unaven. Děkuji
ti! Saint Denis, tisíckráte jsou mne milejší moji žoldnéři než tito
učení mužovi*, tebe vyjímaje. Co tu pletek, hádek, dlouhých rozprav,
latinských dokumentů a průpovědí! Děkuji ti, žc's mne ho zbavil;
\ěru. kdyby nebylo tvého přimlouvání, byl bych poslal ho ke všem
ďasům! Vyřiď jeho žádost jak chceš, fcfaint Denis, po takovýchto
chvílích nemá člověk toužit po odjx>činku v náručí krásné, zábavné
děvy! Ila, Alba! Magistře, kdy, pravili, že bude má?"
••I večer. Milosti."
••Dobře; chci, aby byla dodána k Buehsesovi, do jeho domu v
| Ostrožnické ulici."
••Již jsem tak nařídil; arcibiskup náš bude věstitelem odevzdání
Alby."
"••Kdy?"
••U večer o dvanácte. Z\I i lost i. * *
"lilo. ta lioluluiika se dojista naděje, že bude opět hydleti tam,
odkud uprchla. Víš-li. že jsem odejmul ten dům zbojníku lvunšíkovi?
Proklaté! jaké to bylo namííhání. dostat se do chalupy sprostého mě
šťana ! ťi. stydím se za to!"' Najednou vyskočil. Saint Denis! vždyť
jsem ještě neviděl svého podčeSílio, vlastně číšníka!" Přikročil ku
vchodu. "Pane z iíuchsesu! pane z l>ucliscsu!"
Tento vešel.
••Kde jest Oldřich z Kíčan ( posud jsem jej neviděl!''
••Tvá'Milosti ráčila zapomenout—da'ézá se ve městském vězení."
••CY>Žeť Saint Denis! můj číšník u vězení? Ali, již si vzpomínám,
věru jsem na to nepamatoval. Pane komoří, proč jsi mi nepřipomněl?"
"Nevěděl jsem—" chtěl se omlouvati dvořan, ačkoli svévolně tak
| byl učinil; věděl, že jest Oldřich z Kičan příliš milý králi, aby nemohl
I byt nebezpečným jeho posavadnímu důvěrníku.
"Ty nic nevíš! nikdy! nikdy! Ha, ten statný rváč krmí se teď
i vězeňským chlebem dobrých mých poddaných. Hahalia!" bezděky se
| rozesmál, představuje si tváření zajatce. "Jdi, jdi, Buchsese, nepo
třebuji tě!v Uuchses odstranil se. "Tomuto výtečníku musím pomoci,
ještě dnes! Věru, musím se smát." A znova se rozesmál osudu
statného dvořana.
Ale jako bleskem přelétla rudá zář zlosti mezi smíchem jeho
i obličej. Mistr komory oznamoval: ••Vyslanci městské rady pražské s
I počestným rychtářem v čele!"
••Saiiit Denis! tito — nechť vejdou, nechť vejdou!" A dal se do
škaredého, zlostného smíchu. '-.Jsem žádostiv. co si přeji. Odstup
! poněkud, magistře, nerad bych, ahy hyli vytrhováni, toť jsou věznitelé
mého dvořana."
Vážně, ničeho netušíce o králově zlosti, vstoupili oznámení. Ri
chard si umínil umírnit: krále; nehoť mu nebylo vliod v nynější době
nepřátelství .lana 3 měšťany. I čtivě se uklonili králi, jenž je přísným
zrakem měřil, očekáva jíce, až je osloví, osoby to nám zrníme: Albrecht
I z Kouřimi, Jindřich Žatecký, Jakub Frenclínův u Konrád Junošův.
v
••Buďte mi vítáni, pocestní pánové." započal král. k,(1emu mám
i děkovat za návštěvu debutovaných věrnélio města Prahy?"
"Milostivý králi," jal se mluvit Albrecht rychtář, sedy již kmet.
"Díky ti za milostivé uvítání. Nemilá příhoda nás donutila obtěžovati
| Tvou Milost; přicházíme, abychom žádali za spravedlnost."
"Za spravedlnost? A j, pane Albrechte, tuším, že má pražský
' rychtář do^ti značnou právomocnost. aby mohl svou obec pořádati. Co
• myslíš svými slovy?"
"Tak daleko nesahá mé právo, Milosti! Královský náš pán zajisté
mi ráčí porozumět. Mluvím ve jménu spolu měšťan íi a nikoli z vůle
své. Kačiž, Milosti, nařídit, aby bylo spravedlivě učiněno měšťanům
pražským Kun^íkovi a Kklínu, jichžto ženy přišly nás prosit za spra
vedlnost!"
"Vás? Nuže, proč jsi jim nepomohl ku právu?" zvolal Jan Lu
cemburský, jehož tvář temně zrudla při této žádosti.
Rychtář se hluboce uklonil, taktéž i druzí. "Dobře ti vědomo,
královská Milosti, že mi to nemožno. Ty ráČíž znát celou záležitost,
Milosti, snad ti ale neznámo, že oba měšťané byli přepadeni ve svých
klidných příbytcích, jakkoliv nemá nikdo práva dotknouti se osobv
pražského měšťana v jeho domě bez uvědomění, po případu bez svolení
obecních starších. < >ni jsou bez viny a nalézají se u vězení, majetek
j<• ji11 propadl soudn Tvé Milosti." líychtář zamlčel spolupftsobení
krále.
»A co víc?"
••Itíic nařídit, milostivý králi a pane, aby byli oba měšťané propil

xml | txt