Search America's historic newspaper pages from 1777-1963 or use the U.S. Newspaper Directory to find information about American newspapers published between 1690-present. Chronicling America is sponsored jointly by the National Endowment for the Humanities external link and the Library of Congress. Learn more
Image provided by: University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL
Newspaper Page Text
Eutired at tlie Post Office at Chicago, 111., as <»ocod(1 class matter. Ročník I. Chicago, středa dne 14. prosince, 1892. Číslo 20. V družině dobrodruha krále HISTORICKÝ KOMÁN. Sepsal BOHUMIL HAVLASA. Pokračování. Král jej přijal vesele, právo vstal o<l tabule. "Hle, magistře," pravil, "právě jsem obdržel několik řádků od kněžny Lucemburské. Co jim řikáš? Chtěl bych být i dnes milvstiv. ale obávám se, že by nyní přišla nevhod." Kiehard pročetl podaný list. Hyla to prosba, aby se směla navrátit do Prahy. "Tvá Milost je vždy duchaplua," odvětil Kiehard kloně se. "Rač býti milostiv, jak jsi chtěl." "Budiž, magistře. Buclisese, tys mi přinesl tento list?" "ADO, MllOátl. "Tedy se postarej o oznámení odpovědi, jež zní: svoluji!" Dvořan se usmál. "Co jest?" ptal se král. "Tvá Milost ráčí odpustit," usmíval se komoří. "Její Milost kněžna Lucemburská jest již na hradě; před pokládala Tvou odpověď." Nebylo tomu tak; Marie tou? i la být na blízku uvězněného Ileř mana stů j co stůj, v případu odepření chtěla předstoupit sama před krále. Jak vidno, nebylo toho dnes tře'>a; měnilť se Janův rozmar, jako jarní povětrno^t. "Ah, toť po lucembursku!" smál se král. "Jdi, paue z Buchsesu; j . • následuj mne, učený magistře, chci jí uvítat." Mistr komory trnul nad rozmarem krále. 1'ředesel je, aby uvedl : kněžnu trvající na modlitbě ve chrámu sv. Víta. V její obydlí ji očekával král. "Má sličná Mane, buď mi vítána!" zvolal jí vstříc a políbil jasné děvy čelo. "Tuším, že se ti již stýskalo v zasmušilém opatství. Tys bleďa — aj, vsuk zr&toví tvé líéko u nás na bradiV Ačkoli znala kněžna měnlivost svého brcťra. byla přece překvajHí na takovou vlídností, žo neodpovídala. uAj, ty se horšíš?" tázal se Jan Fe smíchem. "Nikoli, milostivý bratře/' odvětila sklíčena, ač hrda; ••jsem Šťastna v lásce tvé." "Ano, ano, mé lásce to máš k poděkování, *' řekl výrazně Jan Lu cembursky, zadívav se na Richarda. "Sanit Denis, hnedle bych byl zapomněl. Poznej tuto mého věrného nového lékaře, magistra Ri charda, duše má." Tento se hluboce uklonil. "»ieliož služby míležejí, vznesená paní.. nejprve tobě po milostivém králi mém!" pravil vážným hlasem svým kkI)íky, učený magistře,v odvětila jemně; "jsi odporučen králov ským mým bratrem, více ti netřeba, ostatně věřím slovům tvým." uAb, Olbramovna! slečna z llenneberku!" zvolal král povšimnuv si průvodkyň. -Uvelebte se opět ve svýťb stáncích, sličné dévy, nechci {>řekážet. Zdařbůh, Marie!'' Pokynuv odešel provázen Richardem a íuchsesem. "Ona trpí, hrdá ta děva, imisím zvěděli příčinu! Jaký to rozdíl povah: jí pevnost, pravá síla na čele napsána, a jemu. králi — kéž by on byl tátovým!" Podobně přemítal Iíichard odcházeje za králem. Tento se na chodbě zastavil zamračiv se. "Víš li, učený magistře, že ívičan posud se nevrátil?" Richard mlčel. uIIa, oni jej nevydali! Saint Denis! Pane z Buchsesu, půjdu navštívit tvůj dům, nechť jsou koně přichystáni". Ty inne též doprovodíš, magistře, a pak —7 Kichard se zachvěl, porozuměv tomu "pak". Král Jau ztrávil roztržitě odpůldne. a čím více se blížil večer, tím víee vzrůstal jeho neklid; již se blížila určená dvanáctá (naše šestá) hodina, když jej nalézáme v komnatě s vyhlídkou ku hraně. Mluvil k lékaři Richardovi, jehož tvář jevila více chladnout i než kdy jindy, ačkoli znalec byl by opak četl ve hlubokám jeho zářícím oku. "Ty nevíí, jak jsem se poprvé setkal s tou kouzelnou děvou?" ••Nikoli, Milosti." ••Byl jsem tenkráte tvým arcibiskupem (vidno, že Jan neužíval posud všeobecně ••arcibiskupem'') uveden do jakéhos čarovného lesa. V záři zapadajícího slnnce abjevila se mi tam na skále jako nadzem sky zjev. Byl jsem nadšen, chtěl j*em ji v záchvatu velebiti — zmi zela mi.'" Zamlčel se, tvář jeho se rděla rozčilením v upomínce. '•Však nebyl jsem ještě jist, že to živoucí tvor. Věř. kdybys byl přišel ty neb onen starec ke mne se slibem, že dívka bude ina a já ji vícekrát neviděl, byl bych řekl, že's blázen, že vše to byl po a by klam. Leč já ji viděl opět u tvého arcibiskupa v ze'ené komnatě; všecky ty vnadné, útvornó údy, sličná tvář rozjařily mne k šílenství. Posud by se mi to bylo zdálo mámením, kdybych ji nebyl dosti lil opět v chatrči. Tam jsem uzřel, jak padla v náruč Miličínovu. jak se třásla jako sajha lvem stíhaná, a uvěřil jsem. že to pozemsky tvor. (). tolik krásy! Magistíe, pravil jsem Miličínovi: vše, co pošádáš. je tvé, vrať mi ji—; neclitěl; proč bych neměl dát i tobě totéž, co jemu bylo zůstaveno na vůli ?" "Věřím, že vyplníš mé přání." "I»a vyplním, vyplním," mluvil dále rozmařeny král; "kéž by to jen bylo! lile, určená hodina uplynula a posud nic. Magistře, věru i v tom okamžiku se mi zda. že jsem se klamal, důvěřuje tomu starci." Oběma rukama sevřel hlavu.