OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, December 21, 1892, Image 1

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-12-21/ed-1/seq-1/

What is OCR?


Thumbnail for

l|§sS§j||
ÍS3KSS
Entered at. tlie Post Oftice at Chicago, 111., as socond class matter.
Ročník I. Chicago, středa dne 21. prosince, 1892. Číslo 21.
V družině dobrodruha krále
HISTORICKY ROMÁN. Sepsal BOHUMIL HAVLASA.
*
Pokračování.
"Pochybuješ? Byl jsem co clen na blízku krásné děvě, volně objí
mal jsem útlé její tílko, skláněla hlavu na srdce mé, zmírající náru
živostí, Dastavovala mi ústa k vášnivému polibku. Co jí u mne blaži
lo, považovala za lásku sesterskou, kterou neznala a kterouž by byla
měla za touž, kdybych jí byl vyměnil za lásku milencovu. Arcibis
kup, druhy otec její, můj, byl l»y žehnal našemu spojení — a suď: já
snášel veškery ty útrapy vášně, přemohl jsem veškerá lákavá kouzla
blízkosti, věř, že mocí jsem je přemohl! Ty víš, co je láska, láska
plná ohně, síly, a pochopuješ mou oběť. Jáť se sám dříve obětoval,
odmrštiv od sebe moc, blaho, lásku, tlávu, a proto jsem odvykl litovat
kterékoli oběti, neb považovat ji za příliš velkou. Teď snad pochopíš,
proč tě opětně prosíui, proč ještě chovám naději, že mne vyslyšíš!
Žirotíne!"
"Marně!'' odvětil boliatýr hluboce dojat, obdivuje se síle tohoto
muže.
Richard klesl na kolena. "Já před tebou klečím, slzím, zoufám:
▼ydej Albu!"
"Onať dítě dcery mé!"
"Tvé dcery! to tvá vnučka Žirotíne?" Mladý muž zoufale se po
zvedl a zakryl tváře.
"Ano, jest má vnučka!" opětoval Plichta temné. "Jediný ;>dkaz
Malveny Britské, hlavní předmět mé lásky, byl pro mne zračen, zanikl
pro mne v temnotách. Po dlouhých 35 letech co důkaz lásky vSeho
m'ra vyplynula z temné minulosti žena má, již jsem miloval, dcera,
již jsem zbožňoval a ^o děcko již ztratil. Ona to byla, již přijmul v
Cáchách a Šlechetně odchoval tvůj arcibiskup. Obě jsou zosobnělé v
Albě. Oplakal jsem i dceru za mrtvou a hledal jsem objevenou Mal
venu po světě, tys mne přesvědčil, že zjev ten jest dítětem dcery mé,
uvedli mne na její stopu. A teď, když opět začínám milovat život po
krutých ranách osudu, ve blížícím se kmetovském věku, kde třeba mi
podpory milované bytosti, teď jsem již sláb, obětovat ji vfibec, natož
za věc, která jest mi cizí, v níž nedoufim, nevěřím. Miluji tě, sebe
bych obětoval, dítě dcery své vsak nikdy! ona má byt ctěna, slastná.
Jest mi bohem svěřena, nic více!"
v
"Podej mi ruku, strýce!'' šeptal Richard, /i rot in ta't učinil;
zhrozil ee její chMngsti, zděsil se tváře Richardovy.
v
"Synu můj, tys velký mezi lidmi svým utrpením! Zel, že nemoha
ti pomoci, bůh ti poinoziž!"
"Ano, pomoziž!" zahučel skoro žalostně Richard a měl se k
odchodu.
V tom bylo slyšet i kroky na schodech a do dveří vrazil Heřnan.
Radostně rozepjal náruč, aby obejmul své přátele, ale překvapen stanul
uzřev jejich tváře. "Co se stalo?" zvolal.
'Tys to, Heřmane?" usmál se Richard. "Pojď, rci inu, aby mi
navrátil Albu, mou oběť!" fíekl to docela bezvýraznvm hlasem, skoro
blbě.
Heřman žasna, pohlížel na oba přátele. "Aj, opět tu jde o Albu?
v tom jest král!"
Z i rotili pokývnul.
"Jde o můj život," podotkl Richard.
"Toť strašná hra!" Tázavě pohledl na Zirotína, jenž mu vše ry
sy ětlil několika slovy.
Nastalo všeobecné mlčení. Posléze je přerušil Miličín slovem:
'•A klam?"
v
Nenáviděné slovo u slechetníka, jako byl Zirotín, vynutilo na jeho
mrak; Riclnrd vzhlédl na Heřmana, jakoby spása spočívala v tomto
slově.
"Okamžitý klam," řekl 011 opět. ''Zde nutno tak jeduati, jde o
přítele!"
"Nesouhlasím!" řekl pevně Plichta. "Nevěřím, že naší věci lze
klamem prospěti."
"Nechť," ozval se Richard. "Toť kotvice. Vím již, jen podpis
králův ať obdržím!"
"Ty věříš toinu podpisu í"
'•Věřím, Žirotíne! chci, ba musím mu věřit, je to má poslední
naděje! Snad naleznu p'»k jinou cestu?"
"Ilicharde, i poctivě obdržený podpis Janův nemá ceny, tím měně
vyluzeny; ty se klameš!"
"Podpis králův! nedodržení jest zneuctění jeho před ceiym
národem!"
"A přece — 6eckej! Nechci byti účastníkem klamu, avšak chci
se trpně chovat a hájit své právo ke vnučce své. Učiním, co bude mi
možno!"
Pochvíli ubíral se Uichard ku pražskému hradu. Heřman a Žiro
tín vsednuvše na koně, projížděli se městem. Posměšné písně byly
zpívány na krále, na pana z Lipé i na královnu. Lid musí zpívat, musí
se bavit.
Tak zvolal kdoei na jiného vedle naších jezdeft* "Hej, kam se
Ženeš, příteli?"
roztomilé liejčce, nemám nocleh'"

xml | txt