OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, December 21, 1892, Image 2

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-12-21/ed-1/seq-2/

What is OCR?


Thumbnail for 2

"Přátelé, pozor i do zbraně!" zahulákal prvnější; "toť zakuklený
pan Jindřich! Hrr, za ním!" a okolní se Bináli.
Ve dlouhé třídě potácel se jakýs muž, notně opilý. Právě upadl
jak dlouhý tak Široký na zem.
"Co se stalo ubohému starci? zdá se, že jest venkovan?" ptala se
zvědavá stařice.
"Nikoli, panenko," chechtal se zbrojnoš se znakem Rožmberků.
"Chudák má v kapse dva groše Janova mincování— klesá pod tíží
6tříbra!"
Známo, že za krále Jana zlehčena byla mince, přimícháním mědi
do stříbra.
Přátelé si toho nevšímali, byliť zaměstnání příliš vážnými my
šlenkami. Opodál dohonilo je deset jezdců.
"Halioj, pane Plichto, jaký to zázrak!" volal náčelník jich, rytíř
v nádherném brnění; "blahořečím ti, phsel-li jsi pomoci nám utlouci
Lucem burka!"
Zirotín poznal velmože Rožmberka. "Nikoli, pane Petře," odvětil
8 úsměvem; "bludný rytíř, jenž se navrátil na několik dní do vlasti,
jako já, nemůže by ti stranníkem."
"Oh, dvořane!"
"Kam uháníš?"
"Pro několik set kopí."
Skutečně odjížděl, aby nalezl pomocné žoldnéře, jichž se nalézalo
v Praze pořídku. Na měšťanské zbraně se páni nespoleliali, Vilém
Ojířovic sám vyslovil se při hromadné poradě: "Dosti na tom, když
pro nás křičí!"
V jedné předsíni zvučela loutna. Když se přiblížili k místu, po
znali nápěv známé písně, k níž cely dav přizvukoval: "Na starém vyjel
koni - do světa mladý rek—". Miličín poznal v harfcnici dívku, kte
rou viděl poprvé v Týně.
"Toť on sám!" zvolal jeden žoldnéř ze zástupu, ukazuje na
Plichtu.
v
"Sláva rytíři ze Zirotína!" ozvalo se z dvaceti hrdel najednou.
Žirotín pousmáv se jemně, hodil do houfu několik stříbrňáků a pobodl
koně. Ještě dlouho se městem projížděli, než unaveni odebrali se na
lože.
Záhy ráno byli probuzeni voláním: "Král! král!" Vyblednuvše z
okna, spatřili lid sem tam běhající, většina ubírala se k mosteckým
věženi, odkudž doufala uzříti, až král pojede na hrad. Na jižní straně
vystupovaly husté obláčky, dle nichž lid Jana poznal; oznamoval svůj
příchod pálením vesnic náležejících Pražanům. Prány městské byly
úplně zavřeny.
Zatím nebyl Richard také nečinným. Poslové běhali k němu a od
něho, skoro samé tváře, které nikdo v Praze neznal. Byli to Albigenci
z okolí. Rozeslal je, aby svedli veškeré souvěrce; chtěl utvořiti svou,
královskou stranu ve měátč. S králem se vrátil i arcibiskup Albigenců,
na chodbě setkali se a odešli stranou, aby si mohli důvěrně o vzpouře
pohovořit.
"Jak stojí naše věc?" tázal se kmet.
'•Sečkej!" zněla odpověď.
"Tys po nějaký čas tajemný, bratře!"
".Ne, al« držím se křečovitě slabé naděje, bojím se,že pře jdouc přen
mé rty, byla by zmařena."
"Zmařena!" zašeptal stařec. "Vynaložil jeem poslední síly scbřad
lého těla, se zmarem zaliynn i já, tuším to!"
Richard jej netěšil, neměl k tomu síly a mimo to znal příliš dobře
onoho muže,věděl, že mu není útěchy třeba, je-li pád jisty. "Zvíš vše!"
řekl po chvíli; "teď ku králi!"
Tento byl jako oživen, ačkoli byl zároveň nesmírně popuzen proti
vzbouřencům; což mu záleželo na blahu poddaných, po dlouhé nečin
nosti opět boj, toť byla vyhlídka, kteráž odstraňovala v pozadí jeho
hněv.
Milostivě přijal Albigence, tak jako byl přízniv k Jindřichu z
Liptí i ke dvořanstvu. Nastala válečná porada, jak pokořit povstání. V
té se účastnil i Mikuláš, kníže Opavsky, příznivec strany Hradecké.
Jan se chtěl vrhnout na Staré město hodlaje ho dobyti. Veškeré muž
stvo, stojící na rychlo ke službám krále, čítalo toliko asi 400 mužů,
mezi nimiž byl také lid pánů. Podrobil se tedy radám velmožů, zvláště
pána z Lipé, jenž nejvíce naléhal, aby nebyl žádny útok podniknut.
VěJél, že postrádají ve městě obránců a nechtěl nijak, aby král zvítě
zil, byl jist, že on neopustí původcům vzbouření, byť i poražen— čímž
nastane je?tě větší rozkol mezi ním a druhou stranou, sám pak zároveň
seslábne neúspěchem. Kdyby zvítězil, padla by druhá strana, v kterou
čítal nenáviděnou Elišku a Vrald<;ka, král však by sesílil a to si nejmé
ně přál muž, jehož všechno snažení čelilo: eeslabiti, zmalicherniti moc
královskou v říši české.
ITsnešeno, aby byli vyslány menší čety, jež by ničily majetek
měšťanů v okolí Prahy, znepokojujíce Pražany a aby byly hotovy na
povel se navrátit. Král rozkázal ihned započíti, věda, že Pražané budou
chtít i háj i ti svíij majetek. Bnchaes měl táhnout za tím účelem k jižní
straně, kníže Opavsky vedl druhoti četu padesáti žoldáků, kteráž měla
ee držet pobočně prvější. Jan sám pojal 50 mužů a zamířil k Vršovi
cům, kde stála většina-měšťanských statků.
Ještě odpůldne 8. července, sotva že si popřál oddechu, učinil se
svou Četou útok. Spálil dvůr měšťana Štuka, odehnal skot a donutiv
ke iraauí vlastní Štukoví lidi, pohubil majetek více občanů, rozehnal
měšťany, kteří se mu na zpáteční cestě postavili vstříc; při tom byli
zajati dva z měšťáků, a podobalo se, že naschvál tak učinili. Král záře,
obrátil 6c k Richardovi. "Nuže, magistře," pravil, "co říkaŠ, porazíme
zpupnou Prahu?"
"Doufám, Milosti."
"Doufáš? Haliaha! Já to ale tvrdím! Pokořím je navzdor paní Eliš
ce, Zajícovi a všem ostatním! Saint Denis! magistře, kéž bych měl tak
jistou Albu, jako toto vítězství!"
"Bude tvou, jen podepiš!"
"Nikoli, podepíšu teprva, až budu stát oné kráece tváří v tvář. Co
je to?" ohlédl se náhle. Byli mu předvedeni oba měšťané, kteří byli
jati.
"Co vidím, Frenclin a ty, mistře Jene?"
"Milostný králi, rač nám dovolit malou rozmluvu," pravil první,
ukazuje na žoldnéře. Po odstranění těchto pravil: "Nechali jame se
zajmout dobrovolně. Milosti, abychom ti dali zprávu o všem, co se ve
městě děje, rač náš slyšet."
"Král jim poklepal na ramena. "Výborně, těší mne vaše oddanost,
ač vás nepotřebuji. Magistře, promluv s nimi." Pobodl koně a uháněl
k Vltavě.
I druhým četám se dobře dařilo, čítaly pouze dva raněné. Nikde
se jim nepostavili na odpor, leč jednotlivci. Také druhý den podniknu
ty po lobné výjezdy.
Iv ltichardovi, jenž co životní lékař krále bydlel na hradě, přišel z
večera stařec arcibiskup; přinášel zprávy z města od svých souvěrců.
Téhož dne dostavil se na hrad Jakub Frenclin, který následoval své
věrolomné bratry a utekl ke králi, začež mu byl vydrancován dům.
Oba vyprávěli magistrovi o různicích, které v městě začaly. Lid, jehož
se netýkalo utiskování krále jako bohatých měšťanů, zpěčoval se bojo
vati proti němu; souhlasiv do včerejška se vzbouřenci, změnil náhle
své smýšlení. .Roznesla se pověst, že na zejtří udeří král se dvěma ti
síci zbrojenci na město. Lid si vypravoval, že páni a čelní měšťané
uprchli, aby mohli potom svésti všecko na ně. Domněnku tu potvr
zovalo prchnutí několika VelHoviců, mimo to vzdálení se Rosenoerka
a Vadštýna Ojířovce, kteří odtáhli pro posilu. Ostatně lidu se lépe
líbilo brojiti proti bližšíwi svým utlačovatelům, než proti vzdálenému
mocnáři, ilichard i arcibiskup věděli, že příčinou toho jsou Albi
genci z Prahy a z okolí, kteří se soustředili na Staré 'město, byvše pou
čeni, aby v tom smyslu jednali. Jakub Frenclin mluvil též o slabé
posádce.
Sotva se navrátil král, odebrali se Albigenci k němu. Vyprávěli
mu, co řekl arcibiskup: "Jest čas, Milosti, rozhodni se pro zítřek,
vítězství tě nemine. Vzpoura vypukne v lůně povstalců, jakmile
udeříš na Prahu!"
"Aj, ty mluvíš tak určitě—"
"Tvrdím to, králi, tak jako jsem to mohl určiti přede dvěma
dny." "Jak to?"
"Původci nespokojenosti lidu jsou Albigenci."
"Je-li možno?'
"Věř, Milosti," dosvědčoval stařec. "Zde vidíš úspěch naší odda
nosti. Na 400 mužů stojí uprostřed Prahy, kteří jsou hotovi provésti
ku tvému prospěchu vzpouru, aby podlehli měšťané a páni, jsouce tís
něni s dvojí stran v."
"Věru jsem překvapen! Co tomu říkáš, magistře?"
"Radím ti, Milosti, abys učinil za jitra útok a zároveň však, abys
podepsal. Na podpis čeká lid."
"Oko, ty se domýšlíš, že bez vaší pomoci nepokořím město?" tázal
se hrdě král.
"Mýlíš sp, Milosti, já nepochybuji, ale myslím, že není k zavržení
naše síla uprostřed nepřátel!"
"Ila, toť pravda; ale já řekl, že nepodepíšu, dokud neuvidím Al
bu před sebou!"
"Uvidíš ji!" odpověděl Richard se zvláštním výrazem, který
značil: uvid ale —
"Saint Denis! tentokrát snad nelžeš!"
"Nikoli!"
"Pak podpíŠu! Hoj. jak krásny den mi zítra zasvitne, vítězství
nad povstalci i nad děvou. I>ude má! Spolehej se na mne magistře
i ty, starce, zítra budu vítězem a za cenu mnou určenou, předpíši buři
čům vaše i své prospěchy!"
"✓Jrotín řekl pravdu," zašeptal Richard; "toť bylo by nejjistějŠí
vítězství. Však až pod píše í co pak? Nechť ať odvolá, ať bouří, mandát,
bude v ruce me, a bychť jej násilně nebo celou silou klamu musel při
nutit, musídodržeti slovo. K tomu ale musí byt vítězem! Arciť,"
dumal na odchodu, "kdybych měl použít násilí proti svým přátelftm,

xml | txt