OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, December 21, 1892, Image 3

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-12-21/ed-1/seq-3/

What is OCR?


Thumbnail for 3

byl bych jist, stálo bj to pak jich životy; k tomu jsem sláb! Výstřed
ního zla i sem neschopen! ó v§emilosrdný!"
Král zatím svolal oddané pány a oznámil jim zítřejší útok. Marně
mn zbraňoval Jindřich i Opavsky, setrval.
Prvnější vrátil se domů, hned na to njíždél rychlík směrem, kam
odjížděl Rožmberk, aby ho pobídl ke spěchu a oznámil úmysl králův
—vše to ve jménu Pražanův.
XVIII
Zmařená naděje.
Dne 10. července brzo z jitra byli Pražané zděšeni nenadálým se
objevením Jana Lucemburského před branami. Král vytáhl s třemi
sty odděnci pod šesti korouhvemi ku předměstí Zderazskému. Jej ná
sledoval oddíl sto mužů s korouhví krále, jejž vedl Buchses a Yivares.
Désná přítomnost, démona války, anděla to vraždění, zpousty rozčilily
veŠkeren lid. Jako blesk zaujal postavení kolem Zderazského kláštera,
udeřil na ukryté zde zbrojence a sevřev je s dvou stran, přinutil je k
útěku. Rozutekli se po jednotlivých domech a barácích ukrývajíce
se. Královští pojali to za příčinu, aby se mohli vrhnout na bezbrané
obyvatele; rozděleni na menší čety rozběhli se kolem vybíjejíce a lou
píce. Jan sám dal první příklad k tomuto řádění. Ve městě se rozzva
čely zvony k děsnému poplachu k umíráčku; věštily, že lidskost pře
stala, člověk že se stává dravcem. Posvátné zvuky volaly lid k ukrut
nému vraždění.
>T" 1 JL/ 1 ral zmatek. Lid tlačil se na zdi, vylézal na věže
Na levé straně předměstí objevil se pojednou černý kouř, rudá
zář jej následovala. Četa pána z Buclisesu zapálila chatrč. Král uzřev
to, zasmál se divoce.
"Výborně! Buchsese!" zvolal. Pak jako vich poboduv koně ujíž
děl se svým průvodem k druhé straně. A již i zde hořely domky. Křik
bolesti, bázně, jásot žoldnéřů, chřest zbraně zahučely přes hradby k
Pražanům. .
Zvony 11a věžích se mocně rozliučely.
"Milosti," podotkl pán z Yivares, "nebylo by zóliodno odpověděti
těmto měšťákům?"
"Jak to-> pane Leonarde?"
"Použijme klášterní zvonice."
"Mአpravdu! Učiň tak!"
Za krátko po těchto slovech zněl i klášterní zvonek, jenž svolával
druhdy lidi k modlitbám. Jako výsměšně zněl tento cinkot proti hla
holu pražských velikánů. Jan se rozesmál, slyše jej. Obrátil se k
zasmušilému magistrovi, jenž jej stále provázel: "Jak se ti líbí aia
gistře? Co myslíš, nebylo by zahodno uspořádat vojíny a udeřit na
zevlující Pražany?"
"Sečkej. Miloiti," odpověděl Richard; "3111 ěs na hradě ukáže Mám
výhodnou dobu."
"Aj, tyť mi radíš, učený lékař mne, králi bojovníku!" smál se.
"Však poslechnu tě! Saint Denis! totě ruch, v němž cítím se blaženým.
To rozehřívá kro, jenom náruč Albína mohla by ji více vzbouřit! Líbí
se mi to laškování!"
Kol nich prchal dav žen a dětí pronásledován vojíny. Richard se
ješté více žasmušil.
"Pane Mikuláši!" volal král ke knížeti Opavskému, "račshromáž
dit čety a zastraš trochu Pražany. Učifi, jako bys chtěl již učinit
útok!"
"Dobře, Milosti."
"Nekvap tak! hoho! tys ďáblem posedlý! Použij jich ale, abys za
bránil druhým překročit určitou čáru a blížit se ku zdem. Pohrajeme
si 8 nimi jako kočka s myší!"
Mikuláš odkvapil.
Na hradbách nastal skutečně zmatek. Hromadné mizeli diváci a
bylo vidět zbroj en ce obsazující místa.
"Sem tam jeden," smál se král, uzřev to, "ubozí měšťáci, překva
pil jsem je, nestojí to za řeč, jest jich málo." V tom doznívalo sem:
"Sláva králi!"
"Toť jsou našinci, toť dílo jejich!" řekl Richard.
Jan záře, poklepal mu na rameno.
A skutečno panoval za hradbami kritický okamžik. Zděšený, po
štvaný lid začínal pozdvihovat hlasy, sotva že uzřel královské zbrojen
ce. Mezi davem vyskytlo se množství ozbrojených lidí, kteří nedbali
volání setníkft a místo aby zaujali stanovisko na hradbách, vmísili se
mezi lid, bouřlivě pokřikujíce. V čele dvaceti mužť. přiklnsal sem pan
Ojířovic. Odeslav nazpět svého koinoně, kázal jim spurné, aby upo
slechli. Odpověď byla slyšeti až na Zderaz k Janovi; znělat: "Shíva
králi!"
Rozhorlený velmož obrátil se k setník dm, pořádajícím as sto pa
desát sbrojenců. "Proklatá lůsa! Toť vaše příprava!" zvolal. "Za stůl
s vámi, De do boje!"
Setníci krčili rainenoma.
"Proklaté spolky s těmi měšťáky!" zahuhlal pln zlosti pro sebe.
"Oj, říkal jsem to Yaldekovi, čert vezmi všecky jeno důvody! k ďasu
se spolky!"
Pozdvihl hlavu a radostně zvolal. Vstříc přijížděl mu Miličín,
provázeje černě oděnou dámu zahalenou tmavým závojem. Ač se mu
neobjevil co rytíř žádostivý boje, přece se k němu vesele přiblížil, by
si odlehčil bratru bohatýru.
"Zdař bůh, pane z Miličína! Kam spěcháš? Na mou věru, ty če
nicháš umrlčinu; myslil jsem, že's u krále, zatím. . . .Jaká to kráska!"
tázavě jnaň pohlédl.
"Žirotínovna," odvětil Heřman.
"Cože, ďáb—o tom jsem nevěděl!" A hluboce uklonil se před
Albou. "Kam hodláš? Divná to procházka! Nevítám tě k boji, poně
vadž průvod tvůj nesvědčí půtce. Ano, ty senám vyhýbáš,bratře; jak
krásné místo mám pro tebe!"
"Děkuju ti, jedu na Zderaz!"
"Jakže, chceš do králova táboru?"
"Musím, pane Viléme!"
"lim! hni!"
"Aj, neobávej se, nejedu bojovat proti bratru, tohoť důkazem je
má průvodkyně!"
"Ráčíš mi za to ručíti, sličná Žirotínovno!" tázal se Landštýn, ač
byl posud neviděl její tvář.
"Buďte ujištěn," zavzněl lahodný hlas dívčin, že sebou trhl bujný
boliatýr.
"Toť mi dostatečnou záruku," pravil se smíchem. "Propustím
vás. Je tě ale škoda, Miličíne, p hled ni, toť celé nase vojsko," ukazuje
na zbrojnoše.
"Což měšťané V
"Proklatě! S těmi měšťany pranic není, my nebyli připraveni —
nepotřebuji podotýkat, že je to pro druliy tábor tajemstvím. D'as aby
do těeli spolků.! Ah, ty spěcháš, odpusťte mi, že vás zdržuji. Poboční
fortnou můžete vyjeti; co se bude s námi dít za hradbami, nebude ínon
vinou.Setníku! Ah, tys to, mistře KunŠíku!" zvolal na jednoho z veli
telů; "Buď tak laskav a otevři mym přátelům branku na mé zodpo
vídání!"
"Pán z Miličína!" zvolal tentopřekvapeu.
i—i "Zdař bůh, přítelil" podával mu Heřman ruku. "Posléze tě tedy
vidím abych ti mohl děkovat."
"K čemu — tisíc Albo!"
Dívka, jež přerušila zaláteření měšťana, seskočila hned po oslove
ní Heřmana s koně a odhrnuvši závoj podávala Kuušíkovi celo k po
libku.
Ojířovic z Valdštýna nemohl utajit vyraz obdivu. uTéž já t*
děkuji, pane, děkuji ti jménem svého děda, pokud on sám ti nevysloví
svůj vděk."
"O, <5! ty spěcháš' pane?" odvětil Kunšík.
Provolání k českému
čtenářstvu!
Bez agitace a pouze rozesíláním
týdenního listu našeho na venkov
nabyli jsme značného počtu odbě
ratelů ve všech obcí Spojených
S átů, obydlených ('echy. Krajané
a přátelé! Obracíme se na vás se
žádostí, by jste hleděli list náá roz
šiřovati mezi krajany. Za ty měsí
ce, co vychází, bylo vám zajisté
možné seznati zá«?ady listu, a zása
dy ty jsou podpory hodné. Zajisté
máte ještě v paměti počátky denní
ho listu našeho, vydávaného v Chi
cagu. Zajisté že pamatujete si na
vylíčení počátku Denního lila
satele, jenž po puldruhaletém trvá
ní vydal nákladem svým i týdenník,
jenž rovněž asi téže přízně nabude,
co denník náá. Nepopiratelné jest
dnes, že Denní Illaeatel dosáhl v
Chicagu rozšíření, jako žádny če
ský časopis v Americe dosud ne
měl, neboť český lid věnoval nám
vší přízeň svou, an byl svčdketn
ln)je našeho, když počali jsme stá
vku proti vydřidušskym bossům,
jež dělníkům svým spravedlivé po
žadavky Sliodinné práce povoliti
nechtěli. Žádáme vás tedy, přátelé,
byste pracovali pro nás mezi svyn i
krajany a odporučili jim list tento.
Můžeme zaslati list ten od počátku
všem, aby měli cely poutavý román
'•V družině dobrodruha krále", za
šlou-li celoroční předplatné.
S úctou
Vydavatelstvo Denního Hlasatele.
Nezdaněná whiska.
Kaleigh, Sev. Car., 18. pros. — V
okresech Vllkes a Catawba podařilo se
vládním úředníkům přiliti na stopu vy
rabltelftm nezdaněné whisky, přepad
nout! je v jejich hní/dech a zabavit!
jim jejich zboží. Vládní maršál zjed
nal si dobrého zvěda, jmenem Osborna,
který "měsíěkáře" vystopoval a úřední
ky na ně přivedl. Nrstal tuhý boj a
kule létaly z obou síran, aniž by koho
zasáhly, .leden z provinilcfi byl za
tčen, ostatní prchli, zanechavše všecku
whisku v rukou vítězů. Toto místo v
horách bylo již dávno marně hledáno,
ne?, se podařilo vládnímu maršálovi je
vypátrali.

xml | txt