OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, December 28, 1892, Image 1

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-12-28/ed-1/seq-1/

What is OCR?


Thumbnail for

•^v
Eotered at the Post OMice ;il Chicago, 111., as bticonr] class matter.
Ročník I.
Chicago, středa dne 28. prosince, 1892.
Číslo 22.
V družině dobrodruha kráe.
FII8TOIUOKÝ ROMÁN. Sepsal BOHUMIL HAVLASA.
Pokračování.
"Ano, vyveď nás!v
Pokynuvše ještě O jírovci a Kunáíkovi, kteří přáli hlasité jezd
cům mnoho zdaru, vyšinuli se opět na koně a klusali spěšně ku Zde
razu.
Touž dobou ozval ee velký hluk, jenž znova upozornil Jana na
vnitro města.
"lile, opět ujíždějí z Prahy!" volal lid. "Jsme ztraceni! Nechají;
»ás zde povraždit!"
"Neposlechneme! sláva králi!"
Marně křiěeli setníci, marně namáhal se Ojířovic a jiní lid uko
nejšit.
"Královna také odjela! Jediný ty jsi zde zbyl, pane z Landštj
na a tvoji druzi! Kde jest pán z Valdekať Zradili nás! Sláva králi!"1
znělo opět sborem.
"Pohledněme, kam ujíždějí a jak s nimi naloží král!'' ozval se
jakýs hlas. "Podle toho budem jednat!"
Hluk se utišil a vše spěchalo na hradby.
Podobně zvědavi byli v přední stráži královského^vojska, kteréž
válel Mikuláš, Opavsky.
"Chystají se na výpad!'' smál se Opavsky.
"Jak hloupí jsou ti měšťáci!" zvolal kdosi.
1 v le viděli vycházeti dámu s třemi muži přemýšleli o příčina
uIIle těleso mezi dvěma žraloky!'* podotkl rytíř Kus t. Lutic, uka
zuje na průvod.
"Oo chtějíí Toť odvažlivost, pouštět se mezi nepřátelské tábory!"
dodal pán z Oiinbnrka.
"A tak klidně jedou!'* řekl jiný.
I mezi žoldnéři kolovaly úsudky a jeden pravil: "Ta paní je Itezka,
pokynou-li nám, pokusím se o ni!"
"Toť nějaká šlechtična, ta dozajista zůstane jen pánům!" odpově
děl druhy.
"Ne, ta je pro krále! ont beztoho vdovcem!" smál se z plna hrdla
třetí.
"Co mám činití1' tázal se Mikuláš. '-Mám snad sen kat až dojedou
k nám a vysloví své přání?1'
"Snad jsou to jednatele,"' podotkl Cimhurk'
"S dámou?" řekl Kus z Lutic,
"Jsme válečníci! rač jim vyslat někoho vstříc, Milosti!" zvolal
Ciinburk.
"Pravda ty jeď. pane Bernarte!"
"MíIíčíd!'* zvolal v toni Kus z Lutic.
"Pan Heřman!*'
"Bývalý dvořan! Aj zůstaň, .pane v. Oimburku, dookáme se tobo
pana!"
"Ali, kdo asi ta slečna či paní?"
Rokující byli vytrženi kvapnyui klusom. Byla to četa, vedená
Ježkem ze Stráže.
"K útoku, pani bratři, král velí!"
V témž okamžiku přicválal s druhé strany Jindřich z Lílc a za
níia pěší jeho lid.
"K útoku! k útoku! Jan sám povede střed!"
Rychle sešikovalo se mužstvo.
"Co s mym lidem ť" tázal se Opavsky.
"Hle, zde novy posel!"
•kToť sám lékář králův!"
"Co si přeješ, magistře?"
Byl to skutečně Richard, l>lod, zádumčiv, bylo váak zřejmě viděti,
že jest rozčílen.
k»Ye jménu Jeho Milosti mám provést pána z Mílicína s průvo
dem!" A pohodnuv koně, ujížděl jim vatřřc; byli již jen několik kroků
přrd vojem.
'•Tak jsme zbaveni starosti o jezdce!" smál se < >pavsky. 'Vzhůru,
jonáci, do boje!"
<'ety 6e pohnuly.
Líicnard. když dojel k průvodu, ulmoul stranou k zahledám, kde
stálo oddělení vedené pány z Buchsesu a z Vivares, jízda to s pěchotou
tvořící zálohu. Nikdo jim nepřekážel, klubali řadami mužstva ku klá
šteru .
Jan neznamenal jezdce, stál příliš v pozadí, kouř hořících budov
bránil jeho zraku; slyšel ale křik nespokojenců, v zahradí: tilům Král*!
Planul touhou po boji, po vítězství, nedal se více zdržovat. Vytasiv
meč, pobodl koně a pádil ku svému zástupu, jenž posud drancoval.aby
joj seřadil.
Richard vida. Že by jej neudržel, popojel blíže k městu, pravé v
ca*, aby uviděl Heřmana s Albou, k vůli které zdržoval krále od boje.
Náleželo t<> do jeho plánu. Skoro zároveň e veliteli, vedoucími svftj
lid k útoku, dorazil k přední stráži. Každý niti věřil, že vykonává toli
ko králův rozkaz.
Král se neohlédl více jh> magistrovi. Jen slabé byli připraveni
královští na dobývání hradeb, toliko trámce přes příkopy a žebříky, ne

xml | txt