OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, December 28, 1892, Image 3

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1892-12-28/ed-1/seq-3/

What is OCR?


Thumbnail for 3

A skutečně počítal Richard velmi dobře; na jediné ale zapomněl,
Že má Jan i mezi svými nepřátele, že jest příliš sláb proti účinlivé snaze,
proti napnutí všech sil spojených zbouřenců, slovem, že možno, aby byl
poražen.
Po přečtení privilegia ozvaly se různé výkřiky: "Sláva králi!"
celek však vypukl v zuřivý křik: "Pojpóruje kacíře! jde o naši víru!
velební otcové to dosvědčují! Záhuba králi! sláva královně!" Lid dosud
odhodlaný přidat i se ku straně králově, rodiodl se proti ní. Kněží
všech řádil i světští vmísili se mezi zástup, a po chvíli jako vlny vichrem
-zedmuté pozdvihl se dav.
"L)o boje! do boje!'' voláno. Menší část byla všelijak ozbrojena,
bezbranní volali po zbraní. V téže době přiběhl mezi dav stále se množící
žoldnéř, pak dva, více. "Vše ztraceno!" volali. "Brána je prosekána!
krá'ovští jsou ve městě!"
Nastal křik zlosti smíšen s voláním zděšeni. "Zbraň! zbraň!"
Na rukou byli nošeni jednotlivci, nejvíce kněží vyoízející lid k boji.
Horliví věřící volali:
"Za víru!" měšťané: "£a práva!" jiní: 'Za královnu!1 a všeobecně:
"Zhouba králi! do boje! zbraň!" Nato zaznělo opét: "Sláva panu v
Valdeka! sláva panu kancléři! sláva pánům! ať žije Olbram!"
Tito se objevili nnzi lidem. í jich došla zpráva o mandátu krá
lovském, o zoufalém boji u Zderazské brlny. Královští rozsekali
skutečně bránu, pomd jim ale odolávali městští setníci se svým lidem,
jsouce se všech stran tísněni přesilou. Páni p 'jali poslední zbrojence
ode druhých bran a jeli ku Zderazu. /a Vilémem Zajícem, Landštý
nem, kac'éřem proboštem danem, několika čelnými měšťany a rytíři
jeli zbrojnoši, mezi nimi několik s nákladem rozličné zbraně, již rozdá
val. Zmatek ustoupil rozhorlení, strach touze po boji. Kdyby byli
nepřišli ještě v čas, byl by lid dále křičel, povykoval a nic nečinil
vůdcové vše uchvátili. Postavivše se v čelo vryli se ku Zderazské
bráně.
Jakýsi muž pravil ku třem jiným: "Znamení! znamení!"
"Nevidím žádné, co činit?" zněla odpověď.
'•Snad listina vylhána!" dodal třetí.
"Sečkejme!" rozhodl čtvrtý.
Byli to Albigenci. Takové smýšlení panovalo 111 -zi nimi.
Vše se bralo ku Zderazu. Ut.kající zbrojenci přišli jim vstříc.
krát Lucemburský byl ve městě. Jindřich z Lipé a Mikuláš Opavský
zuřili.
Však ohromná závora posunula se náhle před vítěze, hradba to,
kterou neočekávali, a jež spadla takřka s nebe: zuřící lid. Chrabrý
Vilém Zajíc osvědčil poznovu svou válečnickou proslulost. Co byl
Jindřich z Lipé pro zájmy královny Hradecké, pro zájmy panstvíchtivé
če^ké šlechty, to byl Žijíc pro zájmy dědičky č-ské koruny Elišky
Přemyslovny; ovšem vynikala přímá povaha jeho pouze na bojišti,
kdežto hlavní síla Ji idřichova byla v intrikách diplomatických, vyni
kajíc též s mečem v nice. Dnes ale bojoval Jindřich z Lipé ne mečem,
nýbrž intrikanským svým duchem, Vilém Zajíc pak zbraní, oba s-ně
řovali proti králi. Ca*tý vítěz nad Janem Lucemburským opět se
osvědčil.
Pomoc AlbigenctL kteří nedostávali umluvené znamení, utonula v
nečinnosti.
Král byl vytisknut z města, brána 11a rychlo zatarasena, hradby
osazeny. S nezdarem se potkal dnešní útok Ja »ův. Kázal odtáhnout i
od hradeb a sešikovai sviij lid v místě, kde dříve dlela přední stráž,
vedena Mikulášem Opavským. Zuřivě b.xlal král svého koně, vzpomněl
na Albu, chtěl se k ní navrátit. 1 pamatoval se však na svůj výrok:
"musíš mne milovat co reka, vítěze''—- a ostal.
Slyšeli jsiri", že kázal král Leonardu z Vivares, aby střežil Albu.
Vivares pojal ponechané 11111 dva zbrojnoše a postavil je do refektáře
opuštěného kláštera, sám si usedl přede dvéře. uToť divný úkol",
zahučel, "místo bojovníkem mám být vězníkem!" Xicméuě setrval na
svém stanovisku.
Arcibiskup Albigencd nehodlal se vzdálit od dívky, chtělť o ni
pečovat: po nějaké době si ale připomněl slova Richardova. "Ty dáš
znamení!" Byioť to znamení, na něž čekali rozptýlení v městě souvěrci.
Richard se obával, aby nezačali něco před časem, nařídil iim t" Iv. abv
• — I' »/ v
bolí i li prožitím lid do &un, kdy uzři vlát i červený prapor s veze Zde
razskéli) kláštera. Víme, že dám pibídl kr.ile k útoku, vědél tedy o
místě, kde bude boj zap )5at. Albigenci slyšeli sice mandát králův,
viděli boiřící se lid, by i i většin mi přítomni b »ji: nevidíce v Sak znamení
8etrva!i nečinní, neb se suóastuili v boji prjti králi: hUs o možně
nepravdě privilegiu nalezl u váech ozvěny.
Arcibiskup zpomněv si na tento úkol chtěl odejiti. Aoldnéři mu
zabránili. 1'orucil, aby zavolali pána v V i vares, tomu oznámil, že chce
vyjiti. Vivares mu to ale zakázal. Neznal jej. neviděl h<> nikdy u kr.Ve
jako Buchses a obával se zrady, kdyby jej propustil. Donucen řekl
nm stařec příčinu, proč clice vyjiti na věž: pan z Vivares nemaje
nejmenšího p^nět*1 o jakési spjjivosti umzi městem a králem, nevěda o
celé záležitosti Albi^rencu, stal se podeznvavýni a zakázal 11111 naprosto
vyjiti. Nato usell přede dvéře a nedbal na žádnou prosbu nlareovu, 11a
žád 11 y < l fi vod, set r v al h 1 u chy m.
Albigenec vida marné namáhání a důvěřuje mimo to ve vítězství
krále tak jako Richard, podrobil se nutnosti. Objav chvějící te Albu
šeptal jí: "Neboj se, mé dítě!" Vložila hlavn na jeho rámě a oddaně
Čekala.
Heřman z Miličína byl smluvil se sám s Richardem o plánu, jimi
hodlal tento dosíci podpisu. Žirotín svěřil mladému bohatýru dívku,
neboť věděl, že spíše mladíka zavraždí, než aby nedostál slovu; slíbilť
mu: neporušenou přivedu ji nazpět. Ostatně znal udatnost Heřmanovu
i zbrojnošů, kteří ho provázeli, a bezmocnost krále v čas bitvy. Neobá
val se. Přítomnost Albina měla přiuutit Jana k podpisu, což se mělo
stát mezi bojem, a to z dvojí příčiny: předně mohl nngister předstíraje
nutnost jeho na bojišti oddáliti krále hned po podpisu, což jak jsme
viděli, vykonala sama příznivá náhoda, za druhé mohla Alba v průvodu
Heřmana po vzdálení se Jana bez překážek odejít, ježt j veškera pozor
nost byla upoutána k bojištt. Že bude král pojat nedůvěrou k Albigen
cůin, to neočekávali. Ostatně i v tomto případu nebylo poatavení
podnikatele nejhorší.
Slova, jež promluvil k Heřmanovi Richard za králem spěchající,
znamenala:
"Teď tobě nastává práce, osvoboď Albu".
Heřman kráčel také hned po odchodu Richardově k Leonardu z
Vivarjs; chtěl vstoupit.
"Ah, tys to, pane z Miličína?" řekl dvořan chladně. "Nevím, co
tě vedlo do našeho tál>ora, ale životní lékař tě přivedl z rozkazu Jeho
Milosti, netážu se tedy. Libo-li ti zůstaň se mnou, do vnitř ne-Jiní nikdo
vstoupit".
"Jakže í" tázal se překvapený Heřman z Miličína neočekávající tuto
odpověď.
"Rozkaz to králův!"
•'Já přivedl dívku, tedy snad mohu vejiti?"
"Nikoli: jsem zie na stráži, a pokud já zde sedím, nevstoupí
nikdo!"
"Nikdo?''' zvolal Heřman zatínaje rty. "Dobře, pane!"
* O loupežné vraždě v Brně, spácha
né dne :*0. list. v odlehlé části města,
ve Hrázové ulici č. 7 dovídá se "Mor.
Orl." těchto podrobností: Antonie
Maurerová, 40letá zelenářka, sedávala
dopoledne u svého krámku na Z-leném
trhu. Mluvilo se, že má peníze. Byla
to žena statná, pravý typ žen z trhu.
OJ poledne, vrátivši se z trhu a obsta
ravši domácnost, chodila na návštěvu
ke své provdané sousedce Marii Kra
morové. Zde trávívala c-lé hodiny v
"přátelském pohovoru". Také dne 30.
; m. m odpoledne byla zehnářsa u Kra
j měrové návštěvou. Pobyla u ní až do
i ij 0. hod. v černí, naěež odešla do sv£
J ho bytu. Z i clwíli zasleciila pradlena
i z bytu Maurerové podezřelý šramot. Z
pečátku toho nedbala, když ale šramot
I neustával, vyšla Kramerová ven, naloz'a
t dveře do kuchyně uzamčené a slyšela
j sténání a srdcervoucí nářek. Hned na
; to poznala hlas Maurerové, která sté
I nala: "Js' m zabila! Ten lump mě
i zabil! Chyťte ho! Pomoc! Pomoc!"
! Kramerová v největsím zděšení spěcha
' la do sousedního domu, k hostinskému
Nuxovl, kt*»ry se svým nevlastním sy
i nem. povozníkem Paulem a domovnicí
PetrŽelkovou odebrali se pak k bytu
i Antonie Maurerové Noxa vy páčil dvé
r ■ ji se světlem vstoupil s ostatními do
kuchyně. Naskytl se jim straSný po
hled. Antonie Maurcrová ležela vedie
své postele v tratolišti krve a všecka
krví /ulila. 1* »stel byla vSecka rozbá
t zcnn, peřiny válely se pizemi. Bylo
í patrno, že vrah v posteli ve chvatu nč
! co hledal. Sténajíc vypravovala, že
byla přepadena mužem, který ji seke
1 rou uhodil do hlavy. Mfila jestí tolik
síly, že dovedla podat dost podrobný
popis vrahfw u přítomnosti vSrch sou
S*d&. Za krátko na to pozbyla vřdomí
Tclefoutm podána o hrozném zločinu
zpráva policii a ochranné stanici. Na
místu činu dostavil se mč*9lský rada
Makow.ský, skrelóř Válek a policejuí
okř áni lék*ř dr. Miindel. Tento kon
.statoval smrt zavražděni Manrerové.
i Bylo patrno, /.»• nešťastnici zasazenu
bylo několik silných ran do zadní části
hlavy a to buď Sekerou nebo kladivem.
Ze se tu jedná o vraždu loupežnou, bylo
patrno na první pohled. Dle všeho se
zdá, že vrah na svou oběť číhal a pře
padl ji od zadu, zasadiv jí ránu do
hlavy- Vrah přeházel celou postel, v
níž bezpochyby hledal klíče nebo peníze
a některé cenné věci. Co odnesl, v
první chvíli nemohlo býtl zjištěno, nčco
jiného také se neví. Je však patrno,
že vrah, boje se, aby nebyl překvapeu,
utekl z bytu a zavřel dveře, vzav klíč k
s^bě. Dle dalších zpráv byl pachatel
této loupež é vraždy už vypátrán a za
tč^u. Je to 4 91etý tesař-.ký pomocník
Karel Vymetal, rodilý z Nemochovic a
bytem v Brně. Byl dopaden na základě
výpovědí, kieré umírající Maurerová
činila. 1'dala totiž před smrti, že
vraždu spáchal truhlář, který krático
před tím v domě spravoval okna. Bylo
vySetřeco, že to byl Vymetal, který te
prve v květnu t. r. propuštěn byl z
trestnice kartouzské, kdež odseděl si
20Mý žalář pro loupež. Policie hned
več?r hledal* ho v jeho bytě. On však
po celou doc nepřišel domu. Když pak
dne 1. pros. o 9. hodině ráno se vrátí',
byl hned zatčen a odveden na policii,
odkud dodáu Z'*mskému soudu. Za
vružděná Maurerová byla vdovou po
mlynáři.
Jí Revolverový hrdina. — V okolí
IUldburghausenu vzbuzuje nemalou
sensnci následující politování hodný
případ. V četní navštíveném hostinci
v blízkém Budheimu došlo nedávno
in zi nikolika sedláky a setníkem ve
službč SI. Michlem z Liliensternu k
prudké háéce, při čemž setník popudily
proti sobi rolníky nadávkami. Kd>ž
mu to vytýkali, vytáhl revolver a stře
lil na zdařb&h mezi sedláky, z nich?,
někteří lehce ranóni. Když jpj na to
vyhnali z místnosti, střelil xuHvec
jeňtČ jednou oknem do hostince a roz
tříštil rolníku Kochovi 7. Přer9dorfu
čelist', zraniv jej velmi téice. Proti re
volverovému hrdinovi /.uvedeno Cyfte
tíováni, aby s«- zjistilo, je-ll pWetný.

xml | txt