OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, January 11, 1893, Image 1

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-01-11/ed-1/seq-1/

What is OCR?


Thumbnail for

Entered at the Post Office at Chicago, 111., as second class matter.
Ročník I.
Číslo 24
V družině dobrodruha krále.
HISTORICKÝ ROMÁN. 8ep3al BOHUMIL HAVLASA.
Dokončení.
Vřele přitiskl řádky na rty a Šeptal: "Díky, díky! jsem šťasten!"
"Nesmiela více psáti, král zuří, jest střežena," pravila ženština.
Při hlasu tom trhl sebou pán z Miličína. Pohledl kvapně a bystře na
ženil, pak skloniv se políbil její ruku. "To jí!" zvolal. "Nemylím-li 6e,
jsem věčně zavázán Kristině Olbramově. Nelekej Fe, sličná panno,
přijmi můj upřímný dík. Cos viděla a slyšela, oznam hvězdě mého
života; tento polibek jest pro ni! Miluji, muluji ji?"
Dlouho ještě hleděl za zmizelou. Plichta z Žirotína mu položil
ruku na rameno. "Nuže?"
"Ona mne miluje stále!" zajásal Heřman. "Snad přijde čas —"
A vrhl se příteli na Šíji. "Odpusť, odpusť! nemohu tě navštívit;
uprchnu jako zločinec, nesmím vejiti k vůli Albinu klidu. Snad po
aději! Buď šťasten! Tento pozdrav vyřiď i Albě od jejího bratra!" do
dal smutně.
Po chvíli zmizel s očí starého reka. Tento vzdychl.
Na holé výšině pusté pláně v rakovnických lesích stál muž ve
dlouhé tmavé říze. Zakalené oko zimničně zářící z bledého obličeje
upíralo se ku příkrému svahu vršiny spadající ve hluboké rokliny.
Kolem něho klečel hlouček lidí zíraje na mrtvolu před mužem ležící,
vedle ní stála hranice. Hluboký žal, netajené se jevící na tváři onoho
muže, ustupoval bolnému klidu; v tomto klidu spočívala láska, o ní
mluvil ku svým souvěrcům. Pak se shýbnul a políbil uchřadlou ruku
mrtvoly.
"Toť požehnání!" pravil. "Vyprosím si je na další cestu životem,
zi ně proste i vy, bratři, sestry! Veliký člověk dokonal. Velikost
není dědičná, jest však ploditelkou jiné. Stopu cnosti, šlechetnosti
nesmyje vichr, bouře, dešť ani věky, ji naleznou opět jiní, aby po ní
kráčeli. Zvolte ji, bratři, jest sice trpká, ale vznešená! Láska jest
její heslem. Věřte nadále pravdě, které vás učil mistr arcibiskup,
pokud se nevrátím; až přijdu, přilneme cole sbratřeni k neporušenému
učení. lile, mrtvola! Kde ma byt její hrob? hrob onoho, jenž láskou
objímal celý svět, jenž svůj život věnoval veškerenstvu? Ne, těsná
hrobka, tať je ho nehodná, Siry vesmír budiž hrobem jeho! Co naši ne
přátelé by mu byli učinili za živa ve své zlobě, to z úcty, z lásky pro
kážeme mu po smrti. Zapalte hranici!"
Zaplápolala.
"Vržte tam mrtvolu."
Učiněno.
Truchlivý žalm rozzvučel se krajinou. Dumněji a dumněji zněla
hymna smrti okolím; výkřik bolesti změněný v dumné tony opětoval
luh i háj, pahorek al širá končina. Uhasla hranice. Obklopili ji a po
příkladu muže pojal každý popel na památku; pak na povol jeho roz
hodili zbytek se svahu v rokliny.
"Zde spi, dokud tě nerozvěje vítr v širý kraj; činy naše ti budou
náhrobkem! Tys na výšinách, tajemství Hospodinova jsou teď i tvými,
nezapomeň na bratry své! Úspěch pravdy zříš kolem sebe, 6 sešli nám
aspoň část! Já věřím." Sklonil se na koleno, i celý zástup. Fo dlouhém
tichu hluboké, dojemné modlitby citu povstal, i oni.
"Setrvejte!" zvolal velebně. ''Splaťte lá-ku svého mistra věříce.
Vrátím se! Miiuji vás!" Pak jim pokynul.
Zmizel za blízkým vrchem. Odlesk žalu, jemnosti ustupoval, jak
mile se vzdálil z kruhu svých. Vše zmizelo v neproniknutelné hloubi
jeho oka, světu postavil vstříc ledovou, nezdolnou povahu, tvář, na níž
stálo hrdě napsáno: "Boj!"
Vůdčí duch víry byl mrtev, vůdčí duch činu odcházel v širý kraj;
opuštění Albigenci pěli dále truchlivý žalm.
XX
Doslov.
Dne 18. července po všelijakých průtazích lyl učiněn konečně
smír mezi králem a zbouřenci. Smlouvami, jež měly smfr za následek,
byl král Jan znamenitě pokořen; první ústupek, jejž mu učinili měšťa
né tím, že beztrestně propustili Oldřicha z Kičan, musil draze splatit,
při Čemž slavila vítězství politika Jindřicha z Lipé, který se nesklamal
ve Vypočtu. Toliko jedna věc mu byla nemilá, totiž že se smířil král s
Eliškou, utrmácen jsa po několikaměsíční vášni, která zůstala bez uko
jení a naléháním povstalců. Smíření to bylo však chladné, tak že před
pověděl pan Jindřich svým přátelům, že do měsíce vytiskne opět
královnu i její stranu. A nemýlil se. Již po čtrnácti dnech nepohodl
se Jan s královnou Eliškou a vystoupil proti měšťanům i spoluspikiyni
pánům, ovšem hlavně intrikou pána z Lipé a stranníků. Náčelníci
zbouření byli j>okutováni, stíháni, zvláště šest městských setníků, mezi
nimiž se nalézal Kunšík. Ve vyjednávání nebylo zapomenuto na něj a
na jeho přítele. Dostíili náhradu a dáno jim právo žalovat Buchseea i
Vivaresa,jenžto b těží se uzdravil. l'o řečených shora čtrnácti dnech mu
sili se ale spokojit tím, co měli, a Kunšík jsa stíhán dvorem odstěhoval
se na venek.
KONB(\

xml | txt