OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, January 11, 1893, Image 9

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-01-11/ed-1/seq-9/

What is OCR?


Thumbnail for 9

Proto se mu vŠickni z daleka vyhýbali a proklínali jej rovněž
jako měli k mladému hraběti Bohumilovi upřímnou lásku a hlubokou
ctu.
Pročež se již nemohli ani dočkati té šťastné chvíle, až se stane
mladý hrabě Bohumil plnoletým, a v naději na lepší budoucnost sná
šeli trpělivě veškeré příkoří, které jim Narazin činil.—
Dne 20. září 1859, tedy za dvě leta po smrti hraběte Dimitria,
měla býti jeho závěť otevřena.
V tento den vidíme hraběnku Helenu v nádherném saloně.
Tato dáma, které jest asi 40—45 let, sedí u jednoho z vysokých
oblouko vitých oken a dívá se do parku a dále na pole a luka, kt«rá se
za ním rozprostírají.
Zdá se, žo má své myšlenky někde daleko od místa, kde e« právě
nalézá, neboť ei Narazina ani nevšímá, jenž byl na jedné pohovce se
uvelebil.
Narazinovo sivé oko, jež dodává jeho obličeji odporného výrazu,
jest stále upřeno na hraběnku, která jest k němu jen jednou stranou
obrácena, i zdá se, jako by se na ni nemohl ani dost vynadívati a jako
by mu dělal pohled na její statnou a půvabnou postavu zvláštní roz
koš, neboť ee sám pro sebe spokojeně usmíval.
Již několikrát udělnl naseli val nějaký Šramot, aby na sebe obrátil
její pozornost, ale hraběnka se naň jen na okamžik po straně ohledla
a zabrala se zase do svých myšlenek zabrala.
"Zdali pak víte, paní hraběnko, co si nyní myslím ?" jal ee kone
Ině Narazin slova.
Hraběnka naň pohledla, jako by chtěla ří«i, že to nemůže vě
dsti.
"Já si myslím," mluvil Narazin dále, "že jste nejspanilejŠí dáma
z celé Polsky."
Hraběnka naň mrštila hněvivým pohledem a pravila:
"lleknete-li ještě jedno takově slovo, přeruším v okamžení tu roz
mlnvn, o kterouž jste tak snažně žádal."
"To by snad mohlo míti Špatné následky," podotkl Narazin hro
zivém tónem.
Hraběnka naň pohledla s opovržením a zvolala:
"Ano, já jsem zapomněla, že byla dnes ta závěť otevřena, která
vás opětně za našeho pána ustanovuje."
"Ano, tak jest," usmál se Narazin s lirdym sebevědomím. "Pan
hrabě Dimitri mne ustanovil za ředitele zdejšího i vš«ch ostatních
statků — a dal mi za úlohu, abych bděl nad blahem a zdarem tohoto
domu a chránil jej od všeliké pohromy "
Hraběnka Helena udělala rukou záporný posuněk a pravila s dů
razem :
"Mou podporou a mým ochráncem jest můj syn,"
"Bohumil není ještě plnoletý," namítal Narazin.
"Ale za to je co muž již dospělý," podotkla hraběnka.
"On je ještě nerozumný chlapec, a k tomu není ještě spŮ6obilý,
aby mohl samostatně vládnonti," namítal Nazarin. "Hrabě Bohumil
to dostatečně tím dokazu je, že se těch sedláků tak ujímá. S takovým
lidem nesmíme míti žádué shovívavosti, na ty se nejlépe hodí kara
báč."
Hraběnka mu chtěla na to něco říci, ale překonala svou nevoli a
dívala se oknem ven, jako by se jeho řečí nudila.
"Osfatně se může hradě Bohumil oženit," mluvil Narazin dále,
a tím unikne mé nevládě, jak to nazýváte. — Jakmile si přiveze na
zámek Svobodu manželku, jaká se pro jeho stav hodí, bude zde pánem
on, a tím přestane můj vliv na záležitosti vašeho domu. Vezme-li si
však, čehož ostatně ani neočekávám, nějakou dívku stavu sprostého
ztratí právo na své statky, a také vy, paní hraběnko, přijdete o všecko
jmění. Takovým spůsobem se stará moudrý otec o čest a dobré jméno
svého rodu."
"To jest jinými slovy, 7e je-it naším pánem Narazin!" pravila
hraběnka potupně. "O Narazina bylo v té závěti dobře postará
no."
"Vy mi ubližujete, paní hraběnko," namítal sekretář, přemáhaje
se, aby zůstal docela klidným. "Já nejsem ničím vinen, neboť jsem tu
aávěť nadělal. A abych vám podal důkaz, že mi o to nejde, abych sám
pro sebe těžil, a že jiou pro mne ty povinnosti co vykonavatele závěti
velkým břemenem, budu sám o to nalehati, aby se hrabě Bohumil oo
nejdříve oženil. Já jsem se již také piohléd' mezi dcerami našich sou
sedi. a našel jsem nevěstu, která se pro vašeho syna hodí a která se
může nejen svým rodem, nýbrž také svou krásou a svým jměním vy
rovnati.
Narazin na chvilku umlkl, chtě bezpochyby pozorovati, jak budou
jeho slova na hraběnku účinkovat.
Hraběnka však čekala s napnutím dalšího pokračování, neboť by
se tím byla zbavila velkých starostí, kdvby to bylo pravda, co jí byl
Narazin napověděl.
Závěť starého hraběte Dimitria, jež byla ráno téhož dne otevřela,
zněla vskntkn tak, jak Narazin krátce udával.
Její obsah byl v hlavní podstatě tento:
"Svému milému příteli Narazinovi nemoha dát lepšího dů
kazu své důvěry a vážnosti, než právě tím, že ho ustaoovnjn za
poručníka svému synu Bohumilovi a za ředitele všech statků,které
náleží mé rodině, pokud mu badou síly a zdraví k zastávání toho
úřadu sloužiti. a kdyby se 'ho chtěl někdy vzdáti, má míti právo
ustanovit za sebe nástupce,kteréhož uzná za nejlepšího. Za to také
žádám svého přítele Narazina,aby pečoval o blaho mé řediny, aby
nikdy nedopustil, aby můj syn z nižšího rodu některou dceru si
vzal, aby se zúčastnil v nějakém spiknutí proti Ru^ku anebo ji
ným spůsobem naše zachovalé jméno poskvrnil. Kdyby se však
některý z těchto případů stal, má můj příttel Naraz in právo uvá
zat se v tu chvíli v držení našich statků. On je pravý šlechtic a
bude již hledět slávu našeho rodu na všecky budoucí časy poji
etiti.
Od své manželky žádám, abv měla mou památku v úctě a
vážnosti, a aby se všemu podrobila, co můj přítel Narazin usta
noví. Jeho práva jakožto vykonavatele této mé poslední vfile jsou
neobmezená: on může dělati a ustanovovati, co uzná za dobré. Od
té chvíle, co se stane Bohumil plnoletým—buď že se ožení, anebo
z jiných příčin,což však závisí v jednom i druhém případě na svo
lení mého přítele Narazina,bude se tento výhradně správou mých
statků zamě3tnávati a teprv tenkrát zase vystoupí, když bude vi
dět, že jest s^va mého rodu v nebezpečí. Totoť jest moje poslední
vůle.
Hrabě Dimitri Kaminski."
To přece znělo jinými slovy, jak byla hraběnkallelena již podo
tkla, že je od nynějška Narazin pánem na zámku Svobodě a na včecli
statcích, které k němu patří.
Na jeho vůli závisel nyní 03iid pozůstalých členů Dimitriovy ro
diny, a tím se nám nyní vysvětluje, proč se hrabě Diinitri tak strašně
rozzlobil, když byl tu listinu podepsal, která mu byla Narazinem pod
strčena.
Dimitri byl divoký a prchlivý člověk, a ta nepochopitelná moc,
kterouž Narazin nad ním měl, byla již v četných případech se osvěd
čila — a nejvíce tím, Že nechal Diinitri tu podstrčenou závětí v plat
nosti.
Hraběnka Helena zůstala jako bleskem omráčena, když byla ráno
dne 20. září 1859 obsah té závěti vyslechla, ale brzo se zase vzpamato
vala a pomyslila pí, že se nedá proti tomu padouchovi, kteréhož její
manžel v té závěti svým milým přítelem nazýval, jinak nic poříditi,
než lstí, a ona se také hned na tom ustanovila, že bude stůj co stůj
hleděti, aby zámek Svobodu a všecky statky, jakož i sama sebe z ru
kou toho bídníka vybavila.
Aby mohla toto své předsevzetí tím jistěji pro věsti, zůstala vůči
svému úhlavnímu nepříteli docela klidnou.
Jeho poslední vyjádření, že byl již on sám pro B)humila nevě
stu našel, posilnilo ji v naději, že bude moci svého-dSelu již brzo do
sáhnouti.
Ale poněvacU věděla, že b ide muBet v tom směru s velkými ne
snázemi zápasiti, umínila si, že bude jednat se vší obezřelostí.
Pročež se stavěla docela lhostejně a tázala se:
"Jak pak se jmenuje ta nevěsta, kterou jste pro Bohumila vyhle
dal?"
"Je te komteska Marie Bělčínská na Koníkově," odpověděl Nara
zin a uklonil se.
Tato slova účinkovala na hrabenu jako nílilý blesk, neboť byla
něco takového neočekávala.
Ta divoká a prostopášná Marie Bělčínská, která již nebyla ani
mladá ani hezká, — ta zhejralá osob*, která byla teprv přel několika
lety také hraběte Dimitria svou divokou láskou pronásledovala, měla
býti nevěstou Šlechetného Bohumila! —
To se stát nesmělo — proti tomu se bouřil veškerý cit hraběnky
Heleny.
Pročež odpověděla tato dáma vážným a přísným tónem:
"Bohumil k tomu nezvolí, a ostatně nemá kointeska Marie ty vla
stnosti, o nichž jste se zmínil."
"O tom mám jen já co rozhod o vat i," odpověděl Js' arazin, hrdě se
usmívaje, jako by chtěl říci, že by mu to bylo právo milým, kdyby to
nechtěl Bohumil udělati. — "Já doufáni," pravil p ik, zakaboniv čelo,
že nebude Bohumil tak svéhlavým, aby chtěl vzdorovat v&li svého po
ručníka, sice bych ho musel co nejpřísněji potrestat."
"Vy byste ho chtěl za to trestat f" tázala se hraběnka. "O tom
přece není v té závěti ničeho podotknuto. Tím by přece Behumil je
ště nejednal proti vůli svého otce, kdyby »i nechtěl vzít komtesku
Bělčínskou."
"Ale nesmíte zapomenout, paní hraběnko," n» nítal Narazin, po
tupně §e usmívaje, "že v té závěti stojí, co já udělám, žo jest všecko
dobré, — a proto budu na základě tohoto ustanovení Bohumila tresta
ti, pakli ee bude zdráhati mé v&li ee podrobit."
"A co mu uděláte?" tážala ee hraběnka.
"Předeviím mu dám šetrné napomenutí,.a bude-li se zdráhati pro

xml | txt