OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, February 22, 1893, Image 12

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-02-22/ed-1/seq-12/

What is OCR?


Thumbnail for 12

Koain ského a jeho manželky, a tyto směnky jsem odevtdal rýŠe jme
«o vánému Bar uchu Šmulovi
Vikcmto de Fleury. * Barnch Šinul.
"Toť je čím dál tím zajímavější," pomyslil si Pedro. "Nyní mu
seím ty osoby vyhledati, jichž se ta věc týče a zej měna také toho žida.
Ale především bych rád věděl, jak se ta věc má strmu Rosiuského.
Ale co je to zde?" zvolal najednou. "To je psaní Fleuryho na Ivanova!
Ano, ie to opis toho psaní. O tom mi přece Ivanov nic neřekl, že mu
■ten vikomte dopisuje, — v jeho tobolce nebylo od něho ani jediného
psaní. Musím se přece podívat, co v něm stojí."
Pak četl nahlas:
"Starý kamaráde!
Teprv dnes ti mohu odeslati přesný a uměle provedený opis závěti
hraběte Bělčínského. Narazin vyvedl za-e jednou velmi chytrý kousek.
Mně je vlastně líto Mariiny sestry; ale co mám dělati? Já žiju jako
■kavalír a nedám se z té rozkoše ničím vyrusiti.
Tvůj
Blanchard."
"Zde píše něco o závěti," pravil Pedro sám pro sebe. "Kde pak je
ta závěť? V té tobolce není. Ale počkejme, já jsem u mrtvoly Ivanova
neprohledal všecky kapsy, — a ta závéť bude nejspíš ješté u jeho
mrtvoly. Tam Betli a já pak nebudu míti žádného důkazů. Ale nedělá
nic," doložil pak, hledě se za?e u po koj i ti: "já tn závěť mít nemusím;
vždyť mám v rukou již dosti důkazů, abych si celou tu bandu podro
bil. Oni musí tančiti. jak jim budu hrát."
Pedro počal po pokoji sem tam přecházeti, j6a hluboce zadu
mán .
Ty důležité věci, které byl právé se dověděl, budily v něm rozli
čné myšlenky.
On měl nyní vyhlídku na velké sumy peněz, a nabyv již dostate
čného přesvědčení, že by mohlo byli jeho posavadní loupežnické řeme
slo konečné přece jeho záhubou, odhodlal se již dříve k tomu, že bude
•od nynějška hledět také bez použití dýky a bambitky snadnějsím a
bezpečnějším spusobem značné sumy si zaopatřiti, aby mohl zase vésti
takový rozkošný život, jakéhož byl již v Paříži okusil.
Byl odhodlán nejen z toho tajemství, kteréž mu byl Ivanov svěřil,
nýbrž také z těch poznámek, jež byl v té ebenové skřínce nalezl, co
možná kořistiti.
K večeru mu přinesl hospodský Ivan nový oblek, kterýž byl vel
mi pěkný a jenž byl veskrz zhotovený z černého aksamitu.
Když se Pedro do nělio oblekl, vypadal v něm jako vznešený ka
valír, a on by se byl sám skoro ani nepoznal, když se podíval do zrca
dla.
A také by byl v skutku nikdo v tom vznešeném pánovi bývalého
dobrodruha loupežníka Pedia nehledal. x
Pedro to věděl a proto šel bez obavy na takové místo, kde
scházeli první kavalíři.
KAPITOLA XIT
Suroví rodiče.
V hospodě "u rytířské přilbice" bylo jako jindy také tento večer
▼oselo.
Včerejší hosté, mezi nimiž zaujímal AleŠ první místo, méli ještě
značnou částku z těcli peněz, které byli minulého dne od toho nezná
mého hosta obdrželi, a ty mnsely dnes všecky prasknouti.
Proto se také hospodsky spokojeně usmíval, vida, že jeden žluťá
<5ek za druhým do jeho kapsy vandruje.
"Ten Pedro nám přinesl Štěstí," pravil hospodský ku své ženě.
4<Nejen že dostaneme všecky ty peníze, které dal těm lidem, vydělal
jsem si také při tom obleku hezkou sumičku."
"Však my se také nadřeme a naplahoČíme, než zavadíme o nějaký
ten groš," přisvědčila Žena "a já se již nemohu té šťastné chvíle ani
dočkati, až se budeme moci té krčmy zbavit. V Krakově jest docela
jiný život a což teprv ve Vídni."
"Ano, máš pravdu," přisvědčil Ivan spokojeně se usmívaje; "já
«lvfiel často o tom vypravovat, jaký jest ve Vídni rozkošný život. Vína
prý tam mají jako vody a kdo umí nějaké řemeslo, může prý mít ka
ždý den k obědu pečené kfiře."
"Ano, to je pravda," přisvědčila žena; "já jsem tam také byla,
kdyi jsem byla mladá a hezká, — a mohu o »om mnoho vypravovati.
Proto mne také moje touha nikam jinam nevábí než tam. Ale to snad
bude ještě dlouho trvati, Ivane —" doložila smutně.
«N«i budeme mít tolik penéx/.bjohom te Um mohli odrt«bÓ^
til" usmál b© Ivan. "O to neměj starost: já to mám jiš dobře navleče
no a doufám, že nám Pedro značnou částkou k tomu přispěje."
"Já bych věděla něco lepšího," podotkla žena.
4kTedy mluv, stará. Vždjrť víS, že jsem ke všemu volným."
"To já vím, Ivane, ale jiní nemají té vlastnosti jako ty."
*•00 tím chceš říci?"
"Já myslím, že by naše dcera —"
Ivan se zamračil a pravil, udělav zlostný posuněk:
"Nemluv ini o té nezdárnici. Právě před chvilkou, když jsem byl
nahoře u 'Pedra, da'a se zase do brekotu a žádná domluva ani hrozba
nemůže ji přivésti k rozumu. Ona si vzala toho policejního "špicla" do
hlnvy, a nechce na žádný spůsob od něho upustit."
"To se musí změnit," jala se žena zase slova. "Takový odpor ne
můžeme déle strpěti a ještě dnes se to musí rozhodnout. Poslouchej,
Ivane, kníže N. jest do Anežky zamilován a nabízí mi 2000 dukátů,
když mu dovolím s ní o samotě mluviti."
"Dva tisíce dukátů!" zvolal Ivan hlasitě, že se všickni hosté po
něm ohledli "Kde pak ji viděl ten kníže!"
"Vždyť víš, že chodí Anežka do kostela."
"Toho musí zanechat," zvolal Ivan. "Právě při té příležitosti
se schází 8 tím proklatým Emilem, — a ten kníže — co pak vastně
I chce!"
"Inu chce 8 ní mluvit."
"Ať si tedj s ní mluví! A což ty 2000 dukátů?"
"Ty mi znplatí hned. Dnes v deset hodin sem přijde."
"Tedy dobře, — ale ať se mu ta holka nezdráhá, to jímnsíŠ vložit
na srdce," pravil Ivan. "Ona je povinna byt svým rodičům zato nápo
mocnou, že se o ni starají, když se jim naskýtá příležitost, že mohou
dostati takovou značnou sumu peněz. Je to ovšem hezká suma, ale ten
kníže musí klopit ještě více, sice —"
Ivan se zamlčel a upřel na dveře trnoucí zraky, kde se právě ob
jevil mladý muž, maje s sebou silné oddělení policejní stráže.
Prohlížel si bedlivě všecky přítomné osoby, načež učinil Ivanovi
lehkou poklonu a vešel do krčmy.
"Emile, — ty se na mne mstíš!" zvolal Ivan, zatínaje vztekem
zuby.
"Ne, to není žádná msta, Ivane," odpověděl Anežčin milenec. "Já
konám jen svou úřadní povinnost. My hledáme jistého nebezpečného
člověka."
"A toho hledáš u mne?" zvolal Ivanov potupně. "Podívej ee tedy
na ty nebezpečné lidi, kteří zde sedí, — to jsou samí ubožáci, které
jste učinily vy svým pronásledováním nešťastnými."
"Spravedlnost činí nešťastným jen toho, kdo je zlý a sice za
tou příčinou, poněvadž jest jeho srdce zatvrzele," odpověděl Emil
vážně. "Kdyby zlý Člověk v tom trestu, kterýž se mu uloží, pouhé
zadostučinění spatřoval, a nikoli bezpráví a křivdu, dali by 6e tím
všickni zlosynové zase napraviti."
"Tedy se chop některého z mých hostů, a vyber ei toho pra
vého!" zvolal Ivan, ukázav na 6vé hosty, z nichž někteří divokou
odhodlanost na sobě jevili, kdežto se jiní strachem třásli a jiní zase
na ozbrojené poticajty docela lhostejně se dívali. —
Emil zavrtěl hlavou a pravil:
"My nehledáme žádného z těchto lidí, nýbrž pátráme po hra
běti Bohumilovi Kaminském, který je obviněn ze souboje anebo
docela z vraždy."
"Toho nejspíš najdete na jeho zámku," odpověděl hospodský. "U
mne není a já ho vttbec ani neznám."
"A co to bylo za člověka, jenž zde minulé noci rozhazoval dukáty!"
tázal se Emil dále.
"Aj, aj, ti vaši Špiclové vám dělají výbornou 6lužbu," zvolal ho
spodský s potupným úsměškem. "Zeptejte se těch pánů,kam se ten
neznámý člověk podél. Já ho neznám a vůbec mi není o něm nic po
vědomo."
"Já se tě dále vyptávat nebudu," pravil Emil, "neboť vidím, že
ten hrabě zde není, a proto ho musím hledat jinde. Pojďte!"
Dal policejním strážníkům pokynutí a vyšel s nimi z hostinské
jizby.
Když od té hospody odcházel, obrátil na ni ještě smutný po
hled a pomyslil si, že jest mezi otcem a dcerou velká mezera.
Tato byla ctnostná, nevinná a dobrá jako anděl, a její otec byl
člověk zvrhlý, kterého musel míti každý poctivec v opovržení.
Emil měl šlechetné srdce, a proto také Anežka v jehD očích Žádné
ceny tím netratila, že měla takového Špatného otce, — ano naopak, on
ji měl tím více ve vážnosti a lásce, poněvadž se jeho Špatným přípa
dem nezkazila.
aby mu tam dali zvláštní instrukci.

xml | txt