OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, March 01, 1893, Image 10

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-03-01/ed-1/seq-10/

What is OCR?


Thumbnail for

_ --
Sinol M počal hrabat ve Bvých spisech, při čemi se mo ruce silně
ttády, a vyndal z nich konečně lišácky se usmívaje onn eměnkn, kte
roaž byl hrabě Rosinski jeho návodem padělal, a kterouž byl on Fleu
ryuiu prodal a později zase o i Pedra koupil. '
Šinul podal hraběnce tuto směnku, ona Ee na ni podívala a pravila
j»ak, pokrčivši slabě rainenoma:
'•Tak hluboko již kleel ten nešťastný Rosinski, že se již dopouštěl
takového zločinu, že padělal směnky."
k4Ráčíte mi tu směnku vyplatit, pmí hraběnko?" tázal se Smul.
Místo odpovědi pokročila hraběnka ku svému psacímu stolu, vzala
-aee šuplele několik balíčků bankovek a dala je Šmníovi.
Těch balíčků bylo 15, a v každém b)lo sto desítek.
Šinul sáhl dychtivě po těch penězích a zvolal radostně:
"Ten podpis je tedy pravý 11 a té směnce? Já myslil, milostivá
paní hraběnko, že o ty peníze přijdu, pouěvadž to pan lirabé sám pod
pisoval."
"J iž ani slova o tom !"velela mu hraběnka přísně, "ten podpis je
^pravy, — a směnka j« zaplacena. Již jdi!"
4%Jak mohu jiti, paní hraběnko, když mám takových směnek ještě
více —. .■ '
"Ještě více že jicli máš?" zvolala hraběnka, jsouc nemile popuze
na. "Ukaž je sem," doložila pak odhodlaně a vzala od žida ty čtyři
směnky, které již známe.
Zatím, co se na ně dívala, chtíc se přesvědčiti, na jakou sumu ka
ádá zní, pozoroval .smul úzkostlivě její obličej, ale nezpozoroval na něm
Ani nejmenšího rozčilení anebo pohnutí.
Hraběnka se jen potupně usmívala, a Smul očekával s jistotou, že
mil budou také tyto směnky vyp'aceny.
••Mé jmění jest sice lak velké, že b)cli si tím žádnou oběť neuloži
2a, kdybych zaplatila i tyto dluhy po svém manželovi, ale —"
iSmul se zachvěl, když uslyšel to pořlední slovo.
4Ale musím vám říci,' mluvila hraběnka dále, "že jsou ty směnky
padě ané."
"Pak bych byl na vždy zkažen," bědoval Smul.
"O tom pochybuju," namítala hraběnka; "neboť je to k víře ne
polobné, že by byl hrabě Ro3Ínski třebas jen polovici těch peněz ob
dríel."
"On obdržel všecko, co je na těcli směnkách psáno: na to vám
mohu přísahati, paní hraběnko!" zvolal ©mul.
ť,A což kdybych vám ty směnky nezaplatila?1'
"Pak bych musel jít na policii," odpověděl Šinul hrozivým tón em
•"a musel bych tam říci, co se tenkrát stalo v mém domě, a jak přisel
pan hrabě o život!"
"Ty bídný padouchu!" zvolala hraběnka 8nevolí. "Já bych tě mo
bil dát odsnd vyhodit, neboť se nenmeím tvého udavačství stracovati,
ale nechci dělat v domě žádnou výtržnost a proto ti zaplatím i tyto
směnky. Ale chraň se přijít mi ještě někdy na oči."
"Prosím milostivá paní hraběuko, nehněvejte se na mne, sice bych
hy\ nešťastným!" zvolal Smul. "Já jsem poctivý muž a nežádám nic
jiacho, než své peníze."
"Ty dostaneš, ale hned ne! Takové velké sumy nemá člověk po
áiotově v Šupleti."
"Ano, to je pravda," přisvědčil Š nul, vida, že ee jeho plán pře
<ce uskuteční. "Paní hraběnka je velmi dobrotivá a milostivá, a já j,
budu za to cliváHti, dokud budu živ. To nic nedělá, že nemáte hotové
penfze, paní hraběnka: já se spokojím^ když mi dáte na celý ten dluh
novou směnku a když k tomu přirazíte ještě několik procent
wroků."
"Ani krejcaru," odpověděla hraběnka rozhodně.
"No, já budu také* spokojen, když mi víco nedáte než pouze ten
<ll>ih: jen račte býti tak laskava a dejte mi na něj novou směnku, spla
tnou za tři měsíce."
"Dobře, tu směnku vám napíšu," odpověděla hraběnka a posadi
vši se k psacímu stolu p.čala psáti novou směnku.
Ale v tom vešel do pokoje sloužící a pravil, podávaje jí
lístek:
"Don Pedro Sanchez y Romero prosí, aby se směl paní hraběnce
představí ti."
"Toho kavalíra neznám," odpověděla hraběnka, dívajíc se na vi
sitku, jež byla ozdobená hraběcí korunou.
"Prosím, q tom pánu mluví od včerejška celá Varšava," podotkl
slouží í-í.
— uveď ho tedy sem," pravila hraběnka doložila pak, obráti
li se k Smulovi:
"A ty zatím odstup zde do vedlejšího pokoje a chovej se tam tiáe,
jpokud bude naše rozmluva trvat i."
Židovi to bylo právě vhod, že tana bude moci za dveřmi poslou
«hati, co bode ten španělský Don s hraběnkou min vit.
Pročež nemeškal a vklouzl do vedlejšího pokoje a zavřel za sebou
-dveře.
-—rzrr——7- ^ " v1 ■' ^V't: T '
V okamžení na to se objévíl Pedro ve dveřích a uíTonil se před
hraběnkou jako pravý kavalír.
Byl, jak se samo .sebou rozumí, nemálo překvapen, poznav v ní -
přítelkyni hraběte Bohnmila, ale nedal to na sobě znáči. —
Políbil jí ruku a pravil:
"Já přicházím z Paříže, milostivá paní, a chci zůstat v těchto se
verních končinách přes zimu. Při té příležitosti nemobu opominou ti
vzdát vám svou pocto. Když jsem se zdržoval v Paříži, měl jsem velmi
často styky s hrabětem B a'tam slyšel chváliti vaši krásu a vaše
vysoké vzdělání."
Hraběnka se uklonila, slabě se usmívajíc, a pravila:
"Toho hraběte n*znám a proto jsem mu za jeho lichotivě posou
zení mé osoby tím vděčnější."
'•On mluvil jen pouhou pravdu, milostivá paní," namítal Pedro.
'Já vás vi iím dnes ponejprv, ale musím říci, že byl ten popis nedosta
tečný, který jsem o vás slušel. Je mi velice líto, že jsem zae také ne
zastihl pana hraběte."
Hraběnka te zasmušila a pravila:
"Já jsem vdovou."
"To jťem již také slyšel," podotkl Pedro. "Onehdy byla v šlechti
cké besedě řeč o smrti pana hrabete, ale nikdo ho nelitoval, ano každý
to považoval pro vás za velké štěstí, paní hraběnko. Já ktomu náhledu
také přistupuju a jsem tomu velice.rád, že vám to mohu projeviti. Ale
jinak toho musím přece litovati, že nemá muje dnešní návštěva za pří
činu pouhou zdvořilost, nýbrž ještě něco jiněho. Musím vám totiž aéco
oznámiti, paní hraběnko, co vám zajisté nebude milým."
"Jen se vyslovte, pane, já poslouchám," pravila hraběnka, očeká
vajíc s napnutím, co to asi bude. •
".Náhodou jsem se stal vaším věřitelem," milostivá paní," pravil
Pedro.
Bariích Smul počal ve vedlejším pokoji za dveřmi nspínat stou
pozornost.
"Jeden z mých známých z Paříže — vikomte de Fleury, požádal
mne před nějakým časem o značnou pfijČku," mluvil Pedro dále,
"abych měl u něho ty peníze jisty, odevzdal mi směnku a dlužní úpis,
oboje s podpisem pana hraběte fíosinského a paní hraběnky, Právě za
tou příčinou jsem přijel do Vašavy, abych sve peníze konečně od Fie
uryho dostal, ale shledal jsem, že jest nejen on, nýbrž také hrabě Ro
sinski mrtev, a proto se musím obrátit na vás."
Hraběnka se třásla a zatínala rty, sedíc naproti Pedrovi, neboť
obávala, že jí budou zase předloženy směnky hrabětem Kosinskim pa
dělané.
A v toni se také nemýlila.
Směnka, kterouž jí Pedro předložil, byla skutečně jedua z těch
padělaných — a ten dlužoí úpis —
Hraběnka nemohla ani svým zrakům uvěřiti — přečtla si ten
dlužní úpis několikrát po sobě, i musela se zadržet lenocnu u sesle, aby
nesklesla na zem.
Tím dlužním úpieem se odkazovaly vikomtovi Fleuryinu anebo
jeho právnímu nástupci veškeré statky, které patřily hraběnce.
Kdyby byl tedy Pedro proti ní právní cestou zakročil, byla hra
běnka líosinská žebráckou, pak-li by byla nemohla dokázati, že jest
její podpis padělaný.
Ale jak to měla dokázati?
Její srdce ovšem nelpšlo na bohatství, ale to bylo pro ni hro
zné, když si pomyslila, že hiubí právě nyní o všecko jmění přijitá
když ee shledala s Jelvou.
Tato myšlenka jí však také dodala zmužilosti, a ona si umínila
vší silon proti svému osudu se opřít.
Vztýčila hlavu a pravila vážným tónem, kladouc na každé slo
vo důraz:
"Pane, vy jste slyšel, jaký život hrabě Itosinski vedl a že pro
mrhal ve hře ohromné sumy peněz, a to vám snad také bylo
řečeno, že jsem si musela své jmění proti jeho marnotratnosti
pojistit."
Pedro k tomu přisvědčil, a Bar uch Stnul přistrčil ucho až k
eamým čalounovým dveřím, aby ani jedidého slova nepřeslechl.
"A poněvadž to víte, budete ne snad domnívati, že mne k tom*
mohly jen zvláštní okolnosti přiuiěti, abych takový úpis podepsala, —
že jsem k tomu enad byla donucena —"
Pedro k tomu přisvědčil, a Bariích Šinul si mnul za dveřmi spo
kojeně ruce a pomyslil si:
"Ten nedostane nic!"
"Já však k tomu nucena nebyla," mluvila hraběnka dál®, "nehet'
se nedá rozená princezka Milakovičova k ničemu donutit — tím méně
od takového muže, kterého nenávidí. Tato směnka a to vyjádření, t#
oboje jeet padělané, co se týče mého podpisu."
"Já jsem si to myslil," po lotkl redro klidně.
"Ode mne by to bylo bávalo skutečným šílenstvím a důkazem
opovržení hodné slabosti, kdybych byla ten úpis podepsala. Poctivá a
spořádaná manželka je sice ochotná, pro svého manžela ledacos oběte

xml | txt