OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, March 01, 1893, Image 12

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-03-01/ed-1/seq-12/

What is OCR?


Thumbnail for

iebrákem a vůbec člověkem, jenž nemá ani práva bytí mezi lidmi, po
oěvaal svým skuČením a žebroněoím o kus chleba ty bohaté pány z
jejieh rozkoší vyrušuje."
Zatím co Fedro těmito a podobnými myšlenkami se zaměstnával,
Sel za mim Narazin, jsa těž zabrán v myšlenky.
Ale tyto myšlenky se nezanášely do Varšavy, nýbrž na zámek
ltonikovo, kamž byl Narazin po onom bouřlivém výstupu s Bohumi
lem se odebral.
Byl vztekem cely rozpáleny, když vstoupil k Marii BělČínské do
pokoje, vypověděl jí krátkými slovy, co «e bylo stalo, načež počali ti
dva spolu osnovati plán, jak by mohli Bohumila zničiti, ačkoli byli již
dříve hlavní rysy toho plánu mezi sebou ujednali.
Narazin se hned posadil k psacímu stolu a napsal na Varšavskou
policii oznámení, že měl hrabě Bohumil Kaminekis Francouzem Fleu
rym souboj, a upozornil policii na to, že měl hrabe Bohumil špičku u
svého kordu jedem napuštěuou, a vikomte Fleury že následkem toho
zemřel.
Rozumí se samo sebou, že Narazin v tom psaní se nepodepsal a
také toho nebylo zapotřebí neboť v takových případech, kde se jedná
o násilné zmaření lidského života, uvěří policie také udání člověka ne
známého, poněvadž jest povinna sledovat každou stopu toho zločinu, na
kterouž přijde.
Na základě Narazinova udání bylo od Varšavské policie bez od
kladu přísné vyšetření té věci zavedeno.
V ikomta de Fleuryho našli v posteli mrtvého a lékař, kterýž jeho
ránu důkladně prohledal, vyjádřil se s celou určitostí, že zemřel Fleury
následkem otrávení krve, — a to se také dokázalo důkladným vyšetře
ním zbraní, jichž bylo k tomu souboji použito.
Právě ten kord, jímž byl Fleury boden, byl na špičce rozštípnuty
a v té Špičce se posud nalezly zbytky jeda; mimo to se ještě shledaly
Íinc věci, kteréž to udání potvrzovaly a na základě toho všeho dala po
icie hraběte Bohumila zatknout.
Jak jsme již podotkly, mohl se Pedro již poněkud domysliti, proč
byl Bohumil zatčen, on však chtěl mít úplnou jistotu a kráčel s Nara
zinem k velké a pošmourné budově, v níž sídlil ředitel Varšavské po
licie
Narazin se zarazil, když to spozoroval a tázal se:
"Kam mne to vedeš?"
"Jen pojď se mnou!"
"Ne, již nepůjdu ani krok dále," odpověděl Narasin vzdoro
vitě. —
"Já ti za to ručím, že se ti nic nestane,n pravil Pedro, jeuž bez
pochyby věděl, proč se Narazin té budovy tak štítí.
Tento se však posud zdráhal jít s Pedrem, ačkoli měl od něho
ujištění, že se mu nic nestane.
Pedro nyní pokročil až k němu samému a tázal se, hledě mu do
očí:
"Což mne již neznáš?"
Narazin zavrtěl hlavou.
"Já ti přece minulé noci řekl, Narazine, že musún mít jisté papí
ry —"
"To jsi tedy ty?!" zvolal Narazin překvapen.
"Ano, to jsem já a ty papíry jsou již v mých rukou," odpověděl
Pedro. "A mimo to také znám tajnosti Ivanova."
Narazin zasténal uleknutím.
♦•Proto učiníš dobře, když půjdeš se mnou," mluvil Pedro dále.
"Já se musím zde v tom domě," — při tom ukázal na budovu policej
ního ředitelství — "na jisté věci vyptati. Policejní ředitel jest mým
dobrým přítelem, proto se nemusíš ničelio stracnovati."
Pedro vešel pak do jmenovaného paláce napřed a Narazin kráčel
za ním.
V okamžení k nim přichvátalo několik bohafě premovaných
sluhů, a když ji in Pedro svou žádost oznámil, že si přeje, aby se mohl
představiti panu policejnímu řediteli, byli oba uvedeni do vel
kého přijímacího sálu, kainž se také ředitel Yarsavské policie brzo
dostavil.
"Buďte-mi vítán, Don Pedro!'' zvolal ředitel, starý to a velmi vlí
dný pán, a jeho pronikavý pohled utkvěl na Narazinovi.
"My si to pokládáme za velkou Čest, pane řediteli, totiž máj pří
tel a já, že nám bylo dopřáno, abychom se vám směli představili, a
já jsem za to velice povděčen té šťastné náhodě, že jsem se včera v
šlechtickém kasině s vámi seznámil."
fteditel hleděl na toho hezkého a vkusně oblečeného Spaněla
p patrným zalíbením a pravil poděkovav mu za jeho zdsořilou po
klonu:
"Také mne to velice téáí, že jsem se s vámi seznámil. Don
Pedro. "1'ak-li mohu něco pro vás uČiniti, udělám to s radostí."
"A já v skutku přicházím s nějakou prosbou, pane policejní
řediteli. Asi před hodinou byl zatčen jistý šlechtic, na němž mi
velmi mnoho záleží."
ho znf$> Ía * ^ Bohatil
"Jeho osobně neznám," odpověděl Pedro, "ale in™
pána, který je jeho dalekým příbuzným. Za mého dlouhého
v Pařfži jsem se přidrniil k Polákům, kteří tam žij on, a tím
stalo, že jeem se také ledacos dověděl o rodu hrabat Kaminskýe
Musím se přiznati, že mne ta věc velice zajímá, a že to na id
učinilo velmi trapný dojem, když j em viděl hraběte Bohumila 1
týkati."
"Vy jste to viděl?" tázal ee ředitel.
"Ano, pane řediteli: byl jeem právě v tu dobu u hraběnky
Rosin*ké na návštěvě —"
"Tedy byl zatčen v tom domě?" tázal se ředitel, jemnž byl
jeho podřízenec Emil ještě svou zpráva nepřednesl. "Ostatně je to
docela přirozené, že byl nalezen právě v tom domě, neboť již vime,
že tam bydlí jeho nevěsta. Buďte ubezpečen, pane, že toho od srdce
lituju, že byl pan hrabě Kaminski vzat do vazby, ale zde se nemo
hlo jinak jednati, poněvadž jest obviněn z těžkého zločinu, — a
pro něj to nebude žádnou snadnou úlohou, aby se z toho nařknutí
očistil, poněvadž jeho nepřátelé zjevně proti němu nevystupují. To
si mohu snadno pomysli ti, proč měl s vikomtem de Fleurym ten
souboj: ten Francouz usmrtil krátce před tím jého otce také v sou
boji. My jsme o tom věděli, ale poněvadž tu nebylo žádn/ch svě
dků, nemohli jsme tenkrát proti vikomtovi zakročit. Je to sice
smutná věc, že to musím říci, ale věřte mi, že jsem rád, že je ten
Fleury mrtev. On nám dělal jen samé nepříjemnosti a mrzutosti a
přivedl mnohou rodinu do neštěstí."
"Aie on Dyl zavražděn," podotkl Narazin s dflrazem.
"Ta vražda bnde potrestána, a jeho vrah svému trestu neujde, za
to vám ručím," mluvil ředitel dále. "Já nedělám mezi zločinci docela
žádného rozdílu; před zákonem jsou si všickni rovni a na to nesmím
klásti pražádnou váhu, zda li je některý hrabětem a druhý Žebrákem.
Pak-li jste snad proto sem přišli, pánové, musím vám již napřed řícj,
že to nebude nic plátno. Já vás sice vyslechnu, ale od té cesty, ktero.ž
mi zákon vykazuje, neuchýlím se ani o jediný krok a rovněž se také
nedám žádným nepřízněnu vyjádřením o hraběti Kaminskim ve svém
lisudku rnásti. Mým heslem jest spravedlnost."
"To jsem očekával," jal se nyní slova Pedro, "a také proto nepři
cházím, abych prosil za hraběte Kaminského o milost. Ať se stane zce
la po právu, jak zní vaše heslo, pane řediteli. — Já nežádám pro jeho
osobu nic jiného, než aby se s ním slušně a šetrně zacházelo."
"To se stane i bez vaší žádosti," odpověděl policejní ředitel. "Ka
minski jest jeden z těch, s nimiž dělám v takových případech výminku.
On je mladý, posud nedal žádné příny k stížnostem, a byl v poslední
době stížen těžkými ranami osudu. Proto jsem nařídil, aby se s ním
tak dlouho vlídně a šetrně zacházelo, dokud nebude dokázáno, že on
toho Francouze zavraždil. A abych se vám, pánové, upřímně přiznal,
nemohu tomu ani uvěřiti,, že by takový šlechtic, jako Xaminski, který
je v šermu nedostižitelným mistrem, k takovému zločiuskému prostře
dku sáhl, poněvadž toho neměl zapotřebí, aby svého! protivníka ot.rá-^
vením usmrtil. Ale kdož m&že znáti lidskou povahu Mimo to ee roz
ličné věci z vikomtova pokoje pohřešují a jeho papíry se tam nalezly
v nej větším nepořádku."
.Narazin sebou trhl, když naň policejní" ředitel náhodou po
hlédl, neboť to byl on, jenž byl v těch papfrech takový nepořádek
učinil.
Policejní ředitel mluvil ještě dále o té věci a konečně se vyjářil a
hněvem a 8 opovržením, že je ten neznámý člověk, který to naft udal,
zbabělý udavač.
"Mám pravdo, pánové?" tázal se konečně, "když nazvu takového
člověka bídným padouchem, který si netroufá na takovou těžkou obža
lobu se podepsati.
"Ano, zajisté," přisvědčil Pedro a ohleul se na Narazina, jenž za
tínal rty mezi zuby.
"Již to je také příčinou, aby se s hrabětem Kaminskim lépe za
cházelo, než b jinými obvinilci toho druhn," podotkl ještě policejní ře
ditel, a počal pak s Pedrem potichu rozmlouvati, v kteréžto rozmluvě
bylo jméno "Kaminski" častěji opakováno.
Narazin stál zatím jako na žhavém uhlí, neboť nevěděl, co s n'm
ten neznámý člověk zamýšlí, neboť mohlo také býti, Že ho tam jen
proto přivedl, aby ho dal zatknout.
Narazin se zachvěl, když si na to pomyslil, a oddechl si volně,
když konečně vyšel s Pedrem z ředitelova pokoje.
"Nyní jsem ti dokázal, Narazine," usmál se Pedro, "že mám ve
Varšavě mocné přátele anebo aspoň mocné pány, kteří jpou se mnoo
dobře známí. Pročež by to bylo od tebe velká pošetilost, kdybys mne
nechtěl ve všem nposlechnouti, co ti nařídím. Jak víš, potřebuju říci
jen slovo, a Kaminski je na svobodě, neboť je tou vraždon tak málo
vinen, jako novorozené dítě. Takový žert mi již musíš dovolit, kdybych
si ho chtěl ještě jednou udělati. Toť je věru k smíchu: Narazin vraždí
a jiného za to zavírají."

xml | txt