OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, March 01, 1893, Image 15

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-03-01/ed-1/seq-15/

What is OCR?


Thumbnail for

Jednou — nebylo mi více než
Šestnáct let — potkal jsem na če
šte půvabnou dívku Kristina, krá
čející podél háje drobnými krůčky
1>táka, jenž má na clivat. Proč ne
etěla, jsouc tak útlá? Měl zajisté
křídla, roztomilý andílek, ukrytá
pod Šatem; ale byla by musela sní
ti korset a k tomu, jeouc cudná,
by byla nikdy nes volila. Hopkujíc
chvátala co nejvíce, nezastavovala
se, aby si utrhla hrst kaktusfi, na
nichž sem a tam plál nopál jako
nachová kapka roay, aby naslou
~~ chala bzučení hádajících se rnšic,
aby poohlédla na jiskřivé míhání
libel na jasné hladině. Jaro bylo
rozlítosstněno, že šla jím, auiž by
si ho všímala.
"Aj, vy zde, má přítelkyně
Kristino," pravil jsem ií. "Kam
běžíte tak rychle, tak daleko od své
babičky, předoucí plátno, bílé jako
sníh f"
Zprva váhala mi odpověděti;
jsou věci, jež člověk neodvažuje se
zděliti okolojdoucím lidem; koneč
ně, rdíc se a klopíc k zemi oči,
jichž víčka vrhala na tváře jemný
stín, pravila:
"Cnci dostihnout i svého milen
ce Očekává mne v lesíku,tam dole,
na právo u cesty.
"Ach! jak jste rozumná!" zvo
lal jsem. Jest mnoho mladých dí
vek, které na vašem místě hrály by
si se svými panenkami anebo by
doma učily své mladší settry slabi
kovati. Toť zábava příjemná a za
městnání zajímavé! Nebo by se
věnovaly starostem o domácnost,
pomáhajíce ' matkám a služkám,
oprašujíce nábytek, srovnávajíce
fajanc do skříní, perouce prádlo;
výtečné prostředky pro zhrubění
kuže a zulámání nehtů! Ne, ne,
jediná věc, kterou sluší se konat i,
když človeiř je mladý a roztomilý,
jest nabízení rtů tomu, kdo si jich
přeje. Nebylo by sladko Žiti, kdy
Dy nebylo sladko milovati. Své
srdce, sny, a věechny kouzelné
půvaby své rozvité mladosti podá
vejte v jedné kytici sladkých kvě
tů. Vězte,že ústa jsou stvořena pro
políbení jako ráže pro pocely včel,
ačkoli jest láska ukrutná, je přece
ne - yrovnatelným blahem; a po ra
dosti úsměv u není v ní nic slastněj
šího než radost pláče. Jděte, jdéte,
má přítelkyně Kristino,běžte rych
le, ještě rychleji, k jedinému bla
hu a hořkosti, jimiž se obrodíte a
nezemřete!"
Ale bezpochyby Kristina nepo
třebovala býti po bádán a k něžno
iti; neboť, neposlouchajíc mne,
byla již velmi daleko, tam dole, u
lesíka, kam jsem ji viděl vkročiti
vzmachem vlaŠťovky, jež padá do
hnízda.
/vn _ • _ _ *?!_ i •
neviděl jsem nikoho, ale slyšel
jsem zvuk polibku, ještě jednoho,
přál jsem Kristině krásnou a dlon
nou lásku!
se.
#1 mlád — setkal i sem se na
na slavnosti s krásnou dámou Kri
stinou,jdoucí síní palácovou hrdým
krokem císařovny,! ež neráčí se ani
usmáti. Nepodobala se nyní malé
dívce, která hopkovala tak rýchle
podél jarního háje. Méně jsouc
roztomilá, byla za to krásnější ve
skvělosti látek a nádheře klenotů;
bylo by těžko říci, zda obklopující
ji záře byla z jasu lustrů nebo z
žáru všech na ni upřených očí!
Neboť nejkrásnějŠÍ princové,všich
ni vyslanci se všemi dvořany nevší
mali si než Kristiny; byl to rozkoš
ný pohled, jak nejmenší z nich byl
by umřel radostí ze elávy, kdyby
byl směl polí biti,kleče na kolenou,
zlatou přasku na jejím střevíčku z
hermelínu. Ale ona nedbala na to
lik lásky a úcty. ©la, lhostejná
středem nadšených skupin! Ani
si nevšímala u dveří malého páže
te, které pohlížejíc na ni, omdlévá
lo unyloátí.
"Aj, vy zde, má přítelkyně Kri
stino!" pravil jsem. "Kam jdete
tak hrdá, bez soucitu pro zástupy,
jež vás obklopují a sledují svou
horoucí žádostí V9
Neodpověděla mi hned, pozoru
jíc mne s opovržením, myslíte si
zajisté, že krásná dáma mne nepo
zuala; konečně,odpověděla, mluvíc
zvolna, jak by vyvíral — kapka
po kapce, pramen z diamantů. a pe
rel:
'•Jdu ke králi. Očekává uine v
galerii, kde jsou zavěšeny obrazy
jeho předků.; právě dnes tni nabíd
ne, s titulem markýzky, všechno
zlato a všechny drahokamy, jež
ukořistil nedávno v bitvách s radžou
Sirinagorským."
"Ah, jak jste rozumná!" zrolal
jsem. "Jest mnoho žen, které na
vašem místě zůstaly by doma, aby
připravily večeři svým manželům
nebo učesaly dšti. Anebo cítíce ro
zechvění v srdci,zastavily by se při
hluku těchto princů, vyslanců a
dvořenínů; snad slzou svou by po
těšili malé ubohé páže. Ne, ne, to
liko samá žádost slávy a bohatství
jest důstojným zaměstuáním duše.
Člověku imponuje toliko býti hluč
ně pozdravován davy, obývati dům
mramorový a mosaikový, vznešený
jako chrám, mítivesvých skříních,
ve svých pouzdrech nevyčerpatelné
bohatství. Jděte, jděte, má přítel
kyně Kristino, jděte ku králi; jste
velmi skromná, že spokojujete ses
titulem markýzky a nepatrným po
kladem radžovýni."
Ale Kristina neztrácela času,
bvla již daleko, ve vestibulu, vy
dlážděném malachitem; viděl jsem
ji mizeti ve vysokých dveřích, je
jichž draperie zase splynuly.
Sledoval jsem ji, přiblížil jsem
se k záclonám; skrze nádherné,
husté tkanivo neviděl jsem nikoho,
ale slyšel jsem v tichu, jaké panu
je kolem příbytku králů, zvuk zla
ta a kamení a přál jsem Kristině
dlouhé a slavné bohatství.
Potkal jsem ji po třetí — jsa
ještě méně mlád, téměř stár a tak
Hramoíadi
• lifty sežloutlými. Položili ji • o
bličejem, jak jest zvykem ▼. té ze
mi, na černá nosítka, jež nesli čty
ři muži a ona byla velmi bledá, ne
boť byla mrtva. Za ní valil se prů
vod příbuzných,' dlouhými závoji.
A nebe, jediný to Šedý oblak,
černá pole, zbahnilá dloubým de
štěm a stromy s řídkými, opadá
vajícími listy, vše bylo melancho
lické v tomto podzimním večeru.
Ale ona, zesnulá, neviděla ani hoře
lidi, ani věcí; nermoutila se.
"Aj! vy zde, má přítelkyně Kri
stino!" pravil jeem jí. „Kam jdete
v této zasmušilé slávě, vzdálena
svého domu, svého města, svého
života?"
Myslil jsem, že mlnvil jsem na
darmo; stává se zřídka, že mrtví
se probouzejí, aby odpověděli oko
ioja oucím lidem; nicméně, aniž
zachvěla víčky, aniž pohnula rto
ma, pravila hlasem, jenž byl pouze
dechem.
"Jdu do hrobu. Vykopali jej
na malém hřbitově, jejž vidíte
tam dole, na právo od cesty."
"Ah! jak jste rozumná!" zvolal
jsem. "Tentokrát, tentokrát máte
rozum. Dostala jste konečně po
líbení, jež zavřelo vám ústa na
vždy a Skon jest král, který vám
dal poklad nevyrovnatelný, mlčen
livý poklad pokoje a zapomenutí.
Nechť pospíší si hrobaři položiti
vás do hrobu sladkého a hlubokého
a nechť naházejí na vás mnoho,
rtinoho země, abyste nikdy nesly
šela marný hluk věcí a ještě mar
nější shon lidí."
Následoval jsem ji. Neplakal
jsem.
Skrz tmavou zeleň sosen a sklo
něných bříz, vysázených na po
kraji, neviděl jsem rakev spouštěti
do hrobu; ale slyšel jsem v tichu,
jaké bývá při pohřbu, hluk a je
ště hluk země, padající s lopat a
Sřál jsem své přítelkyni Kristině
louhý a dobrý spánek!
Novodobé otroctví
Před několika roky poukázáno
bylo chicagským Časopisectvem na
tak zvaný upotní systém", který
zaveden jest ve mnohých dílnách
krejčovských. Ubohé nedospělé i
dospělé dívky těsnají se zde v
úzkých, tmavých a v každém ohle
du nezdravých místnostech a za
plat, který může nazván byti al
mnžnou, avšak nikdy ne mzdou,
ztrácejí v těchto doupatech jediný
statek svůj — zdraví. Úřady po
nuknuty veřejným tiskem učinily
pokus, aby v těchto dílnách, kde
pěstuje se novodobé otroctví, zave
deny byly trochu lepší zdravotní
poměry. Již soukromou cestou
hleděli někteří jednotlivci odpomo
ci hrozným těm poměrům a nmír
niti osud těchto otrokyft zřízením
kooperativních dílen.
Vyšetřováním, které předsevzato
bylo státním zákonodárstvem, bylo
zjištěno, že zlo to nejen nebylo
vypleněno, nýbrž že kvete bujněji
suty in
naplněných
livé nemoei nalézají
ku Brémn vzniká a:
těchto novověkách mučírnich
tovaje se většina oděvů, iteré
tují potom do velkých knpeck^
skladu. Aby ubohá Btvoiení t po
dobných dílnách zaměstnaná
nejdříve se světa byla sprovozena
a mohla bytí nahrazena novými
oběťmi, vyplácejí se jim tam bíd
né mzdy, že za ně eotva zaopatří si ^
nejnutnějfiích potřeb životních.
Bylo a jest povinností zdravot
ních úřadů městských, které tyto
zlořády měly by dobře znáti, aby
zakročily, pokud zákon jim zakro- . ;
čiti dovoluje. ijQ se to nestalo, že
naopak staly se hrozné ty poměry
jeste hroznějšími, dokazuje, že *
naái továruí inspektoři hrubě za
nedbávali svou poviunost, neboť
oni mohli alespoň přinutiti nesvě
domité zaměstnavatele, aby učinili
zadosť předpisům, týkajícím se či
stoty, počtu v místnosti zaměstna*
ných dělníků, nebezpečenství ohně
a pod. Tyto předpisy jsou samy
v sobě nedostatečný a proto jest
nyní úlohou zákonodárstva, aby
je co nejvíce rozšířilo a zároveň
ustanovilo trest iospektorům, kteří
ve evém okrsku se nepostarají, aby
zákony ty byly zachovávaný.
Jest j ibto, že mnoho obchodníků
a pracidajcti, kteří nyní ve svých
díluách sami provozují "potný sy
stém" a re svých skladech mají
laciné zboží tam vyrobené, uznáva
J'í neblahé následky tohoto využit
:ování posledních sil slabých dívek
a rádi by podali pomocnou ruko,
kdyby zároveň nemusili se obávati
neblahé konkurence, která hledí -
stále stlačovati ceny a musí zjed
nati si proto lacinou práci. Povin
ností zákonodárstva jest, aby těm
to poměrům byl učiněn konec a
zavedeny nové, z nichž by mély
prospěch nejen dosavadní otrok yoé,
ale s nimiž s radostí by souhlasili
i všichni, kdož doposud mají uži
ek z laciné práce. Každý, kdo za
dollar aneb laciněji koupí ei košili
z dobré látky, má proti své vůli
též podíl na tom, že nešťastné šičfcy
při nepatrných mzdách v bídnýcn
brlozích zdraví i život ztrácejí.
Pochybujeme však, že by toto
zlo mohlo býti z kořene vypleněno
nějakým zákonem. Dokud meii
Šičkami nenabude půdy myšlenka
pevné organisaee, která by mzdy
diktovala a dokud nechopí §e rázně
svépomoci, potud potrvá řádění
potného systému. Ííebude provo
zován tak veřejně, ale v zastrče
ných uličkách rozlehlého Chicaga
pokvete dále.
* Tri zaduiené déti. — V Lodbéřovč
zemřely 20. m. m. v noci náhle tři díl
ky vdovy Kat. Dvořákové a sioe Juli»» „
9 a pfil roku, Anna 6 a čtvrt roku a Jan
4 roky čítající. Přivolaný obvodní lé
kař MUDr. J. Khek zjistil, že zahynuly
vesměs zadnSením. Poněvadž na Kate
řině Dvořákové lpí podezření, že rú
myslně zavinila smrt svých dítek, byla
dopravena do vySetřovací vazby k tou- )
du v Jlndř. Hradci.

xml | txt