OCR Interpretation


Týdenní hlasatel. (Chicago [Ill.) 1892-1???, March 01, 1893, Image 16

Image and text provided by University of Illinois at Urbana-Champaign Library, Urbana, IL

Persistent link: https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn98021761/1893-03-01/ed-1/seq-16/

What is OCR?


Thumbnail for

Říšská rada rakouská
o délnictva.
Sotva že se v úterý dne 17. t. m.
říšská rada sešla, již podal posl.
Pernerstorfer pilný návrh, tykající
se nařízení vrchního soudního
dvora stran §2. shromažcřovacího
zákona.
K odůvodněné pilnosti téhož
návrhu dokládal dr. Pernerstorfer:
"Nejnovější výklad, kterýmž do
znán §2. shrom. zák. nej vyšším
soudním dvorem, čelí jen k tomu,
socialistům učiniti život nemož
ným. V politice však platí: "dnes
mně, zítra tobě!" a má-li platnost
zásada, že před zákonem všichni
občané jsou rovni, pak nesmějí se
zákony vykládati v neprospěch ur
čité strany. Ze jména v Rakousku
je nesmírné nebezpečí, ?e by moh
lo vládě napadnouti tento výklad
rozšířiti na strany národní neb
občanské, kdyby se jí to zrovna ho
dilo. Takovým opatřením ovšem
socialisty nezabije; to jsou mazaní
lidé, oni vědí již, jak si budou pří
ště počínati. Pozvou-li na schůzi
1000 neb 2000 osob, bude místo
jednoho svolavatele podepsáno pět.
A takovým opatřením ee prakticky
nedosáhne ničeho, létla že rozhoř
čení den ode dne vzrůstati bude."
— Jldyž vyložil dr. Pernerstorfer
nebezpečí hrozící některým stra
nám, tu jednohlasně uznán tento
návrh za pilný a př.kázán výboru.
Xebyti toho a kdyby Vylo nařízení
jen na socialisty omezeno, byl by
pochodil špatně u mužů, jímž lid
sta1 ět bude pomníky sněhové!
Celkem, první zasedání bylo sku
tečně zajímavé. Vláda se potila,
slyšíc v šestihodinném zasedání
jen: p licie a dělnictvo, četnictvo
a socialisté, hejtmani, soudcové
atd. To ona nerada plyši, raději by
přebírala písek u Dunaje a to tím
spíše, má-li přiznati, že skutečně
vládní orgánové zákon nohama šla
pou.
Posl. dr. Kounic: "Musím vy
sloví ti nemalé potěšení z fakta, jež
se přihodilo během našich prázdnin:
míním tu proslovení novoroční,
kteréž učinil ct. pan pol. ředitel
vídeňský ku sboru lékařů policej
ních — a myslím, že scházela jen
vhodná [příležitost, aby slova ta
promluvena ke všem inspektorům,
komisařům a celému policejnímu
mužstvu, rovněž jako ku slavné
žandarmcrii a ostatnímu presidiu
policejnímu celé říše.
Možno-li tedy míti snad opráv
něnou naději, že slova p. presiden
ta,^tak určitá a humánní, tuk zcela
v duchu pravé polirie míněná,
tímto rokem a tím více v letech
příštích stanou ee pravým a sku
tečným vodítkem pro jednání a
chování celého našeho policejního
aparátu. Neměl bych pro budouc
n st mnoho co říci, a mohu se tedy
omeziti jen na příhody z minulos
ti ; řekněme z uplynulého právě
roku. Vejdou-li tyto zásady páně
presidentovy v život, tak nebude
zajisté nidky více možno, by na př.
v fráze, jak ee stalo ještě koncem
min. roka, molil ubohý, ztrácený
otec, nesoucí ▼ náruči své dečko,
které mělo ruku zlomenou, byt
policií zadržán, by jím bylo strká
no, jemu spíláno a vyhrožováno
zatčením — pouze pro to, že ubí
raje se do nemocnice, chudobně 6e
svou ženou oděn, hledal sobě uej
kratší cestu po Příkopech, praž
ském to korsu. — Rovněž doufám,
že zavládne zcela jiný duch v ce
lém chování se policejních orgánů,
naproti třídám chudším, zejména
ale třídám lidu dělnického,ať již se
to týče jednotlivců neb shromáždě
ní a spolků.
Víte dobře, ctění pánové, že vů
bec celé právo spolčovací a sliro
mažďovací netěší se u našich orgá
nů policejních — a zahrnuji v to i
četnictvo — žádné zvláštní přízni
a milosti. Jest náui známo, páno
vé, že letos byla cholera velmi
dobrým důvodem ku zakazování
schůzí, takže se zdálo, že jí Pán
Bůh zrovna extra ku potěšení pánů
okr. hejtmanů na 6vet poslal. —
Zákazů takových bylo množství a
byly zakazovány schůze dělnické i
voličské, jak stalo se na příklad na
Kladně, když cholera právě se ob
jevila v Hamburku a Oděse. Vy
hledávají se také jiné důvody, by
obmezován byl život s&olkovv. —
Známe politické úřady, jež v tom
vidí důvod ku zákazu zábavy, jsou
li steny o/dobeny podobiznami vy
nikajících mužů strany socialistic
ké, Jřlarxe a Lassalla, jak na př. se
stalo v Mnichově Hiaiiáti. v ědec
ká přednáška byla témuž spolku
zakázána, — Obaahuje-li program
schůze dva body: '•(_) všeobecném
právu hlasovacím", nebo uo osmi
hodinové době pracovní", apk arci
pochopitelno, pomyslíme-li si du
ševní stav některého okr. hejtma
na, že takovouto schůzi zapoví, ja
ko na př. v Berouně.
Trochu tíŽeji lze uhodnou ti,
proč má by ti zakázána schůze ma
jící na programu dva body: "o po
stavení děínictvaa maloživnostnic
tva" a pak uo příčinách zdražení
potravy", jakope stalo v Soběslavi,
Stává se někdy, že při zakročení
proti schůzím se strany dělnické,
též všelicos hodně komického, ku
př. že hejtman zapoví schůzi do
cela jiného spolku. To se stalo v
Brandýse, kde hejtmanství zapově
dělo schůzi politického klubu děl
níků, v St. Boleslavi, ale četnictvo
rozpustilo řchůzi spolku "Svor
nosti" v/Brandyse. Is ěco podobné
ho stalo se i v Kbelech. Mám za
to,že to způsob zbytečného týrání,
jakého policie ráda užívá,jež nejen
proti zákonu,ale i proti instrukcím
čelí.
V Kbelech svoláná schůze byla
zakázána, zákaz však ge nedostal
do rukou předsedy spolku. Dostavil
se strážmistr 6etnický,jenŽ z vlast
ní právomoci schflzi rozpustil a jpa
tázán, má-li k tomu práva, odvětil:
"My četníci se nepotřebuj**m na
zákony a předpisy vázat!" (Slyšte!
Slyšte! rosí. Sokol: Ale toť jsou
anarchisté! — Hlučná veselost.)
Podobně ánarchistické smýšlení,
jak pan kollegja Sokol trefné po
dotkl, projevil ▼ tomtéž, okresu
karlínském jiný orgán sl. óétnic
tva, jenž v Předliticícb schůzi,
která byla svolána na základě §2/
shrom. zákona, rozpustil a účastní
ky Ubrevimanu" z místnosti vystr
čil. Bylo proti tomu protestováno,
byl mu ukázám zákoník a dokázáno,'
že schůze není veřejná, nýbrž ob
mezená na pozvané hosty. Při
spatření zákonníku vyjádřil se zá
vodčí velmi neparlamentárně: ťlžy
se na celý zákon a § 2. v. . . .e!!"
Tyž ve své horlivosti úřadní doštl
tak daleko, že nejen účastníky
sch&ze, ale i hostinského s rodinou
vyhodil.
Neomluvitelné bylo jednání čet
nictva na jaře 1892 u příležitosti
schůze cvočkařů v městečku Mýtě
okr. Hořovice.
rn • . -
xito cvocKan obývající na pros
toře několika čtvr. mil mezi městy
Hořovicemi, Zbirovem, Rokycany,
Rožmitálem a Hostumicemi náleží
k nejeliudším a nejutiskovanějším
oby vatelům země české. Živí se ho
tovením cvočků, ruční prací, kte
rýžto průmysl dříve užíval lepší
časy. Avšak zdokonalením výroby
strojové klesá po více let nuzný
jejich výdělek neustále, tak že se
nemohli ani uživiti. Dne 1. května
1890 měli schůzi,ve které se usne
sli, že nebudou pod jistou mzdu
pracovati a továrníci, kteří práci
jejich odebírají, k tomu př stoupi
li, tak že se jim od té doby vedlo
trochu lépe. A\šak zpronevěřením
se některých soudruhů, tuším že v
Rožmitále, měli továrníci opět vol
nou ruku a mohli mzdy opět dle
vůle snížiti.
Tu svolali někteří soudruzi shůzi
na 17. dubna 1892 aby o potřebách
rokovali. Schůze byla zapovězena,
v městečku i cesty k němu vedoucí
obsazeny imposantní mocí 14 čet
níků (!) z celého okreku povola
ných. Schůze ovšem nemohla se
odbývati a též řečník, který čněl z
Prahy přijeti, aby o poměrech živ
nosti a mzdy za práci* cvočkařů
promluvil,byl nanejbližŠím nádra
ží četníky zatčen a do Zbirova k
soudu odveden. Nebylo mu možno
něco za vinu klásti a proto jej sudí
druhého dne propustil.
Mezitím odhodlali se pořadatelé
zakázané schůze veřejné na schůzi
obmtzenou na zvané hosty dle ^ 2.
shrom. zák. Vš-ik ani ta 6e nem li
la o<Jbýva»i, protože ji strážmistr
četnický z vlastní moci zapověděl.
Lid se tiše rozešel, protože proti
násilí těžko lze zvítěziti; ale v noci
na podělí byli svolavatel 6chůze
Baum a Antene četnictvem na loži
přepadeni, spoutáni a po Zbirova
k okr. soudu. Soud opětně nenalezl
důvodu proti nim zakročili a pro
pustil je. S jich soudruhy zaveden
ale později proces, který tuším ješ
tě není ukončen.
Jest to zvykem u četnictva na
venkově, ale zvykem neblahým a
odsouzení hodným, že právě proti
občanům třídy dělnické vystupují
beze vší příčiny se všemi prostřed
ky surového násilí, nečekajíce ani,.
bode-li jim inožoo d^kázaů Ubitu'
zločin, než i len zlý ňraysl. -
Stalo se také minulého roku v
Mladé Boleslavi, že městsky t&řad
— městské" ářady s jich strážními
orgány nejpou vtom ohledu lepil
než státní policie a žandarmerie —
ovolal strážníkem obecním dělní
a, jenž byl právě u své práce.'
Teuto řekl, že při jde za hodinu,jak
jen svou práci dodělá. Ale již ža
několik minut vrátili se pro něj
čtyři strážníci, kteří jej povalili na
zem a bili do něho tak, . že by ho
l)) li utloukli do smrti, kdyby nebyl
jej zachránil mistra několik domá
cích lidí.
To jest jednání, které nemožno
schvalovat! aui v zájmu těch, kteří
mu podléhají, — ale ani v zájmu
důstojenství a vážnosti úřadů sa
mých.
Právo spolkové a shromažďovací
má v životě veřejném smutný prů
vod, jenž se při každém skoro
shromáždění aspoň u nás v Čechách
pokaždé objeví.
Míním totiž žaloby státníhonad
vládnictva a zakrození soudů proti
svolavatelům a účastníkům. — U
nás v Cechách může by ti každý
jist,měl-li dnes co dělat s nějakým
paragtafem shromažďovací li o záko
na, že zítra bude mít co dělat s
nějakým paragrafem trestního zá
kona.
v
V Žižkově byla svolána schůze
obmezena na pozvané hosty. .Ná
hodou — řekněme, že to bylo pou
hou náhodou a ne přičiněním
slavných úřadů — ztratily se tři
takové poz< ánky a sice, než ozna
čeny byly jmény pozvaných osob.
ílncd druhého dne nalézaly se tyto
tři pozvánky v rukou státního ná
vladnictví, a na základě těchto tří
ztracených pozvánek bjla řečená
již paní Toužilová dána v obžalobu
a okr. soudem v Žižkově po prove
deném přelíčení ku 10 zl. pokuty
neb 48 hod. vězení odsouzena.
Jeden z mých pánůkollegů prá
vě mi sděluje následující drastický
případ, jež nehodlám ct. sněmovně
zataj i ti, nýbrž od poručil] i jej na
opak pozornosti pánů zástupců sl.
vlády. Jistá paní Skaloudová svo
lala schůzi žen a dívek děJnicrkvr.h
v Brné, kt^rá také bez vády se od
byla a řečená dáma měla se odebra
ti do Humpolce, kde rovněž měla
se schůze odbývá ti. I tato schůze
pry ee v pořádku odbyla, avšak
sotva, že byla ukončena a sotva, že
se paní Škaloudová se svou druž
kou, paní Růženou Toužilovou, o
níž jsem se tuto již zmínil, odebra
la se ku svým přátelům, u nichž
byla uhostěna, dos/avil se stráž
mistr tamějšího četnictva a žádal
na obou dámách cestovní průkazy.
Přiznám ee, že jsem ještě co živ
nebyl v Humpolci, a zajisté bych
na takovou cestu, kromě snad par
lamentního lístku na železnici, ne
vzal sebou žádného cestovního prů
kazu. Ne\ím, zda právě proto, že
obě ty paní náleží ku třídě dělnic
ké, byl na nich žádán průkaz, zaji
sté, že neměly v úmyslu, zdržeti ee
tam déle, než bylo potřebí k vůli

xml | txt